4. červenec 2016
Morgan Stanley: Většina firem vnímá změnu klimatu a udržitelnost jako zásadní pro budoucí rozvoj

Mezinárodní investiční banka Morgan Stanley ve své nové zprávě uvedla, že 88 % světových firem vnímá udržitelnost jako klíčový dlouhodobý faktor svého rozvoje. Je tomu tak i navzdory relativně vysokým investičním nákladům, které jsou pro tato opatření typické. Morgan Stanley svůj průzkum publikovala ve zprávě Sustainable Signals: Corporates 2025, o které informoval server ESG News.
Morgan Stanley ve zprávě shrnuje korporátní a investiční trendy v oblasti udržitelného rozvoje, studie je založená na průzkumu mezi 300 manažery veřejných i soukromých firem s obratem nad 100 milionů USD, kteří jsou mimo jiné ve svých společnostech odpovědní za udržitelnost.
Zpráva uvádí, že 53 % firem považuje udržitelnost za primární faktor tvorby zisku, dalších 35 % ji vnímá jako jeden z hlavních atributů. Jak shrnuje Morgan Stanley, celkem 88 % dotázaných společností bere udržitelnost jako důležitý aspekt rozvoje svých podniků. Mezi hlavní hybatele v oblasti udržitelnosti patří dle těchto firem technologický pokrok (domnívá se tak 33 % společností), ale také rostoucí poptávka zákazníků (dle 28 % dotázaných firem).
Většina firem, které se účastnily výzkumu, je schopna kvantifikovat návratnost investic do udržitelných projektů, a to jak u kapitálových, tak u provozních nákladů. Vysoké investiční náklady v oblasti udržitelnosti, ale zároveň i rizika spojená se změnou klimatu, pak dle nich zůstávají významnou překážkou růstu firem, jak uvedla banka Morgan Stanley.
Obě výzvy označilo 24 % respondentů jako jeden ze tří nejvýznamnějších faktorů dalšího růstu svého podnikání. Z průzkumu také vyplývá, že 65 % firem plní své strategie udržitelnosti nebo jejich plnění dokonce překračují (v roce 2024 to přitom uvedlo jen 59 % firem).
Zpráva se zaměřila i na dopad změn klimatu na podnikání. Téměř polovina respondentů (celkem 55 % firem) uvedla, že jejich firmy v posledních 12 měsících čelily narušení provozu kvůli extrémním teplotám, rovněž 53 % z nich uvedlo častější výskyt bouří jako důvod omezení provozu. Přípravy na extrémnější projevy počasí zaznamenalo 54 % firem jako významné náklady.
Nejzávažněji tuto situaci zažívají firmy s aktivitami v Asii a Tichomoří - 73 % těchto firem uvedlo, že počasí má na ně závažné dopady. Dle výzkumu obecně firmy v Severní Americe a Evropě vnímají udržitelnost jako prvek tvorby hodnoty, zatímco firmy v regionu Asie a Pacifiku vykazují posun spíše k vnímání rizik než příležitostí. Regiony Středního východu a severní Afriky a Latinské Ameriky se rovněž přiklánějí spíše k aspektu tvorby hodnoty, přestože očekávají výrazný dopad změn klimatu na své podnikání.
Mohlo by vás zajímat
25. březen 2019
30. říjen 2023
12. listopad 2024
13. září 2025
30. září 2025
4. říjen 2025
15. říjen 2025
Komentáře (8)
Jak moc je udržitelné neustálé zadlužování ? Jednou kvůli covidu, pak GD a nyní přichází zbrojení.
Neustálé zadlužování samozřejmě udržitelné je. Je to motor kapitalismu a bezprecedentního bohatství dnešního světa. Zásadní je, za jakým účelem ten dluh vzniká.
Pokud motor přetížíte, tak se zadře.
Reagoval jsem na to, jestli je možné neustálé zadlužování. Ano, je. A je dokonce v rozumné míře žádoucí.
Dluh je dluh. Ten současný vzniká proto , aby si lidé mohli kupovat více zboží a služeb než na které společnost má. Dříve nebo později se dluhy musí odepsat a to se dá udělat jen inflací. Peníze ztratí hodnotu a dluhy se rozplynou. A mohou se začít dělat nové. Příkladem je COVID další inflační vlna přijde , protože se zbrojí na dluh.
ad autor Zuzana Vrbová
Tak a máme tu dalšiu aktivistickú "masirku" - s vytrhávaním z kontextu, prezentovaním len toho čo sa hodí, prípadne rovno s dezinterpretáciou => demagógia
Áno:
88 % firiem vníma udržateľnosť ako dôležitý faktor rastu – áno, ale z toho len 53 % ju označilo ako „hlavný motor ziskovosti“. Zvyšok skôr ako doplnkový atribút alebo reputačný faktor (str. 5).
