Domů
Jaderné elektrárny
Vladimír Wagner: Významnější nahrazení fosilních zdrojů nelze realizovat bez nových jaderných bloků

Vladimír Wagner: Významnější nahrazení fosilních zdrojů nelze realizovat bez nových jaderných bloků

„Pokud bychom chtěli významnější část fosilních zdrojů nahradit nízkoemisními a provést navíc alespoň částečnou elektrifikaci dopravy, nelze to realizovat bez stavby nových jaderných bloků,“ tvrdí Vladimír Wagner z Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

V dnešní první části rozhovoru jsme se Vladimíra Wagnera ptali na budoucnost jaderné energetiky v Evropě, situaci v Německu, nebo perspektivní jaderné technologie. Zaměřili jsme se také na následky havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě, přístup japonské společnosti a očekávaný vývoj japonské jaderné energetiky.

Budoucnost jaderné energetiky v Evropě

Jeden z vašich článků z roku 2014 má název „Může být evropská energetika postavena pouze na obnovitelných zdrojích?“. Myslíte si nyní, že může být energetika některé z evropských zemí postavena pouze na obnovitelných zdrojích?

V takovém případě se musí jednat o velmi specifické případy dané geograficky výhodnými podmínkami a poměrně omezeným podílem průmyslu (například Island s jeho geotermálními zdroji, Norsko s vodou, větrem a biomasou, některé středozemní ostrovy …). I tam však jsou obnovitelné zdroje často vyrobeny průmyslem z jiných oblastí, který už není založen pouze na obnovitelných zdrojích.

Ve svých článcích se často věnujete odklonu Německa a dalších zemí od jaderné energetiky. V původních předpokladech se často objevují hrozby blackoutů či silné energetické závislosti na jiných zemích. Tyto černé scénáře se ani 5 let po Fukušimě zcela nenaplnily. Změnil se váš pohled na Energiewende a odklon o jaderné energetiky obecně? Očekáváte s vyšší integrací EU také snižování suverenity státu v oblasti rozhodování o vlastním energetickém mixu např. tlak Německa na okolní země?

Já jsem nikdy u Německa hrozbou blackoutu či silné energetické závislosti na jiných zemích neoperoval. Není sporu, že jadernou energetiku mohou bez problému nahradit zdroje fosilní. Situaci v Německu jsem podrobně rozebral například v tomto článku vydaném těsně po Fukušimě. Píši tam, že Německo má dostatek uhelných a plynových zdrojů jak v oblasti výkonu tak celkové produkce, aby odstavení jaderných bloků ustálo.

Navíc zatím nedošlo k odstavení kritických velkých jaderných reaktorů v Bavorsku. K těm dojde až nyní. Ani pak nemusí Německu při použití dostatečně velkého množství uhelných a plynových bloků hrozit blackout nebo závislost na dovozu elektřiny. Ovšem riziko blackoutu se zvyšuje z jiných příčin. Hrozí z důvodu přetěžování sítě, stále většího množství intermitentních zdrojů na severu a neexistujícími vedeními mezi severem a jihem. To však nemusí znamenat, že black-out určitě bude, jen se zvyšuje jeho pravděpodobnost.

Tlak Německa na naši elektroenergetiku je znatelný už nyní, i když je dán hlavně jeho velikostí a ekonomickou silou. Například jeho intenzivní produkce a export dotované větrné a solární elektřiny omezuje možnosti efektivního využívání těchto zdrojů u nás a způsobuje i silnou deformaci trhu s elektřinou. Je jasné, že další integrace a intenzita propojení bude v každém případě ovlivňovat strukturu energetického mixu jednotlivých států. Na druhé straně je třeba zdůraznit, že integrace a rozsáhlý energetický trh jsou pro Českou republiku výhodné i nutné a už teď jej intenzivně využívá. Například tak velké bloky, jako jsou v Temelíně, by pro elektrickou síť omezenou pouze na Českou republiku byly příliš velké. Jejich zálohování by bylo rozděleno na příliš malý počet zdrojů.

Problémy jaderných elektráren společně s prodlužováním a prodražováním staveb nových bloků na Slovensku, ve Velké Británii, Finsku nebo Francii a nízkými cenami elektřiny jsou poměrně silnými argumenty proti stavbě nových elektráren. Jsou dny jaderné energetiky v Evropě sečteny?

V Evropě osud jaderné energetiky do značné míry závisí na tom, jak reálná se ukáže být hrozba antropogenních změn klimatu a jak vážně bude Evropa přistupovat ke snižování emisí. Energetický mix může Evropa postavit buď na kombinaci fosilních paliv a obnovitelných zdrojů, nebo na mixu, ve kterém budou postupně dominovat nízkoemisní zdroje, tedy kombinace jaderných a obnovitelných zdrojů.

V současné době dodávají jaderné zdroje v Evropě okolo čtvrtiny produkce elektřiny. Zároveň fosilní poskytují okolo poloviny elektřiny. Pokud bychom chtěli významnější část fosilních zdrojů nahradit nízkoemisními a provést navíc alespoň částečnou elektrifikaci dopravy, nelze to realizovat bez stavby nových jaderných bloků. Ještě pořád se dá prodlužovat doba využití řady stávajících jaderných zdrojů, ale postupně je bude potřeba obměnit.

Obnovitelné zdroje je mohou nahradit jen v omezené míře a hlavně země, jako je Dánsko a Německo, narážejí už nyní na limity využívaní obnovitelných zdrojů i s využitím sítě a rezerv svých sousedů. Na limity narážejí už i jinde. Problémy s výstavbou důležitých infrastrukturních staveb má Evropa i jinde. Ať už se podíváme na Berlínské letiště, dálnice u nás, či klíčová vedení vysokého napětí ze severu na jih v Německu. Pokud budou protijaderní aktivisté stále stejně úspěšní jako nyní, může se stát, že po zjištění nutnosti přechodu na nízkoemisní energetiku budeme kromě fotovoltaiky v budoucnu z Číny dovážet i jaderné bloky, nebo je budeme nakupovat z Ruska.

Který ze současných projektů reaktorů 4. Generace má podle vás největší šanci na úspěch?

Podle mého názoru má nejblíže k realizaci rychlý reaktor čtvrté generace chlazený sodíkem. Demonstrační modely sodíkových reaktorů už fungují a postupně by měly dosáhnout úrovně bezpečnosti, efektivnosti a ekonomických parametrů, odpovídajících představám o reaktorech čtvrté generace. Je však třeba říci, že v budoucnu se nebude využívat jen jediný „vítězný“ model reaktoru čtvrté generace. Řada modelů se vzájemně doplňuje a intenzivní rozvoj jaderné energetiky bude potřebovat kombinaci různých typů. Velmi daleko jsou například také práce na olovem chlazených reaktorech, které se také mohou opřít o řadu fungujících prototypů tohoto druhu reaktoru.

