Úklid po těžbě na lomu ČSA: přírodní památka i území pro novou energetiku a podnikání

Ukončení těžby na lomu ČSA neznamená jen konec jedné etapy severočeského hornictví, ale také zásadní změnu v tom, jak má vypadat krajina po těžbě. Místo plošné technické rekultivace dostává větší prostor přirozená sukcese, což přináší nové otázky – od bezpečnosti a budoucího využití území přes energetické projekty až po miliardové finanční rezervy. S Lubošem Pavlasem, generálním ředitelem společnosti Sev.en, jsme proto mluvili o tom, jak tato změna vznikla, co v praxi znamená pro ČSA, proč kolem ní vznikl spor se státem a jaké zkušenosti z tohoto procesu mohou ovlivnit budoucnost lomu Vršany i dalších českých hnědouhelných lokalit.

Když se vrátíme o deset nebo patnáct let zpátky – jak měl lom ČSA po skončení těžby původně vypadat a co z tohoto plánu se nakonec změnilo?

Předně je nutné říci, že každý důl má svůj sanační a rekultivační plán, který definuje, jak se má po těžbě lidově řečeno „uklidit“. Historické plány sanací a rekultivací předpokládaly vytvoření jezera na kótě 180 m n. m. Toto jezero by mělo asi 670 ha a bylo by svou velikostí unikátní. Dále plán počítal s takzvanou konvenční rekultivací, tedy člověkem vytvořenou krajinou skládající se primárně z lesů a polí.

A co vše se změnilo? Nový plán reflektuje zejména to, že vody v území již není dost a jezero na kótě 180 m n. m. by již nebylo proveditelné. Aktualizovaný plán tedy počítá s kótou okolo 165 m n. m., zcela ponechanou přírodnímu kolísání hladiny. To bude výhodné pro budoucího správce, který nebude muset hradit jeho trvalé dopouštění. To se dnes děje například na nedalekém jezeře Most a stojí to stát do 20 milionů korun ročně. Druhou podstatnou změnou je vyhlášení národní přírodní památky na části území, která vytváří prostor pro přírodní obnovu části území. Zbylé území lomu je pak ponecháno původní technické rekultivaci, přičemž některé plochy umožňují budoucí výstavbu energetických zdrojů.

Kdo jako první přišel s myšlenkou, že část lomu není potřeba technicky rekultivovat a je lepší ji ponechat přirozenému vývoji?

S touto myšlenkou přišel a následně si ji schválil stát. Těžař je pouze vykonavatelem tohoto rozhodnutí. Na straně státu probíhala diskuse o nové koncepci využití lomů již od roku 2015 a ekologická obnova v dnešní podobě získala obrysy někdy mezi roky 2020–2022. Předlohou je řada interních studií AOPK, které sloužily jako podklad pro multikriteriální vyhodnocení budoucnosti lomu. Toto vyhodnocení zpracovával státní podnik Diamo. Vše bylo završeno usnesením vlády č. 479/2023, které tyto výsledky potvrzuje a finálně schvaluje budoucí podobu území.

My jako těžař jsme byli povinni dát naše sanační a rekultivační plány do souladu s tímto rozhodnutím, protože hospodaříme primárně na pozemcích státu. Upravenou koncepci rekultivace jsme tedy v roce 2023 zapracovali do našich závazných plánů, které musíme ze zákona předkládat. Zcela určitě se nejedná o iniciativu těžaře, jak je někdy prezentováno. Těžař musí vždy naplnit všechny zákonné požadavky na to, jak po sobě uklidit, a musí projít celou řadou správních řízení. Nutno podotknout, že k nové koncepci rekultivací existuje velké množství odborných studií a posudků. Změna tedy vychází z detailního technického a odborného poznání.

Jak se nová koncepce promítla do konkrétních prací, které je potřeba na ČSA provést?

V prvé řadě z nás nová koncepce nesnímá odpovědnost za provedení bezpečného řešení při ukončení hornické činnosti. Tomu říkáme sanace. Uvedená rozhodnutí neměla na provedené sanace a jejich standard žádný vliv. Území bude po konci těžby zcela bezpečné a bude odpovídat všem zákonným požadavkům a normám.

Co se změnilo, je konstrukce rekultivačních prací. Na území Národní přírodní památky Lom ČSA nebude realizováno zhruba osm rekultivačních staveb. Místo nich bude území z velké části ponecháno samovolnému vývoji a doplněno dle požadavků AOPK o dílčí zásahy. Jak už bylo řečeno, změnil se také charakter jezera a s tím související práce. Některé práce obsažené v plánu z roku 2016 tedy nový plán z roku 2023 již neobsahuje.

Jedním z nejdiskutovanějších témat je finanční rezerva na sanace a rekultivace. Proč podle Sev.en není snížení rezervy o 1,04 miliardy korun totéž jako úspora vzniklá změnou rekultivace?

Zde dochází k nejčastějšímu omylu. Snížení rezervy automaticky neznamená totéž, co úspora plynoucí z přirozené obnovy na území NPP Lom ČSA, ke které se váže úspora ze změny rekultivační koncepce. Zjednodušeně řečeno 1,04 mld. Kč představuje jen prostředky, které měla těžební společnost uloženo nad rámec svých povinností k rekultivaci na celém území lomu ČSA. Měli jsme tedy uspořeno více než činil souhrn všech budoucích prací, které je nutné na lomu ČSA provést. Podstatnou část, konkrétně 530 mil. Kč, jsme uspořili na projektech prováděných mezi roky 2016-2023. Tedy na projektech, které byly částečně nebo zcela provedeny ještě před záměrem vyhlášení NPP Lom ČSA v roce 2023. Jedná se celkem o 16 staveb, jejichž provádění kontroloval báňský úřad a na které byly v souladu s jeho rozhodnutím čerpány peníze z rezervy v nižší výši, než byl plán z roku 2016.

Úspora z titulu vyhlášení NPP Lom ČSA pak tvoří uváděných 466 milionů Kč a je tvořena neprovedenými osmi stavbami na území přírodní památky a změnami v koncepci jezera souvisejících s ekologickou obnovou. Mimochodem se jedná o velmi podobnou částku, kterou si ve svých interních studiích spočetl i stát v roce 2022, kdy jedna studie předpokládála pro zvolené řešení úsporu 530 mil. Kč a druhá 468 mil. Kč. Tyto studie ale nepředpokládaly přípravné práce v samotné budoucí přírodní památce, jejichž hodnota činí 95 mil. Kč.

Byla by společnost připravena tento výpočet ukázat veřejnosti až na úroveň jednotlivých rekultivačních prací?

Naše společnost vždy svým partnerům dokládala jak výši, tak výpočet uspořených prostředků. A to jak v jádrové zóně, tak mimo ni. Plně v souladu se smlouvou, kterou jsme měli uzavřenu se Státním fondem životního prostředí, jsme předali státu podklady k vyhodnocení úspor již v říjnu roku 2025. Závěry těchto podkladů jsme pravidelně a konzistentně uváděli do jednotlivých médií kdykoliv jsme dotaz obdrželi.

Aktuálně se snažíme zajistit nezávislé ověření tohoto výpočtu auditní společností, abychom našim novým partnerům – obcím v okolí lomu ČSA – zajistili komfortní situaci v nakládání s prostředky, které jim darujeme. Tito partneři totiž nemají na ověření prostředky a patřičné zdroje. Za naši stranu chceme dodržet původní cíl dohody a zajistit, že prostředky, které patří naší společnosti, skutečně skončí formou daru v regionu lomu ČSA.

Druhou částí sporu je samotná dohoda se státem. Co podle vás Sev.en státu skutečně slíbil?

Předně, vypovězená smlouva se Státním fondem životního prostředí hovoří o úsporách v zájmovém území AOPK, tedy dnešní NPP Lom ČSA. To je plně v souladu s již uvedeným usnesením vlády č. 479/2023, které hovoří o úsporách na území ekologické obnovy. My toto vymezení a definici ctíme. V našem vyčíslení se jedná o již uvedených osm konkrétních staveb a úsporu z vodohospodářského řešení na daném území, přičemž vše přímo souvisí s NPP Lom ČSA.

