Analýza rizik jaderné energetiky a 15 nejdražších havárií v její historii

Tým expertů pro hodnocení rizik vytvořil dosud největší analýzu jaderných havárií v historii. Na základě této analýzy usuzuje, že havárie podobná té v Černobylu či Fukušimě se může stát dříve, než si veřejnost uvědomuje. Výzkumníci z University of Sussex (UoS) v Anglii a Spolkové vysoké technické školy v Curychu (ETH) analyzovali více než 200 jaderných nehod a jejich dopad na jaderný průmysl. Dle jejich názoru jsou zjištění znepokojivá.

Přestože četnost jaderných havárií se výrazně snížila a i závažnost havárií je nižší, autoři analýzy odhadují, že havárie na úrovni Fukušimy a Černobylu se může stát častěji než jednou až dvakrát za století a nehody srovnatelné s roztavením paliva na Three Mile Island v USA z roku 1979 se mohou opakovat i častěji než každých 10-20 let.

Doktor Spencer Wheatley, hlavní autor studie, vysvětluje: „Zjistili jsme, že pravděpodobnost jaderných nehod je poměrně vysoká. Přestože jsme schopni zaznamenat pozitivní dopady reakce jaderného průmyslu na předchozí havárie, jako na Three Mile Islandu a Černobylu, nebyla úplně odstraněna možnost jejich vzniku, jak se následně ukázalo ve Fukušimě. Pro výrazné snížení možnosti havárie podobného rozsahu by jaderný průmysl vyžadoval obrovské změny. Jednalo by se především o nahrazení současné II. generace jaderných reaktorů, které jsou v provozu.“

Studie byla prezentována ve dvou článcích publikovaných časopisem Energetický výzkum & sociální věda (Energy Research & Social Science) a Analýza rizik (Risk Analysis), požaduje větší transparentnost údajů o jaderných událostech.

„Chybná a žalostně neúplná“ jsou veřejně dostupná data ze vzniklých událostí, která mohou vést jaderný průmysl k přehnanému sebevědomí, varuje studie. Výzkumný tým navíc upozorňuje, že jejich vlastní nezávislé analýzy obsahují třikrát více dat než analýzy uveřejněné samotným jaderným průmyslem. Vyslovují také hypotézu, že Mezinárodní komise pro atomovou energii, která má za úkol zprávy sestavovat a zveřejňovat, zastává ve skutečnosti dvojí roli. Funguje jako regulátor tohoto odvětví a zároveň se snaží o jeho propagaci.

Výzkumný tým pro tuto práci shromáždil svá data ze zpráv, akademických prací, tiskových zpráv, veřejných dokumentů a novinových článků. Výsledkem je soubor dat, který dosud nemá obdoby. Je dokonce dvakrát obsáhlejší než ostatní nezávislé analýzy. Autoři zdůrazňují, že tato databáze je důležitým zdrojem, který je potřeba neustále rozšiřovat a sdílet s veřejností.

Profesor Benjamin Sovacool ze Sussexké energetické skupiny na UoS, který je spoluautorem studie, říká: „Naše výsledky naznačují, že stávající metody Mezinárodní agentury pro atomovou energii, zvláště co se týče následků mimořádných událostí, jsou neuspokojivé.“

„Příští jaderná havárie může nastat mnohem dříve a může být závažnější, než MAAE veřejně prezentuje.“

Tým také vyzývá k přehodnocení toho, jak jsou dnes nehody hodnoceny. Argumentuje tím, že současná metoda (sedmibodová stupnice INES) je značně nepřesná, špatně definovaná a nekonzistentní.

Ve své nové analýze znázorňuje výzkumný tým náklady každé jaderné nehody v amerických dolarech. Zohledňuje přitom škody na majetku, náklady spojené s řešením mimořádné události, sanaci životního prostředí, evakuaci a pojistné plnění. Každé úmrtí je v analýze zastoupeno škodou ve výši 6 milionů dolarů, čímž se ztotožňuje s údaji americké vlády pro výpočet hodnoty lidského života.

Tato nová analýza ukázala, že havárie ve Fukušimě z roku 2011 a v Černobylu z roku 1986 stály celkem 425 miliard dolarů, což je pětkrát více, než všechny ostatní havárie v historii jaderného průmyslu dohromady.

Přestože jsou tyto havárie hodnoceny na stupnici INES stupněm 7, což je nejvyšší hodnota, Fukušima samotná by pro přesnější vyjádření všech následků potřebovala hodnocení stupněm 10-11.

Profesor Sovacool dodává: „Výsledky naznačují, že havárie jako ta ve Fukušimě nebo Černobylu, nejsou pouze relikty minulosti.“

„I když zavádíme nové jaderné technologie, stále jsou provozovány starší elektrárny, které nadále nesou svá rizika a dokud budou v provozu, riziko další jaderné havárie zůstává.“

Autoři studie zdůrazňují, že jejich analýza nemá žádný srovnávací charakter. To znamená, že nekvantifikuje rizika jiných energetických zdrojů. Poskytuje pouze posouzení rizika jaderné energetiky. Posuzuje jediný energetický zdroj podle jednoho kritéria, kterým je vznik nehody. Napříč celým energetickým portfoliem by bylo nutné posoudit každý energetický zdroj z pohledu celé řady kritérií.

Spoluautor profesor Didier Sornette zdůrazňuje: “Přestože studie poukazuje na některé nedostatky v jaderném průmyslu, při jejich řešení má jaderná energetika rozhodně značný potenciál být do budoucna atraktivním zdrojem elektrické energie.“

Celá studie je výsledkem pravděpodobnostních analýz a pouze matematicky vyjadřuje možnost vzniku nehody spojené s jadernou energetikou. Současní provozovatelé jaderných elektráren jsou neustále nuceni k investicím do zvyšování jaderné bezpečnosti a například tzv. pofukušimská opatření zvýšení bezpečnosti dopadla na všechny světové jaderné elektrárny.

Události vyhodnocené vědeckým týmem jako 15 historicky nejnákladnějších:

1. Černobyl, Ukrajina (1986) — $259 miliard
2. Fukušima, Japonsko (2011) — $166 miliard
3. Tsuruga, Japan (1995) — $15.5 miliard
4. TMI, Pennsylvania, USA (1979) — $11 miliard
5. Bělojarsk, USSR (1977) — $3.5 miliard
6. Sellafield, UK (1969) — $2.5 miliard
7. Athens, Alabama, USA (1985) — $2.1 miliard
8. Jaslovské Bohunice, Československo (1977) — $2 miliard
9. Sellafield, UK (1968) — $1.9 miliard
10. Sellafield, UK (1971) — $1.3 miliard
11. Plymouth, Massachusetts, USA (1986) — $1.2 miliard
12. Chapelcross, UK (1967) — $1.1 miliard
13. Černobyl, Ukrajina (1982) — $1.1 miliard
14. Pickering, Kanada (1983) — $1 miliard
15. Sellafield, UK (1973) — $1 miliard

Zdroj úvodní fotografie: Centers for Disease Control and Prevention