Politika jde stranou. Ruské jaderné palivo dobývá Západ

Švédská společnost Vattenfall se v Česku „proslavila“ tím, že prodala své německé hnědouhelné doly českým podnikatelům – Danielovi Křetínskému a Petru Kellnerovi. Přesněji holdingu EPH, nad kterým zcela přebírá kontrolu Křetínský, a společnosti PPF Investments, přes niž nejbohatší Čech Kellner investuje své peníze.

Na konci letošního roku se ovšem název firmy Vattenfall objevuje v jiných globálních souvislostech, které mohou české pozorovatele také hodně zajímat. Díky dohodě s Vattenfallem získává ruská firma Tvel ze skupiny Rosatomu první komerční zakázku na dodávky jaderného paliva pro tlakovodní reaktory západního designu PWR. A to ve švédské elektrárně Ringhals, provozované právě Vattenfallem. Rusové tam mají dodávat palivo typu TVS-Kvadrat pro komerční provoz od roku 2021, v testovacím provozu je tam už delší dobu.

Firma Tvel je přitom v Česku známá jako dodavatel paliva pro reaktory ruského designu VVER – v současné době včetně těch v Temelíně a Dukovanech. Představitelé Tvelu již dříve vyhlašovali cíl zvýšit podíl této firmy na světovém trhu jaderného paliva ze 17 na 22 procent v roce 2030.

Průlom v době sankcí

Rusové si tak budou moci letošní rok připomínat jako ten, ve kterém se Tvelu podařil poměrně zásadní průlom na západních trzích. A to v době stále silného napětí mezi Moskvou a Západem, navíc v situaci, kdy pořád platí hospodářské sankce USA i EU vůči Rusku. Jaderné energetiky se ovšem přímo netýkají.

Už letos v květnu Tvel uzavřel strategickou alianci s proslulou americkou společností GE, či přesněji její dceřinou společností zaměřenou na výrobu jaderného paliva – Global Nuclear Fuel-Americas (GNF-A) se sídlem v Severní Karolíně. GNF-A je společný podnik GE s japonskými společnostmi Hitachi a Toshiba, rozhodující roli při vyjednávání s Rusy ovšem sehráli Američané.

V tomto případě jde o spolupráci, která má vést k výrobě ruského jaderného paliva TVS-Kvadrat přímo v Americe a dodávkám na tamní jaderné elektrárny. Může trvat řadu let, než odstartují reálné komerční dodávky. Už vznik samotné aliance s přední americkou firmou v tak strategické oblasti, jako je palivo pro jaderné elektrárny, ale znamená velký průlom.

Firma GNF-A totiž převzala odpovědnost za řízení společného projektu s Tvelem na území USA a má také řešit otázky licencování ruského paliva s americkým regulátorem NRC.

Švédský zásah

Když dnes uzavírají energetické dohody s Ruskem třeba Turci, nikoho to nepřekvapí. Ani ve Spojených státech před nástupem nového prezidenta Donalda Trumpa, ani ve Švédsku ale nic nenasvědčovalo tomu, že by tyto státy měly být vůči Rusku jakkoliv vstřícné. Nota bene v energetice. Ve švédském případě je navíc obchodním partnerem Tvelu státem ovládaná společnost Vattenfall.

Stanislav Mitrachovič z ruského Fondu národní energetické bezpečnosti podle citace v listu Nězavisimaja Gazeta připomíná, že Švédsko patří k nejtvrdším kritikům Ruska. Stockholm je zastáncem ostrých protiruských sankcí, má výhrady k projektu plynovodu Nord Stream 2. V oblasti jaderné energetiky Švédové dosud hodně spolupracovali s Američany a Japonci.

Ve Švédsku se také nachází závod na výrobu jaderného paliva další americké společnosti Westinghouse, kterou většinově ovládá zmiňovaná japonská Toshiba. Pokud by Westinghouse zvítězil v chystané soutěži na dodávky paliva do jaderné elektrárny Temelín po roce 2020, vyráběl by toto palivo právě ve Švédsku. I Westinghouse získal zakázku na část budoucích dodávek paliva pro třetí a čtvrtý blok elektrárny Ringhals – stejně jako Tvel i francouzská Areva.

