Stavět jaderné elektrárny už prý budou pouze tam, kde je mimořádně silná role státu. Tedy v Číně nebo v Rusku. Takový názor ovšem rezolutně odmítá země, která na státní intervence spoléhá mnohem méně a má s jadernou energetikou velké historické zkušenosti. Jde o Spojené království, kde už v roce 1956 zahájili provoz první skutečně komerční jaderné elektrárny Calder Hall.

Čeští politici a úředníci, kteří mluví o stavbě nových jaderných reaktorů, se už několik let nedokáží pohnout z místa. Stále není jasné, kdo přesně a jakým způsobem by měl takovou výstavbu financovat. Britové mezitím v tomto ohledu přicházejí s novými myšlenkami. Také se přitom potýkají s velkými problémy. Přesto je pravděpodobné, že pokud se najde cesta, jak realizovat stamiliardové projekty (v korunovém vyjádření) jaderných bloků v rozvinutých tržních ekonomikách, inspirací se pro mnoho dalších zemí stane Spojené království.

Spojené království nyní chystá výstavbu šesti nových jaderných elektráren. V případě té první (Hinkley Point C na jihozápadě Anglie) Londýn nalákal francouzské a čínské firmy na systém garantovaných cen elektřiny z budoucích nových bloků (takzvaný Contract for Difference). V případě té druhé (Wylfa Newydd ve Walesu) se jedná o bezprecedentním zapojení britského státu společně s investory ze země vycházejícího slunce – společností Hitachi a japonskými státními agenturami.

Předběžné znázornění podoby plánovaných bloků s reaktory UK ABWR v lokalitě Wylfa Newydd.
Předběžné znázornění podoby plánovaných bloků s reaktory UK ABWR v lokalitě Wylfa Newydd. (Zdroj: Horizonnuclearpower.com)

Mezi regulovaná aktiva

Pro další elektrárny už se ale rýsuje model, který má mnohem méně finančně zatížit jak spotřebitele elektřiny (jako v Hinkley Point), tak daňové poplatníky a státní rozpočet (jako ve Wylfa Newydd). Britové velmi vážně zvažují, že jaderné elektrárny zařadí mezi regulovaná aktiva. Mluví se o modelu RAB (regulated asset base), jehož obdobu v Česku dobře známe – podobně se tady financuje provoz a rozvoj přenosové a distribuční sítě. Je zcela samozřejmé, že příslušné poplatky platíme v cenách elektřiny.

Pokud Britové dotáhnou nyní favorizovaný plán do konce, britští spotřebitelé fakticky zaplatí v cenách elektřiny tu část nákladů, kterou nepokryjí dostatečně rychle tržby za elektřinu z nových bloků. Tím by bylo možné vyřešit jeden z největších problémů jaderných elektráren – ačkoliv jde v dlouhodobém horizontu o ekonomicky výhodné řešení, investice do atomových reaktorů se zhodnocují během dlouhých desetiletí. Proto je tak těžké nalákat do podobných projektů soukromé investory.

To má ovšem právě model RAB změnit – investoři si postupně začnou přicházet na své už během mnohaleté výstavby elektrárny. Investici do regulovaných aktiv vyhledávají ti, kteří sázejí na dlouhodobou jistotu bez vyhlídek náhlého zbohatnutí, ale také nečekaných propadů hodnoty aktiv. Typickými investory jsou tedy penzijní nebo infrastrukturní fondy, které přímo nakupují majetkové podíly v příslušných projektech.

Regulátor přitom musí hlídat, aby zisky investorů byly přiměřené a odpovídaly potřebným nákladům. Je možné diskutovat o tom, proč vlastně jaderné elektrárny zahrnovat mezi regulovaná aktiva, ale Britové zjevně vycházejí z přesvědčení, že investice do atomových bloků jsou zkrátka strategickou a potřebnou záležitostí. (K tomu pochopitelně zaznívají velmi odlišné názory, to už je ale téma pro jiný článek.)

Nejen drahé půjčky

V Česku se debata o financování výstavby jaderných elektráren zužuje na dilema, zda má stavět stát, který si dokáže půjčovat velmi levně, nebo soukromá (či polosoukromá) společnost, čímž rozpočet celého projektu stavby nových reaktorů silně nabobtná. V Anglii se nyní rýsuje třetí cesta. Jde o to, aby projekty soukromých firem nebyly postaveny (jenom) na drahých půjčkách, ale na vytváření zajímavých příležitostí pro vhodné uložení volných finančních prostředků.

