COP30 bez jasného plánu ohledně fosilních paliv: Hrozí další „šedý ročník“?

Kalendář otočil další list a je čas bilancovat i na poli Konference OSN o změně klimatu, která letos nese číslovku COP30 a probíhá v Brazílii. Právě v těchto dnech vrcholí, přičemž začala 10. listopadu. Nabízí se otázka: přinese nějaký skutečně hmatatelný výsledek, podobně jako COP21 s Pařížskou dohodou, nebo se letošní jednání zařadí mezi další „šedé ročníky“?

Britský deník The Guardian upozornil, že „brazilští hostitelé letos odmítli zařadit jakoukoli zmínku o přechodu od fosilních paliv do oficiálního programu konference“. Více než osmdesát států, kterým tato skutečnost není lhostejná, se proto rozhodlo jednat vlastní cestou a představilo iniciativu směřující k vytvoření plánu na postupné ukončení používání fosilních paliv. Mezi zapojenými nechybějí země Evropské unie, Spojené království ani státy z Afriky, Asie, Latinské Ameriky či Tichomoří.

„Jde o globální koalici, v níž se spojily země globálního severu i jihu a společně prohlásily: tato otázka nesmí být zametena pod koberec. Velmi jasně říkáme, že musí stát v centru pozornosti této konference,“ uvedl britský ministr energetiky Ed Miliband.

Skutečnost, že se státy musí u brazilského pořadatele vůbec dožadovat takto základního předpokladu klimatického summitu, je přinejmenším zarážející. Nakonec však dosáhly alespoň částečného úspěchu, zveřejněný návrh závěrečného rozhodnutí obsahuje zmínku o plánu postupného ukončení používání fosilních paliv jako jedné z možných cest.

Rozhodnutí Mutirão pro COP30

Výstup konference však zatím působí rozpačitě. Návrh takzvaného „Mutirão rozhodnutí“ obsahuje několik variant, z nichž žádná nepředstavuje jasnou a ambiciózní cestu k omezení fosilních paliv, o kterou usiluje více než osmdesát zemí.

Nejlepší ze současných možností sice vybízí státy, aby navázaly na dohodu z COP28 a vytvořily „spravedlivé a rovné“ domácí plány přechodu – včetně snižování závislosti na fosilních palivech či zastavení odlesňování. Zůstává však pouze u národních strategií a zcela míjí volání po globální akci.

Druhá z možností, analytiky označovaná za ještě slabší, se omezuje jen na sdílení příkladů dobré praxe a „úspěšných příběhů“ nízkouhlíkových řešení. Třetí možnost zatím neobsahuje žádný text.

O přechodu od fosilních paliv se sice hovoří i v části věnované reakci na nedostatečné ambice nových národních klimatických plánů (NDC), ani zde však není situace výrazně lepší. Jedna z variant předpokládá vznik každoročního fóra, které by monitorovalo plnění energetických cílů dohodnutých v Dubaji – ztrojnásobení obnovitelných zdrojů, zdvojnásobení energetické efektivity a postupný odklon od fosilních paliv. Všechny tyto cíle přitom aktuálně zaostávají.

Další možností je vytvoření dobrovolné iniciativy „Global Implementation Accelerator“, jejímž úkolem by bylo urychlit proměnu národních závazků ve skutečné politiky. A do třetice je ve hře koordinace takzvané „Belem Roadmap to 1,5“, která by měla zmapovat, jak svět opět nasměrovat k dosažení cíle 1,5 °C, byť OSN připouští, že jeho dočasné překročení je prakticky nevyhnutelné.

Ať už si vyjednavači nakonec zvolí kteroukoli z nabízených cest, klíčové bude, zda dokážou dodat rozhodnutí skutečný obsah a ambici. Svět totiž nepotřebuje další kompromisní formulace a obecné floskule, ale konkrétní kroky, které státy posunou od slibů k činům. Jinak se COP30 stane jen dalším ročníkem, který naléhavou otázku odkládá na později.