Svět hledí do Varšavy: Mohou Poláci zablokovat plynovod Nord Stream 2?

Na nedostatek pozornosti si Varšava stěžovat nemůže – její aktivitu proti chystanému plynovodu Nord Stream 2 pozorně sledují v Berlíně, Moskvě i Washingtonu. Poláci podle všeho zůstávají jediným skutečně významným a aktivním bojovníkem v Evropské unii, který se ještě snaží zabránit výstavbě dalšího potrubí pod hladinou Baltského moře. Mohou ovšem počítat s podporou Američanů.

Plynovod Nord Stream 2 má zdvojnásobit kapacitu stávající podmořské trasy z Ruska přímo do Německa až na 110 miliard metrů krychlových ročně. Přepravu suroviny touto cestou tedy nebudou ovlivňovat spory mezi tranzitními zeměmi na pevnině. Stále více států EU bere tento projekt jako realitu právě proto, že má podporu Německa.

Češi i Slováci se již mnohem více zabývají tím, jaké ekonomické příležitosti jim nakonec napojení jejich tranzitních plynovodů na Nord Stream 2 a německé potrubí nakonec přinese. (Češi mohou díky zvýšenému tranzitu dost vydělat, Slováci oproti původním obavám snad neprodělají.)

Ohrožení soutěže

Poláci se nicméně drží stanoviska, podle něhož budování podmořského potrubí poškozuje Ukrajinu a snižuje energetickou bezpečnost. Nezvyšuje totiž počet zdrojů a cest plynu, naopak přenáší ještě větší zátěž na jednu stávající trasu.

Pozornost nedávno vzbudilo zvláště stanovisko polského antimonopolního úřadu (UOKiK), podle něhož by plynovod Nord Stream 2 mohl dále omezit hospodářskou soutěž na tamním plynovém trhu. Evropské společnosti, které se projektu účastní – německé firmy Uniper a Wintershall, francouzská Engie, rakouská OMV a nizozemsko-britský Shell – dostaly čtyři týdny na to, aby se pokusily podezření UOKiK vyvrátit.

Není pochyb o tom, že už dnes je Polsko výrazně závislé na dovozu ruského plynu. Díky novému terminálu pro zkapalněný plyn ve Svinoústí a projektu plynovodu z Norska by ale mělo své zdroje suroviny diverzifikovat.

Proč vlastně Polsko

Mnozí si určitě kladou otázku, proč by vlastně verdikt z Varšavy měl mít nějakou zásadnější váhu. Plynovod Nord Stream 2 nejenže nepovede přes polské území, ale nebude procházet ani polskými výsostnými vodami – na rozdíl od vod ruských, finských, švédských, dánských a německých.

Poláci si nicméně pro svůj antimonopolní úřad vydobyli poměrně významné kompetence v Bruselu a přijali zákon, který UOKiK poskytuje velké pole působnosti. Je nutné brát v potaz také to, že zmíněné evropské firmy v Polsku působí a nejspíš nebudou chtít verdikt antimonopolního úřadu zcela ignorovat. Tím spíše, že by jim v takovém případě hrozily pokuty.

Pokud by UOKiK potvrdil své negativní stanovisko vůči chystanému plynovodu, mohla by ho čekat soudní pře nebo přenesení sporu na vyšší úroveň Evropské komise. Ruský Gazprom by pak mohl stát před těžkým rozhodováním, zda celý plynovod nepostavit na vlastní náklady. (Nyní má poloviční podíl.)

Na druhé straně by antimonopolní úřad měl celou záležitost posuzovat nezávisle na politických postojích polské vlády – v opačném případě by se vrhal do hodně riskantní hry.

Žádný kompromis?

Ať tak či onak, mnohé nasvědčuje tomu, že se Poláci poučili z dob, kdy jejich odpor – například už proti plynovodu Nord Stream 1 – zcela vyšuměl. Podle dostupných zdrojů se dokáží lépe orientovat v evropských pravidlech a využívat nástrojů, které jim Evropská unie nabízí. Je třeba počítat s tím, že je bude vláda Beaty Szydlové využívat.

Bez ohledu na budoucí verdikt antimonopolního úřadu je také jasné, že pozice nynější polské vlády, kterou vytvořila strana Právo a spravedlnost, je mnohem nekompromisnější než dříve. Je tedy velmi nejisté, zda by Varšava dokázala kývnout Gazpromu na ekonomická lákadla, tak jak to dělají například Slováci.