Jaký máte názor na nové členy jaderného společenství? Mohou představovat země, které budou provozovat své historicky první reaktory zvýšené riziko havárie?

Na tuto otázku je těžké jednoznačně odpovědět. Je jasné, že státy, které s jadernou energetikou začínají, nemají dostatek zkušeností, delší tradici a dlouhodobě pracující a zkušenou komunitu vzdělaných odborníků. Na druhé straně i tradiční státy musely s jadernou energetikou kdysi začínat. V současné době je velkou výhodou intenzivní mezinárodní dozor a pomoc nejen v bezpečnostních oblastech. Státy, které začínají nově jadernou energetiku využívat, mohou přebírat zkušenosti od těch v této oblasti rozvinutých. Například fungující jaderný dozor a vzdělávání odpovídající současným světovým standardům většinou mají řadu let před stavbou prvního bloku.

Následky jaderné havárie ve Fukušimě

Nedávno jste vydal velmi zajímavou knihu popisující události ve Fukušimě, můžete popsat aktuální situaci ve Fukushima-Daiichi, další očekávaný vývoj a přístup japonské společnosti?

Současné období je v řešení následků havárie zlomové. Nejdříve se podívejme na vývoj v postižených oblastech. Celkově spadalo úplně nebo částečně do evakuované zóny jedenáct samosprávných celků. Z nich u pěti byla zrušena veškerá omezení na celém nebo téměř celém jejich území. Jedná se o tři málo osídlené vesnice Kacurao, Tamura a Kawauči, kde žilo pouze několik stovek obyvatel, a dvě velká města Naraha a Minamisoma, kam se nyní může vrátit celkově přes 20 000 obyvatel. Ve vesnici Iitate a městě Tomioka se úřady přesidlují do evakuovaných oblastí a postupně se zde otevírají obchody a zdravotní zařízení. Obyvatelé zde mohou po registraci pobývat přechodně dlouhodoběji, nejen přes den, a pracovat na obnově svých domovů a podniků či farem.

Je to předzvěst brzkého zrušení všech omezení i v těchto samosprávných celcích. Jsou velmi dobré předpoklady, že se do konce příštího roku otevřou úplně všechna území evakuované zóny, kromě těch nejsilněji zasažených. Čtyři samosprávné celky se tak otevřou úplně, ve čtyřech zůstanou uzavřena jen malá velmi slabě osídlená území a pouze u třech budou stále evakuována rozsáhlá území. I v nich jsou však území s nižší kontaminací, kam se do pár let mohou lidé vrátit. Po roce 2017 se nebude moci vrátit ještě okolo 22 000 obyvatel.

Z hlediska kontaminace by se většina území mohla otevřít daleko dříve, ale je třeba počítat s velmi málo racionálním pohledem současné společnosti na rizika radioaktivity a velkými obavami obyvatel z ní. Proto postupují Japonci jen velmi pomalu a opatrně. Ještě důležitější pro návrat obyvatel je však obnova infrastruktury a dostatek kvalitních pracovních příležitostí. Proto bylo významnou událostí otevření Džóbanské dálnice, která protíná zasažená území a spojuje Tokio se Sendai. Tato dálnice se před tsunami dokončovala a byla tímto přírodním jevem značně poškozena. Zhruba před rokem byla v celé délce otevřena a nyní se některé úseky, které byly zatím dvouproudé, rozšiřují na čtyřproudové a dokončují se sjezdy v nově otevíraných částech zakázané zóny. Právě zde by se měla budovat nová technologická centra.

Obnovují se i další důležité silnice v zakázané zóně. V srpnu se otevřel další úsek Džóbanské železnice. Ten je mimo zakázanou oblast, ale byl zničen cunami. V této části se musela přemístit trať i stanice dále od moře. Na dokončení rekonstrukce tak čeká poslední úsek přímo kolem zničené elektrárny, který byl také těžce cunami poškozen. Provoz na tomto úseku by měl být postupně úplně obnoven do března 2020. Zatím zde funguje náhradní autobusová doprava.

Ve zmiňovaných technologických centrech se zažínají otevírat výzkumné ústavy zaměřené na robotiku, elektroniku a dekontaminační technologie. Ty by se měly stát mezinárodními a připravit i technologie potřebné pro likvidaci zničené elektrárny. Přitáhnou tak stovky vysoce vzdělaných pracovníků. Stejně tak se zde plánuje rozvoj moderních technologií zaměřených na obnovitelné zdroje. Zvláště v oblastech, které vzhledem k riziku cunami nelze volně využívat, se budují fotovoltaické elektrárny.

Obnovují se také tradiční oblasti produkce, například farmy na pěstování rýže, chov dobytka i rybolov. Ty pochopitelně potřebují místní spotřebitelé a jejich produkty jsou pod velmi pečlivou kontrolou z hlediska možné kontaminace.

Vyčištění a revitalizace silně kontaminovaných území jsou závislá na vybudování dlouhodobějšího přechodného úložiště nashromážděného radioaktivního odpadu. To se buduje ve městech Ókuma a Futaba. To už je schváleno místní samosprávou těchto měst, ale vykoupených nebo pronajatých pozemků je zatím pouze méně než deset procent. Jednání s jejich majiteli se protahuje. Proto se zatím do něj převezla jen menší část radioaktivního odpadu z dosavadní dekontaminace a větší část zůstává v provizorních úložištích v různých místech prefektury. Intenzivní dekontaminace silně kontaminovaných oblastí se rozběhne až po dokončení úložiště. Přesto se předpokládá, že se do roku 2022 otevřou i silně kontaminovaná území a veškerá omezení se zruší.

V samotné elektrárně se podařilo značně omezit přítok spodní vody do silně kontaminovaných částí v blízkosti čtyř zničených reaktorů. Umožnilo to její čerpání nad elektrárnou a po kontrole vypouštění do moře. Spodní voda se čerpá i v dalších místech u elektrárny. Pokud její kontaminace nepřekračuje hygienické limity, vypouští se do moře. Pokud ano, dochází k dekontaminaci a jejímu uložení v zásobních nádržích.  Stejně tak se odčerpává, dekontaminuje a ukládá do zásobních nádrží spodní voda, která proniká do silně radioaktivních částí se zničenými reaktory.

