Jaderná energetika v roce 2020 - část II.

DomůNázoryJaderná energetika v roce 2020 - část II.
Betonování Hinkley Point C

V roce 2020 začal fungovat již sedmý typ reaktoru III. generace, čínský reaktor Hualong One. Rusko a Jižní Korea spustily první své bloky III, generace mimo svého území. Ruský reaktor VVER1200 se rozběhl v Bělorusku a jihokorejský APR1400 v Spojených arabských emirátech. Čína dokončuje blok Hualong One v Pákistánu. První zkušenost z provozu bloků III. generace ukazují, že by mohly splnit očekávání, která jsou do nich vkládána.

První část článku je k dispozici pod zde.

Vývoj jaderné energetiky v Evropě

V Evropě se buduje jen velmi omezený počet bloků. Největší počet je francouzského reaktoru EPR. Dva projekty mají velmi dlouhé zpoždění, prvním je první reaktor EPR, kterým je Olkiluoto 3 ve Finsku a druhým pak Flamanville 3 ve Francii. U bloku Olkiluoto bylo v dubnu 2020 požádáno o možnost zavezení paliva. Během testů se objevilo několik technických problémů. V květnu byl například nalezen defekt u části armatury vyrobené v Německu. Část problémů souvisí se značným zpožděním výstavby. Došlo tak k dalšímu odkladu spuštění bloku. Palivo tak bude zavezeno až na jaře roku 2021 a produkce elektrické energie se posunula až na podzim stejného roku.

U bloku Flamanville se zavezení paliva předpokládá až v roce 2022. V roce 2020 byla povolena jeho dodávka do areálu elektrárny. Zdržení je dáno nutností opravy některých svarů.

Poměrně dobře zatím probíhá výstavba dvou bloků EPR v elektrárně Hinkley Point C. Ovšem i zde se nepodařilo vyhnout zpoždění vlivem koronavirové epidemie. Pozitivní však je, že se daří využívat zkušenosti získané na prvním bloku při budování toho druhého, což u něj umožňuje zkracovat jednotlivé etapy. Začátkem května 2020 tak došlo k dokončení betonáže jaderného ostrova druhého bloku.

U projektu Sizewell C se pořád diskutuje o finančním modelu, který ještě stále není rozhodnut. Značně však pokročila příprava staveniště. Zároveň se daří postupně předkládat plány projektu odpovídajícím orgánům a realizovat potřebná veřejná slyšení. Na konci roku vyhlásila britská vláda, že začne s firmou EDF rozhovory o konečném modelu financování elektrárny. Úspěch realizace tohoto projektu je kritický pro budoucnost bloku EPR i pro budoucnost britské energetiky a splnění jejího cíle, kterým je realizace nízkoemisního mixu. Budoucnost reaktoru EPR pak také závisí na politickém rozhodnutí o jaderné energetice v domovské zemi.

O plánovaném využití čínských reaktorů Hualong One pro elektrárnu Bradwell B jsme už psali. Zde je důležitým krokem získání evropské licence pro tento reaktor. Zároveň také dostal Bradwell B licenci pro dodavatele elektřiny. Jednání pokračuje i v dalších dvou lokalitách, kde se plánují nové jaderné bloky, ale konkrétní dodavatelé (Hitachi a Westinghouse) od nabídky odstoupili.

Byla dokončena betonáž základové desky druhého bloku v elektrárně Hinkley Point C (zdroj EDF)
Byla dokončena betonáž základové desky druhého bloku v elektrárně Hinkley Point C (zdroj EDF)

Jaderná energetika ve střední a východní Evropě

Je stále jasnější, že odchod od uhlí ve střední a východní Evropě nebude možný bez využití jaderných zdrojů. Reálnější se stává výstavba jaderných bloků v Polsku, které je na uhlí velmi silně závislé. Tam se rozhodli jít cestou využití amerických reaktorů a také využít americké finanční půjčky. Ta je umožněna přijetím nového zákona v USA, který dovoluje financovat projekty v jaderné energetice v zahraničí, což zatím nebylo možné. Polsko by chtělo postavit 6 – 9 GWe. Jedním z míst, které by se mohly využít, je nedokončená jaderná elektrárna Žarnowiec. Druhým potenciálním místem je Kopalino. Polsko předpokládá, že první blok se dostane do provozu v roce 2033.

