Státy podporují těžbu lithia dotacemi a úlevami, trhu přesto dominuje Čína

Lithium je v poslední době skloňováno stále častěji. Evropská unie jej řadí mezi kritické suroviny, bez nichž nelze dosáhnout cíle nulových emisí do roku 2050. Přesto v celém odvětví hraje Evropa jen pomyslné „druhé housle“. Evropa výrazně zaostává za Čínou, která dnes ovládá většinu globálního lithiového řetězce. Je proto na místě ptát se, co může Evropa udělat, aby tento nepříznivý stav alespoň zmírnila. Vzniká tak otázka, jak může Evropa vlastní lithiový řetězec nastartovat, a to včetně těžby. Dnešní vývoj ukazuje, že veřejná finanční podpora pro projekty těžby lithia není nijak výjimečná.

Čína v současnosti vyrábí více než tři čtvrtiny všech lithium-iontových baterií na světě, uvádí Mezinárodní energetická agentura (IEA). V zemi také sídlí šest z deseti největších producentů baterií. Podobně je tomu u těžby: Čína se v roce 2024 umístila na třetím místě za Austrálií a Chile s přibližně 40 000 tunami roční produkce, přičemž se očekává, že v příštím roce může vystoupat až na první příčku. Austrálie totiž kvůli globálnímu poklesu cen omezuje produkci.

Ačkoliv velká část čínských producentů zůstává podle prognóz krátkodobě ztrátová, odvětví pohání vpřed kombinace snahy udržet tržní podíl, zachovat pracovní místa, a především robustní státní podpora. Čína díky ní dlouhodobě posiluje svou kontrolu nad surovinovými zdroji, a to i tehdy, když projekty nejsou ekonomicky výhodné v krátkém horizontu. Podle analýzy AidData investovaly čínské státem podporované banky a další instituce v letech 2000–2021 přibližně 57 miliard dolarů (úvěry, granty a garance) do projektů těžby takzvaných „přechodových surovin“, včetně lithia.

Jak si stojí Evropa?

Evropa dlouho spoléhala na trh a dovoz, což vedlo k současné situaci v podobě 0,1 % světové produkce lithia. Tlak na energetickou bezpečnost a přijetí nařízení Critical Raw Materials Act však postupně otevírají cestu ke státnímu financování projektů, které mají za cíl zmenšit výraznou ztrátu vůči Číně či Spojeným státům.

Prvním příkladem je sousední Německo. Ačkoliv je tamní těžba teprve v počáteční fázi, nedávný objev ložiska o odhadovaných zásobách 43 milionů tun lithia v sasko-anhaltském Altmarku je určitý příznivým příslibem do budoucna. Německo však nezůstává jen u geologických průzkumů, neboť aktivně podporuje vznik celé hodnotové větve již nyní. Nejviditelnějším příkladem je projekt společnosti Vulcan Energy, která získala 104 milionů eur ve státních grantech od spolkové vlády i zemí Porýní-Falc a Hesenska. Cílem je vybudovat první ucelený řetězec výroby „čistého“ lithia v Německu a snížit závislost automobilového průmyslu na dovozech. Vulcan má od roku 2026 dodávat až 24 000 tun lithiumhydroxidu ročně, tedy množství postačující pro výrobu baterií do zhruba půl milionu elektromobilů. Projekt za 690 milionů eur zahrnuje těžbu v Porýní-Falc i navazující konverzi v závodě u Frankfurtu.

Další ukázkou této změny je projekt Rock Tech Lithium v Braniborsku. Zdejší ministerstvo hospodářství vydalo závazné memorandum o poskytnutí až 90 milionů eur na výstavbu lithiového konvertoru v Gubenu, prvního závodu svého druhu v Evropě. Podpora se navíc neomezuje pouze na výrobu. Německý drážní úřad přislíbil dalších až 10 milionů eur na železniční infrastrukturu potřebnou pro projekt. Rock Tech se tak stává jedním z prvních příjemců veřejných prostředků, které přímo podporují tvorbu chybějících článků evropského lithiového řetězce.

Silnou roli sehrává také Finsko, kde projekt Keliber ukazuje, že státní podpora nemusí mít formu grantů, ale i strategického financování. Evropská investiční banka se stala klíčovým pilířem úvěrové struktury, v jejímž rámci získala společnost Sibanye Stillwater 500 milionů eur na dokončení dolu a zpracovatelského závodu ve středním Finsku. Do projektu již dříve přiteklo 250 milionů eur formou navýšení kapitálu, přičemž menšinový podíl drží i státní Finnish Minerals Group. Keliber má od roku 2026 produkovat kolem 15 000 tun bateriového lithia ročně po dobu nejméně šestnácti let. Vzniká tak robustní model kombinující privátní kapitál, evropské instituce a státní účast.

Co zbytek světa?

Zatímco Evropa dohání ztracený čas, Spojené státy americké, Chile nebo Austrálie již řadu let uplatňují strategický a komplexní přístup k dodavatelským řetězcům strategických surovin. Kombinují přímé investice, daňové pobídky, státní garance, dlouhodobé odběrové kontrakty i regulatorní zásahy, aby si zajistily stabilní pozici v globálním dodavatelském řetězci. Výsledek je patrný: USA i Chile posilují domácí zpracování a navazující průmysl, zatímco Austrálie prozatím zůstává dominantním světovým producentem spodumenu, i když se nyní potýká s dopady nízkých cen.

Příkladem je americký projekt Thacker Pass (Nevada), jeden z největších potenciálních zdrojů lithia v USA. Do projektu vstoupil kapitálově i General Motors a americká vláda jej učinila precedentem v rámci budování domácího bateriového průmyslu. V říjnu 2024 Ministerstvo energetiky (DOE) nejen restrukturalizovalo úvěrovou podporu, ale zároveň získalo asi 5% podíl ve společnosti Lithium Americas i v samotném projektu. Jde o formu přímé státní intervence, která dalece překračuje obvyklé dotace. Vláda se zde stává minoritním investorem, protože lithium je zásadní pro splnění cílů zákona Inflation Reduction Act a pro snížení závislosti na Číně.

V Latinské Americe zaujímá nejrazantnější postup Chile, které v roce 2023 představilo svou Národní strategii lithia. Počítá se založením státního podniku Empresa Nacional del Litio a se získáním většinového podílu ve všech strategických ložiskách. Státní gigant Codelco spolu s agenturou ENAMI dostal mandát vstupovat do partnerství s investory a řídit rozvoj nových nalezišť. Chile tak nesází na granty, ale na přímou státní kontrolu nad klíčovými segmenty hodnotového řetězce, aby co nejvíce přidané hodnoty zůstalo v domácí ekonomice.

V Austrálii, konkrétně v Západní Austrálii, která dlouhodobě představuje světové těžební centrum lithia, vláda zvolila model cílené finanční podpory, aby udržela konkurenceschopnost producentů v době nízkých cen. Program Lithium Industry Support Program poskytuje dočasné bezúročné půjčky až do výše 50 milionů australských dolarů, úlevy na licenčních, přístavních i těžebních poplatcích a další opatření ke stabilizaci cash-flow. Jde o aktivní proticyklickou politiku, jejímž cílem je udržet provozy, pracovní místa i exportní kapacity v období cenové volatility a zachovat tak dominantní světovou pozici regionu.