Domů
Jaderné elektrárny
Růst cen plynu žene Japonsko k návratu jaderné energie
Japonská jaderná elektrárna Kashiwazaki-Kariwa
Zdroj: IAEA / Creative Commons / CC BY-SA 2.0 DEED

Růst cen plynu žene Japonsko k návratu jaderné energie

Japonsko připravuje půdu pro výstavbu jaderných elektráren nové generace, a to hned po obnovení provozu odstavených reaktorů. Důvodem jsou stále vysoké ceny zemního plynu, ale také nově vznikající datová centra, která spotřebují obrovské množství energie. Země však naráží na řadu politických výzev a odpor části společnosti.

Japonsko už koncem minulého roku signalizovalo, že uvažuje nad výstavbou nových jaderných reaktorů ve stávajících lokalitách. V kontextu jaderné havárie ve Fukušimě z roku 2011 se tak jedná o zásadní obrat v rétorice ohledně výroby elektřiny z jaderných zdrojů. Země vycházejícího slunce od havárie  postupně obnovuje činnost jaderných zařízení a znovu otevírá 14 z 54 dosud odstavených reaktorů.

Fukušimskou havárii lze považovat za jeden z nejzásadnějších novodobých milníků v oblasti bezpečnosti jaderných elektráren, která zásadně ovlivnila celosvětové nahlížení na podporu této technologie.

Jaderné zdroje představovaly před havárií přibližně 30 % celkového elektroenergetického mixu země, přičemž po havárii byly odstaveny a výroba byla snížena téměř na nulu. Po znovuzahájení výroby elektřiny z jaderných elektráren se podíl výroby vyšplhal na 8,5 % z celkové výroby elektřiny v zemi.

Nový Strategický energetický plán má zajistit, že Japonsko bude v roce 2040 získávat 20 % energie z jádra, což se promítne do snížení podílu fosilních paliv na výrobě elektřiny z téměř 70 % v roce 2023 na 30 až 40 %.

Dle informací poskytnutých vedoucími pracovníky na jaderných zařízeních by měla stávající fáze reaktivace probíhat minimálně do roku 2030. Profesor vědecké a technologické politiky Tokijské univerzity, Kazuto Suzuki, se domnívá, že obnovení řádného provozu většiny jaderných zařízení proběhne do pěti let. Suzuki také spoléhá na to, že v tuto dobu by se na trhu měly objevit nové a levnější technologie, jako jsou například malé modulární reaktory (SMR).

"Panuje všeobecná shoda, že nakonec musíme být závislí na jaderné energii. Vsadit na SMR může být něco, co je nezbytné. Po politické stránce existuje velmi silný impuls, ale co se týče společenské stránky, je zde malé povědomí o tom, co se s SMR děje," uvedl Suzuki.

Stále rostoucí poptávka po energii, ale i politická nevůle

Jeden z hlavních faktorů zásadního obratu v japonské energetické politice byl prudký nárůst cen plynu vyvolaný ruskou invazí na Ukrajinu. Vzhledem k tomu, že ostrovní země představuje druhého největšího importéra zkapalněného plynu, jedná se o tvrdou ránu pro japonskou ekonomiku.

Dalším významným faktorem je revize předpokládané spotřeby elektrické energie datových center nezbytných pro hladký chod umělé inteligence. Předpokládá se, že do roku 2030 dojde ke zdvojnásobení až ztrojnásobení spotřeby vynaložené na účely provozu datových center. Tyto prognózy zvrátily očekávání poklesu poptávky po elektřině v rychle se vylidňující zemi.

Japonsko vypracovalo plán pěti typů jaderných reaktorů nové generace, které by měly být bezpečnější než varné reaktory používané v elektrárně Fukušima Daiiči. Momentálně jsou preferovanou variantou vysokoteplotní reaktory chlazené plynem, které by podle vlády mohly začít fungovat někdy v roce 2030. Brzy by je následovaly pokročilé lehkovodní reaktory, poté menší modulární reaktory, množivé reaktory a nakonec jaderná fúze.

