Vysoká závislost na energetických importech v Asii s sebou přináší zranitelnost

Hlavní poptávka, a tedy i obchod, po ropě se přesunuly z oblasti Atlantiku do oblasti Pacifiku. Důsledkem toho jsou ceny ropy do velké míry ovlivňovány trendy v Číně a ceny zemního plynu vzorci poptávky v Japonsku a v jihovýchodní Asii. Koncept energetické bezpečnosti tedy v Asii nabývá na čím dál tím větší důležitosti. To vše ve svém blogu na serveru Financial Times píše Nick Butler.

Nick Butler, hostující profesor na Kings College v Londýně s dlouholetými zkušenostmi z oblasti energetiky, ve svém blogu na webových stránkách Financial Times píše o posunu gravitačního centra globální energetické ekonomiky.

Počátek posunu těžiště globální energetiky do Asie se nachází již v 70. letech 20. století, nicméně nyní má rozsah přesunu vliv také na rovnováhu moci a rizik v oblasti energetické bezpečnosti. Ekonomiky jako Čína a Indie se staly velmi závislými na energetických importech a energetická bezpečnost se v Asii stala klíčovým fenoménem.

Ropa v Asii

Před 50 lety asijské země spotřebovaly 1 barel ropy z 8 celkové světové spotřeby. Minulý rok to už byl 1 barel ropy ze 3, přičemž většina tohoto růstu byla uspokojena díky importům. Produkce v Asii v uplynulé dekádě spíše stagnovala, zatímco spotřeba vyrostla o 8 milionů barelů denně. Největším tahounem tohoto růstu je Čína a rovněž Indie. Očekává se, že růst spotřeby bude mj. díky rozvoji automobilové a letecké dopravy v těchto zemích pokračovat.

Podle BP Statistical Review of World Energy 2017 se v roce 2016 v pacifické Asii spotřebovalo 33,6 milionů barelů ropy denně (mb/d). V roce 2006 se jednalo o 25,2 mb/d. V Číně byly spotřeby následující – v roce 2006 necelých 7,5 mb/d, v roce 2016 poté 12,4 mb/d.

Procentuálně podobný nárůst v tomto období proběhl i v regionu střední a jižní Ameriky, na Blízkém východě či v Africe, nicméně řádově se jedná o jiné hodnoty. Žádný z těchto regionů v roce 2016 nedosáhl na spotřebu ropy vyšší než 10 mb/d.

Podle Butlera může rozvoj elektromobilů do určité míry zpomalit nutnost ropu importovat. Zároveň ale zdůrazňuje, že k zásadnějšímu zpomalení nedojde minimálně dalších 10 let. V následujících letech tedy poptávka v Asii po ropě poroste.

Výzvy energetické bezpečnosti

Energetickobezpečnostních výzev vyplývajících z této závislosti na ropě je několik. Zaprvé se jedná o problematiku dopravních uzlů, v Asii zejména Malackého a Hormuzského průlivu. Hormuzem putuje přibližně 17 milionů barelů ropy denně. Oba dopravní uzly jsou přitom velmi citlivé vůči možnému uzavření z důvodu možného konfliktu či teroristického útoku.

Zadruhé, exportní země jako kupříkladu Libye, Nigérie a Venezuela, na kterých jsou asijští importéři závislí, jsou velmi nestabilní. Rozpory jsou patrné i v Saúdské Arábii. Tato nestabilita a případné spory například mezi blízkovýchodními zeměmi mohou vést k významnému omezení dodávek, podobně jako tomu bylo během změny režimu a občanské války v Libyi.

Třetím a největším rizikem energetické bezpečnosti je podle Butlera způsob, jakým země závislé na importech energií jednají, když je trh pod tlakem. Například Čína má dohody s Venezuelou, které jí na základě minulých investic zajišťují přednostní právo na dodávky. Takové dohody ovšem pokřivují trh a zvyšují riziko nestability a cenové volatility.

Nick Butler tedy navrhuje, aby byly ve všeobecném zájmu Čína, Indie, Indonésie a jiné rozvíjející se ekonomiky přilákány do IEA. S cílem minimalizovat nestabilitu na ropném trhu by tyto země v IEA neměly být pouze přidruženými členy, ale plnými členy.