Burza za nic nemůže. Pomoc s cenami energií musí být rychlá, nemůžeme čekat roky
Tématem mnoha komentářů z poslední doby jsou návrhy, jak zkrotit vysoké ceny elektřiny. Mimo jiné se o to pokusil tady v Hospodářských novinách 12. 4. i Jaroslav Míl. Faktem je, že vysoké ceny energií představují velký problém a je třeba diskutovat a hledat cesty, jak jej vyřešit. Bohužel většina předkládaných variant nepovede k žádoucímu cíli, neboť hledá řešení tam, kde problém není či nevzniká.
Pojďme ale popořadě a začněme tím, proč vzrostla cena elektřiny až čtyřnásobně? Přes 70 % nárůstu ceny elektřiny jde na vrub drahému plynu a nejistotám spojeným s jeho budoucími dodávkami, 25 % pak dělá povolenka, zbytek jde za dražším černým uhlím. Růst cen plynu byl způsoben především poklesem dodávek od Gazpromu přibližně na polovičku oproti dřívějším rokům. K růstu cen plynu přispěly i prázdné plynové zásobníky, které Gazprom provozuje v severozápadní Evropě. Na rozdíl od ostatních provozovatelů je po loňské zimě nenaplnil. Blížící se válka na Ukrajině a její skutečné vypuknutí pak vliv těchto faktorů jen posílilo. Dražší povolenka odráží rozhodnutí Evropy přispět k omezení klimatické změny. Podle projednávaného návrhu směrnice bude zapotřebí snížit emise CO2 nejen v energetice, ale i v průmyslu. To je přitom mnohem nákladnější, což se promítlo do rostoucích cen povolenky.
Prvním omylem tedy je, že příčinou vysokých cen je burza. Není to pravda. Burza ceny elektřiny nevymýšlí, je pouze nástrojem, který umožňuje spojit nabídku s poptávkou a vytvořit tak tržní cenu. Za cenu, která vyjde na burze mají všichni elektřiny dostatek: výrobci ji vyrobí a spotřebitelé zaplatí. Návrhy pana Míla na výkup elektřiny státem (místo přímým prodejem na burze) znamenají, že cena elektřiny bude regulovaná, což povede k tomu, že se nepotká nabídka s poptávkou. Poptávka velmi pravděpodobně převýší nabídku, elektřiny nebude dostatek a bude jen pro někoho a bude na příděl.
Krom toho, že regulované ceny kazí trh, je cesta k nim neúměrně dlouhá. Změnit tento základní přístup by trvalo dlouho, nejspíš několik let, což rozhodně nepomůže českým spotřebitelům a domácnostem teď, když to nejvíce potřebujeme.
Ve zmíněném komentáři je i několik faktických omylů: např. hnědouhelná elektrárna nevyrábí elektřinu za 1 Kč/kWh, jak tvrdí. Jen vypouštěné CO2 stojí 1,50-2 Kč/kWh podle účinnosti elektrárny. Důl u elektrárny má náklady v miliardách Kč ročně a podobné náklady má i elektrárna na údržbu a na zaměstnance. Takže vykupovat za cenu navrženou panem Mílem by znamenalo elektrárny provozovat se ztrátou, a nakonec je zavřít.
Problémem je i to, že pan Míl ve svých návrzích zcela pomíjí existující kontrakty, práva a povinnosti výrobců z nich vyplývající i práva jejich akcionářů. To je přímá cesta k prohraným soudním sporům a vymahatelné náhradě škod ze strany státu. Už jsme to v Česku zažili a není důvod to opakovat.
Vyjasnit je třeba i omyl s výkupními cenami u nového jaderného zdroje. Elektřinu jím vyrobenou sice skutečně vykoupí státní obchodník za předem domluvenou cenu, ovšem pak ji prodá za cenu tržní – na burze či jakýmkoli jiným tržním způsobem. Zisk, případně ztrátu zohlední na faktuře pro koncové spotřebitele. Stát může obdobný mechanismus uplatnit i dnes – zisky plynoucí z energetiky v podobě platby za povolenky CO2, daní z elektřiny či z dividendy ČEZ může použít na zmírnění dopadů vysokých cen na zákazníky, aniž by se musel vypořádávat s akcionáři výrobních firem či zavádět novou složitou legislativu.