V místech, jako je například Kašiwazaki-Kariwa, kde se nachází největší jaderná elektrárna na světě, jejíž opětovné spuštění brzdí místní guvernér, plány často narážejí na odpor místních obyvatel vůči jaderné energetice.

Japonská federace advokátních komor, která je v této otázce aktivní, se k nové politice staví kriticky a tvrdí, že dekarbonizace musí pocházet z obnovitelných zdrojů energie.

Budoucnost SMR v Japonsku je nejistá

Vzhledem k rozvoji technologie menších jaderných reaktorů považují vláda a průmysl v Japonsku za nezbytné financovat projekty v zahraničí, aby si udržely odborné znalosti dodavatelského řetězce. Zároveň je ambicí země držet krok s dalšími pionýry v oblasti SMR,  jako jsou RuskoČína, jejichž návrhy byly použity pro více než 90 % jaderných projektů, které se začaly stavět od roku 2017.

Hiroki Sato, výkonný ředitel globálního obchodu japonské energetické společnosti Chubu Electric, která investovala do společnosti NuScale, předního amerického vývojáře malých modulárních reaktorů, považuje zavedení nové reaktorové technologie v Japonsku za velmi náročné, zejména z hlediska pomalého postupu a opatrnosti tamního regulačního orgánu a odporu části veřejnosti.

Sato se domnívá, že reaktory SMR se v Japonsku neobjeví dříve než v roce 2040, přestože země a velké technologické společnosti potřebují čistou základní energii z jaderných a geotermálních zdrojů.

Jednou z japonských společností, které podporují NuScale jako investor a dodavatel klíčových zařízení, je IHI. Yasuyuki Hasegawa, který řídí jadernou divizi této skupiny těžkého průmyslu, říká: „Myslím, že tuto technologii můžeme dodat i do Japonska, ale největší otázkou je, kdy to bude.“

GE Vernova Hitachi, společný americko-japonský podnik, získala povolení k výstavbě SMR v kanadském Ontariu, který chce uvést do provozu v roce 2030.

NuScale podporují i další japonské společnosti, které doufají, že vzor úspěchu v zahraničí připraví půdu pro oživení jaderné energetiky v Japonsku a přesvědčí spotřebitele a regulační orgány, aby přijaly bezpečnější technologie.

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(5)
Juan Convidado
11. červenec 2025, 06:15

Oživení jaderného průmyslu, hlavně kvůli udržení datových center, umělé inteligence a kryptoměn, je šílené. Chcete mít světla zapnutá po tři generace a otrávit dalších 30 000 generací jaderným odpadem, který bude radioaktivní stovky tisíc až milion let? Neříkejte, že není problém, kde trvale skladovat jaderný odpad. Elektrická síť se zhroutí, když zemní plyn bude muset vyvažovat mizivé množství větrné a solární energie. Jaderná energie nemůže vyvážit větrnou a solární energii (uslyšíte to od zastánců jaderné energie, ale nikdy jsem nenašel recenzovaný článek, který by to potvrzoval).

Se stárnutím jaderných elektráren roste pravděpodobnost jejich selhání, zejména po 20 letech. Byly postaveny tak, aby vydržely 20 až 40 let, a nyní se jejich životnost prodlužuje o dalších 20 nebo dokonce 40 let.

Jaderná energie také není levná. Úklid nepořádku v lokalitě Hanford ve státě Washington může stát 641 miliard dolarů (Frank 2022) a ve Fukušimě přes 1 bilion dolarů. Požár bazénu s jaderným palivem by mohl stát 2 biliony dolarů a donutit miliony lidí k evakuaci.

ProPublica prozkoumala 48 uranových mlýnů a souvisejících lokalit a zjistila, že 84 % z nich mělo podzemní vodu kontaminovanou uranem a chemikáliemi. Uranový mlýn extrahuje uran z vytěžené rudy, která se rozdrtí a poté namočí do chemikálií, aby se vytvořil „žlutý koláč“, surovina pro jaderné palivo (Olalde 2022).

richie
15. červenec 2025, 20:41

ad Juan Convidado 11. červenec 2025, 06:15

Áno, toto je ukážkový príklad alarmistického (miestami až demagogického) komentára, ktorý mixuje legitímne obavy s nepodloženými tvrdeniami, rétorickými manipuláciami a vynechávaním kontextu. (ale asi ako väčšina vašich príspevkov).

