Morgan Stanley: Většina firem vnímá změnu klimatu a udržitelnost jako zásadní pro budoucí rozvoj
Mezinárodní investiční banka Morgan Stanley ve své nové zprávě uvedla, že 88 % světových firem vnímá udržitelnost jako klíčový dlouhodobý faktor svého rozvoje. Je tomu tak i navzdory relativně vysokým investičním nákladům, které jsou pro tato opatření typické. Morgan Stanley svůj průzkum publikovala ve zprávě Sustainable Signals: Corporates 2025, o které informoval server ESG News.
Morgan Stanley ve zprávě shrnuje korporátní a investiční trendy v oblasti udržitelného rozvoje, studie je založená na průzkumu mezi 300 manažery veřejných i soukromých firem s obratem nad 100 milionů USD, kteří jsou mimo jiné ve svých společnostech odpovědní za udržitelnost.
Zpráva uvádí, že 53 % firem považuje udržitelnost za primární faktor tvorby zisku, dalších 35 % ji vnímá jako jeden z hlavních atributů. Jak shrnuje Morgan Stanley, celkem 88 % dotázaných společností bere udržitelnost jako důležitý aspekt rozvoje svých podniků. Mezi hlavní hybatele v oblasti udržitelnosti patří dle těchto firem technologický pokrok (domnívá se tak 33 % společností), ale také rostoucí poptávka zákazníků (dle 28 % dotázaných firem).
Většina firem, které se účastnily výzkumu, je schopna kvantifikovat návratnost investic do udržitelných projektů, a to jak u kapitálových, tak u provozních nákladů. Vysoké investiční náklady v oblasti udržitelnosti, ale zároveň i rizika spojená se změnou klimatu, pak dle nich zůstávají významnou překážkou růstu firem, jak uvedla banka Morgan Stanley.
Obě výzvy označilo 24 % respondentů jako jeden ze tří nejvýznamnějších faktorů dalšího růstu svého podnikání. Z průzkumu také vyplývá, že 65 % firem plní své strategie udržitelnosti nebo jejich plnění dokonce překračují (v roce 2024 to přitom uvedlo jen 59 % firem).
Zpráva se zaměřila i na dopad změn klimatu na podnikání. Téměř polovina respondentů (celkem 55 % firem) uvedla, že jejich firmy v posledních 12 měsících čelily narušení provozu kvůli extrémním teplotám, rovněž 53 % z nich uvedlo častější výskyt bouří jako důvod omezení provozu. Přípravy na extrémnější projevy počasí zaznamenalo 54 % firem jako významné náklady.
Nejzávažněji tuto situaci zažívají firmy s aktivitami v Asii a Tichomoří - 73 % těchto firem uvedlo, že počasí má na ně závažné dopady. Dle výzkumu obecně firmy v Severní Americe a Evropě vnímají udržitelnost jako prvek tvorby hodnoty, zatímco firmy v regionu Asie a Pacifiku vykazují posun spíše k vnímání rizik než příležitostí. Regiony Středního východu a severní Afriky a Latinské Ameriky se rovněž přiklánějí spíše k aspektu tvorby hodnoty, přestože očekávají výrazný dopad změn klimatu na své podnikání.
Mohlo by vás zajímat:
Jak moc je udržitelné neustálé zadlužování ? Jednou kvůli covidu, pak GD a nyní přichází zbrojení.
Neustálé zadlužování samozřejmě udržitelné je. Je to motor kapitalismu a bezprecedentního bohatství dnešního světa. Zásadní je, za jakým účelem ten dluh vzniká.
Pokud motor přetížíte, tak se zadře.
Reagoval jsem na to, jestli je možné neustálé zadlužování. Ano, je. A je dokonce v rozumné míře žádoucí.
Dluh je dluh. Ten současný vzniká proto , aby si lidé mohli kupovat více zboží a služeb než na které společnost má. Dříve nebo později se dluhy musí odepsat a to se dá udělat jen inflací. Peníze ztratí hodnotu a dluhy se rozplynou. A mohou se začít dělat nové. Příkladem je COVID další inflační vlna přijde , protože se zbrojí na dluh.
ad autor Zuzana Vrbová
Tak a máme tu dalšiu aktivistickú "masirku" - s vytrhávaním z kontextu, prezentovaním len toho čo sa hodí, prípadne rovno s dezinterpretáciou => demagógia
Áno:
88 % firiem vníma udržateľnosť ako dôležitý faktor rastu – áno, ale z toho len 53 % ju označilo ako „hlavný motor ziskovosti“. Zvyšok skôr ako doplnkový atribút alebo reputačný faktor (str. 5).