Odchod od uhlí musí řešit i jihovýchod Evropy. Vede to ke snaze o dokončení některých dlouho pozastavených projektů. Tato snaha je však v Rumunsku i Bulharsku velmi silně ovlivněno ideologickým i politickým bojem a politikařením. Rumunsko skončilo jednání o spolupráci s čínským investorem o dostavbě reaktorů v elektrárně Černá voda a začalo v této oblasti spolupracovat s USA a Francií. Stále ještě není vyřešena dokončení jaderné elektrárny Belene v Bulharsku nebo výstavba dalšího bloku v elektrárně Kozloduj. Hlavně kvůli politikaření je tak budoucnost těchto projektů stále velmi nejistá.

K posunu došlo v roce 2020 na Ukrajině ve snaze o dostavbu dvou pozastavených bloků v Chmelnické jaderné elektrárně, jedná se o třetí a čtvrtý blok. Zde by bylo výhodou, že v této elektrárně se připravuje možnost propojení se sítí Evropské unie a dodávek elektřiny do ní. Na turbínách pro tento třetí a čtvrtý blok pracuje ukrajinská firma Turboatom, která zároveň realizuje modernizaci turbín ukrajinských jaderných elektráren. Během roku 2020 proběhlo několik analýz možného průběhu dostavby a stavu staveniště, například jeřábů, které se zde nacházejí a pro výstavbu by se využívaly.

Dokončení obou bloků by mohla realizovat česká firma Škoda JS. Její představitelé se domnívají, že to bude možné a dokončené reaktory budou splňovat všechny požadované bezpečnostní parametry. Některé práce potřebné pro uskutečnění dostavby byly už realizovány a odborníci ze Škody JS mohly stav přímo na místě prostudovat. Firma se bude snažit o co nejvyšší míru lokalizace prací a dodávek na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že se podílí na modernizaci a údržbě i dalších jaderných zařízení na Ukrajině, má navázáno dostatek potřebných kontaktů. Dodávala řadu celků spojených například s manipulacemi s jaderným palivem pro Zaporožskou a Jihoukrajinskou jadernou elektrárnu.

Pro české firmy by tato stavba byla velmi cennou zkušeností před výstavbou nových jaderných bloků u nás. Na základě rozhodnutí ukrajinské vlády z konce září 2020 se práce na dostavbě bloků obnovily. Zatím jde o kontrolu a obnovu staveniště, přípravu projektu dostavby a vytvářením dodavatelských řetězců. Dokončení bloků se plánuje na rok 2025.

Staveniště finské elektrárny Hanhikivi, tam by se výstavba reaktoru měla rozběhnout v roce 2021 (Fennovoima)
Staveniště finské elektrárny Hanhikivi, tam by se výstavba reaktoru měla rozběhnout v roce 2021 (Fennovoima)

Situace v České republice a na Slovensku

V minulém přehledu se psalo, že se situace se stavbou nového bloku přece jen pohnula a začalo se pracovat na finančním modelu a přípravě potřebných smluv. Ty se nakonec připravily a předpokládají, že nový blok bude stavět ČEZ s určitými garancemi státu, které zajistí nízkou cenu úvěru a pojištění. Cena elektřiny z bloku by tak mohla být k 60 EUR/MWh. Smlouvy mezi ČEZ a státem byly podepsány a navrhovaný model byl odeslán k orgánům evropské unie k posouzení a notifikaci. Připomeňme, že návrh musí řešit to, že ČEZ, který má budoucí staveniště a zároveň zkušenosti s jadernými elektrárnami a potřebné odborníky, není státní firmou, ale má minoritní akcionáře. Ti jsou většinou zaměření na krátkodobější zisk a hodně dlouhodobá investice je nesmí poškodit. Je možná řada finančních modelů, každý má své výhody a nevýhody. Nakonec je vždy nutné nějaký vybrat a nikdy s ním nebudou spokojeni všichni.

Česká republika předpokládá, že půjde cestou výběrového řízení na tlakovodní reaktor s výkonem do 1200 MWe. Připomeňme, že omezení výkonu je dáno dvěma faktory. Pro naší menší energetickou soustavu je vhodnější menší blok. Zároveň je třeba v případě souběžného provozu nového a všech starých bloků v Dukovanech počítat s omezenými možnostmi chlazení. Do soutěže by se mohlo přihlásit v principu pět uchazečů s reaktory, o kterých jsme v přehledu referovali.

Původně se předpokládalo, že k vyhlášení tendru dojde na konci roku 2020. Bohužel se pak projevilo to, že současné politické elity se nesoustředí na řešení problémů, ale čistě na politický a ideologický boj. Volby byly v minulém roce a jsou i v roce 2021, takže se politici všech stran věnují pouze politikaření, ať to stojí, co to stojí. Opoziční strany tak začaly bojovat za odložení rozhodnutí o případné realizaci stavby nového bloku a případné formě soutěže do doby až po volbách a zároveň za vyřazení čínského a ruského dodavatele. Piráti hrají v Evropské unii i v Česku na strunu protijaderného postoje a zároveň rychlého uzavření uhelných zdrojů. Podobné hlasy se ozývají i z jiných stran, například TOP09. A ze všech pak zní volání po nadřazení ideologického pohledu nad odborné či technické otázky a nad veškerou realitu. Podle mě bude mít takové účelové politikaření, kterého se politici bez jakékoliv snahy si obstarat fakta a zabývat se jimi dopouštějí, katastrofální dopady na českou energetiku.

