EU hledá rovnováhu mezi omezením emisí metanu a bezpečností dodávek

Evropská komise reaguje na napětí na trzích s ropou a plynem dvojicí doporučení, která mají usnadnit zavádění evropského nařízení o snižování emisí metanu. Členským státům doporučuje, aby v letech 2027 až 2029 dočasně neuplatňovaly finanční sankce vůči dovozcům, kteří nesplní některé informační a vykazovací povinnosti. Zároveň zveřejnila smluvní vzory, jež mají evropským odběratelům usnadnit získávání údajů od producentů a dodavatelů ze třetích zemí.

Nejde o zrušení ani formální odklad povinností. Ty zůstávají součástí nařízení a dovozci se na jejich plnění musí dále připravovat.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1787 vstoupilo v platnost v srpnu 2024. Zavádí pravidla pro měření, monitorování, vykazování a ověřování emisí metanu v odvětví ropy, zemního plynu a uhlí. Postupně dopadá také na dovozce energetických surovin, kteří mají získávat informace o emisích při těžbě a přepravě a následně prokazovat srovnatelnost zahraničních systémů MRV, tedy monitorování, vykazování a ověřování emisí.

Povinnosti zůstávají, mění se jejich vymáhání

První doporučení Komise obsahuje volitelné smluvní doložky pro kontrakty na dodávky zemního plynu, ropy nebo uhlí. Jejich cílem je zajistit přenos informací od producenta přes obchodníky až k evropskému dovozci.

Problémem je, že evropské firmy často nemají přímý smluvní vztah s provozovatelem těžebního zařízení. Informace proto musí procházet dlouhým dodavatelským řetězcem, ve kterém se mění obchodníci, vlastníci komodity i odpovědnost za poskytování dat.

Druhé doporučení se týká sankcí. Členské státy mají podle nařízení vytvořit vlastní sankční režimy, přičemž postihy musí být účinné, přiměřené a odrazující. Komise nyní doporučuje, aby při nedodržení vybraných povinností splatných v období 2027–2029 nebyly finanční sankce dočasně uplatňovány.

Doporučení není právně závazné a konečný postup bude záviset na členských státech. Otázkou proto je, zda se podaří zachovat koordinovaný přístup, nebo zda na evropském trhu vzniknou rozdílné podmínky podle země, přes kterou je surovina dovážena.

Komise svůj krok zdůvodňuje situací na energetických trzích. Konflikt na Blízkém východě a omezení dopravy přes Hormuzský průliv snížily dostupnost části dodávek a zvýšily ceny. Nejistota kolem sankcí může komplikovat uzavírání kontraktů s dodavateli, kteří zatím nejsou schopni poskytnout požadovaná data.

Dovozci žádají jasnější pravidla

V odborné debatě se objevuje názor, že samotné dočasné neuplatňování pokut neřeší implementační problémy. Dovozci potřebují srozumitelný a právně předvídatelný způsob, jak soulad s nařízením prokázat.

Nejasnosti se týkají uznávání zahraničních systémů MRV, dostupnosti nezávislého ověřování, metodik výpočtu emisní intenzity a rozdílného přístupu národních úřadů. Podnikům proto nemusí stačit informace, že zpočátku nebudou sankcionovány. Podstatné je, zda budou mít jednotná pravidla a dostatek kvalifikovaných ověřovatelů.

Významnou roli mohou hrát certifikační systémy, digitální evidence původu suroviny a nezávislé audity. Aby však certifikace plnila svůj účel, musí vycházet z důvěryhodných dat a požadavků uznávaných napříč EU. Jinak hrozí vznik paralelních standardů, které zvýší administrativní náklady, aniž zajistí srovnatelnost emisí.

Emisní intenzita metanu se může stát nejen regulatorním, ale také obchodním parametrem. Může ovlivňovat cenu dováženého plynu, dostupnost financování, výběr dodavatelů i přístup producentů na evropský trh.

Čas navíc nesmí zastavit přípravy

Organizace včetně Clean Air Task Force, CAN Europe a Environmental Investigation Agency označily delší odklad dovozních povinností za nepřiměřenou reakci na administrativní překážky. Podle nich lze problém s akreditací ověřovatelů řešit rychlejším vydáním pokynů Komise, nikoli odkladem celé regulace. Zároveň doporučují jasné a postupně zpřísňované sankční režimy, aby podniky mohly ekonomicky ocenit přínosy včasného plnění pravidel a investovat do snižování emisí. Pro důvěryhodnost systému proto bude důležité, aby bylo zřejmé, kdy přechodné období skončí a jaké výsledky mají být do roku 2029 dosaženy.

Omezování úniků metanu není pouze klimatickým opatřením. Podle Mezinárodní energetické agentury představuje unikající nebo spalovaný plyn také významnou ztrátu obchodovatelné suroviny, přičemž velkou část emisí lze omezit již dostupnými a ekonomicky efektivními technologiemi.

Pro evropské a české dovozce doporučení přináší více času, nikoli však důvod přípravu odložit. Nyní bude nutné upravovat smlouvy, mapovat dodavatelské řetězce, požadovat údaje od partnerů a vytvářet auditovatelný systém evidence. Zvláštní význam to bude mít u dlouhodobých kontraktů uzavíraných před rokem 2030.

Klíčovou otázkou zůstává, zda Evropská unie využije období do roku 2029 k vytvoření jednotných metodik, uznávaných certifikačních pravidel, datových registrů a kontrolních postupů.