Bouřlivý energetický listopad (nejen) v Norsku

Situace na poli energetické ekonomie by se v poslední době dala přirovnat k jízdě na horské dráze. I v reakci na dění v Norsku se experti nyní přou, zda a do jaké míry je a bude bezpečné dále investovat do ropy, ropných produktů a zemního plynu ve vztahu k cenovému vývoji těchto komodit.

Dle některých odborníků ještě nelze očekávat konec ropné éry alespoň pro několik nadcházejících desetiletí. Jiní naopak vyslovují názor, že při klesajících nákladech na budování elektráren využívajících k výrobě obnovitelné zdroje se již dnes stává tento způsob produkce elektřiny výhodnějším než u některých zdrojů „špinavých“. Zpráva zveřejněná minulý týden bankéři v Oslu má potenciál debatu o budoucnosti energetiky rozvířit ještě více.

Věštění energetické budoucnosti

Také ekonom a výkonný ředitel Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol minulý týden predikoval, že i přes zvyšování povědomí o problematice změn klimatu a jejich dopadů, rapidní vzestup elektromobility či zájmu o zelené technologie obecně se poptávka po ropě nezmenší, i když její růst v příštích desetiletích nejspíše zpomalí.

Například podle v listopadu zveřejněného Světového energetického výhledu, který každoročně vydává právě Mezinárodní energetická agentura, bude na ropě v budoucnosti stále závislá oblast námořní dopravy, petrochemie, letectví a nákladní dopravy. I tyto predikce lze ovšem zpochybňovat. Například Airbus tento měsíc ohlásil ambiciózní plány na provoz alternativně poháněného letadla a Tesla v listopadu představila plány na výrobu elektřinou poháněného nákladního vozu. Závěry této vedoucí světové organizace zabývající se energetikou o nepříliš zelené budoucnosti tohoto odvětví jsou tedy diskutabilní.

Norská banka ropě příliš nefandí

Další ne příliš potěšující zpráva pro ropný průmysl přišla minulý týden od Norské centrální banky. Vedení země, která je jedním z největších producentů černého zlata na světě, by dle doporučení bankéřů státní banky mělo vyloučit investování z jejich vládního penzijního fondu do ropných a plynárenských společností celého světa.

Do fondu, jehož hlavním posláním je zajistit zemi na dobu poté, kdy přestane těžit tuto komoditu, na níž je ekonomika Norska zcela závislá, byly po léta ukládány právě výnosy získané těžkou ropy. Vyloučení současných investic a znemožnění budoucího investování má fondu pomoci být stabilnějším a vyhnout se možným krizím způsobeným v budoucnu zhoršenou situací na trhu s plynem a ropou. Doporučení se opírá, dle vyjádření banky, o čistě ekonomické argumenty, nezahrnuje sociální, politické či environmentální aspekty a zohledňuje značnou kolísavost cen na trhu a nejistou budoucnost komodity.

Někteří pozorovatelé nepředpokládají, že by implementace doporučení měla mít výraznější dopad na producenty ropy a zemního plynu. Argumentují tím, že relevance tohoto kroku je podstatná primárně či prakticky pouze pro Norské království, jehož ekonomika je na ropě vystavena. Dle investiční společnosti Quilter Cheviot není třeba ropě a plynu kopat hrob. I kdyby bylo doporučení implementováno plně, holdingy fondu jsou v celosvětovém měřítku poměrně malé a vyřazovány budou muset být postupně. Například ceny akcií Shell a BP po oznámení stanoviska banky zprvu prudce poklesly, růst na původní hodnotu ovšem netrval nikterak dlouho. Obecně lze spíše vysledovat trend, kdy obavy velkých ropných společností o budoucnost fosilních paliv jsou nepříliš velké.

Signál pro ostatní investory?

To, jakou zprávu by krok Norského vládního fondu jakožto jednoho z největších investorů na světě při vyřazení inkriminovaných investic vysílal, ovšem nelze marginalizovat. Ceny ropy vzrostly z 30 dolarů za barel v lednu na více než 60 dolarů především kvůli omezení produkce největších světových hráčů v odvětví.

Ve střednědobém výhledu lze ovšem, dle některých odborníků mezi než se řadí i profesor energetické ekonomie na Univerzitě v Oxfordu Dieter Helm, očekávat pád cen ve srovnání s posledními desetiletími s neustále se snižující tendencí. Tuto kolísavost a tedy nestabilitu fondu nechce Norská centrální banka riskovat a její krok, tedy zhodnocení, že investovat do ropy a zemního plynu je příliš riskantní, může ovlivnit investory po celém světě. Přeci jen jde o pozici, kterou by zastával fond o hodnotě jednoho bilionu amerických dolarů a vlastnící v průměru 1,3 % každé firmy na světě.