Současný stav v oblasti malých modulárních reaktorů
V minulém roce se zase hodně mluvilo o malých modulárních reaktorech. Reálně se první dokončily nebo se na jejich výstavbě pracovalo v Rusku a Číně. Často však jde o specifické případy určené pro speciální podmínky. Příkladem může sloužit právě plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov. Ostatní projekty jsou zatím dominantně pouze na papíře.
Projekty dokončené a v realizaci
Koncem roku 2019 se podařilo uvést do provozu plovoucí atomovou elektrárnu Akademik Lomonosov. Elektrárna začala dodávat elektřinu a teplo ve městě Pevek na severu Sibiře. Jde o jeden z mála projektů malých modulárních reaktorů uvedených do praxe. Po analýze zkušeností s jejím budováním a provozem, připravuje Rosatom komerční nabídky do zahraničí. Zatím sice několik potenciálních zákazníků projevilo zájem, ale ke konkrétní objednávce ještě nedošlo.
V budoucnu by se na základě zkušeností s provozem měly postavit pokročilejší plovoucí elektrárny. Budou využívat nové reaktory RITM-200, který se instalují do nových ledoborců. Na rozdíl od reaktorů KLT-40S, které jsou na elektrárně Akademik Lomonosov, se u nich vyměňuje palivo jednou za 8 až 10 let místo jednou za 3,5 až 4 roky. Hledají se možnosti využívat tyto malé reaktory i na pevnině v Jakutsku a jinde na dálném severu. Na pevnině i v podobě plovoucí elektrárny by je Rosatom chtěl nabízet i do zahraničí, takovou možnost zvažují Filipíny, Brazílie, Saudská Arábie i jiné blízkovýchodní státy nebo Indie.
Na konkrétní realizaci malých modulárních reaktorů pracuje i Čína. V březnu 2019 začaly přípravy k výstavbě malého modulárního reaktoru ACP100 studií environmentálních dopadů stavby. Jde o zmenšenou variantu tlakovodního reaktoru ACP1000. Někdy se tento projekt označuje jako Linglong One. Bude mít pouze 56 palivových souborů, systémy pasivní bezpečnosti a umístěn bude do podzemí. Reálný start projektu pak byl vyhlášen v červenci. Betonáž jaderného ostrova by měla začít na začátku roku 2020 v elektrárně Čchang-ťiang (Changjiang), kde jsou již dva bloky CNP600. Plánují se sem i dva bloky Hualong One.
K dokončení se blíží i malý modulární reaktor HTR-PM v elektrárně Š‘-tao-wan. Jde o vysokoteplotní plynem chlazený reaktor s palivem ve tvaru koulí využívající uranové TRISO částice. Celkový výkon dvou modulárních reaktorů s jednou společnou turbínou bude 210 MWe. Kromě elektřiny bude dodávat i průmyslové teplo s teplotou 750˚C. Pracuje se na jeho větší variantě HTR-PM600. Kulové palivo pro něj se bude testovat i v Rusku.
V březnu 2019 byl podepsán kontrakt na stavbu prvního demonstračního bloku jaderné teplárny ve městě Paj-šan (Baishan). Využil by se bazénový nízkoteplotní reaktor DHR-400 (District Heating Reactor). Pokud by se osvědčil, šlo by o ideální náhradu fosilních zdrojů pro centrální vytápění.
Stejně tak pracuje Čína i na projektu plovoucí jaderné elektrárny, i když jeho realizace nebude před rokem 2021. Čína pracuje i na projektu svého prvního atomového ledoborce, který by měl být podobný těm ruským.
Připravované projekty malých modulárních reaktorů
V současné době se zájem o malé modulární reaktory SMR (Small Modular Reactor) zintenzivnil. Projekty jsou však většinou pouze na papíře. U některých se však už začalo s licencováním a hledáním umístění prvních prototypových staveb. Projekty malých modulárních reaktorů lze rozdělit do dvou skupin.
V první jsou reaktory odvozené z klasických velkých reaktorů, tedy nejčastěji tlakovodní reaktory. Jejich příkladem může být projekt NuScale. Tyto projekty mají největší šanci pro brzkou realizaci. Je však otázkou, jak to bude s jejich ekonomickou výhodností.
V druhé skupině jsou projekty někdy i velmi inovativních reaktorů, ať už se jedná o různé typy rychlých reaktorů využívajících k chlazení kapalné kovy nebo reaktory využívající tekuté palivo v podobě roztavených solí. Příkladem velmi inovativního reaktoru je reaktor s postupnou vlnou firmy TerraPower. Zde je však velkou otázkou nastavení posuzování jadernými bezpečnostními orgány. S licencováním takových modelů pro civilní a komerční využití nejsou zkušenosti a pravidla se teprve musí vytvořit.
Lehkovodní malé modulární reaktory
Jako příklad reaktoru z první skupiny, který je nejblíže realizaci, může sloužit americký projekt NuScale. Jde o malý modulární tlakovodní reaktor, který obsahuje aktivní zónu, kompenzátor objemu a parogenerátor uvnitř jednoduché nádoby fungující jako kontejnment. Jeden modul má tepelný výkon okolo 200 MWt a elektrický výkon mezi 50 až 60 MWe. Modul má 25 m na délku, 4,6 m v průměru a váží 450 tun. Může se poskládat až 12 modulů dohromady. V tomto případě se dá celkově vyprodukovaný tepelný výkon přeměnit až na 720 MWe. Reaktor by se dal využívat i pro produkci tepla a odsolování.
Na vývoji palivových souborů využívajících kovový uran pro tento reaktor bude pracovat firma Enfission, která je společným podnikem firem Lightbridge Corporation a Framatome. Zatím se testovaly firmou Framatome upravené palivové soubory HTP2 využívající keramický oxid uraničitý. Oproti standardním palivovým souborům jsou kratší.
V dubnu 2018 se dokončila první fáze projednávání licence u amerického úřadu pro jadernou bezpečnost NRC. Posouzení bezpečnostních parametrů reaktoru se předpokládá v září 2020. První prototypová elektrárna s dvanácti modulu by se měla realizovat v INL (Idaho National Laboratory) v Idaho Falls. Jeho stavba by měla být zahájena v roce 2021. Do provozu by měla být uvedena v roce 2027. Předlicenční posouzení reaktoru bylo v roce 2019 zahájeno i v Kanadě.
O možnosti využití tohoto reaktoru uvažuje řada zemí, mezi nimi je například Kanada, Rumunsko, Jordánsko, Saudská Arábie. Do spolupráce na vývoji a uplatnění reaktoru se zapojuje i jihokorejská firma Doosan Heavy Industry. