Jaderná energetika v roce 2025, část 1: Jaderná renesance začíná i v Evropě a USA

V letošním roce nastala řada klíčových průlomů. V Číně se dokončuje první klasický malý modulární reaktor ACP100 a testovací reaktor s kapalným palivem poprvé realizoval thorium uranový cyklus. V Kanadě se začal budovat první západní malý modulární reaktor BWRX300. Tempo rozvoje jaderné energetiky se zrychluje po celém světě. V Evropě je to zatím dominantně v oblasti přípravných prací, ale v Asii se jaderné bloky intenzivně budují. Roční výroba elektřiny z jádra v roce 2024 překonala stávající rekordní úroveň z roku 2006.  

V evropské energetice se stále více projevují problémy způsobené jejím ideologickým formováním. Obrovské přebytky produkce, a naopak její dramatické nedostatky, které nepředvídatelně vznikají vlivem změn počasí, velmi silně ovlivňují nejen cenu elektřiny, ale i stabilitu jejich dodávek. Dramatickou ukázku negativních dopadů prosazování dominance neřiditelných obnovitelných zdrojů a vypínání stabilních na počasí nezávislých elektráren se projevil v blackoutu ve Španělsku i u nás. O jejich přesných příčinách lze diskutovat, ale velmi silné ovlivnění přebytkem a dominancí obnovitelných zdrojů, intenzivními přetoky jejich elektřiny a nedostatkem stabilních setrvačných zdrojů v té době je nesporný.

Lze také vidět, že státy využívající kombinaci jaderných a obnovitelných zdrojů, jako jsou Francie, Švédsko, Švýcarsko a Slovensko vnášejí do evropské energetiky stabilitu, zatímco státy spoléhající čistě na obnovitelné zdroje, jako je Německo nebo Dánsko, přinášejí extrémní nestabilitu. Přechod k elektromobilitě, a už vůbec výroba zeleného vodíku, nesplnily očekávání, Nepřispívají tedy tak silně k růstu spotřeby elektřiny, jak se čekalo.  Nepředvídaný rozvoj umělé inteligence a internetového provozu však naopak vede k rychle rostoucí spotřebě elektřiny v datových centrech.

Růst potřeby stabilních zdrojů energie přispívá k rozvoji poptávky po jaderné energetice. Jaderná renesance tak už probíhá intenzivně v Asii, ale změnu pohledu na jádro vidíme i v Evropě a USA. Právě letošní rok ukazuje jasně tyto trendy, které podrobně rozebereme. Velmi důležitým krokem bylo rozhodnutí Světové banky odvolat dlouholetý zákaz financování projektů spojených s jadernou energetikou. Nejdříve se však podívejme na celkové statistiky a pak na podrobnosti o vývoji jaderné energetiky ve světě v loňském roce.

Přehled statistiky

Současný přehled vývoje jaderné energetiky za uplynulý rok je sedmnáctý v řadě a navazuje na články z minulých let. Poslední část přehledů je z roku 2024 (1. část, 2. část, 3. část a 4. část). Na začátku prosince 2024 bylo 441 reaktorů s výkonem 399 GWe a na začátku prosince 2025 pak 438 s výkonem 397 GWe (údaje ze stránek World Nuclear Association a database PRIS). Ve výstavbě je 72 bloků s výkonem 79 GWe. Na konci roku 2025 tak bylo ve výstavbě o osm reaktorů více než před rokem, což je velmi pozitivní tendence.

V průběhu roku 2025 bylo celkově odstaveno pět jaderných bloků. O odstavení kanadského reaktoru Pickering 4 dne 2. ledna 2025, který tak následoval blok Pickering 1, se psalo už v minulém přehledu. Většinu svých těžkovodních reaktorů CANDU sice Kanada rekonstruuje, ale některé odstavila.

V polovině února 2025 byl odstaven po padesáti letech provozu nejstarší belgický reaktor Doel 1. Jeho dvojče Doel 2 bylo odstaveno na konci listopadu. Již 30. září skončil s výrobou elektřiny reaktor Tihange 1. V Belgii tak zůstávají v provozu pouze bloky Doel 4 a Tihange 3. Ty měly být v tomto roce také dostaveny. Vzhledem k situaci v evropské energetice však bylo rozhodnuto o prodloužení jejich provozu o dalších deset let do roku 2035. Belgie také uvažuje o výstavbě nových jaderných reaktorů.