Chyba vzniká v tom, že je za tuto úsporu považována částka z rozhodnutí báňského úřadu, která jí ale není a nemůže být. Báňský úřad rozhoduje o výši rezervy jako celku, nikoliv o úspoře na konkrétním území. To je mnohem konkrétnější výpočet, který jsme státu v minulosti předložili, a pokud je mi známo, do dnešního dne nebyl rozporován.

Přestože jsme smlouvu již vypověděli, chceme původní účel dohody dodržet – tedy obcím převést peníze stanovené smluvním vzorcem a státu nabídnout pozemky v NPP Lom ČSA.

Společnost Seven deklarovala, že chce rozdělit peníze obcím sama. Jaké tedy plánujete kroky a kolik peněz obce dostanou.

Chtěli bychom s obcemi uzavřít darovací smlouvy v následujících týdnech, abychom nebrzdili projekty, které už řadu let připravují. Částka bude odpovídat původnímu výpočtu, tedy přibližně 213 mil. Kč. Obce nám již své projekty představily a jednáme o podmínkách smlouvy. Naší protistranou budou jednotlivé obce a místní svazek obcí.

Pozemky v národní přírodní památce bychom rádi darovali státu a tím naplnili i druhou část původní dohody.

Když na chvíli odložíme spor o peníze: co konkrétně mají z nové podoby ČSA získat lidé, kteří kolem lomu celý život žili?

Nová podoba by měla v prvé řadě snižovat budoucí náklady na správu krajiny jeho majiteli, kterým je stát. Zároveň AOPK již získalo NPP Lom ČSA, o kterou usilovalo celé roky a ekologické přínosy tohoto kroku odborná veřejnost nezpochybňuje. Území by ale mělo zůstat průchozí pro turistiku a sport, část už nyní je a bude využívána k menší zemědělské činnosti a v neposlední řadě se snad podaří nahradit ekonomikou funkci přilehlého průmyslového areálu. Tento projekt rozvíjíme a rádi bychom ho dotáhli do úspěšného konce. Území má také nemalý energetický potenciál. Jak vidíte, přínosů pro své okolí bude mít území lomu celou řadu. Často si ovšem klademe otázku, zda je okolí připraveno převzít roli po těžaři, který se o toto rozsáhlé území desítky let staral a měl k dispozici stovky zaměstnanců. Bude zajímavé tuto transformaci sledovat a chceme ji pomoci, dokud je to v našich silách.

ČSA má být zároveň přírodní lokalitou a místem pro nové energetické projekty. Není v tom vnitřní konflikt?

Nová koncepce vymezila jak plochy pro ekologickou obnovu, tak pro energetiku. V rámci podkladových studií byly důkladně zkoumány příležitosti pro obě otázky a pro energetiku byly vytyčeny jak plochy pro potenciální fotovoltaiku, tak pro projekt přečerpávací elektrárny, kde by jezero v lomu ČSA tvořilo spodní nádrž. Z dnešního pohledu čelí oba energetické projekty řadě překážek. Pro rozvoj fotovoltaiky je již hlavní potenciál vyčerpán a projekty se daří rozvíjet jen za specifických podmínek. I my jsme v tomto stále aktivní a změnu cítíme. Přečerpávací elektrárna na lomu ČSA je pak složitý projekt, který zatím rozvíjen není.

Co bylo při změně přístupu na ČSA ve skutečnosti nejtěžší – samotné provedení sanací a rekultivací nebo přesvědčení okolí, že je nový přístup správný, ať už uvnitř firmy nebo směrem ke státu, obcím a veřejnosti?

Jednoznačně je to ukotvení samotné změny koncepce, jak nakládat s dožitými lokalitami po těžbě uhlí. Na straně státu trvala celá změna skoro 10 let a my ji teď poměrně složitě uvádíme v život. Na ostatních lomech je ale vidět, že se změny netýkají jen lomu ČSA. Ostatní lomy i těžební společnosti hledají cesty, jak přizpůsobit své historické plány novým skutečnostem, kterých je celá řada. Takto rozsáhlá území je nutné nově připravit na nové výzvy v podobě nedostatku vody, zvyšujících se teplot a výparu a otázku budoucího využití. Jak už jsem řekl, ve skutečnosti je za tím velká řada odborných studií, poznatků a práce velkého množství týmů odborníků na straně státu, naší i z externích společností.

