V USA byla zahájena výstavba komerčního sodíkového reaktoru

A Češi se chystají postavit za bilion klasickou štěpnou kravinu...

Ale rychlý sodíkem chlazený reaktor patří mezi klasické štěpné reaktory a není to blbina.

Kolikrát už hořel sodík v tom ruském jaderném zázraku IV renerace?

Zeleným demagogům se bohužel povedlo podněcováním strachu z jaderné energetiky ovlivnit veřejné mínění natolik, že zabrzdili rozvoj této oblasti, včetně výzkumu a vývoje, na celá desetiletí. Na to teď jako společnost doplácíme, stejně jako doplácíme na podporu OZE. Mohli jsme mít reaktory IV. generace v produkčním provozu (místo hysterického řvaní, jak jsou nebezpečné), mohli jsme přepracovávat vyhořelé palivo (místo hysterického řvaní o nebezpečnosti jeho skládkování), mohli jsme mít odborníky, kteří by pomáhali stavět jaderky v zahraničí... A hlavně: mohli jsme dnes mít výrazně vyšší podíl energie z čistých, nefosilních zdrojů, místo pálení plynu a uhlí. A o to přece zeleným šlo? Nebo ne?

Jaderným demagogům se povedlo, že dodnes jsou v provozu asi 4 rychlé reaktory chlazené sodíkem (nebo jiným alkalickým kovem). Hodně porjektů bylo odstaveno, několik jich skončilo předčasně. Jinými slovy, i jaderní fyzici od toho dávají ryce pryč.

Citace wiki:

Nevýhodou sodíku je jeho chemická reaktivita, která vyžaduje zvláštní opatření k prevenci a potlačení požárů. Pokud se sodík dostane do kontaktu s vodou, reaguje za vzniku hydroxidu sodného a vodíku a vodík při kontaktu se vzduchem hoří. Stalo se tak v roce 1995 v jaderné elektrárně Monju při havárii. Záchyt neutronů navíc způsobí, že se stane radioaktivní; i když s poločasem rozpadu pouhých 15 hodin.[6]

Dalším problémem jsou netěsnosti. Sodík se při vysokých teplotách vznítí při kontaktu s kyslíkem. Takové sodíkové požáry lze uhasit práškem nebo nahrazením vzduchu dusíkem. Ruský množivý reaktor BN-600 ohlásil 27 úniků sodíku za 17 let, z nichž 14 vedlo k požárům sodíku.[8]

Za 17 let 14 evidentně zvládnutých zahoření sodíku?

To není tak špatná bilance. Zvláště u pokusného zařízení, vybudovaného právě za účelem vychytání provozních chyb...

Doporučuji nalézt na Wiki také historii rychlého sodíkového reaktoru Supefénix ve Francii.

Sice se tam projevily technické nedostatky a došlo k několika haváriím, ale žádné vážné z jaderného hlediska. Z toho dvě byly úniky sodíku. Další třeba propad střechu pod váhou sněhu.

Nicméně technické problémy byly v podstatě odstraněny, poslední rok provozu začal být ziskový a využití dosáhlo přijatelného 32% (byl to experimentální reaktor). Odstávky nebyly ani tak způsobeny závadami, ale spíše protesty, byrokracií a politickým bojem.

Ovšem po celou dobu byly protesty aktivistů a to až do té míry, že došlo k mírnému poškození explozí 5 na reaktor vystřelených vojenských raket. Později bylo odhaleno napojení na teroristy z RA.

Na závěr citát:

"Uváděné důvody, ovlivněné tlakem veřejného mínění , byly, že nízká cena uranu již neospravedlňuje investice do tohoto sektoru. V lednu 1998 Rada ministrů potvrdila, že Superphénix nebude restartován [31] . Kritici tvrdili, že Jospinovo rozhodnutí bylo způsobeno spíše touhou potěšit své politické spojence než racionálními úvahami. Reaktor však část času nevyráběl elektřinu kvůli poruchám [2] a mnohem déle kvůli politickým a administrativním překážkám"

Na odstavení reaktoru, který poslední rok fungoval a začal generovat zisk se nejvíce zasloužili zelení a politické spory.

Nejde o strach. Jde o skutečná rizika. Pokud se můjj delší příspěvěk zobrazí, tak dozvíte, jak často je potřeba sodík po úniku hasit. Sodík není voda. To je ten problém.

Podáváte ukázkový příklad přesně té zelené demagogie, o které jsem psal: Nebudeme se zabývat výhodami sodíkových reaktorů, kdepak. Místo toho vytáhneme další strašáky v podobě hořlavosti a "doložíme" to haváriemi, které se většinově staly na experimentálních zařízeních. A podle nich odsoudíme sodíkové reaktory jako takové.

Než se nová technologie dostane do dospělosti, něco to stojí - letadla zpočátku také padala, rakety vybuchovaly atd.

Jenže tohle vy všechno dobře víte, že ano. Protože vy jste sem nepřišel diskutovat - vy jste tady v práci.

My odsuzujeme ten idiotský technický nápad mít na jednom místě roztavený sodík a vodu.

Ale u sodíkových akumulátorů Vám to nevadí.

Nevadí, tam jsou sodíkové ionty, stejně jako v osolené vodě. To není hromada roztaveného kovového sodíku.

Některé typy jsou hořlavé, ale kam se to hrabe na ty divoké efekty při kontaku sodíku s vodou.

A elektrodu z kovového sodíku.

Některé typy obsahují také pruskou modř, které při havárii a tepelném rozkladu uvolňuje plynný kyanovodík.

Asi podobně "idiotský technický nápad" jako mít na jednom místě vodík a kyslík, nebo zemní plyn, kyslík a oheň apod. "Překvapivě" ve všech případech byla vynalezena desetiletími ověřená technická řešení, jak se s takovými kombinacemi bezpečně vypořádat.

A další se nám tady odkopal. Dáme dohromady sodík a vodu, ono to bouchne/chytne... óóó, bojte se všichni, sodíkové reaktory jsou moooooc nebezpečné! Ale ne, my nestrašíme, vůbec!

To není jen zbrklá myšlenková zkratka. Vám totiž nejde o bezemisní, nefosilní energetiku - jde o to zašlapat do země tu jadernou, a to za každou cenu. Jakýkoliv, i sebenesmyslnější argument, je vám dobrý.

Tak ještě pan Vaněček a máme to pomalu kompletní.

Nejde o strach. Jde o skutečná rizika. Pokud se můjj delší příspěvěk zobrazí, tak dozvíte, jak často je potřeba sodík po úniku hasit. Sodík není voda. To je ten problém.