Je dobré připomenout, že velká většina dodavatelů jaderných bloků vytváří pro danou stavbu konsorcia. Například blok VVER1200 nabízí konsorcium složené z Rosatomu, GE Steam Power a Framatomu SAS pro dostavbu jaderné elektrárny v Belene. S těmito firmami spolupracuje Rosatom i v projektech Hanhikivi a Paks, s firmou GE Steam Power pak i na projektech Akkuya a El-Dabaa. Ovšem i tato konsorcia by pravděpodobně ideologičtí bojovníci vyřadili. Je ovšem otázkou, jaký by měla po vyřazení dvou silných kandidátů z pěti soutěž vůbec smysl, a jestli by pak nebyla rozumnější dohoda s vybraným dodavatelem bez soutěže, jak to předpokládá například Polsko.

Začínám tak být k budoucnosti jaderné energetiky i energetiky v Česku velmi skeptický. Určitě se nic moc nepohne ve volebním roce 2021. Řešení dlouhodobých problémů potřebuje určitou rámcovou shodu a racionální postoje. Čehož ovšem současní politici, kteří se snaží vše využít k politickému boji, schopni nejsou. Moc nevěřím, že by se chování politiků v dohledné době změnilo. Zvláště, když vidím, že je k racionálnímu jednání, přerušení politikaření a snaze o konstruktivní spolupráci neinspirují ani přeplněné nemocnice a tisíce zbytečných úmrtí, které mají přímo na očích. Nezvládnutí energetiky by mohlo mít i větší dopady na naše životy, ale je to zatím z pohledu politiků hodně daleko.

Je třeba zároveň připomenout, že stavba jednoho nového bloku v Dukovanech je jen nutný začátek, který by měl ukázat, že to dokážeme. Pokud opravdu budeme chtít vytvořit nízkoemisní mix, tak potřebujeme postavit ještě další blok v Dukovanech a dva bloky v Temelíně. V současné době se zdá, že daleko razantněji jde ke stavbě nových jaderných bloků Maďarsko a v roce 2020 se významně posunulo Polsko. Může tak být, že za těmi státy budeme zaostávat. V tom případě nás může těšit alespoň to, že se naše firmy budou velmi pravděpodobně na výstavbě jaderných bloků v Maďarsku i Polsku podílet, stejně jako se zapojily do popsané dostavby Chmelnické jaderné elektrárny a dostavby slovenské elektrárny Mochovce.

V jaderné elektrárně Mochovce probíhá postupná modernizace prvních dvou bloků zaměřena dominantně na turbíny. Umožnila zvýšení výkonu z 471 MWe na 500 MWe. Skončit by měla na jaře roku 2021. Zároveň se pracuje na přípravě spuštění bloku 3 a dokončení bloku 4. Velmi důležité je, aby se třetí blok už konečně rozběhl. Slováci by totiž měli začít také pomalu pracovat na náhradě dvou bloků VVER440 v Jaslovských Bohunicích.

Koncem roku 2020 největší jeřáb na světě Big Carl přemístil zatím nejtěžší komponentu. Jednalo se o první ze tří prefabrikovaných prstenců s váhou 575 tun. Jeho výška je 17 m a průměr 47 m (zdroj EDF)
Koncem roku 2020 největší jeřáb na světě Big Carl přemístil zatím nejtěžší komponentu. Jednalo se o první ze tří prefabrikovaných prstenců s váhou 575 tun. Jeho výška je 17 m a průměr 47 m (zdroj EDF)

Závěr

Rok 2020 byl pro rozvoj jaderné energetiky velmi významný. Do provozu se dostal už sedmý typ jaderného reaktoru III. generace. Jižní Korea a Rusko spustily první takový svůj blok i v zahraničí, Čína se k tomu blíží. Rusko a Čína staví své reaktory kontinuálně a mohou tak využít výhody sériové produkce. V těchto případech by se opravdu mělo dosáhnout standardní doby výstavby od prvního betonu jaderného ostrova do spuštění pět let. Reaktory III. generace budou postupně přebírat hlavní podíl na rozvoji jaderné energetiky a zdá se, že jejich provoz splňuje očekávání.