Teď se podobná debata vede kolem lomu Vršany. Do jaké míry se tam dají zkušenosti z ČSA vůbec použít a v čem je situace na Vršanech zásadně odlišná?

Jak jsme si řekli, základní principy jsou platné nejen pro Vršany, ale i pro ostatní lomy. Je nutné zvolit takovou koncepci, která respektuje nedostatek vodních zdrojů, zajišťuje nízké náklady na budoucí správu a podporuje budoucí využití po konci těžby.

Pro Vršany to konkrétně znamená, že i zde přepočítáváme vodní bilanci lokality, přičemž studie zejména Povodí Ohře nenašly pro jezero v lomu žádný vodohospodářský potenciál. Rovněž vláda potvrdila záměr ekologické obnovy i na Vršanech na základě podkladů AOPK. Je ovšem otázkou, zda v něm bude chtít pokračovat, protože přípravné práce se zastavily. I na Vršanech pak existuje rozsáhlý průmyslový areál, který čeká na své budoucí využití. Jak vidíte, otázky jsou vlastně stejné jako v případě lomu ČSA.

Co je ovšem na Vršanech zcela jiné je fakt, že těžba zde skončí mnohem dříve, než bylo plánováno. To má samozřejmě dopady na tvar a polohu lomu, ve které skončí. Původní plán byl zcela jiný, mělo se těžit minimálně dalších 15 let. Nyní se musíme vypořádat s otázkou, jak území uchopit v této nové realitě, kterou ani původní báňská legislativa nepředpokládala. Na koncepci předpokládaného konce Vršan pracujeme a jsme připraveni respektovat požadavky vlastníka, kterým je opět stát. Pro všechny bude konec uhelného lomu před jeho dotěžením do jisté míry novinkou, nicméně my chceme opět garantovat, že lokalitu opustíme bezpečnou a při splnění veškeré legislativy, která se k tomu váže. Konec těžby uhlí se blíží v celé ČR a téma bude jistě společenskou výzvou. My budeme nadále komunikovat se státem, abychom dokázali reflektovat jeho požadavky v území a aby z naší strany měl veškeré podklady pro odborná rozhodnutí.

Také o budoucnosti ČSA se rozhodovalo ještě před ukončením těžby. Těžba na Vršanech se chylí ke konci, je na rozhodnutí čas?

Z našeho pohledu už moc času nezbývá. Situace na energetickém trhu se sice během roku 2026 výrazně proměnila, za nás ale stále platí naše oznámení učiněné v souladu se zněním energetického zákona, že naše zdroje uzavřeme. Budoucnost Vršan je s tím úzce spjatá, nikoliv však nutně ze 100 %. Následující týdny ještě ukážou, kam se bude situace nadále vyvíjet a zda nebudou uhelné zdroje naší skupiny potřeba déle. Pokud by se ale naplnil původní scénář konce uhelných zdrojů, je na řešení budoucnosti Vršan jen několik málo měsíců. Je nutné ještě počítat s potřebnými zákonnými kroky, které změna koncepce sanace a rekultivace obnáší. Přijetí všech kroků na ČSA bylo spíše v letech. Času tedy opravdu není mnoho. I zde totiž musíme postupovat v souladu s báňskou legislativou, tedy nezdržovat úklid po těžbě a naplňovat již schválené plány.

Kdybyste z ČSA a Vršan měli vytvořit jedno pravidlo pro konec všech zbývajících českých hnědouhelných lomů, jaké by bylo?

To pravidlo by se nejspíše týkalo rychlejšího projednání odborných podkladů a přijetí konkrétního rozhodnutí v určitém čase. Tím, jak je problematika složitá, je nutné řadu poznatků připomínat včetně všech dopadů, které na budoucí podobu území mají. Poslouchejme tedy odborníky a čiňme rozhodnutí v přiměřeném čase, kterého ostatní uhelné lomy v ČR už příliš nemají. Jinak věříme, že po čase bude z našich území nová krajina s patřičnou hodnotou. To ukazují jak obnovené části našich lomů, nebo i dnes poměrně známé jezero Most – bývalý lom Ležáky.