Taková lákadla se objevila, aspoň o tom svědčí informace ruského deníku Kommersant. Podle tohoto listu je ve hře úprava stávajícího kontraktu o dodávkách ruského plynu a Poláci by mohli údajně získat i výhodnější cenu. Později se ale objevily pochybnosti ohledně toho, zda by ve Varšavě byl vůbec někdo ochotný na podobný kompromis přistoupit.

Varování z Ameriky

Jisté je, že Poláci dnes mají silného spojence ve Washingtonu – minimálně na tamním ministerstvu zahraničí. Zvláštní vyslanec pro energetickou bezpečnost Amos Hochstein v rozhovoru pro server Euractiv.sk prohlásil, že projekt Nord Stream 2 by mohl v Evropě oživit dělící linie z dob studené války.

Plynovod podle Hochsteina nedává smysl, protože brání konkurenci. Ten, kdo jednou investuje do výstavby potrubí, ho bude chtít za každou cenu využít a nebude uvažovat o alternativách ve formě dovozu zkapalněného zemního plynu.

Hochstein vidí budoucnost ve výstavbě levnějších mobilních terminálů LNG na lodích, jaký si už vybudovala například Litva. Cílem nemusí být odmítnutí ruského plynu jako takového, ale hledání alternativ, které v případě potřeby umožní využívat surovinu z různých zdrojů.

V tomto ohledu se americký pohled zcela shoduje s postojem Polska, které dosud bylo ve vztahu ke Gazpromu ve slabé vyjednávací pozici. Vzhledem k tomu, že třeba na rozdíl od Čechů neměli Poláci přístup k alternativním zdrojům a trasám suroviny, museli platit ve srovnání s jinými Evropany vyšší cenu.

Co bude ve Washingtonu

Otázkou pak je, jak postoj Spojených států ovlivní podzimní prezidentské volby. Pokud vyhraje Hillary Clintonová, lze očekávat kontinuitu i v záležitostech energetické bezpečnosti. Jak ale naznačují vyjádření jejího protivníka Donalda Trumpa, v případě jeho vítězství může být všechno jinak. Nota bene když jde fakticky o politiku vůči Rusku, kterou údajně hodlá republikánský kandidát zcela změnit.

Konkrétní kroky případného prezidenta Trumpa je ale velmi složité předvídat.  Na jedné straně chce dál prosazovat těžbu plynu a ropy z břidlic, která Americe přináší velké ekonomické výhody, zatímco Hillary Clintonová je dnes v tomto ohledu z ekologických důvodů mnohem zdrženlivější. Vývoz amerického LNG, který by mohl – třeba i podle Hochsteina – na evropském trhu silně konkurovat ruské surovině, by tedy měl zapadat do Trumpových představ.

Na druhé straně je možné připomenout, že jedním z Trumpových poradců pro zahraniční politiku je Carter Page, který před časem vedl moskevskou pobočku banky Merrill Lynch, věnoval se hospodářským vtahům s Ruskem a zvláště přímo s Gazpromem. Je odpůrcem sankcí vůči Rusku.

Italský rébus

Teoreticky vzato mají Poláci v odporu vůči plynovodu Nord Stream 2 ještě jednoho významného spojence přímo v Evropě – Itálii. Také Řím se dosud stavěl poměrně ostře proti tomuto projektu.

Detailnější pohled na věc ale ukazuje, že Italům jde zcela o něco jiného než Polákům. V tomto ohledu má Řím mnohem blíže k postoji zmiňovaného Trumpova poradce – je kritický vůči sankcím vůči Rusku. Terčem italské kritiky rozhodně není ani budování plynovodů z Ruska. Italové byli naopak vstřícní vůči zrušenému projektu pro přepravu suroviny jižním směrem – plynovodu South Stream.

Klíčem k pochopení pozice Říma je skutečnost, že Itálie soupeří s Německem o postavení velké evropské plynové křižovatky. Proč by měl dostat zelenou Nord Stream, když byl South Stream zrušen? „Díky Nord Streamu by Německo mohlo Itálii předběhnout,“ říká Nicolo Rossetto, energetický expert Institutu pro mezinárodní politická studia v Miláně.

Z Říma dokonce zaznívá podezření, že Němci na jedné straně trvají na sankcích vůči Rusku, zatímco na druhé straně je sami obcházejí právě projekty typu podmořského plynovodu.

A co z toho vyplývá? Italy je možné přesvědčovat například tím, že Nord Stream 2 nakonec posílí i jejich trh, neboť tam bude směřovat velká část plynu z podmořského plynovodu. Čím ale přesvědčit Poláky, dnes není vůbec jasné.

Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.