Úplného zamezení pronikání spodní vody do těchto míst by měla dosáhnout ledová stěna, která byla nedávno dokončena a probíhá její zamrazení. Po jejím úplném zprovoznění by se měla odčerpat všechna radioaktivní voda ze suterénů reaktorových budov a utěsnit všechny různé kanály a kabelové přípojky, které způsobily pronikání spodní vody sem a případně pronikání kontaminované vody ven. Tím by se nejen vyřešil problém s radioaktivní vodou, ale také umožnil vysušením a dekontaminací suterénních prostor lepší přístup ke kontejnmentu a dalším důležitým místům.

Důkladná kontrola a případná oprava netěsností u kontejnmentů je důležitým krokem k likvidaci zničených aktivních zón uvnitř nich. Posledním krokem ke konečnému vyřešení problémů s kontaminovanou vodou, je rozhodnutí o osudu více než 600 000 tun vody v zásobnících. Ta je zbavena všech radionuklidů, kromě tritia. To je izotop vodíku a chemicky se nedá z vody odstranit. Zároveň je však běžnou součástí životního prostředí. Uvažují se tak dvě možnosti.První je po dostatečném naředění vypustit tuto vodu do moře. Z hlediska ekologie to není problém, ovšem velice těžké bude získání povolení od zástupců rybářů. Druhým je separace pomocí fyzikálních metod. Na nich pracuje americká firma Kurion a ruský Rosatom. Potřebné technologie jsou však velmi drahé a v průmyslovém měřítku se zatím nepoužívaly. V každém případě se však dá předpokládat, že by se měly všechny problémy s vodou vyřešit v následujících pár letech.

Druhým klíčovým úkolem je vyvezení všech bazénů s vyhořelým palivem u zničených bloků. U čtvrtého bloku, kde byly v bazénu všechny palivové soubory, a reaktor byl prázdný, jsou už všechny palivové soubory pryč. U třetího bloku byly odstraněný trosky zničené horní části budovy, intenzivně se pracuje na dokončení nového krytu a připravuje se instalace jeřábů na manipulaci s palivovými soubory. Vyvážení tohoto bazénu by mělo být zahájeno v příštím roce. U prvního bloku nyní probíhá odklízení trosek zničené horní části budovy a posléze dojde k instalaci nového krytu a jeřábů pro manipulaci s palivovými soubory. U druhého bloku se také začaly připravovat podmínky pro jeho vyvezení. Jejich vyvezení by tak mělo proběhnout do roku 2020.

Poznání situace uvnitř tří zničených reaktorů je zatím velmi omezené. Do všech tří kontejnmentů se podařilo zasunout endoskopy s kamerami, teploměry a dozimetry. Teploměry potvrdily hodnoty ukazované starými čidly, které uvnitř kontejnmentu byly. Dozimetry ukázaly velmi vysoké dávkové příkony v řádu sievertů za hodinu. Kamery pak nezaznamenaly viditelná dramatická poškození v místech, kam mohly dohlédnout.

U prvního a druhého bloku se podařilo uskutečnit „rentgen“ bloku pomocí kosmických mionů. U obou se ukázalo, že aktivní zóna je z dominantní části zničena. Roztavila se a dostala se do spodní části reaktorové nádoby. Jestli došlo k protavení reaktorové nádoby a tavenina se dostala do spodní části kontejnmentu, zůstává otevřenou otázkou. U druhého bloku se přesnějším měřením pomocí zmíněných kosmických mionů ukázalo, že většina nebo možná všechno roztavené palivo zůstalo v dolní části reaktorové nádoby. Ovšem přesnost tohoto měření je omezená.

U prvního bloku se trubkami podařilo dostat do kontejnmentu dva roboty, kteří prozkoumaly mezipatro s roštovou podlážkou. Jejich kamery neukázaly výraznější poškození. Ovšem nedokázaly dohlédnout na dno kontejnmentu ukryté pod hladinou vody a zjistit, zda tam není roztavené palivo. Naopak zjistily, že vstup do spodní části kontejnmentu je průchozí a je možné tam poslat vodotěsného robota, který by je prozkoumal.

Na možnostech dalšího průzkumu se pracuje, hlavním problémem je velmi vysoká radioaktivita. Nejen radiační podmínky v areálu a v budovách se zlepšují a další zlom by měl nastat po popsaném vyřešení problémů se spodní vodou. To by postupně mělo umožnit získat potřebné informace o stavu kontejnmentů a zničených aktivních zón a navrhnout metody na jejich likvidaci. Zatím se předpokládá zahájení těchto prací v roce 2021, ale je jasné, že budou probíhat několik desetiletí.

Opětovné spouštění japonských bloků neprobíhá tak, jak se dle původních odhadů předpokládalo. Můžete popsat důvody těchto zpoždění a vaše očekávání v souvislosti s dalším vývojem?

Lze těžko říci, jaké byly původní odhady. Od počátku se dalo předpokládat, že obnovování provozu bude velmi silně ovlivněno postojem veřejnosti. Japonsko má příslušný úřad pro jadernou bezpečnost NRA a nastavena přesná a velice přísná bezpečnostní pravidla pro povolení provozování jaderných bloků. Spouštění bloků by tak mělo záviset pouze na schopnosti provozovatelů splnit bezpečnostní podmínky a schopnosti úřadu NRA splnění těchto podmínek zkontrolovat. Není tomu ovšem tak.

Kromě povolení úřadu NRA, musí provozovatel získat i svolení místních samospráv regionů, na kterých se elektrárna nachází. Celý proces se nejdříve podařilo realizovat u dvou bloků elektrárny Sendai, které tak běží v současné době již okolo jednoho roku. Stejnou procedurou prošly také dva reaktory elektrárny Takahama a došlo k jejich spuštění. Stejně jako v případě Sendai podali aktivisté žalobu požadující zákaz provozování jaderných bloků. Na rozdíl od Sendai u Takahamy místně příslušný soud vydal předběžné opatření, které provoz zakázalo. Reaktory tak musely být opět odstaveny a začíná dlouhodobá právní bitva.

Dne 12. srpna se spustil blok Ikata 3. I zde podaly dokonce čtyři skupiny aktivistů žaloby a je otázkou, jak bude místní soud rozhodovat v tomto případě. I ze srovnání situace u elektráren Sendai a Takahama je vidět, že rozhodnutí soudu je velmi subjektivní a nedá se předpovídat. Velmi sporný je i precedent, že soudy nerozhodují podle přesných pravidel a faktů a zároveň vlastně popírají rozhodnutí příslušného regulačního úřadu NRA.

V takovém případě opravdu nelze dělat žádné relevantní odhady dalšího vývoje. Ze 42 reaktorů, které zatím Japonsko má ve stavu úvah o možném provozování, je kromě zmíněných pěti ještě 21 posuzováno u úřadu NRA. Zbývající se musí přizpůsobit novým podmínkám a pak se podá žádost k NRA o možnost jejich provozování, nebo se navrhne jejich likvidace. Dva další reaktory jsou ve vysokém stupni rozestavěnosti. Jestli se dokončí a spustí, je otevřenou otázkou.

