26. únor 2026
Největší jaderná elektrárna v USA chce fungovat až 80 let. Provozovatel připravuje žádost o prodloužení licence

Největší jaderná elektrárna ve Spojených státech, Palo Verde, by mohla fungovat až 80 let. Provozovatel Arizona Public Service plánuje v roce 2027 požádat o další prodloužení licence, které by mohlo posunout provoz tří bloků zhruba do let 2045 až 2047. Krok zapadá do širšího trendu americké energetiky, kde firmy stále častěji sází na prodloužení životnosti stávajících reaktorů místo výstavby nových zdrojů.
Provozovatel největší jaderné elektrárny podle instalovaného výkonu ve Spojených státech, elektrárny Palo Verde, plánuje požádat o další prodloužení životnosti. Společnost Arizona Public Service (APS) oznámila, že připravuje žádost o takzvané druhé prodloužení licence, které by umožnilo její provoz až na 80 let.
Jaderná elektrárna Palo Verde v Arizoně je s instalovaným výkonem téměř 4 gigawatty největším jaderným zdrojem v USA. Tvoří ji tři reaktory, které byly uvedeny do provozu v letech 1986 až 1988. V současnosti mají licence k provozu prodloužené přibližně do poloviny příští dekády.
Nově připravovaná žádost by mohla jejich provoz posunout až o jednu dekádu, konkrétně přibližně na období 2045 až 2047 pro jednotlivé bloky. Pokud by regulátor žádosti vyhověl, elektrárna by tak mohla dosáhnout celkové životnosti až 80 let, což odpovídá současnému trendu v americké jaderné energetice.
APS plánuje podat žádost americkému jadernému regulátorovi Nuclear Regulatory Commission (NRC) v roce 2027. Samotný schvalovací proces přitom obvykle trvá několik let a zahrnuje detailní posouzení bezpečnosti i dopadů na životní prostředí. Americký regulátor zároveň umožňuje v rámci tzv. „subsequent license renewal“ prodloužit provoz jaderných elektráren až na 80 let, pokud splní bezpečnostní požadavky.
Elektřina pro miliony domácností
Elektrárna Palo Verde hraje klíčovou roli v zásobování elektřinou na jihozápadě Spojených států. Kromě Arizony dodává elektřinu také do Kalifornie, Nevady a Nového Mexika. Jejím největším vlastníkem je APS, další podíly drží například společnosti Salt River Project, El Paso Electric či Southern California Edison. Podle údajů amerického jaderného průmyslu dodává Palo Verde elektřinu pro přibližně čtyři miliony domácností.
Podle vedení APS je prodloužení provozu elektrárny důležité zejména z hlediska zajištění stabilních dodávek elektřiny a plnění klimatických cílů. Jaderné elektrárny totiž poskytují stabilní výrobu bez emisí oxidu uhličitého a doplňují výrobu z obnovitelných zdrojů, jejichž produkce je závislá na počasí. Americká jaderná energetika přitom zajišťuje přibližně 18 až 20 % výroby elektřiny v zemi a více než polovinu bezemisní produkce.
Podobně jako u jiných amerických jaderných elektráren se i v případě Palo Verde počítá s tím, že prodloužení provozu bude spojeno s investicemi do modernizace a údržby zařízení. Provozovatelé ale zároveň upozorňují, že prodloužení životnosti stávajících reaktorů je zpravidla výrazně levnější než výstavba nových zdrojů, a to i v porovnání s některými nízkoemisními technologiemi.
Možný precedens pro ostatní elektrárny a potvrzení trendu
Trend prodlužování provozu jaderných elektráren je ve Spojených státech stále výraznější. Řada zařízení už získala první prodloužení licence z původních 40 na 60 let a v posledních letech přibývají i žádosti o další prodloužení až na 80 let. Například elektrárny Turkey Point na Floridě nebo Oconee v Jižní Karolíně již povolení pro provoz do 80 let získaly. Tento vývoj lze poslední dobou pozorovat i v Evropě a je podle odborníků důležitý pro udržení stabilní výroby elektřiny v době, kdy roste podíl obnovitelných zdrojů.