Posledním reaktorem odstaveným v roce 2025 je tchajwanský Ma-an-šan (Maansham) 2, který dodával elektřinu čtyřicet let. Tchaj-wan tak 17. května dokončil svůj odchod od využívání jaderné energie. Už v minulém přehledu se psalo o tom, že by Tchaj-wan mohl svůj postoj vůči jaderné energetice změnit. Důvodem je extrémní závislost na dovozu uhlí a dalších fosilních paliv, která činí Tchaj-wan zranitelný vůči námořní blokádě. Vláda si tak dala vypracovat studii, které jaderné elektrárny by bylo možné opětovně spustit. Ukázalo se, že u té nejstarší Ťin-šan (Chinshan) to již nejde. Její dva bloky byly odstaveny před více než pěti lety a likvidace už významně pokročila. Naopak obnovit provoz dvou dalších dvoublokových elektráren Kuo-šeng (Kuosheng) a Ma-an-šan lze. V roce 2026 by mohlo padnout konečné rozhodnutí.

Během prosince 2025 pak byly odstaveny hned tři reaktory v elektrárně Bilibino na Čukotce. Zde jde o velmi specifické reaktory EGP-6 chlazené vodou a moderované grafitem s výkonem 12 MWe. Ze čtyř reaktorů v elektrárně byl první odstaven už v roce 2018. V prosinci 2025 byly odstaveny zbývající tři. Tato elektrárna byla plně nahrazena plovoucí jadernou elektrárnou Akademik Lomonosov. V oblasti věčně zmrzlé půdy pracovala elektrárna 50 let. Toto odstavní však už započítáme do příští statistiky.

Nově se v roce 2025 do provozu dostaly pouze dva reaktory. V Indii se v březnu rozběhl blok Rádžasthán (Rajasthan) 7, štěpná řetězová reakce se v něm rozběhla už v září minulého roku. Jde o domácí těžkovodní reaktor IPHWR-700. Je to už třetí spuštěný exemplář tohoto typu. Blok Rádžasthán 8 by měl být uveden do provozu v roce 2026.

V Číně pak ke konci listopadu začal do sítě dodávat elektřinu reaktor Hualong One (HPR1000), který je druhým blokem elektrárny Čang-čou (Zhangzhou). Do komerčního provozu pak byl uveden začátkem ledna 2026. Zde by mělo být nakonec šest takových reaktorů. Oficiální zahájení výstavby bloku bylo v září 2020, dokončen tak byl během pěti let.

Ke konci roku 2025 se rozběhla štěpná řetězová reakce u prvního reaktoru VVER-TOI druhé fáze Kurské elektrárny a 31. prosince 2025 dodal první elektřinu. Jeho spuštění tak také bude ve statistice příštího přehledu

Budovat se začalo deset reaktorů, což je o hodně více, než bylo v minulém roce spuštěno. O zahájení stavby bloku Čašma (Chashma) 5 v Pákistánu se psalo už v minulém přehledu. Jde o čínský reaktor Hualong One.

Koncem února byla zahájena betonáž jaderného ostrova u bloku Lu-feng (Lufeng) 1. Jedná se o čínskou verzi reaktoru Westinghouse CAP1000. Celkově by zde měly být čtyři tyto bloky. V této elektrárně se už staví dva reaktory Hualong One jako bloky 5 a 6. U pátého bloku se koncem října 2025 instalovala vnější kopule kontejnmentu. V červenci byla u šestého bloku instalována vnitřní kopule kontejnmentu.

V polovině března se začala stavba čtvrtého bloku druhé etapy Leningradské jaderné elektrárny. Jde o reaktor VVER1200. Výstavba předchozího bloku byla zahájena o rok dříve. Do provozu by se tyto bloky měly dostat v letech 2030 a 2032.

Začátkem května se začal stavět druhý blok elektrárny Š’-tao-wan (Shidaowan). Jde o reaktor Hualong One.

Dne 20. května se začal betonovat jaderný ostrov reaktoru APR1400 jako třetí blok jihokorejské elektrárny Sin Hanul (Shin Hanul). Dokončení se předpokládá v roce 2032.

V červnu 2025 se začala betonáž jaderného ostrova u třetího bloku elektrárny Tchaj-pching-ling (Taipingling), jde o reaktor Hualong One.

V první polovině srpna se začala výstavba prvního bloku elektrárny Ťin-čchü-men (Jinqimen) v provincii Če-ťiang (Zhejiang), zde by se postupně mělo realizovat šest bloků Hualong One.

V září byla zahájena betonáž jaderného ostrova bloku Čang-čou 4, zde jde o reaktor Hualong One.

V polovině listopadu začala oficiální výstavba třetího bloku elektrárny San-ao (San´ao), jde o reaktor Hualong One (HPR1000), nakonec by zde mělo být šest takových bloků.

