Životaschopnost naší energetiky

Cévní soustava člověka je důležitá stejně tak, jako energetická soustava pro současný životní styl. Zatímco v lidském těle je krev nezastupitelným médiem, pro napájení našich spotřebičů je důležitá elektrická energie.

Moderní medicína je jakýmsi doplňkem lidského těla – nikdy ho nenahradí do
takové míry, aby bylo úplně životaschopné. A s původně vybudovanou energetikou je to úplně stejné – současná tzv. moderní energetika může tu původní vhodně doplnit, ne však plnohodnotně nahradit.

Staletími je prokázána snaha člověka o dosažení nesmrtelnosti pomocí např. kamene mudrců, a i v dnešní době tomu není jinak – prostřednictvím moderních poznatků naskýtající nové možnosti. Nikdy však nemůžeme být mocnější, než je samotná příroda a nikdy nemůžeme dohnat to, co má náš lidský druh odžito, a to jsou milióny let na této planetě.

S energetikou je to podobné. Fyzikální zákony jsou jen jedny a nelze je překonat nebo ideologicky či politicky přehlasovat. Elektrická energie má vznikat tam, kde je spotřebována – to je bez diskuse ideální stav. Ne vždy jde však vyrábět elektrickou energii v místě spotřeby a musí se proto přenášet na určitou vzdálenost – čím kratší, tím lepší. Jednoduchost výrobního procesu včetně přenosu je klíčová pro její udržitelnost. Čím složitější bude systém, tím bude náročnější na obsluhu i náchylnější na bezpečnost.

Kvalita cévní soustavy ovlivňuje bezesporu fungování celého těla a podobně je to s kvalitou energetické infrastruktury. Naše infrastruktura prochází pravidelnou údržbou i obnovou – v poslední době např. i posilováním přenosových či distribučních schopností. V současné době se také zaměřuje na obměnu původních výrobních zdrojů a dlouhodobě se snaží podporovat i ostatní výrobní zdroje, které jsou po ekonomické stránce neživotaschopné. Jedno indiánské přísloví praví „Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“ – jak dlouho se budeme ještě chlácholit smysluplností dlouhodobé podpory těchto a podobných zdrojů?

Aby byla cévní soustava člověka využívána řádně, musíme k ní stejně jako k naší energetice přistupovat s ohledem na její původní účel. Vždy zvážit citlivost zásahů a jejich dopadů předtím, než je vykonáme. V opačném pořadí budeme narušením vyváženého stavu v cévní i energetické soustavě čelit potížím a nebudeme žít jako doposud.