Domů
Jaderné elektrárny
Plány arktického modulárního reaktoru postupují dále
Čína, uhelná elektrárna. autor: Gustavo M, Flickr

Plány arktického modulárního reaktoru postupují dále

Společnost Rusatom Overseas byla vybrána pro výstavbu první ruské arktické jaderné elektrárny. Dva bloky modulárního reaktoru RITM-200 by měly být v provozu poblíž města Ust-Kuyga od roku 2028.

Výběr stavební společnosti byl v rukou oddělení ministerstva životního prostředí, technologií a jaderného dozoru. Ti hodnotili zejména radiační ochranu a jadernou bezpečnost na regionální úrovni.

Dosáhli jsme v projektu jaderné elektrárny v regionu Yakutia dalšího milníku,“ sdělil Oleg Sirazetdinov, viceprezident společnosti Rusatom Overseas.

Město Ust-Kuyga s přibližně 1000 obyvateli leží na břehu řeky Jany v severovýchodní části Ruska. Regionální vláda již souhlasila s odběrem přibližně 50 MWe z jaderné elektrárny. Ta má mít výstupní výkon až 110 MWe.

Problémem lokality výstavby jsou drsné klimatické podmínky. V listopadu minulého roku společnost Rosatom informovala o zajištění nejrůznějších inženýrských průzkumů pro určení způsobilosti zvolené lokality. Průzkumy se netýkaly pouze hydrometeorologických aspektů, ale také aspektů životního prostředí, geodetických a geologických analýz.

Na začátku srpna byla většina průzkumů dokončena stejně jako předběžná verze hodnocení vlivu na životní prostředí. Dále byly vytvořeny materiály pro zadání poptávky.

Obyvatelům města byly informace o vlivu výstavby a provozu elektrárny na životní prostředí předány prostřednictvím veřejných slyšení. Ty probíhaly v červnu tohoto roku.

Začátek výstavby zařízení se předpokládá v roce 2024, do komerčního provozu má elektrárna vstoupit již v roce 2028. Projekt elektrárenského komplexu s reaktory RITM-200 splňuje podmínky kompaktního návrhu, modularity a krátké doby výstavby. Zároveň je očekávána 60letá provozní životnost celého zařízení.

Komplex nahradí staré uhelné elektrárny a dieselové stanice, které nyní dodávají elektřinu pro těžební průmysl a obyvatele odlehlých krajin. Díky využití bezemisního zdroje energie dojde ke snížení každoročně vypouštěného oxidu uhličitého až o 10 000 tun. Výstavba a provoz elektrárny budou mít vliv i na ekonomiku lokality díky vytvoření až 800 nových pracovních pozic.

Vývoj RITM-200

Modulární reaktor RITM-200 je dalším krokem vývoje jaderných reaktorů pro ledoborce. Tento koncept byl vyvíjen pro ledoborce třídy 22220 a již nyní byly nainstalovány 3 tyto reaktory do ledoborců Arktika, Sibiř a Ural. Společnost OKBM Afrikantov, která reaktor vyvinula, předpokládá využívání modulárních reaktorů po dvojicích. Zájem o provoz reaktoru RITM-200 v lokalitě Ust-Kuyga je zároveň prvním využitím tohoto systému mimo vodu.

Reaktor RITM-200 je výkonnější a vylepšený model tlakovodního reaktoru KLT-40S. Dvojice reaktorů KLT-40S jsou nyní úspěšně provozovány v plovoucí jaderné elektrárně Akademik Lomonosov. Ta je umístěna poblíž města Pevek a jedná se o nejseverněji umístěnou jadernou elektrárnu.

Reaktorový systém RITM-200 disponuje výkonem 175 MWt a má využívat jaderné palivo s obohacením do 20 %. Chladivo primárního okruhu není poháněno hlavními cirkulačními čerpadly, ale pouze přirozenou cirkulací. Pára pro turbínu je generována ve čtyřech chladicích smyčkách.

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(3)
Johny
15. srpen 2021, 21:27

Mesto (vesnice) s 1000 obyvateli a elektrarna prinese 800 pracovnich mist. I kdyby jen po dobu vystavby, tak to je na 4 roky zdvojnasobeni populace. A pak ze se Rusko (a zvlast Sibir vylidnuje) :D

Jirka94535
16. srpen 2021, 08:14

Je tu nějaký odborník?

Mám tomu rozumět tak, že malé modulární reaktory použitelné ve vnitrozemí už v podstatě existují.

Martin Prokš
16. srpen 2021, 16:29

Dobrý den,

Sice jsem co se týče tohoto jen poučený laik, ale v podstatě ano, ale...

Rusové a USA mají lodní a ponorkové pohony, které mohou pro tyto účely relativně snadno adaptovat. Ale...

Jedná se o vojenské reaktory pracující s mírou obohacení uranem 20% a více. To umožňuje konstrukci kompaktních a dlouho fungujících reaktorů s velmi vysokým poměrem výkon ku hmotnosti.

Ale v civilním provozu by s tím byl problém. Míra obohacení 20% je hranice, kdy už se to dá dále relativně snadno a rychle přepracovat a použít i na zbraně. Nicméně v případě Ruska, které již těch zbraní má hromadu, je to v celku jedno. Na zbraňové účely má dost lepších zdrojů, není důvod se obávat že by tenhle reaktor zneužili a na Sibiři nebo na ledoborci není reálné že by nějací teroristé dokázali ten uran z reaktoru vydolovat a odvézt. Do té doby by tam armáda byla několikrát je rozstřílet. Ale v případě třeba takového Íránu by to již byl sakra problém, zatímco lehkovodní reaktor s nízkým obohacením nebyl až tak nepřekonatelný problém tam postavit. A Severní Koree by to nedovolil postavit ani šílenec.

Dnes už není tak velký problém udělat funkční a slušně bezpečný energetický reaktor. Je problém dodržet (západní) požadavky civilního použití a přitom aby vycházela i ekonomická stránka věci. Ty civilní požadavky to hodně prodražují.

Velmi pěkně zpracované to je na webu Marine Nuclear Power: 1939 – 2018 (dejte do vyhledávače).

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se