V polovině listopadu se začala betonáž prvního bloku nové elektrárny Čao-jüan (Zhaoyuan) v provincii Šan-tung (Shandong). Zde by mělo být nakonec také šest reaktorů Hualong One (HPR1000).

V polovině prosince začala betonáž jaderného ostrova bloku Ning-te (Ningde) 6, jedná se o reaktor Hualong One. Rok 2026 pak začal svižně, První betonáž jaderného ostrova začala na začátku ledna u prvního bloku elektrárny Paj-lung (Bailong) a druhého bloku elektrárny Lu-feng. Jde o reaktory CAP1000. Tyto tři bloky však už spadají do statistky příštího přehledu.

Produkce elektřiny z jádra dosáhla v roce 2024 hodnoty 2 667 TWh. Oproti roku 2023, kdy se vyrobilo 2 602 TWh, stoupla o 65 TWh. Konečně se tak podařilo překonat dlouholetý rekord z roku 2006 Pokračuje tak pozitivní trend způsobený i vyřešením problémů francouzské jaderné flotily, postupnou obnovou provozu japonských jaderných zdrojů a spouštěním nových čínských jaderných elektráren. Dá se předpokládat, že i v následujících letech bude pozitivní trend a rekordní výroba pokračovat.

Česko si vybralo intenzivní rozvoj jaderné energetiky

Česko v roce 2025 navýšilo podíl výroby z jádra o dva procentní body na bezmála 44 procent. Pomohl k tomu rekordní objem výroby elektráren Temelín a Dukovany, mimo jiné díky menšímu počtu plánovaných odstávek.

I v budoucnu by chtělo Česko na jadernou energii spoléhat. Proto potřebuje postavit nové jaderné kapacity. Po klíčových rozhodnutích v minulém roce se práce na realizaci nových jaderných zdrojů v Česku rozběhla plnou parou. Vyřešily se totiž dva zásadní problémy, které z minulého roku zůstávaly, a týkaly se výstavby velkých reaktorů v Dukovanech a výběru malého modulárního reaktoru pro Česko.

U výstavby nových velkých reaktorů u nás se potvrdily závěry, které jsem učinil v předchozím přehledu, že námitky firem EDF a Westinghouse úspěšnému zahájení projektu nezabrání. Dne 7. května 2025 předběžné opatření krajského soudu v Brně podpisu smlouvy mezi firmami ČEZ a KHNP zamezilo. Došlo však k němu už 8. června ihned poté, co Nejvyšší správní soud toto předběžné patření zrušil. Nakonec Krajský soud v Brně všechny námitky firem EDF a Westinghouse proti dukovanskému tendru zamítl.

Včasné podepsání smlouvy bylo velmi důležité. Zahájení geologického průzkumu staveniště nových dvou bloků se tak podařilo začít už v roce 2025, v jeho rámci se realizuje 300 vrtů, některé až stometrové. Probíhá také archeologický výzkum, začínají se realizovat rekonstrukce silnic a mostů, aby bylo možné přepravovat nadrozměrné náklady, úprava transformátorové rozvodné stanice Slavětice a další stavby rozvodů potřebných pro vyvedení výkonu. Projekt se také upravuje s ohledem na to, že poměrně dlouho poběží staré a nové Dukovany společně. Je tak třeba zajistit dostatek vody pro chlazení. Primárně k tomu přispějí úspory, dosažené typem chlazení, které se využije u nových bloků.

Už v lednu 2025 se začala v Dukovanech stavět nová administrativní budova, a ještě před podpisem smlouvy se začalo pracovat na potřebných infrastrukturních nejen dopravních stavbách. Administrativní budova pro téměř 200 zaměstnanců by měla být dokončena do konce roku 2026 a měla by sloužit i pro pracovníky KHNP.

Došlo k úpravě vlastnické struktury a český stát nyní vlastní 80 % EDU II. Intenzivně se vyjednává notifikace EU pro druhý blok v Dukovanech. Začaly se také postupně podepisovat smlouvy s budoucími dodavateli. Již 7. května podepsala KHNP řadu dohod s českými firmami, jde například o Škodu JS, ÚJV Řež, Mestrostav, OSC, ZAT, Nuvia, I&C Energo. Turbínu bude dodávat firma Doosan Škoda Power z Plzně a české firmy realizují celou strojovnu. Firma nyní jedná s více než 150 českými firmami o možných dodávkách. Roste počet pracovníků na projektu z korejské i české strany. KHNP začalo školit české pracovníky společnosti EDU II pro reaktory APR1000.

Na začátku prosince 2025 zamítl městský soud v Praze žaloby firmy ESHG a spolku Děti Země proti územnímu rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu k novému jadernému zdroji v Dukovanech. Zatím tak probíhá vše podle plánů. Zahájení stavby jaderného ostrova se předpokládá v roce 2029 a první blok by se měl rozběhnout v roce 2036.

Druhé klíčové rozhodnutí padlo ve Velké Británii. Zde byla firma Rolls-Royce SMR v červnu 2025 vybrána jako klíčový dodavatel malých modulárních reaktorů. Ke konci roku se také rozhodlo, že první tři bloky se postaví v připravené jaderné lokalitě elektrárny Wylfa. Později by se jejich počet zde mohl zvýšit až na osm. Pro první bloky vybral Rolls-Royce jako dodavatele turbín pobočku německé firmy Siemens Energy ve Velké Británii. Parogenerátory, které bude mít reaktor tři vyvine a připraví firma BWXT.

ČEZ tak mohl plně vstoupit do této firmy a zvýšit svůj podíl na plánovaných 20 %. Firma Škoda JS podepsala v srpnu 2025 s firmou Rolls-Royce SMR memorandum o spolupráci při přípravě výroby komponent pro flotilu reaktorů Rolls-Royce. Do spolupráce na projektu se zapojuje stále více českých firem, výzkumných zařízení i vysokých škol.

První reaktor Rolls-Royce se u nás bude realizovat v Temelíně a do provozu by se mohl dostat už v roce 2034. V roce 2025 se v budoucí lokalitě realizovaly další geologické vrty do hloubky 50 až 200 m. Doplňují se tak data získaná při geologickém průzkumu před stavbou současných temelínských bloků.

Dalším místem s těmito reaktory by měla být stávající uhelná elektrárna Tušimice, která by měla fungovat do roku 2030. Po přeměně lokality na jadernou by zde měla být zahájena výstavba prvního reaktoru, který se do provozu dostane v roce 2038. Další dva bloky by mohly být dokončeny v roce 2042. Do roku 2050 by mohlo v zařízeních ČEZ stát sedm těchto reaktorů

Uvažuje se však i o řadě dalších lokalit, kde by se tyto reaktory mohly objevit. Kromě stávajících uhelných elektráren Dětmarovice, Počerady, Prunéřov, Ledvice a Mělník by mohlo jít o průmyslové areály, které potřebuji stabilní dodávky relativně vysokých výkonů. Jde například o SUAS Grup v lokalitě Vřesová nebo Orlen Unipetrol a Synthos. Poslední dvě firmy jsou polského původu a plánují využití reaktorů BWRX-300.

Probíhají práce na vylepšování stávajících bloků v Dukovanech. Daří se postupně zvyšovat i jejich výkon. Celkově nyní dodávají o 300 MW více než na počátku své existence. Měly by být v provozu až 70 let. Důležité pro jejích dlouhodobé provozování je zajištění paliva.

Do Česka v roce 2025 dorazily první palivové soubory od firmy Westinghouse pro elektrárnu Temelín i elektrárnu Dukovany. V dalším roce by měl dodat své palivové soubory pro Temelín i francouzský Framatome. Nové palivo musí plnit nejpřísnější bezpečnostní požadavky. Přejímce proto předcházela pětiletá řada analýz a testů. Soubory od nového výrobce odpovídají požadavkům na delší palivové kampaně. Ty budou v Dukovanech nově trvat 16 a v Temelíně 18 měsíců. Podle předpokladů ČEZ by se díky tomu po roce 2030 měla zvýšit průměrná roční výroba z jaderných zdrojů ze současných zhruba 30 TWh na úroveň 32 TWh. Palivo pro bloky VVR440 bude Westinghouse dodávat i do maďarské elektrárny Pakš.

Zvyšující se poptávka po jaderném palivu ze západu nejen v Česku, ale i v celé Evropě, vedla k tomu, že společnost Urenco rozšiřuje svůj závod na obohacování uranu Almelo v Nizozemsku. Rozšiřování kapacit nyní firma Urenco realizuje také v lokalitách Eunice (USA) a Gronau (Německo). Celkově chce zvýšit produkci o téměř 15 %.

Důležitým krokem k realizaci trvalého úložiště bylo zamítnutí rozkladu obcí z lokalit Březový potok na Klatovsku a Janoch u Temelína proti stanovení průzkumných prací. Podle mého odborného názoru by sice nebylo nutné stavět toto uložiště ještě velkou řadu desetiletí, ale, když už protijaderní aktivisté tuto podmínku do evropské notifikace prosadili, tak se stát starat musí.