Kdy a kolik bude mít Japonsko elektřiny z jaderných bloků, je tak velmi otevřenou otázkou, která velmi silně závisí na postoji obyvatelstva a rozhodování soudů. Na druhé straně, i když mělo Japonsko štěstí s nízkými cenami fosilních paliv, má popsaná situace dramatický dopad nejen na produkci oxidu uhličitého, ale také na růst deficitu zahraničního obchodu a cen elektřiny. Je otázkou, jak dlouho to dokáže Japonsko zvládat, aniž by přišlo o svou konkurenceschopnost hlavně s Čínou a Jižní Koreou, které jsou rozhodnuty jádro intenzivně využívat.

Úvodní fotografie: Zbyněk Olmer ml.

Komentáře

(20)

Jan Veselý

1. září 2016, 19:08

Četl jsem a četl, ale nenarazil jsem na jediný argument, proč by to nešlo. Spíše to na mě působí dojmem, že pán říká nejde, ale myslí tím nechci nebo neumím.

Na nahrazení současných jaderných reaktorů novými bych moc nesázel. Na světě jsou fakticky jen tři země, kde se počítá s nějakou významnou výstavbou JE. Velké ekonomiky USA, EU nebo Japonska (a spousta dalších) s novou výstavbou JE fakticky nepočítají. Indické nadšení pro jádro už taky dost vychladlo.

Milan Vaněček

2. září 2016, 08:11

Pane Hrůza, to co říkáte jsou fráze ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. To se říkalo u nás i na západě. Ale technologie neskutečně postoupily-podívejte se na počítače, mobily, displeje, fotovoltaické panely. Teď už na západ od nás vědí, že je jiná doba....

Martin Hruza

1. září 2016, 22:48

Ja jadernym elektrarnam fandim. Je to bezemisni spolehlivy zdroj elektriny, navic financne provozne nejlevnejsi - rozumej nejefektivnejsi/a lidstvo by dle meho nazoru melo pouzivat zdroje efektivne. Ruku v ruce je pro me zasadni veci to, ze nam umoznuje ziskavat radove milionkrat vyssi ucinnost energie z hmoty, ktera je definovana E. rovnici E=m*c^2. Az z Evropy vymizi lide schopni takove technicky narocne stavby postavit, bude to pouze finalni faze technologicko-prumysloveho zaostavani Evropy za zbytkem sveta. Bohuzel. Uz dnes je Cina vedouci zemi ve vystavbe novych jadernych reaktoru. Dochazi tam k vyraznemu efektu usporam z rozsahu, tim padem opet k vyssi efektivite. Nejsem pouze priznivcem jaderne energetiky. Jestlize chceme rozumne snizovat emise CO2, mela by mit v nasem energetickem mixu dulezitou ulohu (zhruba na urovni dneska). Ve spojeni s modernizaci nasich stavajicih uhelnych zdroju elektriny a postupneho rozsirovani decentralizovanych (vcetne obnovitelnych) zdroju v tom vidim efektivni budoucnost naseho energetickeho mixu. Psano na mobilu

Jan Veselý

2. září 2016, 05:53

Dovolím si Vás opravit v několika bodech. JE nejsou provozně nejlevnější, jejich provoz je levnější než u ostatních tepelných elektráren, ale dražší než u elektráren, které fungují na jiném principu, elektrány vodní, větrné, solární, přílivové, apod. jsou provozně levnější.

Mluvíte o efektivitě, ale ve skutečnosti matláte dohromady dvě věci, které s efektivitou (účinností) v nějakém smyslu nemají nic společného. Vyzdvihujete jen dva (ne moc důležité) parametry, které pro JE vycházejí číselně dobře - koeficient využití (JE vyrábí pořád, i když není poptávka) a energetická hustota (tak vysoká, že potřebuje spoustu bezpečnostních opatření pro provoz a pro běžnou spotřebu musí intenzivně ředit).

Evropa technologicky ani průmyslově nezaostává, jen se prostě mění způsob dělání věcí. Období obřích staveb ve stylu "poručímě větru, dešti", stavěných bez ohledu na lidi a přírodu končí. Trendy dneška jsou automatizace, miniaturizace, modularita, virtualizace.

Zavírání jaderných elektráren se (kromě Německa) děje jen z technických (nejde/nevyplatí se opravit) a ekonomických (nevyplatí se provozovat) důvodů. Pro ČR to znamená, že Temelín i Dukovany tu s námi ještě dlouho budou, ale je značně nepravděpodobné, že se budou stavět nové reaktory. V ČR aktuálně přebývají asi 3 GW instalovaného výkonu uhelných elektráren. Pokud by se měly rozmuně snižovat emise CO2 v oblasti výroby elektřiny, tak by měly být prvořadým cílem k likvidaci ty málo účinné, staré hnědouhelné elektrárny.

Martin Hrůza

2. září 2016, 10:12

No, víte, pane Veselý. By mě teda zajímalo, když obnovitelné zdroje vychází finančně lépe, proč je tedy musíme dotovat? 44 miliard Kč u nás za rok z peněz jednak lidí v účtech za elekřinu a jednak přímo ze státního rozpočtu. A kolik tyto zdroje vyrobí elektřiny?

JE elektrárna vyrábí pokud možno pořád, právě proto, že její výstavba je relativně drahá, ale variabilní náklady jsou velmi nízké, ČEZ sám pár let zpátky uváděl 12,5 Eur/MWh. Tímžto pádem by bylo ideální mít tuto elekřinu na pokrytí základního pásma zatížení a zbytek doplnit ostatními zdroji.

@energetik

Ano, to by odpovídalo. Kdežto z uhlí využíváme řádově milionkrát méně z jednotky hmoty, přičemž přeměna páry na energii je v obou případech stejná (srovnatelná).

Milan Vaněček

2. září 2016, 10:48

Pane Hrůza, ten tunel za 44 miliard byl vytvořen ze dvou důvodů: aby si úzká skupina lidí z přesně definovaného okruhu namastila kapsu (to ať šetří policie, komu jdou ty desítky miliard ročně. Už jsem o tom tady psal. A hodně se jim to vymklo z rukou). Druhý důvod byl píár akce proti OZE, především proti fotovoltaice. Adresovaná právě na takové lidi jako jste Vy. Ta se povedla dokonale.