Dodávky energií jsou službou, nicméně na liberalizovaném trhu s normálními tržními principy, na kterých jsme se dohodli v rámci Evropské unie před 20 lety. Změnu by proto bylo nutné notifikovat u Evropské komise. Což je proces minimálně na několik let a s velmi nejistým výsledkem.
Vysoké ceny energií doléhají na spotřebitele ale právě teď. Je proto zapotřebí zavést opatření, která pomůžou rychle. Tím základním je použít cílenou podporu: pro zranitelné zákazníky nastavit sociální tarif. Podobně je možné obratem ruky snížit poplatek za obnovitelné zdroje např. pro průmysl. A kde na to vzít? Jak jsem již zmínil, stát by na tato opatření mohl použít např. dodatečné příjmy z vysokých cen povolenek a z výnosu DPH ze stávajících vysokých cen energií nebo dividendu z ČEZ.
Pavel Řežábek, Hlavní ekonom ČEZ
Komentář byl původně publikován na webu hn.cz
Mohlo by vás zajímat:
Zminují se vysoké ceny plynu . Já nevím, němci platí za plyn z ruska 290 dolaru /1000m3 . To že musíme nakupovat přes burzu je vina naší vlády . Vždyt německo , rakousko , madarsko , itálie si na vládní urovni dokázalo dohodnout dodávky přímo z ruska za levno . Takže naše vláda nás hodila přes palubu a nechává vydělávat překupníky co vlastní naše zásobníky . Žijeme v iluzi že je zde volný trh , jenže jak vidět energie jsou strategické suroviny a hlavní slovo má stát. Němci už vyvlastnili zásobníky jako strategickou věc. Jen naše vláda žije v nějaké cizí galaxii
Rezabek haji zajmy hlavne CEZu. Docela vtipne je, jak u nakladu tepelek srovnava cenu za kWh s rocnim nakladem na provoz dolu. A jeste argumentuje tim, ze povolenka tvori vetsinu ceny kWh. Povolenka je politicky nastroj a je tedy jen politicka zvule ji zachovat ci zrusit.
Pan Řežábek hájí extrémní zisky ČEZ a jeho akcionářů. Pan Míl má plně pravdu. Za současné extrémní ceny u nás opravdu může mezinárodní burza a její nastavení. A hlavně německá Energiewende. Německo má zvláště v situaci, kdy nefouká a nesvítí, někdy i extrémní nedostatek elektřiny a musí intenzivně využívat plynové bloky a dovoz. Na burze cenu určují takzvané závěrné (nejdražší) elektrárny, kterými jsou nyní v Německu (i přes vysokou cenu povolenek) plynové elektrárny. Pokud by Česko neprodávalo na společné burze, byly by u nás závětrnými elektrárnami ty uhelné a cena elektřiny by byla mnohem nižší. Takto platíme vysoké německé ceny způsobené německou Energiewende. Ale my nemáme tak vysoké platy, jako mají Němci. Dopady na životní úroveň a sociální stabilitu společnosti jsou tak u nás daleko dramatičtější. To, že jde i v prostředí EU danou situaci řešit pomocí státních omezení a chránit své obyvatelstvo v případě, že je u nás levný mix, před vlivem zvyšování cen z okolí, ukazuje třeba Francie. A jde to vyjednat i na evropské úrovni.
I u nás by to pochopitelně také šlo řešit, ovšem právě kvůli lobbistům, jako je pan Řežábek či minoritní akcionář Šnobr, kteří pro udržení svých extrémních zisků vyhrožují soudy, se tomu daří zabraňovat. Měl bych na ně dotaz. Co budou se svým obrovským majetkem a zisky dělat, když se jim povede rozvrátit energetiku i sociální strukturu společnosti a Česko padne do rozvratu a chaosu. A nejen ono, ale celá Evropská unie? To všichni utečou se svým majetkem narejžovaným na takto vyhnaných cenách elektřiny u nás na Kajmanské ostrovy?
