Nejvíce kontroverzní vodní elektrárny

Vodní elektrárny, které jsou často obdivovány jako výkvět stavebního inženýrství a které jsou považovány za jeden z nejčistších a nejstabilnějších zdrojů elektrické energie, se často stávají také terčem kritiky.

Ta je spojena zejména s faktem, že při stavbě těchto obrovských vodních děl dochází k velkým zásahům do přírody a často také do života obyčejných lidí. Není vyjímkou, že kvůli zaplavování rozsáhlých území musejí být vysídlena celá města.

V minulém článku věnovaném tématice vodních elektráren byly představeny největší elektrárny tohoto typu na světě v čele s elektrárnou Tři soutěsky. Ta spadá také mezi vodní elektrárny, které patří k těm nejvíce kontroverzním.

Čtyři z nejdiskutovanějších  vodních elektráren zahrnující také projekty, které jsou momentálně ve výstavbě, jsou představeny v následujících několika odstavcích.

Tři soutěsky (Čína)

Největší vodní elektrárna na světě Tři soutěsky, která byla vybudována na řece Yangtze, si vyžádala zaplavení území o rozloze 632 km2 a přesun více než 1,5 milionů obyvatel.

Čínská vláda, která byla obviňována z nedostatečného enviromentálního a socio-ekonomického posouzenení stavby, poprvé přiznala možné negativní důsledky přehrady až v roce 2011. Tedy až 18 let po zahájení stavby.

Mimo jiné mělo při nuceném přesunu obyvatelstva docházet k narušování lidských práv. Třem soutěskám je dále přisuzováno zvýšené množství výskytů sesuvů půdy a zemětřesení v okolí stavby.

Dalším problémem spojeným se zaplavením rozsáhlého území horní nádrže je fakt, že byly zaplaveny nejen domy zasaženého obyvatelstva, ale také mnoho továren, dolů, odpadních jam a několik průmyslových center, což má vést ke znečišťování řeky.

Experti se domnívají, že vodní elektrárna Tři soutěsky negativně ovlivnila stovky živočichů a rostlin v řece Yangtze a ohrožuje také rybolov ve Východočínském moři.

Velká etiopská renesanční přehrada (Etiopie)

Tato budovaná přehrada, jejíž stavba byla zahájena v roce 2011 a dokončena má být v roce 2017, je jedním ze symbolů prudkého rozvoje Etiopie. Bude se jednat o největší vodní elektrárnu na africkém kontinentu s instalovaným výkonem 6 000 MW.

Hned od samého začátku projektu se ostře proti projektu vyslovily Súdán a Egypt, jež se obávají, že přehrada bude mít za následek dramatické snížení toku Nilu.

Několikaleté dohady měly být částečně zažehnány na jaře letošního roku, kdy Egypt, Etiopie a Súdán podepsaly prohlášení o ochotě vyřešit tento vleklý spor. Země chtějí kromě jiného stanovit objem vody v přehradě a technologii plnění hlavní nádrže.

Enviromentální experti varují, že přehrada může negativně ovlivnit až 200 km proudu řeky. Má mít také za následek přesun více než 5 000 obyvatel.

Projekt s rozpočtem téměř 5 mld. dolarů je financován výhradně z etiopských prostředků, jelikož Světová banka a další investoři nebyli ochotni se projektu zúčastnit vzhledem k vysokým rizikům. Přestože Mezinárodní měnový fond varoval, že projekt může představovat pro etiopskou ekonomiku velké břemeno, vláda nakonec rozhodla o zahájení výstavby tohoto obrovského vodního díla.

Vodní elektrárna Belo Monte (Brazílie)

Projekt Belo Monte, jehož výstavba začala v roce 2011, se setkává se silným odporem domorodého obyvatelstva a sociálních hnutí, které jsou často podporovány mezinárodními spolky. Elektrárna má být uvedena do provozu v roce 2019.

S instalovaným výkonem 11 233 MW se elektrárna stane čtvrtou největší vodní elektrárnou na světě. Poprvé byl projekt navržen již v roce 1975, ale bylo od něho upuštěno vzhledem k velkým protestům opozice a dotčeného obyvatelstva. Projekt byl přepracován v roce 2003 a po dlouhých 7 letech získal v únoru 2010 enviromentální licenci od Federální enviromentální agentury (IBAMA).

Přepracovaný projekt s investičními náklady 13 mld. dolarů je stále soudně napadán ze strany brazislkých i mezinárodních spolků a organizací kvůli přesunu domorodého obyvatelstva a kvůli devastaci více než 1 500 km2 deštného pralesa.

Konkrétní čísla hovoří o přesunu až 40 000 obyvatel včetně domorodců a dále o vyhynutí až tisíce druhů ryb v důsledku stavby přehrady. Těžko vyčíslitelné jsou škody způsobené devastací obrovské plochy deštného pralesa.

Přehrada Ilisu (Turecko)

Probíhající výstavba vodní elektrárny Ilisu na řece Tigris v Turecku se také setkala s odporem místního obyvatelstva a mezinárodních aktivistů, kterým vadí hlavně to, že má dojít k zaplavení rozsáhlé plochy o rozloze 310 km2, jejíž součástí je dědictví z dob Mezopotámie.

135 metrů vysoká a 1 820 metrů dlouhá přehrada má zadržovat 10,4 mld. m3 vody, přičemž dojde k zaplavení více než 300 archeologických oblastí včetně 12 000 let starého města Hasankeyf. Současně má dojít k přesunu přibližně 25 000 lidí žijících podél toku řeky.

Odpovědí na silné protesty je oznámení turecké vlády, která slíbila, že většina památek bude převezena do nových lokalit. Artefakty, které nebude možné odvést, budou pod vodní hladinou zakonzervovány.

V 80. letech 20. století, kdy byl poprvé návrh vodní elektrárny s instalovaným výkonem 1 200 MW představen, čelil projekt silnému odporu místního obyvatelstva a dále odporu enviromentálních, kulturních a za lidská práva bojujících skupin z Turecka i ze zahraničí. Stavba začala v devadesátých letech, ale byla zastavena v roce 2002 poté, co britská společnost stavějící přehradu z projektu vystoupila.

Ve výstavbě se pokračovalo od roku 2006 za významné podpory turecké vlády. V lednu 2013 byl projekt opět zastaven do doby, než bude dokončen proces Posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Turecká vláda nicméně změnou legislativy  umožnila udělení výjimky projektu a výstavba dále pokračuje navzdory několika útokům na konvoje zásobování a údajným únosům dvou zástupců subdodavatelů projektu. Celá lokalita musí být hlídána několika stovkami vojáků.

V prosinci roku 2014 mělo být dokončeno přibližně 80 % stavebních prací. Turecká vláda věří v dokončení projektu ještě v letošním roce.

Zdroj úvodní fotografie: www.hurriyetdailynews.com