Zdroj elektřiny pro Mars: Finální zátěžový test jaderného minireaktoru proběhl na výbornou
NASA úspěšně otestovala svůj kompaktní jaderný systém navržený zejména pro dlouhé mise na nehostinném povrchu Marsu. Poslední částí byl zátěžový test plného výkonu systému. Výsledky prezentovala NASA ve středu na konferenci v Cleavelandu.
Základními prvky systému KRUSTY (Kilopower Reactor Using Stirling Technology) jsou lehký štěpný reaktor o velikosti ruličky od papírových utěrek a Stirlingovy motory, které přeměňují teplo produkované reaktorem na elektřinu. Systém je schopný produkovat až 10 kW elektrického výkonu nepřetržitě po dobu 10 i více let. Čtyři takové systémy jsou schopny napájet základnu například na Marsu.
Marc Gibson, hlavní výzkumný pracovník na reaktoru z Glennova výzkumného střediska, uvádí, že tento průkopnický energetický systém je ideální i například pro mise na Měsíci, kde je využití solárních panelů problematické, jelikož lunární noc zde trvá po dobu ekvivalentu 14 dní na Zemi.
Podle Davida Postona, hlavního konstruktéra reaktoru z laboratoře NNSA v Los Alamos, bylo cílem nedávného zátěžového testování v Nevadě dokázat, že systém je schopen vyrábět elektřinu a je zároveň stabilní a bezpečný bez ohledu na to, v jakém prostředí je provozován.
„Zkusili jsme s tímto reaktorem vše, co jsme mohli, co se týče nominálních a mimořádných provozních scénářů, a KRUSTY prošel na výbornou,“ uvedl Poston.
Testování probíhalo ve čtyřech fázích. První dvě fáze, prováděné bez napájení, potvrdily, že každá součást systému se chovala podle očekávání. Během třetí fáze byl navyšován výkon, aby se reaktor postupně zahříval před zahájením konečné fáze. Experiment vyvrcholil 28hodinovým testem, který simuloval využití reaktoru při misi, včetně spuštění reaktoru, náběhu na plný výkon, stabilního provozu a odstavení reaktoru.
Během experimentu tým rovněž simuloval množství poruch, jako snížení výkonu, selhání motorů nebo selhání teplovodivých trubek.
„Reaktoru velmi dobře rozumíme a tento test ukázal, že systém pracuje tak, jak jsme ho navrhli, aby fungoval. Nezáleží na tom, jakému prostředí jej vystavujeme, reaktor vždy funguje velmi dobře,“ uvedl Gibson.
Projekt Kilopower vyvíjí koncepty misí a provádí další činnosti snižování rizik, aby se připravil na možnou budoucí demonstraci letů. Projekt zůstane součástí programu STMD Game Changing Development Program s cílem dostat technologii do demonstračních technologických misí ve fiskálním roce 2020.
Taková demonstrace by mohla připravit cestu pro budoucí systémy Kilopower, které by napomáhaly lidským základnám na Měsíci a Marsu, včetně misí, které se opírají o využití zdrojů In-situ pro výrobu místních pohonných hmot a jiných materiálů.
Zdroj úvodní fotografie: NASA Glenn Research Center
Mohlo by vás zajímat:
Díky za úspěch.Doufám,že funguje reinkarnace,abych se mohl radovat z příštích úspěchů,u kterých to v současném životě již nestačím.
Pokud máte zájem o podrobnější informace o tomto reaktoru i současné situace v oblasti vesmírných jaderných zdrojů, tak podrobnější populární článek je zde: http://www.osel.cz/9897-zacnou-se-ve-vesmiru-konecne-vyuzivat-jaderne-reaktory.html .
hmm. Vypadá to že to dokonce už nemá ani komín a když se nám to nerozprskne na hlavami jako Kosmos 954 tak to bude možná bezemisní, ale musíme ještě zavřít oči před emisemi a škodami při těžbě a přípravě paliva.
"systém je schopen vyrábět elektřinu a je zároveň stabilní a bezpečný bez ohledu na to, v jakém prostředí je provozován."
No myslím že dost kecají. Stirling motor potřebuje pro svou práci rozdíl teplot. A je tedy závislý na prostředí ve kterém se nachází. Těch 10kW v tak malém provedení to dá díky tomu že je na Marsu průměrná teplota -60°C. Ale když na to bude svítit Slunce a teplota dosáhne třeba +60°C tak účinnost Stirlingu dost poklesne.
To ano, ale na kolik je roztopený sodík? Hádal bych minimálně 500°C. Na druhou stranu na Marsu máte řídkou atmosféru, tedy se to bude hůře hladit a chladič se tím pádem bude muset více rozpálit aby předal potřebný výkon, takž možná to bude pořád tak +-stejně. Jinak stirlingy jsou úžasné stroje.
Vzhledem k tomu, že pracovní teplota je ohřívače je v tomto případě přes 600 stupňů Celsia, tak ty změny vnějších podmínek, o kterých píšete, nemají vliv. Reaktor je projektován pro práci ve vakuu, takže dominantně se zbavuje tepla radiací (i to je důvod poměrně velkého radiátoru). I z toho je tak jasné, že chladič nebude na teplotě blízké nule.
Jen mne tak napadlo, ty fotky jsou nahrané, nebo ze skutečných testů? Nějak mi nesedí to oblečení, nechci tu být za fashion police ani BOZP prudila, ale přijde mi trochu zvláštní to dávat dohromady v riflích a "dobrém" oblečení. čekal bych spíš něco pracovního, Pánové na plošině bez helem a paní s rozpuštěnými vlasy, no nevím nevím co by na to řekli bezpečáci. Ale nevím, že by měli ve státech mírnější normy?
V USA se soustředí přednostně na uniformy pro zaměstnance fastfoodů, a na vědce se už nedostává :-)
Zdá se, že USA mají nakročeno stát se vesmírnou supervelmocí. Nové nosiče od několika soukromých firem a to velice pokročilé, NASA by měla mít brzy svoji superraketu SLS, Hned tři firmy by měly mít k dispozici během pár let své kosmické lodě pro posádky, SpaceX, Boeing, Sierra Nevada (kdo bude dál financovat Rusáky???). K tomu tenhle jaderný reaktor.
Trochu sekundovat jim v budoucnu může asi jen ESA a jednou možná i Čína. Nikdo jiný to nemůže ufinancovat.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se