Hormuzský průliv: Nejdůležitější světový chokepoint v kontextu bojů na Blízkém Východě

Již déle než měsíc trvají boje mezi Izraelem a hnutím Hamas. Konflikt takového rozsahu na Blízkém Východě  má značný dopad na světové dění, přičemž nelze vyloučit eskalaci konfliktu a zapojení dalších aktérů, jako je například Írán. Z hlediska energetiky a geopolitiky je poté pozornost upřena k Hormuzskému průlivu, místu, kterým denně proudí jedna pětina světové spotřeby ropy, a které spadá ze severní strany pod íránskou svrchovanost. Narušení stability v tomto geologickém bodě by zcela jistě pocítil zbytek světa, a to v podobě enormního růstu cen ropy.

Hormuzský průliv je nazýván jako nejdůležitější chokepoint na světě, což odkazuje na úžinu oddělující Perský a Ománský záliv, která je v nejužším místě široká 33 kilometrů. Skrze ni denně proplouvají ty největší ropné tankery světa, což v praxi představuje přes 20 milionů barelů každý den, tedy asi třetinu veškeré ropy přepravované po moři a pětinu celosvětových dodávek.

Co se týče zemního plynu, tak je trasou ve zkapalněné podobě transportováno přes 80 milionů metrických tun ročně, tedy asi čtvrtina celosvětového objemu. Průliv tak spojuje producentské státy z Blízkého Východu s klíčovými světovými trhy v Asii, Evropě či Severní Americe, přičemž právě asijský trh dnes představuje dominantní odbytiště. V neposlední řadě je nutné zmínit, že průliv nemá v takovémto rozsahu alternativní řešení.

Hormuzský průliv. Zdroj: wikipedia.com

Je proto jasné, že narušení provozu či dokonce jeho uzavření by mohlo být zejména pro Írán silnou geopolitickou pákou. Možná se nabízí i  jemná historická paralela s ropným šokem z roku 1973, který významným způsobem ochromil svět, přičemž se tak stalo víceméně také „odměnou“ za podporu Izraele. Organizace zemí vyvážející ropu (OPEC) tehdy vyhlásila embargo na vývoz ropy do Kanady, Japonska, Nizozemska, Velké Británie a Spojených států.

Bank of America varuje, že v případě narušení stability v průlivu by se cena ropy vyšplhala nad 250 dolarů za barel. Dle posledních zpráv a expertů je však tato situace nepravděpodobná. Jeden z komentátorů se na kanálu CNBC vyjádřil slovy: „Časy jsou dnes zcela jiné než před 50 lety, protože máte tyto blízkovýchodní země (Saúdská Arábie, Írán, Irák a Kuvajt), které prostě potřebují příjmy z [ropy].“

Ačkoliv v tuto chvíli nic nenasvědčuje takovémuto scénáři, tak je velmi obtížné predikovat, jakým způsobem se konflikt vyvine a do jaké míry do něj bude vtáhnut Írán. V takovém případě se pak dá očekávat, že svoji angažovanost zvýší i Spojené státy případným zpřísněním sankcí vůči Teheránu, což by mohlo vést k nestabilitě v průlivu. Konec konců nebylo by to poprvé, kdy by projíždějící tankery nebyly při nejmenším v nebezpečí.

V minulosti se totiž několikrát stalo, že íránské síly ohrožovaly tamější lodní dopravu. Spíše než o skutečnou vůli uzavřít průliv, se ale vždy jednalo o demonstraci a přesvědčování zbytku světa, že Írán má věrohodné operační schopnosti k realizaci své hrozby v případném konfliktu. Skutečné uzavření by mělo nedozírné ekonomické důsledky pro všechny, tedy i pro samotný Írán. Nicméně svoji hrozbu si Teherán ponechá ke strategickému odstrašování, kdy využívá svých jedinečných geografických podmínek a globální citlivosti na každý otřes v rámci světového trhu s energetickými komoditami.