To samozřejmě ještě neznamená, že na bedrech investičních fondů budou veškeré náklady na stavbu jaderných elektráren. Další nové reaktory se kupříkladu mají stavět také v jaderné elektrárně Sizewell na východním pobřeží Anglie. Tam v tuto chvíli figurují už známí investoři z Hinkley Point C – tedy francouzská EDF s Číňany ze státní firmy CGN v zádech. Právě Francouzi si získali pověst entuziastů, pokud jde o zapojení dalších společností či fondů do projektu díky modelu RAB, sami ale hodlají zůstat klíčovým investorem.

Ano velkým projektům

Britové jsou průkopníky nejen v oblasti jaderné energetiky a jejího financování. Londýn proráží cestu také v tom, jak nachází řešení pro realizaci velkých stavebních projektů i v dalších oblastech, včetně dopravy či vodního hospodářství. To platí také pro různé formy partnerství veřejného a soukromého sektoru. Inspirací pro financování jaderných elektráren se stal projekt takzvané „superčističky“ – 25 kilometrů dlouhého kanálu pod řekou Temží, který bude bránit znečišťování vodního toku v Londýně. Projekt TTT (Thames Tideway Tunnel) je postaven právě na modelu regulovaných aktiv RAB – investují do něj v rámci společného konsorcia soukromí investoři, například ze skupiny Allianz.

Připomeňme, že právě finančníci ze skupiny Allianz už se dříve uchytili také v české energetice – díky investici do zdejší sítě plynovodů Net4Gas. Na druhé straně zrovna s německou Allianz ale v jaderném odvětví počítat nemůžeme, takové investice nejsou pro firmy a fondy ze sousední země politicky korektní.

V případě Thames Tideway Tunnel dosahuje celková investice 4,2 miliardy liber, tato důležitá infrastrukturní stavba má dospět do finále v roce 2023. Bývalý finanční šéf „čističkového“ konsorcia Mark Corben nyní vede tým odborníků na britském ministerstvu pro byznys, energetiku a průmyslovou strategii, který připravuje model financování jaderných elektráren.

NAvrhovaná trasa londýnského Thames Tideway Tunnel. Zdroj: Allianz

Hledat, jak to jde

Neschopnost Evropanů dotahovat kvůli obrovské byrokracii do konce velké projekty – nejen stavby elektráren, ale třeba také berlínského letiště – se stala jedním z argumentům proti rozvoji jaderné energetiky v Česku. O této neschopnosti mluví paradoxně třeba šéfka jaderného dozoru Dana Drábová nebo investor a minoritní akcionář ČEZu Michal Šnobr. V Česku reálně hrozí, že si z toho mnozí zodpovědní činitelé alibisticky udělají jasný závěr – podobné projekty zkrátka realizovat nejde. Je velmi pravděpodobné, že Britové spíše budou hledat způsoby, jak dosáhnout toho, aby to možné bylo. Za přijatelných podmínek pro investory i spotřebitele.

Také britská cesta k dalšímu rozvoji jádra ještě bude trnitá. Skeptici mohou namítnout, že britský model garantované ceny Contract for Difference, uplatněný v elektrárně Hinkley Point C se před časem také jevil jako skvělý vzor pro ostatní, ale nakonec narazil na velké pochybnosti i v samotné Británii. Britští kontroloři z tamního národního úřadu National Audit Office (NAO) loni dospěli k závěru, že londýnská vláda nepostupovala v Hinkley Point správně – uzavřela dohodu s francouzskou EDF, aniž by dostatečně zvážila veškeré náklady a rizika. Na druhé straně Britové postupně získávají zkušenosti a know-how, které nemá prakticky nikdo jiný na světě.

Jiný svět jádra

Nejisté je pak i to, jak by se k novému modelu financování postavil současný labouristický lídr Jeremy Corbyn, kdyby se časem dostal k moci. Hledání nového modelu také zřejmě přispělo ke zbrzdění dalšího projektu v severozápadní Anglii – nových reaktorů elektrárny Moorside. Japonská Toshiba, která opouští jadernou energetiku a už se vzdala celého amerického Westinghousu, chtěla tento projekt prodat jihokorejské firmě KEPCO. Ta ale s přebíráním projektu zjevně nepospíchá, vyčkává, jak se bude situace vyvíjet. Na druhé straně ale Toshiba o britské investici jedná s investory, kteří už od ní koupili zmiňovaný Westinghouse – s kanadskou společností Brookfield Business Partners.

Právě aktivity Brookfieldu, jednoho z největších infrastrukturních fondů na světě, ukazují, že cesty financování jaderné energetiky mohou vést jiným směrem než v minulosti. A lákání „finančních dravců“ na druhé straně vyžaduje zmiňované důsledné zapojení jak odvětvových regulátorů, tak jaderného dozoru.

Autor je konzultantem a specialistou pro energetické projekty agentury HATcom.

Autor úvodní fotografie: Peter Linde, flickr.com

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *