Německo plánuje zdanit emise uhlíku z nejstarších elektráren

Německo se za účelem snížení celkových emisí CO2 v atmosféře opět pustilo do konvenčních a hlavně uhelných elektráren. Plánem Sigmara Gabriela, spolkového ministra hospodářství a energetiky, je snížit množství emisí z nejstarších uhelných elektráren, aby bylo možné dosáhnout vytyčených cílů do roku 2020 (jak Německo snížilo v minulém roce emise se můžete dočíst zde). V těch má Německo stanoven pokles celkových emisí uhlíku o 40 % k hodnotám z roku 1990.

Původní plán směřoval ke snížení emisí o celkem 22 miliónů tun CO2, což se setkalo s velkou nevolí. Mezi hlavní odpůrce nové daně patří RWE a Vattenfall, kterých se tato daň dotkne nejvíce. Celková elektřina produkovaná RWE pochází z 52 % z hnědého uhlí, u společnosti Vattenfall je toto procento ještě vyšší: celých 81 %. (zdroj: CLW).

Proti původnímu plánu se staví nejen dvě výše zmíněné společnosti, ale i zaměstnanci zainteresovaných společností. Proti „uhelné dani“ demonstrovaly tisíce zaměstnanců z uhelných dolů a elektráren. Podle průzkumu je totiž možné, že tato daň ohrozí až 100 000 pracovních pozic a poškodí celý uhelný průmysl.

Nový návrh uhelné daně

I proto vznikl nový návrh, který snižuje omezení množství emisí z 22 mil. tun na 16 mil. tun CO2. Co vše je v něm nyní obsaženo?

Podle dostupných informací obsahuje návrh následující:

• Množství, o které musí do roku 2020 elektrárny celkově snížit své emise, je 16 milionů tun CO2. Snížení zbylých 6 tun bude dosaženo náhradním způsobem.
• Daň se vztahuje pouze na elektrárny, které jsou starší než 20 let. Elektrárny, které jsou „mladší“ jsou kompletně vyjmuty z efektu této daně.
• Od uplynutí 20. roku provozu elektrárny je aplikována daň ve výši 18-20 euro za každou tunu vypuštěných emisí CO2 nad stanovený limit.
• Limit je stanoven v závislosti na celkovém stáří elektrárny. Elektrárna, která je v provozu 21 let, má limit 7 milionů tun ročně na GW instalovaného výkonu a limit postupně každý rok provozu klesá. Po 41. roce provozu je již limit konstantní a pohybuje se kolem 3 mil. tun ročně za GW. Z dostupných dat vyplývá, že pro elektrárnu starou 37 let je limit stanoven na 3,8 milionu tun/GW.
• Výše daně za vypuštěné emise nad limit má být vázána na cenu elektřiny. V případě jejího poklesu klesá zároveň výše daně.
• Daň bude dále svázána s cenou emisní povolenky v systému EU ETS (které provozovatel elektrárny nakupuje v nezměněné podobě). Podle německé vlády se tak napraví situace vzniklá nízkými cenami povolenek EU ETS a systém bude opět funkční, protože stávající systém dostatečně nemotivuje k investicím do čistých a ekologických provozů.
• Podle ustanovení návrhu by daň neměla vést k uzavírání elektráren.

Původní plán snížit emise o 22 mil. tun byl součástí vládního klimatického programu, který obsahuje opatření implementované k dosažení klimatických cílů do roku 2020 (snížení o 40 % vzhledem k hodnotám z roku 1990). Nový návrh německého ministra chce dosáhnout snížení emisí o 6 mil. tun CO2 následujícím náhradním způsobem.

• Snížení 4 mil. tun emisí má být dosaženo díky zvýšení podpory kombinované výroby elektřiny a tepla na celkovou hodnotu 1,5 mld. euro. To bude mít vliv na poplatek zákazníků na podporu kombinované výroby o velikosti od 0,25 – 0,75 eurocentu za kWh.
• Další dva mil. tun by měly být ušetřeny v přepravním sektoru.

Reakce na nový návrh

RWE i Vattenfall jsou stále proti návrhu. Podle ředitele společnosti Vattenfall na jejich postoji nezmění nic ani snížení množství emisí, ani fakt, že daň bude závislá na aktuální ceně elektřiny.

Negativních reakcí se návrh dočkal i ze strany CDU od Thomase Bareiße, který je zodpovědný za energetiku v parlamentní straně CDU:

„Jsme nakloněni tendencím, které mají za cíl chránit životní prostředí na národní i mezinárodní úrovni. Nesouhlasíme však s jednostranným zatížením národního trhu s elektřinou, jako je navrhovaná daň pro hnědouhelné elektrárny.“
Thomas Bareiß

Uhelná daň z právního pohledu

Návrh jako celek je z pohledu mnoha odborníků v rozporu s právem Evropské Unie a ústavním právem Německa. Hlavním zásahem je vstup uhelné daně do nákladové křivky výrobních zdrojů tím, že znevýhodní jeden typ zdrojů a jednostranně tak naruší „přirozenou“ konkurenci mezi provozovateli jednotlivých zdrojů energie. Navíc hnědouhelné elektrárny jsou ze své podstaty zatížené mnohem víc, než například černouhelné elektrárny.

Při zavedení uhelné daně se po vyčerpání povoleného limitu elektrárně zvýší výrobní náklady, kvůli kterým se bude hůř uplatňovat na trhu. V extrémním případě může dojít až k uzavření provozu, protože již nyní provozovatelé musí nakupovat emisní povolenky v systému EU ETS, takže provozovatelé by platili dvojí poplatky za vypouštění emisí:

• Ve formě povolenek EU ETS
• Ve formě uhelné daně

Kromě narušení hospodářské soutěže, které by mohlo být problémem ve vztahu k právu EU, se objevují i faktické rozpory. Podle ředitele německého úřadu pro kartelové právo povede návrh jednoznačně ke snížení konkurence a narušení hospodářské soutěže v energetickém sektoru.

Mimo to se nechal slyšet, že bude velice obtížné navrhnout systém takovým způsobem, aby byl skutečně účinný.

Co můžeme očekávat dále?

Vzhledem k letošní očekávané pařížské konferenci je problematika klimatických změn často diskutovaná. Větší shoda se očekává v přijímání opatření k tomu, aby se zabránilo zvýšení teploty o více jak 2 °C do roku 2050. To je označováno za milník, kdy již budou změny způsobené globálním oteplováním nezvratné. To je zřejmé například ze společného prohlášení kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Fracoise Hollanda, kteří společně požadují kompletní dekarbonizaci světové ekonomiky v průběhu tohoto století.

Německá kancléřka také zopakovala svůj cíl snížit německé emise CO2 o 40 % do roku 2020 a o 80 – 95 % do roku 2050, což přesahuje společný cíl Evropské Unie snížit emise o 40 % do roku 2030.