Plány arktického modulárního reaktoru postupují dále
Společnost Rusatom Overseas byla vybrána pro výstavbu první ruské arktické jaderné elektrárny. Dva bloky modulárního reaktoru RITM-200 by měly být v provozu poblíž města Ust-Kuyga od roku 2028.
Výběr stavební společnosti byl v rukou oddělení ministerstva životního prostředí, technologií a jaderného dozoru. Ti hodnotili zejména radiační ochranu a jadernou bezpečnost na regionální úrovni.
„Dosáhli jsme v projektu jaderné elektrárny v regionu Yakutia dalšího milníku,“ sdělil Oleg Sirazetdinov, viceprezident společnosti Rusatom Overseas.
Město Ust-Kuyga s přibližně 1000 obyvateli leží na břehu řeky Jany v severovýchodní části Ruska. Regionální vláda již souhlasila s odběrem přibližně 50 MWe z jaderné elektrárny. Ta má mít výstupní výkon až 110 MWe.
Problémem lokality výstavby jsou drsné klimatické podmínky. V listopadu minulého roku společnost Rosatom informovala o zajištění nejrůznějších inženýrských průzkumů pro určení způsobilosti zvolené lokality. Průzkumy se netýkaly pouze hydrometeorologických aspektů, ale také aspektů životního prostředí, geodetických a geologických analýz.
Na začátku srpna byla většina průzkumů dokončena stejně jako předběžná verze hodnocení vlivu na životní prostředí. Dále byly vytvořeny materiály pro zadání poptávky.
Vizualizace elektrárny se dvěma reaktory RITM-200. Zdroj: Rusatom Overseas
Obyvatelům města byly informace o vlivu výstavby a provozu elektrárny na životní prostředí předány prostřednictvím veřejných slyšení. Ty probíhaly v červnu tohoto roku.
Začátek výstavby zařízení se předpokládá v roce 2024, do komerčního provozu má elektrárna vstoupit již v roce 2028. Projekt elektrárenského komplexu s reaktory RITM-200 splňuje podmínky kompaktního návrhu, modularity a krátké doby výstavby. Zároveň je očekávána 60letá provozní životnost celého zařízení.
Komplex nahradí staré uhelné elektrárny a dieselové stanice, které nyní dodávají elektřinu pro těžební průmysl a obyvatele odlehlých krajin. Díky využití bezemisního zdroje energie dojde ke snížení každoročně vypouštěného oxidu uhličitého až o 10 000 tun. Výstavba a provoz elektrárny budou mít vliv i na ekonomiku lokality díky vytvoření až 800 nových pracovních pozic.
Vývoj RITM-200
Modulární reaktor RITM-200 je dalším krokem vývoje jaderných reaktorů pro ledoborce. Tento koncept byl vyvíjen pro ledoborce třídy 22220 a již nyní byly nainstalovány 3 tyto reaktory do ledoborců Arktika, Sibiř a Ural. Společnost OKBM Afrikantov, která reaktor vyvinula, předpokládá využívání modulárních reaktorů po dvojicích. Zájem o provoz reaktoru RITM-200 v lokalitě Ust-Kuyga je zároveň prvním využitím tohoto systému mimo vodu.
Spuštění ledoborce Ural v květnu 2019 Zdroj: Rosatom
Reaktor RITM-200 je výkonnější a vylepšený model tlakovodního reaktoru KLT-40S. Dvojice reaktorů KLT-40S jsou nyní úspěšně provozovány v plovoucí jaderné elektrárně Akademik Lomonosov. Ta je umístěna poblíž města Pevek a jedná se o nejseverněji umístěnou jadernou elektrárnu.
Reaktorový systém RITM-200 disponuje výkonem 175 MWt a má využívat jaderné palivo s obohacením do 20 %. Chladivo primárního okruhu není poháněno hlavními cirkulačními čerpadly, ale pouze přirozenou cirkulací. Pára pro turbínu je generována ve čtyřech chladicích smyčkách.
Mohlo by vás zajímat:
Mesto (vesnice) s 1000 obyvateli a elektrarna prinese 800 pracovnich mist. I kdyby jen po dobu vystavby, tak to je na 4 roky zdvojnasobeni populace. A pak ze se Rusko (a zvlast Sibir vylidnuje) :D
Je tu nějaký odborník?
Mám tomu rozumět tak, že malé modulární reaktory použitelné ve vnitrozemí už v podstatě existují.
Dobrý den,
Sice jsem co se týče tohoto jen poučený laik, ale v podstatě ano, ale...
Rusové a USA mají lodní a ponorkové pohony, které mohou pro tyto účely relativně snadno adaptovat. Ale...
Jedná se o vojenské reaktory pracující s mírou obohacení uranem 20% a více. To umožňuje konstrukci kompaktních a dlouho fungujících reaktorů s velmi vysokým poměrem výkon ku hmotnosti.
Ale v civilním provozu by s tím byl problém. Míra obohacení 20% je hranice, kdy už se to dá dále relativně snadno a rychle přepracovat a použít i na zbraně. Nicméně v případě Ruska, které již těch zbraní má hromadu, je to v celku jedno. Na zbraňové účely má dost lepších zdrojů, není důvod se obávat že by tenhle reaktor zneužili a na Sibiři nebo na ledoborci není reálné že by nějací teroristé dokázali ten uran z reaktoru vydolovat a odvézt. Do té doby by tam armáda byla několikrát je rozstřílet. Ale v případě třeba takového Íránu by to již byl sakra problém, zatímco lehkovodní reaktor s nízkým obohacením nebyl až tak nepřekonatelný problém tam postavit. A Severní Koree by to nedovolil postavit ani šílenec.
Dnes už není tak velký problém udělat funkční a slušně bezpečný energetický reaktor. Je problém dodržet (západní) požadavky civilního použití a přitom aby vycházela i ekonomická stránka věci. Ty civilní požadavky to hodně prodražují.
Velmi pěkně zpracované to je na webu Marine Nuclear Power: 1939 – 2018 (dejte do vyhledávače).
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se