Kanada usiluje o jadernou zakázku v Turecku. Filipíny a Thajsko rozvíjejí plány na SMR 

Kanada prosazuje technologii CANDU pro plánovanou druhou tureckou jadernou elektrárnu. Filipíny mezitím jednají o americkém financování nových jaderných zdrojů a Thajsko připravuje podmínky pro nasazení malých modulárních reaktorů. 

Kanada a Turecko prohlubují spolupráci v jaderné energetice

Kanada a Turecko uzavřely 22. října strategické partnerství zahrnující také spolupráci v civilní jaderné energetice. Dohodu během návštěvy Ankary představili kanadský premiér Mark Carney a turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. Obě země chtějí posílit vzájemnou spolupráci v energetice, podpořit investice a rozvíjet kontakty mezi průmyslovými podniky, výzkumnými institucemi a národními regulátory.

Jednou z možných oblastí spolupráce je výstavba druhé turecké jaderné elektrárny v lokalitě Sinop na pobřeží Černého moře. Kanadská společnost AtkinsRéalis připravuje studii proveditelnosti zaměřenou na využití těžkovodních reaktorů CANDU. Na tuto aktivitu navazuje memorandum o spolupráci, které společnost uzavřela v březnu letošního roku s tureckou státní společností TÜNAŞ. Dokument vytváří rámec pro posouzení možností využití kanadské technologie v tureckém jaderném programu.

Kanadský premiér označil šance technologie CANDU na úspěch v tureckém výběru za dobré, současně však upozornil na konkurenci dalších dodavatelů. Pokrok v jednáních potvrdil 5. listopadu také generální ředitel AtkinsRéalis Ian Edwards.

Reaktory CANDU využívají těžkou vodu jako moderátor neutronů a umožňují výměnu paliva během provozu. V závislosti na konkrétním provedení mohou pracovat také s přírodním uranem.

Turecko současně pokračuje v přípravě spuštění své první jaderné elektrárny Akkuyu. Elektrárnu se čtyřmi reaktory VVER-1200 o celkovém instalovaném výkonu 4 800 MW staví ruský Rosatom. Na prvním bloku byly koncem října úspěšně dokončeny hydraulické pevnostní zkoušky zařízení sekundárního okruhu, při nichž byly parogenerátory a související potrubí vystaveny tlaku 12,6 MPa. Výsledky umožňují pokračovat v přípravách na horké funkční zkoušky.

Filipíny jednají o americkém financování až za 5 miliard dolarů

Filipíny by při rozvoji svého jaderného programu mohly využít úvěrové financování ze Spojených států až do výše 5 miliard dolarů. Podle náměstka filipínského ministra energetiky Giovanniho Bacorda byla tato možnost projednána s americkou rozvojovou finanční institucí U.S. International Development Finance Corporation (DFC). Úvěry se splatností až 25 let by mohly být určeny soukromým investorům do jaderných elektráren. Zatím však jde pouze o možnost financování, nikoliv o schválený úvěr nebo závazný příslib jeho poskytnutí.

Filipínská vláda chce podle svého energetického plánu dosáhnout instalovaného jaderného výkonu 1 200 MW do roku 2032. Do roku 2035 má následovat rozšíření na 2 400 MW a do poloviny století až na 4 800 MW. Důležitou roli v naplňování těchto cílů mají sehrát malé modulární reaktory (SMR), jejichž využití bude záviset mimo jiné na komerční dostupnosti jednotlivých technologií. Země současně rozvíjí legislativní rámec a systém jaderného dozoru a pokračuje ve spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE).

Spojené státy již v únoru oznámily financování technické pomoci filipínské společnosti Meralco PowerGen (MGEN) prostřednictvím agentury USTDA. Podpora je zaměřena na vyhodnocení amerických technologií SMR a přípravu harmonogramu jejich případného využití. Další spolupráce zahrnuje odbornou přípravu personálu, technické konzultace a sdílení zkušeností s regulačním rámcem. V říjnu navíc filipínská delegace navštívila Spojené státy, kde jednala s technologickými dodavateli a finančními institucemi.

Thajsko plánuje první SMR do roku 2037

Také Thajsko postupně vytváří podmínky pro zapojení jaderných elektráren do svého energetického mixu. Návrh aktualizovaného plánu rozvoje elektroenergetiky PDP2026 předpokládá spuštění prvního malého modulárního reaktoru o výkonu přibližně 300 MW v roce 2037. Do roku 2050 by celkový instalovaný výkon SMR mohl dosáhnout až 9 000 MW. Jde však o cíle dosud neschváleného plánu, nikoliv o závazně schválené investiční projekty.

Vedle technické přípravy se Thajsko zaměřuje také na vytvoření potřebného regulatorního rámce. Jaderný dozor Office of Atoms for Peace (OAP) připravuje podrobnější pravidla pro výběr lokalit, výrobu a montáž modulů i nakládání s radioaktivními odpady. Současně vzniká návrh zákona upravujícího občanskoprávní odpovědnost za jaderné škody a rozvíjí se systém vzdělávání odborníků pro jaderný dozor. Dne 4. listopadu navíc OAP jednal se zástupci GE Vernova Hitachi o technologii BWRX-300 a zkušenostech z jejího vývoje. Nejde však o rozhodnutí o výběru této technologie pro thajské projekty.

Konkrétnější přípravu podpoří také americká agentura USTDA, která koncem října zveřejnila výzvu k předložení nabídek na předběžnou studii proveditelnosti SMR o souhrnném výkonu přibližně 600 MW. Posuzováno má být možné umístění dvou zdrojů o jednotkovém výkonu přibližně 300 MW v jižním a severovýchodním Thajsku. Studie má vyhodnotit technické, ekonomické, regulatorní a environmentální předpoklady jejich realizace.