Těžko vyčítat podnikatelům že podnikají v rámci nastavených pravidel. Vinu na současném stavu nenesou ti co podle pravidel hrají, ale tvůrci těchto pravidel, a to jednak naivní představou, že všechny problémy v energetice vyřeší trh, a za druhé podřízením všech pravidel jedinému cíli (emise) při ignorování cílů ostatních (bezpečnost, soběstačnost, cenová dostupnost).
Máte pravdu, ale je rozdíl mezi využíváním a zneužíváním. A pak je problém, když tito podnikatelé za takové zákony, které jim to zneužívání umožňují, intenzivně lobbují. Je rozdíl mezi zodpovědným podnikatelem, který se snaží nějaké dílo vybudovat a zhodnocovat, a tím, kdo chce za každou cenu nahrabat co nejvíce pro sebe, ať to stojí, co to stojí, a ať to třeba společnost úplně rozvrátí. Tím ale opravdu nechci zlehčovat zodpovědnost a vinu našich politiků, která je primární.
Uvnitř klubka se skrývají problémy dva. První spočívá v tom, že stát si zvykl na pohodlí dané někdejším přebytkem nabídky a silně dimenzovanou infrastrukturou, a není schopen zvýšit svou výkonnost a regulaci adaptovat na drahý a napjatý trh (on ten český stát celkově, včetně médií, není z nejefektivnějších, ve srovnání třeba s Holanďany nebo Švédy. Samoúčelná digitalizace to spíše nespasí). Byznysové zájmy nejsou nelegitimní, jen proti nim nikdo z veřejné správy nyní neumí zformulovat a prosazovat pravidla stejně silně hájící zájmy spotřebitelů. MPO i ERÚ využívaly pro podklady pro svou činnost kapacity ze strany dodavatelů, a vlastní, důkladně vyargumentovaný nezávislý názor de facto nepotřebovaly. Teď odborně nevědí, kudy kam. Druhý problém je v obchodní technice: pokud by se léčbu vyžadující část trhu ČR mezinárodně neodloučila dostatečně rafinovaně, vždy by se našel někdo, kdo by tu za řízenou nízkou cenu nakoupil a za Lipskou vysokou vyvezl, neboli domácí výrobce a grosisty obral.
Tak treba Snobra s jeho masivni medialni kampani na dehonestaci jadra a bezbrehou podporu plynu (drive, ted uz se k tomu nehlasi) nelze v zadnem pripade oznacit za podnikatele. Řežábka a CEZ bych taky uplne nepovazoval za bezneho podnikatele.
Stát to otevřeně, ale vysoké příjmy z dividend ČEZu tvoří nepřímou formu zdanění elektříny a to mu vyhovuje. Oddělení českého trhu s energiemi od německého by samozřejmě ceny výrazně snížilo. Na to ale z vysoka kašlou jak pravicové tak levicové vlády. Pro ně je hlavní příjem do rozpočtu a 99% lidí stejně nechápe, že všechny ekodaně míří do českého rozpočtu a ne do EU.
Proč neveksluje burza s vodou?
Je to podobné.
Ceny energie jsou důsledkem systematického ničení domácí energetiky u nás i v evropské unii. Od našeho vstupu do EU nerozvíjíme domácí zdroje energie jiné než FVE a to ještě formou solárního tunelu. Naopak domácí zdroje jsou likvidovány a nebo je bráněno jejich výstavbě a rozvoji. Další problémem je stavění se k energii jako k běžnému zboží. Jeho neomezený vývoz , který způsobuje , že energie se stává pro občany ČR i průmysl v množství , které potřebují cenově nedostupná. Samozřejmě to je až důsledek odklonu od fosilních paliv, plánovaní je asi na úrovni nejdříve
si zbourám dům a pak si postavím nový jestli to půjde a nezajímá mě , kde mezi tím budu bydlet.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se