Tvel versus Westinghouse

Situace ve švédské elektrárně Ringhals každopádně dává Tvelu naději, že má šanci uspět na zcela novém trhu reaktorů západního typu PWR. To je důležité i v souboji s tradičním konkurentem, společností Westinghouse.

Ten totiž zase dodává palivo nejen pro bloky PWR, ale také pro reaktory ruského typu VVER – v současné době pro některé reaktory na Ukrajině, v minulosti třeba i do Temelína. (Oproti tomu francouzská Areva na trh paliva VVER nevstoupila.) Souboj mezi Tvelem a Westinghousem se v příštích letech znovu odehraje také právě v Temelíně.

Provozovatelé jaderných elektráren každopádně mohou těžit z toho, že si budou vybírat ze dvou či více možností. Švédský příklad nicméně také ukazuje, že „politikaření“ nedává smysl. Vattenfall si zkrátka vybírá model, který považuje za ekonomicky nejvýhodnější.

Důležité je najít způsob, jak dosáhnout co nejvýhodnější ceny a nejvyšší kvality paliva. V případě chystaného tendru ČEZ na temelínské palivo to podle všeho bude fakticky soutěž mezi dvěma uchazeči (byť oslovených firem může být více), v níž nikdo nemůže mít předem žádné dodávky jisté.

Pokud jde o švédskou referenci Tvelu, může mít svou hodnotu v zemích, které jsou podobně jako Švédsko známé svým důrazem na ochranu životního prostředí. Rusové mohou argumentovat, že museli vyjít vstříc náročným švédským očekáváním i v této oblasti.

Jaký je zájem GE?

Pokud je tedy motivace společnosti typu provozovatele elektráren Vattenfall jasná, je možné si klást otázku, co vede ke spolupráci s Rusy nadnárodní strojírenský gigant GE. Ani v tomto případě není nijak zvlášť těžké najít odpověď.

GE se společně s japonskou firmou Hitachi zaměřuje na výstavbu jiného typu rektorů než zmiňovaných PWR či VVER – a sice reaktorů varného typu BWR. To samé se týká amerického závodu na výrobu paliva GNF-A ve Wilmingtonu v Severní Karolíně, tamní palivo směřuje do reaktorů varného typu.

Spolupráce s Rusy tak společnosti GE může otevřít nový trh tlakovodních reaktorů PWR. V Americe vyrobené palivo ruského designu TVS-Kvadrat by tak i v USA vstoupilo do přímé konkurence s Westinghousem. Společnost GE Hitachi už ostatně v Americe začala poskytovat některé služby právě pro reaktory PWR, schopnost dodat společně s Rusy také palivo by její pozici na tomto trhu dál posílila.

Amerika versus Amerika

Spolupráce mezi GE a Rosatomem jako mateřskou společností Tvelu nicméně nekončí u jaderného paliva. Společnost GE Steam Power Systems, která převzala energetickou divizi Alstomu, aktivně vyhlíží příležitosti na stavbách Rosatomu v zahraničí, které by ráda zásobovala svými turbínami.

Američané si už s Rusy plácli v případě dodávky turbíny GE do finské elektrárny Hanhikivi.

Společnost GE se nyní s podobným záměrem hlásí také v Maďarsku, kde má Rosatom rozšiřovat tamní jadernou elektrárnu Paks. Zdá se, že Evropská komise už tomu nebude bránit pod podmínkou, že Rosatom vyhlásí na významnou část subdodávek výběrové řízení podle evropských pravidel. Rýsují se tu tedy významné zakázky také pro neruské firmy. A to opět nahrává další spolupráci mezi Rosatomem a skupinou GE, která navíc turbíny vyrobí v Evropě. V Paksi mají vyrůst dva nové bloky jaderné elektrárny.

V Maďarsku tak vzniká paradoxní situace. Americká společnost Westinghouse tam ostře protestovala proti tomu, že se Maďaři dohodli s Rosatomem, aniž by vyhlásili výběrové řízení, a také proti tomu, že Brusel nad tím hodlá přimhouřit oči. Westinghouse přitom paradoxně ocenil Čechy, jimž jinak stále vytýká zrušení minulého temelínského tendru – na rozdíl od Maďarů totiž česká vláda che v případě stavby dalších bloků jednat se všemi potenciálními uchazeči.

Na druhé straně ovšem jiná americká společnost GE dělá vše pro to, aby se mohla stát subdodavatelem Rosatomu také právě v Paksi.

Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.