Je vidět, že v hlavně v Číně, Rusku a některých dalších zemích dochází k renesanci jaderné energetiky. Čína velmi brzy předběhne v této oblasti Francii i USA. Další zlom by mohl nastat v případě zavedení malých modulárních reaktorů, které by umožnily proniknout do decentrální energetiky a teplárenství. Velmi úspěšně začala pracovat plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov a reaktor pro ledoborce RITM-200 by mohl zajistit hromadnější produkci plovoucích jaderných elektráren i pozemních malých modulárních zdrojů pro specifické účely. Pokud se v provozu osvědčí čínsky malý modulární vysokoteplotní plynem chlazený reaktor HTR-PM, bude další průlom v tomto směru. V oblasti malých modulárních reaktorů je vidět velmi intenzivní úsilí. K němu se podrobněji vrátíme v některém z příštích článků.

Zahájení budování druhého čínského sodíkového reaktoru CFR-600 a intenzivní spolupráce na vývoji těchto rychlých reaktorů s Ruskem ukazuje na intenzivní snahu po uzavření palivového cyklu a zvýšení efektivity využití jaderného paliva i snížení objemu jaderného odpadu. Připomeňme, že byla doba, kdy byla v čele vývoje tohoto typu reaktorů Francie. Tam však vývoj zařízli zelení protijaderní aktivisté. I to je známkou ideologicky podmíněného zaostávání Evropy. I v této oblasti se dá čekat pokrok v nejbližších letech.

V současné době se v Evropě zintenzivňuje tlak na snižování emisí a pro řadu států začíná být jasnější, že bez jaderných zdrojů se k uhlíkové neutralitě nedostanou. Pozitivní je, že v době, kdy se nakonec pro výstavbu jaderných bloků rozhodnou, budou alespoň někteří výrobci schopni na takový požadavek kladně reagovat a spolehlivý a vyzkoušený reaktor nabídnout. Změnit názor na stavbu nových jaderných bloků by mohly pomoci změnit i události v posledních týdnech. V Evropě je stále menší rezerva stabilních zdrojů pro taková inverzní období bez větru a slunečního svitu, která nastala v minulých týdnech. To pak vede k tomu, že se dostávají její různé části na hranu nedostatku. To vede k obrovskému růstu okamžité ceny silové elektřiny, jako tomu bylo ve Velké Británii. Tam dosáhla hodinová cena elektřiny 5. ledna 2021 až 1000,45 GBP/MWh a celková denní 145,08 GBP/MWh. Stejně tak ve Francii, kde se odstavily bloky v elektrárně Fessenheim a intenzivně se elektřina využívá pro vytápění se dostávají také na hranici možností. V Rakousku, které musí intenzivně dovážet elektřinu kvůli nedostatku stabilních zdrojů, tak silně pocítili oddělení soustavy jihovýchodní Evropy 8. ledna 2021, ze které v té době intenzivně dováželi. Zachraňovaly je i české jaderné a uhelné bloky. Česko zatím má dostatek rezervy, ale je třeba při vypínání existujících bloků postupovat uvážlivě a snažit se rychle za ně stavět náhradu. Ukazuje se, že rozhodnutí uhelné komise o odstavení uhelných bloků v roce 2038 a jeho podmínění dokončením jejich náhrad je plně opodstatněné.

Německo má instalovaných 60 GW výkonu ve větrných zdrojích, a přesto může vypadat prosinec, jak je zobrazen na tomto grafu. Poměrně dost dnů jsou dodávky z větru téměř nula a výkon obnovitelných zdrojů zajišťuje pouze spalování biomasy a vodní zdroje. Obnovitelné zdroje jsou zeleně, klasické šedě. Fialová linie je německá spotřeba a světle modrá cena elektřiny v daný moment (Zdroj Agora-Energiewende)
Německo má instalovaných 60 GW výkonu ve větrných zdrojích, a přesto může vypadat prosinec, jak je zobrazen na tomto grafu. Poměrně dost dnů jsou dodávky z větru téměř nula a výkon obnovitelných zdrojů zajišťuje pouze spalování biomasy a vodní zdroje. Obnovitelné zdroje jsou zeleně, klasické šedě. Fialová linie je německá spotřeba a světle modrá cena elektřiny v daný moment (Zdroj Agora-Energiewende)

Zdroj úvodní fotografie: EDF Energy

Štítky: Názor
Loading...Loading...Loading...Loading...Loading...
Naši partneři
Odebírejte náš newsletter
Zadejte svůj email, pokud Vás zajímají čerstvé zprávy o energetice.
Naše služby a inzerce
Zobrazit
Web podporují