Stát kde si lidi vydělávají v průměru 4x méně než u sousedů na západ od nás má rozumně omezovat podporu OZE každoročně nějakou hranicí (cca desetinou současné podpory a hlavně odstraňováním administrativních bariér) a pro stavbu nových zdrojů, jen když je potřebuje, dělat aukce-kdo nabídne nejnižší cenu čisté energie. Říkám čisté energie-protože to je to co občané žádají. Úložiště jaderného odpadu (nezbytný produkt JE) nikdo nechce, to je snad všem jasné.

Jan Veselý

2. září 2016, 12:55

Proč? Protože tady místo podpory nové technologie proběhla zlodějina par excelance. Prostě se tu zavedl systém podpory, který je pro investory jednoduchý a spravedlivý, ale je velice náročný na řízení. Němci to v kritických letech kolem roku 2010 zvládli uřídit jen tak tak, Španělé a Italové shořeli stejně jako Češi, Kaliforňané měli ten systém líp navržený a byli v pohodě. Takže místo rozumného a stabilního růstu výroby pomocí nové technologie (viz. 100 MW/rok v Rakousku) a "learning by doing" směrem k nízkým cenám tady proběhla dva roky trvající zlatá horečka a ve stylu českého odezdikezdismu následně zaříznutí všeho, zpětné zdanění a úředně-legislativní šikana.

Dále je důležité vědět, že větrné turbíny a FV panely nejsou elektrárny, tj. velké infrastrukturní stavby, jsou to masově produkované průmyslové výrobky. Díky tomu je u nich dokumentován obdobně rychlý pokles ceny na základě zkušeností z výroby jako u jiných masově produkovaných výrobků. Než budou podle "akčního" plánu rozvoje jaderné energetiky vyřízeny papíry na nové reaktory JETE a JEDU, budou mít za sebou 2-3 inovační cykly a budou stát míň než polovinu dnešní částky, která je 3x resp. 10x nižší než před 10 lety. To vše bez nutnosti technologického průlomu.

Těch 12,5 EUR/MWh se mi zdá málo, obvykle se uvádí okolo 20 EUR/MWh. Např. vodní elektrárny je mají ovšem ještě řádově nižší. Byl jsem na čumendu na Liptovské Mare. Elektrárnu o výkonu 200 MW + PVE řídí dispečing na dálku (řídí celou kaskádu v povodí Váhu) a o provoz se stará parta údržbářů. To je vše. Obdobné je to i u ostatních vyjmenovaných zdrojů. Žádné hejno jaderných fyziků, žádné odstávky s náročnými a drahými kontrolami, žádné bezpečnostní pásmo s ochrankou jak v centrále CIA, žádné čarování s palivovými tyčemi, žádný drahý monopolní dodavatel náhradních dílů, ...

energetik

3. září 2016, 11:55

Uhlí je úplně něco jiného, tam nelikvidujeme hmotu (nepřeměňujeme ji na nebezpečný jedovatý odpad na věky) uhlí je přirozená konzerva sluneční energie a v řádech miliónů let i přirozeně obnovitelná. Účinnost přeměna této sluneční energie uložené v uhlí na elektřiny je tedy cca 30-40%.

energetik

2. září 2016, 09:10

Současné používané jaderné reakce mají účinnost pouze cca 0,1% zbytek energie zůstává a tvoří odpad a emise. Přeměna páry na energii Clausius-Rankin cyklus má max. 40%. 60% energie vyletí chladící věží - tepelné emise. Celkem má tedy jaderka pod 0,04%.

Vladimír Wagner

3. září 2016, 10:50

Mým názorem je, že diskuze má vést k tomu, abychom se poučili, řeklo se něco zajímavého a měli možnost nad tématem přemýšlet. A raději píši o zajímavých věcech a faktech, než abych vítězil v diskuzích takovým způsobem, jak se za vítěze nedávno tady označil pan Vaněček. Vůbec mi nevadí, že má někdo jiný názor, pokud se od něj mohu poučit a něco dozvědět. Vím, že pan Vaněček je expert na fotovoltaiku a čekal jsem, že když teď má víc času, tak si od něj s chutí přečtu něco o novinkách a pokroku v tomto oboru. Ale o fotovoltaice a jejich zajímavostech není nic, jen neustále, jak vítězí nad vším a na všech frontách a jak je jádro odepsané. Abych ukázal, co mám na mysli, tak něco podobného (ale fundovanější), jako jsem si dovolil napsat já: http://www.kosmonautix.cz/2016/08/sonda-juno-napajena-solarnimi-panely-u-jupiteru/ a http://www.kosmonautix.cz/2016/08/kdy-budou-potreba-kapitani-slunecnich-plachetnic/ .

V této diskuzi pánové Veselý, Vaněček a energetik opakují to, co už tady v diskuzi mockrát bylo a už jsem na to reagoval. Takže bych si dovolil jen zajímavost o Fukušimě. Píši o faktech, ne o tom, co koluje na internetu (tam koluje ledacos). Zjištěná fakta zatím neumožňují zjistit, zda se dno tlakové nádoby reaktoru či reaktorů protavilo. Je to sice dost pravděpodobné, ale je to pořád otevřená otázka. Teprve, až se třeba roboty dostanou do spodní části kontejnmentu a zjistí situaci tam, nebo se podaří pomocí kosmických mionů prokázat roztavené palivo v dolní části kontejnmentu, či se podaří pomocí dozimetrů prokázat silný zdroj v dolní části kontejnmentu, nebo jiné experimentální pozorování prokáže protavení kontejnmentu, tak napíšu, že tlaková nádoba byla protavena. Zatím zůstanu u toho, že je to otevřená otázka bez ohledu na to, co koluje na internetu.

Ledová stěna zatím neplní všechna očekávání. A hlavně v místech, kde se to kvůli náročnosti terénu očekávalo, se někde nedaří dostat se k dostatečně nízkým teplotám a je tam třeba doplnit další opatření – doplňovala se například betonáž. Ono není divu. Tato metoda se sice již využívala, ale ne v takovém rozsahu. Postupně se tak zjistí, co a jak se doplní, aby bylo možné přítok spodní vody dostatečně omezit. Pro zajímavost lze uvést, že mohou nastat i nečekané problémy. Sever Japonska v těchto dnech zasáhl tajfun a velký příliv teplé vody z intenzivních dešťů způsobil, že se v několika místech půda kolem stěny ohřála na teploty přes nula stupňů. I to ukazuje, že bude potřeba ještě značné úsilí.