65 % firiem tvrdí, že plní alebo prekračuje svoje ESG stratégie – ale chýba akékoľvek porovnanie s cieľovou trajektóriou (science-based, net-zero kompatibilné).
Pocit ohrozenia extrémnym počasím sa zvýšil, najmä v Ázii (str. 9–10) – čo však neznamená, že firmy robia zásadné systémové opatrenia.
ALE:
Na str. 6 správa uvádza, že väčšina firiem dokáže „kvantifikovať návratnosť“, ale už nehovorí, ako ju merajú – nie sú to vždy reálne úspory CO₂ alebo prevádzkové efekty, ale často len zlepšené ESG skóre, reputačné výhody, alebo prístup k zelenému kapitálu.
Správa jasne uvádza, že respondenti boli manažéri zodpovední za udržateľnosť (str. 12) – čo znamená, že ich odpovede môžu byť skreslené internou agendou a nie odrazom reality firmy ako celku.
Podľa stránky 7 hlavné dôvody ESG aktivít sú:
- reputácia značky (brand),
- regulačné požiadavky (compliance),
- reakcia na záujem investorov.
Nie technologická nevyhnutnosť či vnútorné presvedčenie. ESG je teda viac o imidži a tlaku trhu, než o klimatickej efektivite.
Ani raz sa nespomína:
- aké sú náklady na integráciu ESG opatrení do výrobných reťazcov,
- reálna uhlíková efektívnosť, napr. v znižovaní Scope 3 emisií,
- konflikt medzi krátkodobou ziskovosťou a klimatickými cieľmi
-> Správa Morgan Stanley síce vyzerá ako dôkaz „víťazstva udržateľnosti“, ale bližšie čítanie ukazuje, že ide hlavne o reputačnú a regulačnú reakciu firiem. Väčšina ESG opatrení má charakter marketingu alebo PR optimalizácie, nie systémovej zmeny. Investičná návratnosť je často odvodená nie od ekologickej efektivity, ale od výhodnejšieho financovania a ESG ratingov. Skutočným testom by bola transparentná metrika klimatických dopadov – a tú väčšina firiem v správe neukazuje. ESG sa stáva povinnou rétorikou, nie riešením.
Není spíš pro firmy rizikové chování politiků s jejich bojem proti klimatu? Škody, které takto politici napáchají, musí být mnohonásobně vyšší, než přírodní škody. Vždyť jen ta deindustrializace EU a likvidace energetiky se bude napravovat velmi složitě.
To je výborná otázka – a práve tá, ktorú by si dnes drvivá väčšina firiem nikdy verejne nepoložila, pretože riskujú "spoločenskú smrť", odliv zákazníkov, odobratie ESG kreditov alebo rovno zrušenie kontraktov s verejnou správou. Kto dnes spochybní "klimatickú pravdu", riskuje viac než len diskusiu.
Ale späť k veci – deindustrializácia Európy, umelý nárast cien energií, znefunkčnenie tradičnej energetiky a spoliehanie sa na labilné OZE bez záloh – to všetko nie je len dôsledok „prírodných zmien“, ale najmä dôsledok zle navrhnutých a ešte horšie implementovaných politických rozhodnutí. A práve tieto škody – trvalá strata konkurencieschopnosti, útek výroby mimo EÚ, či úpadok infraštruktúrnej spoľahlivosti – môžu byť skutočne väčšie než tie prírodné.
Navyše, slepé nasledovanie "klimatickej agendy" bez kritického myslenia už začína narážať aj v krajinách, ktoré doteraz udávali tón (viď napr. zúfalé manévre nemeckého priemyslu či masívne dotácie pre udržanie zvyškov výrobného sektora). Otázka teda znie: budeme čakať, kým sa systém zrúti, alebo začneme hľadať reálne kompromisy medzi udržateľnosťou a funkčnosťou?
Lebo ako sme sa už naučili – nič nie je také drahé ako dobre myslená, ale zle zrealizovaná politika.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se