Podle Americké jaderné společnosti je právě prodlužování životnosti stávajících reaktorů jedním z klíčových nástrojů, jak splnit klimatické cíle a zároveň zajistit spolehlivé dodávky elektřiny. Bez těchto zdrojů by totiž bylo obtížné nahradit velké objemy stabilní výroby nízkoemisní elektřiny.
Rozhodnutí o žádosti pro elektrárnu Palo Verde tak bude důležitým testem dalšího směřování americké jaderné energetiky. Pokud bude schválena, potvrdí trend, kdy se Spojené státy stále více opírají o dlouhodobý provoz existujících jaderných zdrojů jako o stabilní pilíř bezemisní energetiky. Zároveň může sloužit jako precedent pro další provozovatele, kteří zvažují podobné kroky.
Mohlo by vás zajímat
9. březen 2026
16. březen 2026
23. březen 2026
8. duben 2026
12. duben 2026
15. duben 2026
21. duben 2026
Komentáře (19)
Od roku 2024 je největší jaderná elektrárna podle instalovaného výkonu ve Spojených státech elektrárna Vogtle.
Myslím, že to bude do budoucnosti standard i jinde. Pokud reaktorová nádoba nevykazuje znaky křehnutí a prasklin, není žádný důvod ji neprovozovat dále. Na všem ostatním se dá provést upgrade.
Díky robustní stavební i technologické konstrukci jaderných elektráren se nejspíš dočkáme časem i elektráren stoletých. Je to mnohem hospodárnější a efektivnější, než ve dvacetiletých cyklech kompletně měnit OZE.
Pokud budou ceny staveb takové, jako všech v tomto století v euroatlantické civilizaci, o hospodárnosti si můžete jenom nechat zdát. OZE není potřeba měnit po 20 letech.
1) Ceny staveb na hospodárnost prodlužování životnosti existujících elektráren nemají vliv, pokud nějaký, tak spíš pozitivní, protože se tím spíš vyplatí do LTO investovat.
2) Jak kdy a jak které "OZE není potřeba měnit po 20 letech".
Možná byste si měl nejdříve zjistit, že těch stavebních prací (oceli, betonu. atp.) je na OZE celkově potřeba více, než na JE po přepočtu na vyrobenou MWh.
A jak jste na tohle přišel?
Dělal jsem si výpočet sám nebo máte nějaký věrohodný zdroj?
Obrázek, kolik kg jakých materiálů na 1GWh produkce vyžadují jednotlivé zdroje, je to sice hezký, ale…
Jednak tam nejsou ani příklady reprezentantů, podle kterých to počítali a jednak jsou tam už na první pohled vidět nesrovnalosti. Onshore VTE – hafo betonu, offshore VTE – žádný beton a bez výrazného podílu mědi.
Offshore VTE přeci neznamená jen plovákové typy, ale i farmy kotvené do dna (beton). A VTE farmy na moři vždy vyžadují hafo mědi do kabelů.
Například si snadno můžeme zjistit podrobnosti o projektu London Array:
Famózní offshore VTE London Array se 175 turbínami se součtovým max výkonem 630MW a s roční produkcí 2,5TWh ( s faktorem 45%) představuje v oceli: 250 250t na sloupy turbín, 2 500t na dvě rozvodny na moři. Dále 10 000 t…na kabely 33kV mezi 175 turbínami a rozvodnami, 19 360 t…na odchozí kabely 150kV z rozvoden na moři do nově vybudované 400kV rozvodny na pevnině. Kdybychom z těch 19 360 t kabelů na pevninu uvažovali, že jen polovina představuje měď, není náhodou 8 000 tun mědi pro funkci výkonu „pouhých“ 630MW dost astronomické číslo?
Offshore VtE se nejčastěji kotví zatloukáním ocelových pilotů do mořského dna, proto je taky v obrázku vidět vyšší spotřeba oceli místo toho betonu.