Opustila nás Dana Drábová

V roce 2025 zemřela dlouholetá předsedkyně Státního úřadu pro jadernu bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová. Úřad vedla od roku 1999. Jednalo se o velmi silnou a nezávislou osobnost, která měla obrovskou autoritu u odborné i laické veřejnosti. Získala ji nejen širokými znalostmi, ale hlavně kritickým nadhledem a respektem k realitě v oboru, který je často velmi kontroverzní.

Narodila se v roce 1961. Vybrala si studium na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Postupně si vybudovala obrovský respekt i u politiků, a to i těch, kteří měli k jaderným technologiím vztah spíše negativní. SÚJB se pod jejím vedením stal opravdovým nezávislým garantem bezpečnosti využívání jaderných technologií a prací v prostředí s radioaktivitou u nás. Její pohled nikdy nebyl jednostranný a vždy prezentovala pozitiva i negativa. Dokázala vysvětlit laické veřejnosti i velmi složité odborné problémy. Její charakteristický hlas i způsob prezentace mi ze vzpomínek nikdy nezmizí a vždy mi bude inspirací.

Potkával jsem ji na řadě odborných akcí i setkání s veřejností, kdy se vysvětlovaly problémy spojené nejen s jadernu energetikou. Spolu jsme byly na řadě státnic, kde jsem obdivoval její lidský přístup ke studentům. Vždy si budu pamatovat každoroční její účasti na Letní škole jaderného inženýrství, kterou již řadu let pořádají kolegové z ČVUT Praha a VUT Brno. Měla zde vždy zahajovací přednášku. Přijela brzo ráno a k snídani měl domluveny kyselé rybičky a malé pivo. Bylo kouzelné sledovat s jakým údivem a respektem ji sledovali studenti, kteří postupně přicházeli ke snídani. Delší vzpomínku jsem napsal na stránkách našeho ústavu.

Jako správný vedoucí pracovník se Dana Drábová snažila vychovat své nástupce s potřebným odborným i manažerským zázemím. Kvalitní odborný základ je pro pozici předsedy SÚJB klíčový. Nepříjemně mě tak překvapilo zrušení probíhajícího tendru na toto místo novu vládou a snížení požadavků na odbornost v nově vyhlášeném. Upřímně doufám, že to není z důvodu, že už má vybraného politického nominanta, kterého tam chce dosadit. Udělat z tohoto místa čistě politickou pozici, kde se budu lidé střídat podle výsledku voleb, by mělo podle mě katastrofální dopad. Je jasné, že po jmenování Daný Drábové vůbec nebylo jasné, jestli se z ní stane tak respektovaná osobnost. Čistě politický nominant však bude mít cestu k získání respektu u zaměstnanců úřadu a odborné i laické veřejnosti extrémně ztíženou, ne-li nemožnou.

V Evropské unii se zrychlují změny pohledu na jádro

Odstoupení od jádra zrušila Belgie a o možnosti využít jaderné zdroje uvažují třeba i Dánsko a Norsko. Italská vláda zahájila cestu, která by umožnila využívání jaderné energie. Dokončení změny zákonů by mělo proběhnout v roce 2027. Pro Itálii je to kriticky důležité, protože přes 40 % její výroby elektřiny zajišťují plynové zdroje. Zároveň je kriticky závislá na dovozu elektřiny hlavně z francouzských jaderných elektráren. Po blackoutu o odvolání odchodu od jádra uvažuje i Španělsko. Země má sedm reaktorů, které chtělo odstavit postupně do roku 2035. V rámci změny postoje byla podána žádost o prodloužení provozu dvou bloků elektrárny Almaraz o tři roky. Elektrárna by tak mohla pracovat nejméně do roku 2030. Elektrárna má sice licenci od úřadu pro jadernu bezpečnost do roku 2030, ale schválená pravidla odstoupení Španělska od jaderné energie ji přikazují skončit v roce 2027.

Výstavbu jaderných zdrojů připravuje dokonce i Norsko, které by v průmyslovém parku Taftøy na hranici obcí Aure a Heim v jihozápadní části země chtělo postavit elektrárnu o celkovém výkonu 1,5 GWe s několika malými modulárními reaktory. Uvažuje se reaktorech Rolls-Royce, ale také o korejských i-SMR.

