Spojené království rozhodne o financování stavby jaderných bloků, rizika by měli nést i spotřebitelé

DomůJaderné elektrárnySpojené království rozhodne o financování stavby jaderných bloků, rizika by měli nést i spotřebitelé

Spojené království dle informací zpravodajského portálu The Telegraph již brzy rozhodne o budoucím modelu financování stavby jaderných elektráren. Má se rozhodnout především o možném využití modelu regulační báze aktiv, od kterého si tamní vláda slibuje podstatné snížení nákladů na výstavbu ve srovnání s modelem Contract for Difference – ten byl sjednán pro výstavbu dvou bloků typu EPR jaderné elektrárny Hinkley Point C.

Budoucí model financování jaderných elektráren není otázkou, na kterou hledá odpověď pouze České republika – nad novým modelem pro financování jaderných elektráren se uvažuje i ve Spojeném království. Nejvíce se nyní hovoří o modelu regulační báze aktiv, který se používá primárně pro provozovatele přenosových, přepravních nebo distribučních soustav.

Spojené království přitom o dalších jaderných elektrárnách musí rozhodnout, pokud chce dosáhnout svého cíle stát se do roku 2050 uhlíkově neutrálním státem. V posledních letech se jí sice podařilo prakticky eliminovat uhelné elektrárny z energetického mixu, ale povedlo se je nahradit převážně elektrárnami plynovými, které mají oproti uhlí zhruba poloviční emise CO2. K uhlíkové neutralitě tedy pořád mají daleko.

Většina stávajících jaderných elektráren se přitom blíží konci své životnosti. Čtrnáct z patnácti jaderných bloků má ukončit výrobu elektrické energie v této dekádě. Jejich náhrada je proto na místě.

Plánovaných projektů je na ostrovech hned několik – především se však hovoří o možnosti výstavby v lokalitě resp. elektrárně Bradwell a Sizewell C. Investoři přitom váhají především kvůli finanční stránce projektu – je zřejmé, že výstavba v současném tržním prostředí představuje vysoké riziko, a proto se investoři upínají k určité formě garance ze strany státu, a to ideálně s velkorysou rezervou pokrývající případné navýšení nákladů a zpoždění výstavby proti harmonogramu.

Tak je tomu ostatně i v České republice, kde má být garance investora zajištěna systémem nákupních a prodejních opcí, přičemž podrobnosti schématu ještě nejsou známy. Jako veřejná podpora má být toto schéma teprve notifikováno u Evropské komise, u které proběhlo na konci loňského roku úvodní jednání.

Málo který z investorů si také dokáže dovolit investovat vyšší jednotky až několik desítek miliard EUR (v případě více bloků) s tím, že vracet se mu začnou až při uvedení elektrárny do provozu, což nemusí být dříve, než za deset let od počátku výstavby. Taková investice skrývá mnoho rizik, a proto investoři obvykle požadují vyšší zhodnocení investice (jako tomu například je u Hinkley Point C).

I proto se vláda Spojeného království upíná k modelu regulační báze aktiv, při jehož využití jsou rizika z podstatné části přenášena na konečné zákazníky a část nákladů se prostřednictvím regulovaných sazeb vrací investorovi již v průběhu výstavby. Základem modelu regulační báze aktiv je systém, ve kterém regulační orgán stanoví náklady na výstavbu, provoz  a přiměřený zisk provozovatele (případně náklady v čase upraví) a tyto náklady jsou následně vybírány prostřednictvím sazeb v regulované složce ceny elektřiny a odesílány investorovi stavby.

Schematický popis modelu regulační báze aktiv, kterou navrhuje Spojené království.

Taková garance návratnosti současně zvyšuje ochotu bank a penzijních fondů poskytnou potřebný kapitál na výstavbu – obdobně jako při financování jiných infrastrukturních projektů, které modelu regulační báze aktiv podléhají (např. provoz přepravní soustavy).

Vzhledem k nejistotě ohledně konečných investičních nákladů Spojené království předpokládá několik jejich úrovní. Do určité úrovně nákladů (označené jako baseline scenario) bude investorovi garantována určitá návratnost investice procentuálně definovaná váženými náklady na kapitál (WACC), které mají být buď stanoveny přímo rozhodnutím regulátora (což je obvyklý postup) nebo budou stanoveny na základě nejvýhodnější nabídky od potenciálních investorů.

Lze doplnit, že významnou část rizik a nákladů v modelu regulační báze aktiv nese konečný zákazník. Náklady ovšem hradí daňový poplatník i v případě garance formou Contract for Difference (CfD) – vzhledem k tomu, že v případě CfD nese rizika především investor, jsou tato rizika zahrnuta v realizovaně ceně (strike price). Pro srovnání, strike price pro Hinkley Point C je £92.50/MWh v cenách roku 2012 a garance trvá 35 let, přičemž realizační cena je indexována o inflaci – v cenách roku 2017 byla cena již £ 100.38/MWh).

Forma regulační báze aktiv může mít i nečekanou výhodu – jedná se v energetice o zaběhlý model, který je aplikován převážně v síťových odvětvích. Oproti jiným formám podpory výstavby jaderných elektráren proto může být notifikace takové formy podpory jednodušší než v případě notifikace garance návratnosti formou Contract for Difference nebo jinou formou.

S ohledem na Brexit již notifikace veřejné podpory před Evropskou komisí nebude (s největší pravděpodobností) pro Spojené království relevantní téma, což ovšem neplatí pro jiné členské státy EU.