Když začal fungovat tento server, tak jsem doufal, že to bude platforma, která umožní obohatit znalosti zájemců o obor s různými názory. Pomůže jim sledovat vývoj v oboru a také plodně diskutovat. A samotná redakce mé naděje plně splnila. Řadu věcí sice sledují v originále, ale řadu ne a server mi to lehce umožňuje doplnit. Zároveň uveřejňuje pestrou skladbu různých názorů a postřehů. Autoři většinou v diskuzi reagují na poznámky pod svými články velice vstřícně a fundovaně. Na druhé straně mě dost zklamala diskuze. Ta se stala bojovou frontou za vítězství konkrétního zdroje. Můj osobní názor je, že žádný zdroj nevítězí na celé frontě, ani není odepsaný. Každý zdroj má své pozitiva a negativa a hodí se do různých podmínek. A u všech se daří technologický pokrok, který bych rád sledoval. Takže bych se rád dovídal konkrétní informace o různých zdrojích a opravdu nepovažuji za jakkoliv přínosné neustálé omílání, jak ten můj oblíbenec vítězí na všech frontách a jiné jsou odepsané. Vítězství v takové diskuzi rád přenechám jiným. Já stojím o to, aby se našly varianty efektivní a ekologické energetiky, ne vítězství nějaké mé oblíbené technologie. Prostě mě zajímá realita v přírodě a technice. V tomto směru se mi líbí třeba diskuze na serveru kosmonautix, který je také zaměřen na jistý technologický obor.

Vždy si v takové situaci vzpomenu na kolegu, který pracuje na určení hmotnosti neutrina. Když se ho ptali novináři, jakou hmotnost by preferoval, tak se jim snažil vysvětlit, že žádnou, on prostě pokorně hledá, jak příroda funguje.

Předpokládám, že pan Veselý zase napíše, jaký jsem grafoman, ale toto jsem opravdu potřeboval říci. Jinak moc díky redakci za fantastickou práci a všem, kteří přispívají do diskuze s cílem rozšířit znalosti nás všech.

Milan Vaněček

3. září 2016, 12:31

Jen malá poznámka: příspěvky kolegy Wagnera mají jedno motto: to neéjde (bez jádra)..... A ta moje vystoupení jsou též monotóní: jde to a uvádím příklady že to ( v Německu, Švýcarsku, USA) jde ....

Pro trendy ve fotovoltaice stačí sledovat dva grafy na internetu, které jsou průběžně aktualizovány: graf jak roste účinnost cca dvaceti různých typů slunečních čláků v čase, aktualizuje ho několikrát do roka NREL,

a graf jak každoročně klesá cena průmyslově vyráběných křemíkových panelů a tenkovrstvých panelů.

Každý rok se pak objeví nějaký nový druh FV článku, ty se ale mohou dostat do výroby nejdřív za 20 let.

Vladimír Wagner

3. září 2016, 16:25

Pane Vaněčku, zatím jsem si nevšiml, že by se v Německu, Švýcarsku a USA obešli bez jádra a/nebo fosilních paliv. Jediné mé tvrzení je, že nelze a dlouho nepůjde energetiku postavit čistě na obnovitelných zdrojích. Zatím jste mi neukázal příklad, kde by ukázali, že to jde (kromě extrémních příkladů Islandu a podobně).

Vladimír Wagner

3. září 2016, 21:43

Jestliže mi velký expert na fotovoltaiku řekne, že vše zajímavé o ní je obsaženo ve dvou grafech, které stačí sledovat na internetu, tak nevím. Já jsem tam našel mnoho dalších zajímavých věcí a problémů. Ale asi nejsem takovým expertem.

Milan Vaněček

3. září 2016, 22:24

Na jednom grafu máte "tabulku světových rekordů" pro jednotlivé fotovoltaické články, jak se to vyvíjí za 40 let, chce to jen vědět co jednotlivé články znamenají,

ten druhý je cenný pro investory, vidí jak klesá průměrná cena a mohou tak odhadnout i cenu budoucí podle "learning curve". Kolik by za to jaderná energetika dala kdyby měla něco takového. Pro tu platí jen jedno pravidlo-každý další rok to bude dražší....

Jinak kdo chce podrobné informace o fotovoltaice pro Německo a Evropu, doporučuji každoroční zprávu ve formě grafů "Photovoltaics report" od Fraunhofer Institute for Solar Energy, www.ise.fraunhofer.de

Milan Vaněček

3. září 2016, 18:39

Pane Wagnere, jistě víte, že v energetice se stavba nových zdrojů plánuje podle situace, kterou očekáváte za 5, 10 a v případě jaderných zdrojů za 15 a více let. Jedině u slunečních elektráren máte výjimku - můžete je postavit třeba za 1 rok. Takže každého ekonoma z ČEZu by mělo zajímat, jaká bude situace na trhu s elektřinou u nás či v EU za 1, 5, 10 či 15 let, podle toho pro jaký zdroj se chtějí rozhodnout.

Jaká bude situace v EU je stále otevřenou otázkou. Jaká bude v Německu a ve Švýcarsku to víme: to je dáno tím co si uzákonili a jejich vysokou technickou vyspělostí, která jim umožní realizaci.

Začnu Švýcarskem, kde jsem přes 20 let pracoval: Švýcaři se v referendu rozhodli nechat dosloužit staré JE a nestavět nové a postupně nahrazovat uzavírané elektrárny JE pomocí OZE (především fotovoltaikou). Tedy ve Švýcarsku okolo let 2035-40 bude po dosloužení JE místo současné kombinace elektráren vodních a jaderných kombinace elektráren převážně vodních a fotovoltaiky, zcela bez jádra.

USA jsou jaderná velmoc č. 1, ať se týče zbraní či počtu jaderných elektráren. Trend poslední doby je tam ale jasný: zavírání starých (mají jich hodně, byly průkopníci oboru) ekonomicky neefektivních či potenciálně nebezpečných jaderných elektráren. Velmi slabá nová výstavba. USA mají totiž ze všech zemí světa nejlepší přírodní podmínky pro rozvoj OZE, především pak větrných a fotovoltaických elektráren. To, že odsouhlasili dnes (stejně jako Čína) pařížské dohody o omezení emisí CO2 naznačuje, že jsou si toho vědomi. Jejich špičková vědecká pracoviště (myslím, že nejlepší na světě) investorům v USA říkají: máme nejlepší podmínky pro rozvoj OZE na světě a máme zvládnutou techniku jak toho dosáhnout. V horizontu budoucích let je to nejlevnější řešení. Horizont uvádějí sice až rok 2050, ale to je horizont pro 100% veškeré energie z OZE (nejen elektrické). Velmi ambiciózní cíl. (Již jsem dával na něj odkazy, ale podobných studií je mnohem více)

Německou Energiewende určitě znáte, vždyť ji neustále zpochybňujete (nejdříve jste zpochybňoval Energiewende v celém Německu, teď už jen v Bavorsku). Německo má horší přírodní podmínky pro realizaci 100% OZE (zatím plány končí u 80%). Podobné přírodní podmínky má například Vyšegrádská 4 (ČR, Polsko, Slovensko a Maďarsko dohromady). Ale Němci jsou průkopníky v zavádění OZE, jsou technicky nejvyspělejší a hlavně zavádí OZE se svojí silnou ekonomikou a silnou podporou obyvatel Německa. Letos již byly v Německu (zcela ojediněle) dny kdy OZE vyrobily veškerou elektrickou energii pro Německo. V průměru OZE přispívají nyní k výrobě el. energie jednou třetinou a neustále tento příspěvek roste. Německo se stává velkým čistým vývozcem elektrické energie v EU.