No podle London Array vychází u offshore znatelně jinak jak ta ocel, tak i měď:
Ocel…..252 500 tun……2,5TWh po 25let = 62,5TWh = 62 500GWh
252 500 000kg / 62 500GWh = 4 040kg/ GWh…..ocel (2,25x víc)
8 000 000kg / 62 500GWh = 128kg/ GWh…..měď (6x víc)
Oni ale mají spotřebu oceli u onshore i u offshore skoro stejnou. A ten významný podíl mědi tam nemají také.
Jak vidět tak k těm zdrojům síťové přívody nepočítali. O to hůře by ty OZE vyšly. Můžeme se tu bavit o nějakých (ne)přesnostech, ale 10 násobek VtE oproti JE "neokecáte", taj, aby stavebné náklady na OZE (VtE) byly menší, než na JE.
A to jsem do té mědi ani nepočítal tu měď v generátoru a v rozvodech věže. Takže by se těch jejich 21kg ještě mělo přičíst k těm kabelům farmy a na pevninu.
Nerad spoléhám na osamocený zdroj, který už v prvním kroku nedokladuje metodiku výpočtu a návaznost na nějaká oficiální data. Proto si dělám alespoň nějakého „kontrolního chrousta“.
Nicméně je jasné, že i tento zmíněný přehled koreluje s celou řadou dalších zdrojů, kterým shodně vychází, že ve skutečnosti betonová lobby je naopak ta výstavba tisíců VTE a nikoliv ten všude silně rozšiřovaný (a hromadně oblíbený) trolling o tzv. betonové jaderné lobby. Navíc u JE ten beton funguje 50÷100 let, ale základy na VTE se zpravidla po těch 25 letech dělají nové a větší místo někdy i vyviklaných základů dosloužilé (a zpravidla menší) větrné turbíny.
U OZE končí provoz, když skončí provozní dotace. A ty jsou většinou vypsány na 20 let.
pokud byla JE uvedena do provozu v roce 1986 a má být odstavena v roce 2047 pak to není 80 let ale cca 60 let. A 60 let je běžná technická životnost JE.
Připravovaná žádost je o prodloužení licence až do roku 2065-67, v článku je odkaz kde je to uvedené.
Jen poznámka o kabelech - veškeré silné průřezy kabelů se tahají zásadně hliníkem. Měď je používána jen na krátké propoje a malé průřezy.
A taky není beton jako beton, není ocel jako ocel.
Pro kabely k VTE neplatí nějaké dohady (jak se to někde dělá), ale fakta. Což lze například pro London Array snadno dohledat (měď je pro energii a optická vlákna pro řízení), tedy :
Buried in the seabed lies more than 200km of array cabling linking the turbines to each other and to the offshore substations. Every one of the 187 array cables was individually cut to suit its location and varies in length from 720m to 3,110m. Every metre weighs 50kg.
The two offshore substations are connected to an onshore substation at Cleve Hill (near Graveney) on the north Kent coast, by four 150 kV subsea export cables, in total 220 km (140 mi).[5]
Featuring three copper core conductors with a cross-section of 630 mm2 for the main length and 800mm² at each end, the cables run for more than 50km from the offshore substations, into the Swale through the sea wall and into a jointing pit at the Cleve Hill onshore substation. Like the array cables, they also contain fibre optic cores.
Tedy celkem 10 000 t……kabely 33kV…na farmě, 19 360 t……….kabely 150kV…z farmy na pevninu
@Jan Grmela: Poděkujte, aspoň na dálku Emilu Novákovi. Hodil moc pěkný odkaz do diskuze. V původním zdroji (Breakthrough Institute) jsou třeba o solární energii dvě velmi zajímavé věci. V prvé řadě považují za typickou životnost tohohle zdroje 30 let a za druhé tam krásně dokumentují jak nesmyslně přemrštěné byly předchozí odhady materiálové náročnosti jejich výstavby.
U větrných elektráren taky počítají s 30 lety. A o životnosti vodních elektráren se nebudeme ani bavit, že?
Těch Šťastného 20 let je samozřejmě nesmysl.