65 % firiem tvrdí, že plní alebo prekračuje svoje ESG stratégie – ale chýba akékoľvek porovnanie s cieľovou trajektóriou (science-based, net-zero kompatibilné).
Pocit ohrozenia extrémnym počasím sa zvýšil, najmä v Ázii (str. 9–10) – čo však neznamená, že firmy robia zásadné systémové opatrenia.
ALE:
Na str. 6 správa uvádza, že väčšina firiem dokáže „kvantifikovať návratnosť“, ale už nehovorí, ako ju merajú – nie sú to vždy reálne úspory CO₂ alebo prevádzkové efekty, ale často len zlepšené ESG skóre, reputačné výhody, alebo prístup k zelenému kapitálu.
Správa jasne uvádza, že respondenti boli manažéri zodpovední za udržateľnosť (str. 12) – čo znamená, že ich odpovede môžu byť skreslené internou agendou a nie odrazom reality firmy ako celku.
Podľa stránky 7 hlavné dôvody ESG aktivít sú:
- reputácia značky (brand),
- regulačné požiadavky (compliance),
- reakcia na záujem investorov.
Nie technologická nevyhnutnosť či vnútorné presvedčenie. ESG je teda viac o imidži a tlaku trhu, než o klimatickej efektivite.
Ani raz sa nespomína:
- aké sú náklady na integráciu ESG opatrení do výrobných reťazcov,
- reálna uhlíková efektívnosť, napr. v znižovaní Scope 3 emisií,
- konflikt medzi krátkodobou ziskovosťou a klimatickými cieľmi
-> Správa Morgan Stanley síce vyzerá ako dôkaz „víťazstva udržateľnosti“, ale bližšie čítanie ukazuje, že ide hlavne o reputačnú a regulačnú reakciu firiem. Väčšina ESG opatrení má charakter marketingu alebo PR optimalizácie, nie systémovej zmeny. Investičná návratnosť je často odvodená nie od ekologickej efektivity, ale od výhodnejšieho financovania a ESG ratingov. Skutočným testom by bola transparentná metrika klimatických dopadov – a tú väčšina firiem v správe neukazuje. ESG sa stáva povinnou rétorikou, nie riešením.
Není spíš pro firmy rizikové chování politiků s jejich bojem proti klimatu? Škody, které takto politici napáchají, musí být mnohonásobně vyšší, než přírodní škody. Vždyť jen ta deindustrializace EU a likvidace energetiky se bude napravovat velmi složitě.
To je výborná otázka – a práve tá, ktorú by si dnes drvivá väčšina firiem nikdy verejne nepoložila, pretože riskujú "spoločenskú smrť", odliv zákazníkov, odobratie ESG kreditov alebo rovno zrušenie kontraktov s verejnou správou. Kto dnes spochybní "klimatickú pravdu", riskuje viac než len diskusiu.
Ale späť k veci – deindustrializácia Európy, umelý nárast cien energií, znefunkčnenie tradičnej energetiky a spoliehanie sa na labilné OZE bez záloh – to všetko nie je len dôsledok „prírodných zmien“, ale najmä dôsledok zle navrhnutých a ešte horšie implementovaných politických rozhodnutí. A práve tieto škody – trvalá strata konkurencieschopnosti, útek výroby mimo EÚ, či úpadok infraštruktúrnej spoľahlivosti – môžu byť skutočne väčšie než tie prírodné.
Navyše, slepé nasledovanie "klimatickej agendy" bez kritického myslenia už začína narážať aj v krajinách, ktoré doteraz udávali tón (viď napr. zúfalé manévre nemeckého priemyslu či masívne dotácie pre udržanie zvyškov výrobného sektora). Otázka teda znie: budeme čakať, kým sa systém zrúti, alebo začneme hľadať reálne kompromisy medzi udržateľnosťou a funkčnosťou?
Lebo ako sme sa už naučili – nič nie je také drahé ako dobre myslená, ale zle zrealizovaná politika.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.