Pohled na význam jaderné energetiky mění i Německo. Týká se to zvláště Bavorska, které mělo energetiku s vysokým podílem jaderných zdrojů. Nedá se asi předpokládat, že by se v Německu začaly stavět nové jaderné reaktory. Sousedem Bavorska je však Česko, kde se jaderné zdroje plánují budovat. Společně by se tak mohly Bavorsko a Česko doplňovat. Mohlo by to vést k tomu, že Německo nebude protestovat proti výstavbě a využívání jaderných reaktorů u nás.

Velice dobře si při cestě za nízkoemisní elektroenergetikou vede Slovensko. U našich východních sousedů se dokončuje čtvrtý blok elektrárny Mochovce. Na konci března 2025 byly po zakončení těch studených zahájeny horké hydrozkoušky tohoto reaktoru VVER 440. Slovenská vláda také schválila mezivládní smlouvu se Spojenými státy o výstavbě bloků AP1000 v Jaslovských Bohunicích.

Francie se opět může ve své energetice spolehnout na jaderné zdroje. Ty do značné míry zachraňují evropsku energetiku, u Itálie to platí doslova. Hlavně u výstavby nových reaktorů se však stále nedaří překonat stávající problémy. V minulém přehledu se psalo o spuštění bloku Flamanville 3 na konci roku 2024. U něj se postupně zvyšoval výkon. Během různých testů však došlo k řadě zpoždění a 100 % nominálního výkonu tak dosáhl až na konci roku 2025. Konečně se tak uzavírají peripetie prvních bloků EPR a Flamanville 3 následuje Olkiluto 3.

Důležité je, jak se podaří se z předchozích projektů poučit a jak bude probíhat výstavba dalších reaktorů tohoto typu. V tomto směru dává realizace dvojice bloků EPR v elektrárně Hinkley Point C rozporné signály. Výstavba sice pokračuje poměrně dobře, ovšem zpoždění roste a současný termín uvedení do provozu je rok 2030. Stále rostou i náklady nejen vinou zmíněného zpoždění.

V červenci 2025 se začaly na prvním bloku postupně instalovat parogenerátory. V červenci 2025 se pak na druhém bloku umístil do kontejnmentu velký portálový jeřáb, který se bude využit při instalaci těžkých komponent a později pro zavážení paliva. Následně byla pomocí největšího jeřábu na světě Big Carl umístěna na vrcholu kontejnmentu vnitřní konstrukce jeho kopule o hmotnosti 245 tun a na konci listopadu 2025 bylo dokončeno umístění té vnější. Do konce roku 2025 se podařilo sestavit pro tento blok reaktorovou nádobu. Zkompletovány jsou už pro tento druhý blok i dva ze čtyř potřebných parogenerátorů. Aby se co nejvíce přiblížil provoz existujících jaderných reaktorů AGR době spuštění těch nových, prodloužil se provoz bloků Heysham 1 a Hartlepool o rok až do roku 2028.

U projektu Sizewell C by se měly opět realizovat dva bloky EPR. Při jejich přípravě se chce EDF vyhnout nejistotám, které byly u předchozích projektů. Je tak snaha vypracovat na základě všech předchozích zkušeností co nejpřesnější odhad financí a termínů, aby nedošlo ke zpožďování a růstu nákladů. V roce 2025 nastal u tohoto projektu klíčový moment. Projekt dostal zelenou, vypracoval se model jeho financování, zajistily se potřebné finance ve výši 38 miliard liber a přechází se do stádia jeho realizace.

Použitý model může být vzorem pro získávání soukromých investorů. Stát sice zůstává největším akcionářem s podílem 44,9 %, ale dalšími akcionáři projektu budou kanadský penzijní fond La Caisse, britská energetická společnost Centrica, francouzská elektrárenská skupina EDF a britská firma Amber Infrastructure, která se zabývá investicemi do infrastruktury. Souběžně se vytváří řetězce dodavatelů. Zasmluvněni už byli dodavatelé turbín a strojoven i paliva. První práce na přípravě staveniště a konstrukce začaly už v lednu 2024 a zatím vše probíhá podle plánu.

Stále se uvažuje o výstavbě šesti reaktorů EPR v indickém Džaitápuru (Jaitapur). S výkonem 9,6 GWe by šlo o největší jadernou elektrárnu na světě. Uvidíme, jestli budou v příštích letech realizovány u toho projektu konkrétní kroky.

V samotné Francii je třeba řešit dvě základní klíčové výzvy. První je prodloužení bezpečného provozu stávajících bloků další desetiletí. Zde bylo důležitým krokem v roce 2025 rozhodnutí francouzského úřadu pro jadernou bezpečnost ASNR, že reaktory s výkonem 1300 MWe mohou být také provozovány déle než 40 let. Rozhodnutí následoval povolení k provozu delším než 40 let u starších reaktorů s výkonem 900 MWe.