Z toho vyplývá jedna věc, o které jsem se snažil s Vámi diskutovat několikrát, ale nikdy jste mi neodpověděl: až budou Němci mít 50 či více % el. energie z OZE, pak ve dnech kdy fouká vítr a svítí slunce budou zahrnovat okolní státy přebytkem energie mnohdy za zápornou cenu (koeficient využití má vítr či slunce nízký-čili potřebujete velký nadbytek kapacit vyjádřený ve špičkovém výkonu). To bude neustále snižovat ziskovost (zvyšovat ztrátovost nových) JE, jejichž ekonomika je spočítaná na koeficient využití cca 0,8. Takže okolo let 2030 nebo později se již Německé větrné a fotovoltaické elektrárny stanou predátory okolních JE (u nás plánovaných nových Dukovan a nově dostavěného Temelína). Naopak kogenerace elektřiny a tepla v nejmodernějších zařízeních (na plyn, biomasu, odpad, uhlí??) může fungovat úspěšně dál, ale se značně sníženou uhlíkovou stopou (OZE přes 50%).

Když to shrnu, musím považovat titulek Vašeho článku zde na OEnergetice: „Významnější nahrazení fosilních zdrojů NELZE realizovat bez NOVÝCH jaderných bloků” za nepochopení současných trendů v energetice.

Vladimír Wagner

3. září 2016, 21:25

Pane Vaněčku, Švédové, a jak jsou technologicky vyspělí, si dokonce odhlasovali a uzákonili, že nahradí jádro už v roce 2010. A přesto u jádra zůstali a zákon zrušili. Uzákonit nebo deklarovat na papíře můžete cokoliv. Výsledkem kampaně protijaderných aktivistů, který ovlivňuje postoje veřejnosti a tím i deklarace politiků, jsou deklarace Němců, Švýcarů a řady různých skupin, že nahradí vše pomocí OZE ve všemožných termínech, Ovšem třeba Greenpeace by dokázala, alespoň na papíře, toto nahrazení už za pár let. Reálnost takových tvrzení je však otázka velice otevřená. Vy to berete tak, že pokud politici něco uzákoní nebo deklarují, tak je to dáno. Já reálnost něčeho posuzují podle jiných kritérií. No realita se nakonec ukáže. Zatím je to tak, že třeba v USA jádro vyrobilo 20 % elektřiny a fotovoltaika pouze okolo 1 %. A i v Německu pořád ještě jádro vyrábí více než fotovoltaika. Uvidíme, jak se v Německu bude vyvíjet poměr mezi fosilními a nízkoemisními zdroji v následujících letech a desetiletích.

Z hlediska vytlačování různých zdrojů. V okamžiku, kdy bude opravdu volný trh a nebudou mít fotovotaika a vítr zaručený odběr a dotované ceny (i v době, kdy je na trhu nula nebo jsou dokonce vypnuty a nedodávají). A i větrné elektrárny a fotovoltaické budou dostávat pouze tržní cenu, stávají se největšími predátory větrných větrné a fotovoltaických fotovoltaické, protože počasí v regionu je velmi často podobné a slunce svítí ve stejném čase u nás i v Německu. To už se projevuje nyní a vede k tomu, že stavět větrné u nás nemá moc smysl (jejich predátory jsou ty německé). A tyto limity se budou projevovat stále více.

Milan Vaněček

3. září 2016, 22:09

Pane kolego, statistická data jak je to dnes, kdo kolik vyrábí či vyráběl dovede na internetu vyhledat i moje desetiletá vnučka. Vy by jste se měl snažit vidět trendy, kam se pohybuje vývoj. Jak se situace ve světě i v EU mění jedním směrem od roku 2000 (přibližný začátek Energiewende) každý rok až do nynějška. Proč to nechcete vidět?

Švýcaři na rozdíl od Švédů nechtějí předčasně uzavírat jaderné elektrárny, jenom nebudou nové stavět. A budou je plynule nahrazovat OZE. Mají na to přes 20 let. Vy si doopravdy myslíte že to jsou blbci a neumětelové?? Že je zblbnul Greenpeace? Švýcaři umí počítat, já myslím že je to nejlepší možný přístup.

Švédové taky mají předpoklady zbavit se JE, ale měli by jednat jako Švýcaři, JE okamžitě nezavřeli ani Němci. To udělali jen Japonci a měli k tomu pádný důvod.

Co se týče volného trhu v energetice, kde to existuje nebo která autorita ho zavede? Každý stát si dělá energetickou politiku po svém. FV a větrná energie (=čistá energie) bude v Německu mít zaručený odběr, ne energie z JE, do toho Němcům nikdo mluvit nemůže. Takže neřešte co by kdyby.... Já jsem jen upozornil na to co musí nastat někdy po roce 2030.

Co už existuje a je úspěšné jsou aukce, kde vítězí nejnižší cenová nabídka na dodávky elektřiny. Zdroj nabídněte sami, ale stát může chtít nejen aby byl "bezemisní", může chtít, jako Němci, aby byl "čistý a obnovitelný". To je velký rozdíl. Co též existuje mezi státy je propojení sítí, izolace malého státu vůči velkému sousedu bude čím dál tím obtížnější. Vždyť to můžete vidět na celém našem průmyslu....

Vladimír Wagner

4. září 2016, 09:07

Pane Vaněčku, pochopitelně že znám a sleduji trendy. Ovšem také vím, že jednoduchá extrapolace nefunguje. Například, pokud celkový instalovaný výkon přesáhne potřebný výkon, tak se vztah mezi přírůstkem výkonu a vyrobené elektřiny změní. A v tomto případě už je fotovoltaika predátorem fotovoltaice. A žádný přírůstek výkonu nevyřeší to, že fotovoltaika nefunguje v noci. Nebo to, že vítr někdy nefouká. A tato situace už v Německu nastává. To by vyřešilo pouze nalezení realistické technologie masivního ukládání energie. A tato otázka je zatím úplně otevřená. Zároveň lze pochopitelně norskými vodními elektrárnami vyřešit krytí dánských větrníků (Dánsko je relativně malé), Německo je však úplně jiné kafe. Německo zatím ani nevyřešilo propojení pro přenos elektřiny ze severu na jih, i když si to do papíru dalo na začátku Energiewende a počítalo s tím.