Tak sa poďme pozrieť na to bližšie:

"30 000 generácií odpadu" a iné horory

Áno, niektoré rádionuklidy majú dlhý polčas rozpadu – ale:

- Najnebezpečnejšie štiepne produkty (Sr-90, Cs-137) majú polčas okolo 30 rokov – teda po 300 rokoch sú prakticky neškodné.

- Odpad s miliónovými polčasmi má extrémne nízku aktivitu (stačí že si vezmete gumené rukavice od upratovačky a môžete s tým kľudne pracovať) – paradoxne, práve dlhý polčas = nízke žiarenie.

Fínsko (Onkalo), Švédsko, Francúzsko a ďalší majú funkčné koncepty geologického ukladania. Problém teda nie je technický, ale politický a spoločenský.

"Jadrová energia nemôže vyvažovať OZE" – tvrdenie bez dôkazu

Tvrdíte, že „nikdy ste nenašli recenzovaný článok“. Mimochodom:

- Jadro je najstabilnejší baseload zdroj, a práve jeho prítomnosť umožňuje OZE v sieti fungovať.

- Francúzsko s 70 % jadra roky úspešne exportuje do Nemecka, ktoré sa spolieha na OZE. Tak kto koho vyvažuje?

Doplním jeden recenzovaný zdroj: Zhou et al. (2022), Applied Energy – modelovanie energetických mixov ukazuje, že kombinácia jadra + OZE má nižšie systémové náklady a vyššiu stabilitu než samotné OZE + plyn.

Ceny, Fukušima a Hanford – manipulácia číslami

- Fukušima? Tragédia, ale bola spôsobená starým dizajnom, tsunami a neochotou TEPCO investovať do ochranných opatrení.

- Hanford? Nie je komerčná elektráreň, ale vojenské zariadenie pre plutóniový program počas Studenej vojny – neporovnateľné s dnešnou civilnou energetikou.

- "2 bilióny dolárov za požiar palivového bazéna"? Teoretické modely typu worst-case without mitigation. Rovnako by ste mohli tvrdiť, že lesné požiare alebo blackout môžu zničiť národ – čisto hypoteticky áno, ale realita je inde.

"Zlé uránové bane" – a čo ťažba pre OZE?

Znečistenie z uránových baní je reálne – ale:

- 1 kg uránu nahradí milióny kg uhlia alebo tisíce kg plynu.

- Pre porovnanie: ťažba lítia, kobaltu, neodýmu a ďalších REE pre OZE a batérie spôsobuje masívne ekologické dopady, najmä v Afrike a Číne – o tom ale aktivisti zvyčajne mlčia. (samozrejme, je potrebné to riešiť. ALE na všetkých frontoch, nie len jednom)

->Strach je pochopiteľná emócia. Ale hystéria nie je stratégia. Ak chceme spoľahlivú, bezuhlíkovú a lacnú energiu – jadro musí byť súčasťou riešenia. A namiesto strašenia miliónom generácií by sme mali investovať do skutočných riešení a pragmatických technológií.

richie
15. červenec 2025, 20:42

ospravedlňujem sa, niekde mi vypadol správny tag a je to celé boltom :(

Pavel
12. červenec 2025, 12:52

Žádný článek nepotvrzuje leda tvoje fantasmagorie.

richie
15. červenec 2025, 20:24

Titulok pôsobí ako keby návrat jadra bol "núdzovým riešením" kvôli vysokým cenám plynu. Realita je, že Japonsko sa vracia k jadru z dlhodobo strategických dôvodov: energetická bezpečnosť, stabilita siete a dekarbonizácia. Plyn len urýchlil už existujúci trend. Dátové centrá sú možno efektný detail, ale nie fundamentálny dôvod.

Otázka SMR je u nás aj inde zatiaľ akademická – ak sa do 2040 objavia, bude to úspech. Do tej doby musíme stavať na overených typoch reaktorov a predvídať realisticky časový horizont návratu.

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se