Druhu výzvou je pak finalizace projektu EPR2, tedy verze reaktoru EPR určená pro domácí výstavbu. V první fázi se plánuje postavit šest reaktorů ve formě dvojic v elektrárnách Penly, Gravelines a Bugey, později by mělo následovat dalších osm bloků. Rozhodnutí o financování první šestice EPR2 reaktorů by mělo padnout v roce 2026 a zahájení stavby prvního by mělo proběhnout v roce 2027. Dokončení prvního bloku v Penly se pak očekává v roce 2035. Stále však chybí detailní finalizace projektu a přesný odhad jeho nákladů.

Jedněmi z mála reaktorů, které se v současné době staví, jsou dva reaktory VVER1200 druhé fáze elektrárny Pakš. Zde došlo k dalšímu zdržení. První beton jaderného ostrova prvního bloku tak bude až v roce 2026. Dne 30. ledna 2025 došlo totiž ke zhroucení dvou rohů v jedné části stavební jámy. Práce tak musely být přerušeny, aby se prozkoumaly dopady události. Úřad pro jadernou bezpečnost dal povolení k pokračování zemních prací v druhé polovině června. Zároveň se realizovala opatření pro zpevnění nestabilních částí. Ke konci roku pak bylo vydáno povolení pro zahájení stavby jaderného ostrova a zahájení jeho betonáže se plánuje na únor 2026. V dubnu 2025 začala výroba reaktorové nádoby pro druhý blok této elektrárny, vyrobeny jsou už lapače koria. Lapač koria pro první blok už je na staveništi. Ve Francii pak začala výroba turbíny Arabelle pro první blok. Řídící systém bude dodávat Siemens a další dodávky budou z celé řady evropských zemí.

Evropská komise schválila ke konci roku 2025 podporu financování výstavby první polské jaderné elektrárny. Učinil se tak další klíčový krok k realizaci tří bloků AP1000 u pobřeží Baltu u obce Lubiatovo-Kopalino. Stejně jako v případě české notifikace pro první nový reaktor v Dukovanech přistoupilo Polsko na zkrácení doby garance cen z 60 na 40 let a podílu 70 % produkce umístěném na veřejném trhu (energetické burze). Zároveň bylo vydáno povolení prací na přípravě staveniště. Mez ně patří například úprava terénu nebo archeologický průzkum.

Upřesňuje se také financování druhé polské jaderné elektrárny, která bude mít dva korejské bloky APR1400.

V Bulharsku byla v únoru 2025 podána žádost o povolení umístění druhého nového bloku v elektrárně Kozloduj, měly by se zde realizovat celkově dva reaktory AP1000. Zprovoznění obou bloků se plánuje na léta 2035 až 2037.

Rumunsko pracuje na rekonstrukci prvního těžkovodního bloku v elektrárně Černá voda a připravuje také dokončení třetího a čtvrtého bloku této elektrárny, které by mohly začít pracovat v letech 2030 a 2031.

Slovinsko pokračuje v práci na rozšíření elektrárny Krško. Pracuje se na geologickém a environmentálním posouzení lokality. Uvažuje se zde o bloku EPR nebo AP1000.

Nizozemí chce provozovat svou jedinou jadernou elektrárnu Borssele s jedním tlakovodním reaktorem o výkonu 515 MWe déle než 60 let, tedy i po roce 2033 až do roku 2053. Zároveň chce postavit dva nové velké bloky ve stejné lokalitě, rozhoduje se mezi EPR, AP1000 a APR1400. Pro jiné lokality zvažuje i malé modulární reaktory.

Je vidět, že se příprava staveb nových bloků v Evropě rozjíždí a ve třicátých letech by mohlo i zde být velmi živo.

Umělá inteligence vede v USA k nutnosti využívat jadernou energii

Vývoj energetiky ve Spojených státech významně ovlivňuje rozvoj umělé inteligence. Potřebné výkonné servrovny vyžadují stabilní dodávky velkého výkonu. Stále více jaderných zdrojů má tak licenci na osmdesát let provozu. V březnu obdržela tuto licenci elektrárna Oconee. Zde jsou tři varné reaktory s celkovým elektrickým výkonem přesahujícím 2500 MWe, do provozu se dostaly v letech 1973 a 1974. V červnu dostal licenci na provoz 80 let blok V.C. Summer 1. Stejně tak mají tuto licenci od září bloky Point Beach 1 a 2, které byly uvedeny do provozu v letech 1970 a 1973. V polovině prosince ji dostaly tři varné bloky elektrárny Browns Ferry, mohou tak být v provozu až po léta 2053 až 56. Koncem roku 2025 dostaly takovou licenci bloky Dresden 2 a 3 v Illinois, měly by tak být v provozu do roku 2049 a 2051.