Greenpeace tyto problémy a už vůbec ekonomické ani neuvažuje, takže mu vyjde možnost pokrytí 100 % OZE téměř hned. Vy věříte, že to politici vyřeší stanovením termínu v zákonech. Jiní mají jiný názor a víru. Takže na internetu se najde kopa různých termínů. Já si myslím, že politici to zákony nevyřeší, že to závisí úplně na něčem jiném. A že je to stále otázka velmi otevřená a stanovení termínu zatím není možné. Kdo z nás má pravdu, nevyřeší to, jak často budeme svůj názor deklarovat v této diskuzi (už jsme to udělali mockrát a své názory známe). Názory nic nezmění na technologických skutečnostech a faktech. Tato diskuze tak už opravdu nemá cenu a s radostí Vám přenechám vítězství, můžete je deklarovat. Na realitě toto Vaše vítězství nic nezmění.

Milan Vaněček

4. září 2016, 09:36

Pane kolego, nemohu Vám a vašim atomovým příznivcům vzít Vaši víru. Špatné je když tato víra určuje Energetickou koncepci ČR, bez oponentury z druhé strany.

Smyslem mých příspěvků je uvádění jaderných mýtů na pravou míru a ne někoho odvést od jeho víry.

Proto mě zajímají argumenty. Ještě konkrétní argument k naší diskusi o tom kdo je predátorem JE (nebo jak Vy tvrdíte ve Vašem příspěvku-viz Váš druhý příspěvek výše, poslední odstavec, predátorem větrné a sluneční energetiky v ČR).

Přečtěte si článek z OEnergetice ze 4. srpna 2016 "Německo umožní podporu OZE za svými hranicemi...., myšleno podporu za Německé peníze.

Pak už nebudete tak chybně argumentovat, jako zde cituji Vás:"..To už se projevuje nyní a vede k tomu, že stavět větrné u nás nemá moc smysl (jejich predátory jsou ty německé)".

Milan Vaněček

31. srpen 2016, 23:15

Kolega Wagner je jaderný fyzik a velký obhájce jaderné energetiky v ČR. To co zde tvrdí je jeho osobní názor, zcela odlišný od názorů velkého množství vědců, pracujících v tomto oboru v Evropě i jinde ve světě. Pokusím se krátce polemizovat s jeho odpověďmi na otázky serveru OEnergetice.cz.

K prvé otázce: Většinový názor Německých a Švýcarských vědců (s mnoha z nich jsem spolupracoval) je ano, může. Je to jen otázka času, není to možné udělat hned, stejně jako v Evropě nepostavíte novou JE za 10 let, spíše Vám to bude trvat od okamžiku rozhodnutí více než 15 let. Mnoho zemí v Evropě počítá s řešením postaveným na obnovitelných zdrojích bez jaderné energetiky (Německo, Rakousko, Švýcarsko, Italie, Norsko, Švédsko, Dánsko, …). Jiné země počítají s redukcí jejich jaderných elektráren, například Francie a Belgie. Samozřejmě, když vyrábíte nejen elektřinu ale i teplo, tak kogenerační elektrárny (plyn, uhlí) musí ještě v redukované míře existovat, záměna současného bytového fondu na pasivní budovy bude velmi dlouhý proces a část průmyslové výroby potřebuje teplo.

K druhé otázce: Nejen Německo či Japonsko (dva exemplární případy) ukazují, že odstavení JE ustojí. Přesvědčili jsme se, že i ČR přečkala bez problémů neplánované odstávky Dukovan a Temelína. V Evropě je v současnosti velký nadbytek energetických kapacit, což se projevuje ve velmi nízké ceně silové elektřiny na burze. Nemyslím, že nám EU bude diktovat, zda stavět či nestavět JE. Ale žijeme v provázané tržní ekonomice, která eliminuje velmi nákladné a neperspektivní (z hlediska investorů) zdroje elektrické energie. Zatím to vypadá tak, že jednotlivé státy EU budou vypisovat aukce na stavbu nových zdrojů (bez specifikace typu elektrárny) s cílem postavit nejlevnější „čistý zdroj energie“ nebo „bezemisní zdroj“ – to jsou dva různé pojmy, „čistý“ zdroj je vítr, voda a slunce, „bezemisní" pak i jádro (a neutrální-biomasa). Ani Dánsko ani Německo nenarazily na „limity“ využívání obnovitelných zdrojů-to je největší omyl kolegy Wagnera. Neustále se zvyšují hranice výkonu větrných a slunečních elektráren rozhodně v časovém horizontu kratším, než jaký zaberou práce na schvalování a výstavbě nových elektráren jaderných.

Ke třetí otázce: Ano, jaderná energetika v Evropě stagnuje, v EU je určitě v útlumu, nejdůležitější úkol pro ni (viz prohlášení Arevy) bude likvidace velkého počtu dosluhujících JE.

Pro 4. otázku nejsem kompetentní, ale jsem si jist, že v EU se žádný reaktor 4. generace nepostaví v nejbližších 20 letech.

Na 5. otázku odpovídám dotazem: jsou v EU vůbec takové země???

Na závěr jen poznámku ohledně Fukušimy. Autor jen decentně a neurčitě zmiňuje dva největší vážné současné problémy: Ledová stěna okolo reaktoru selhala. Propouští vodu.

Aktivní zóna prvního bloku protavila reaktorovou nádobu (už to asi není „otevřená otázka“ jak říká kolega Wagner) soudě podle informací kolujících po internetu.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna u komentáře
Vyžadované informace jsou označeny *
Pravidla diskuze
Veškeré příspěvky v diskuzi na webu oEnergetice.cz musí splňovat Pravidla diskuze. Přidáním příspěvku do diskuse uživatel vyjadřuje souhlas s těmito pravidly a zavazuje se je dodržovat.
Komentáře pouze pro přihlášené uživatele
Upozorňujeme diskutující, že komentáře v diskuzi budou moci přidávat již brzy pouze přihlášení uživatelé. V diskuzi se stále častěji objevují příspěvky od anonymních uživatelů, které porušují pravidla diskuze. Věříme, že díky tomuto opatření bude diskuze pod články pro všechny přínosnější.
Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj na této stránce.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
OM Solutions s.r.o.
Kpt. Nálepky 620/7, Nové Dvory, 674 01
Třebíč
IČ: 02682516
SOCIÁLNÍ SÍTĚ
© 2021 oEnergetice.cz All Rights Reserved.