Jadernou renesanci může zbrzdit palivo. Západ závodí s ruským monopolem na obohacování uranu

Svět plánuje návrat k jádru, včetně vlny malých modulárních reaktorů. Palivo do řady z nich, takzvaný HALEU, však dnes komerčně dodává v podstatě jen Rusko. Skupina západních firem se proto snaží vybudovat vlastní výrobní kapacity dříve, než v roce 2028 začne v USA platit úplný zákaz dovozu ruského obohaceného uranu.  Nové provozy naběhnou naplno až kolem let 2029 až 2031, takže roky 2026 až 2028 hrozí nedostatkem. Na tom, jak rychle Západ monopol zlomí, může podle expertů do velké míry záviset i budoucnost malých reaktorů.

HALEU (High-Assay Low-Enriched Uranium) je uran obohacený na 5 až 20 procent izotopu uranu‑235. Běžné jaderné reaktory dnes využívají palivo obohacené zhruba do 5 procent. Mnoho nových a malých modulárních reaktorů ale potřebuje vyšší obohacení, aby byly kompaktnější, výkonnější a déle vydržely na jednu vsázku paliva.

Potíž je, že tento typ paliva dnes komerčně dodává v podstatě jediná firma — ruský Tenex ze skupiny Rosatom. Mnoho expertů dnes proto operuje s hypotézou, že bez HALEU přitom celá jedna generace pokročilých reaktorů zůstane jen na papíře.

Rusko má v obohacování uranu dominantní postavení. Podle Světové jaderné asociace kontroluje Rosatom zhruba 44 procent světové obohacovací kapacity. Evropa z něj stále pokrývá kolem 23 procent své poptávky po obohaceném uranu a Spojené státy zhruba čtvrtinu. Právě tuto závislost chce Západ ukončit. USA přijaly v roce 2024 zákon zakazující dovoz ruského uranu, přičemž úplný zákaz začne platit od roku 2028.

Čtyři hráči a miliardy z Washingtonu

Aby v USA vznikla výrobní kapacita, americké ministerstvo energetiky (DOE) rozdělilo v desetiletých kontraktech 2,7 miliardy dolarů mezi čtyři firmy: Centrus Energy, Urenco USA, Orano Federal Services a start-up General Matter.

Nejdál je americký Centrus, který od roku 2023 provozuje demonstrační linku na HALEU v Piketonu ve státě Ohio. Do poloviny roku 2025 z ní dodal přes 920 kilogramů tohoto paliva a cílí na zhruba šest tun ročně do roku 2030.

Urenco, konsorcium Británie, Německa a Nizozemska, rozšiřuje jediný komerční obohacovací závod v Severní Americe v Novém Mexiku. Letos v červnu ohlásilo miliardovou expanzi, která má jeho kapacitu zvýšit o téměř polovinu, a v květnu podepsalo s firmou Antares vůbec první víceletý komerční kontrakt na dodávky HALEU. Souběžně staví linku i v britském Capenhurstu s cílem spustit ji kolem roku 2031.

Francouzský Orano buduje nový odstředivkový závod, projekt IKE, v Oak Ridge v Tennessee. A start-up General Matter, který loni vystoupil z utajení, chce vyrábět v Kentucky a už oznámil plány dodávat americky obohacené palivo spojencům v Japonsku a Jižní Koreji.

Klíčové je načasování projektů

Produkce paliva však začne naplno až koncem dekády, takže mezi roky 2026 a 2028 může západní poptávka převyšovat nabídku ze zdrojů mimo Rusko. Trh navíc trápí klasické dilema slepice a vejce, které vystihlo vedení Centrusu - nikdo si neobjedná nové reaktory bez jistoty paliva a nikdo neinvestuje do výroby paliva bez objednávek reaktorů. K tomu se přidává rostoucí poptávka po elektřině, tažená mimo jiné datovými centry a umělou inteligencí.

Z obohacování se tak z rutinní technické služby stala geopolitická záležitost s „bezpečnostní prémií". Ukazuje to i fakt, že ani Francie se přes deklarované cíle nedokázala od Rosatomu zcela odstřihnout.

 Česko je napřed

Tuzemska se problém týká také, byť v menším měřítku. ČEZ po ruské invazi ukončil spolupráci s ruským dodavatelem TVEL. Obohacený uran pro české reaktory dnes zajišťují Urenco a Orano a finální palivové soubory americký Westinghouse a francouzský Framatome.

Stejný odklon od Ruska, jaký se teprve ve velkém odehrává na globálním trhu, tak Česko z velké části zvládlo už nyní.