Ve Spojených státech dostává nový reaktor licenci na čtyřicet let provozu a pak žádá vždy o licenci o dalších dvacet let provozu. V roce 2025 požádalo americký úřad pro jadernou bezpečnost NRA o licenci o dalších dvacet let provozu, tedy na celkově šedesát nebo osmdesát let provozu, celkově třináct reaktorů.

Pokračují práce firmy Holtec na obnovení provozu elektrárny Palisades v Michiganu. Provedla se celková rekonstrukce zařízení, včetně vyladění turbíny. V srpnu 2025 se také dokončil převod ze stavu elektrárna v likvidaci do stavu zařízení v provozu. V říjnu bylo do jejího areálu přivezeno 68 souborů čerstvého paliva. Vše směřuje k opětnému spuštění elektrárny. Zatím bude mít elektrárna stávající licenci pro provoz do roku 2031. V roce 2026 plánuje firma Holtec požádat o licenci na dalších 20 let do roku 2051, tedy o provoz celkových 80 let.

Zrychlují se i práce na opětném spuštění prvního bloku elektrárny Three Miles Island. Ta by se mohla dostat opět do provozu o rok dříve, než se předpokládalo, tedy v roce 2027. Podařilo se totiž urychlit opětné připojení do elektrické sítě, které umožní vyvedení výkonu.

V roce 2028 by se mohla opět rozběhnout i jaderná elektrárna Duane Arnold s výkonem 615 MWe v americké Iowě. Její jediný varný reaktor byl do provozu uveden v roce 1974. Na jeho rekonstrukci pracuje firma NextEra Energy. V tomto případě je potřeba postavit nové chladící věže.

Znovu se uvažuje dostavbě nedokončené jaderné elektrárny V.C. Summer. Staveniště v současné době vlastní firma Santee Cooper a začíná se připravovat její případné dokončení. V roce 2026 by se měl předložit plán dokončení, náklady pro jeho realizaci a termíny průběhu. Odpovídá to i snaze americké vlády v rámci jaderné renesance podpořit výstavbu bloků AP1000 i ve Spojených státech. Westinghouse předpokládá do roku 2030 zahájení výstavby deseti bloků. Realizaci nových jaderných reaktorů zvažuje i společnost Georgia Power, která provozuje jadernou elektrárnu Vogtle. Čtyři bloky AP1000 plánuje postavit i společnost Fermi America v Carson County v Texasu. Společnost plánuje vybudovat jedno z největších energetických center pro napájení výpočetních center spojených s umělou inteligencí.

O stavbě bloků AP1000 se uvažuje i v kanadské provincii Alberta. Kanada plánuje poměrně široce spolupracovat s firmou Westinghouse na využití jejich modelů AP1000 i připravovaného malého modulárního reaktoru AP300.

Kanada rekonstruuje své těžkovodní reaktory CANDU. V roce 2025 se pracovalo na třetím, čtvrtém a pátém bloku elektrárny Bruce a bloku Darlington 4. V listopadu byla schválena rekonstrukce elektrárny Pickering B se čtyřmi reaktory, která by měla být zahájena v roce 2026. Rekonstrukcí se životnost reaktoru prodlouží o 30 až 35 let. Důležitým úkolem těžkovodních reaktorů je i produkce kobaltu 60 a dalších radionuklidů. V provincii Alberta, kde zatím žádné jaderné elektrárny nejsou, se připravuje výstavba dvou až čtyř nových těžkovodních bloků CANDU Monark. Pracuje na tom firma Energy Alberta v oblasti Peace River v Severní Albertě.

Provincie Ontario plánuje rozšíření elektrárny Bruce o fázi Bruce C se čtyřmi velkými bloky a novou jadernou elektrárnu ve Wesleyville, Port Hope.  Také na severoamerickém kontinentu se tak renesance jádra připravuje.

Přednáška pro Dominikánskou 8 o současnosti jaderné energetiky:

https://www.youtube.com/watch?v=IbmlYKj382I

Úvahy o tom, jak využít jadernu energii a přežít ve stínu jaderných zbraní:

https://www.youtube.com/watch?v=_VBlfrLJvhU

https://www.youtube.com/watch?v=DF_h2nhe-IU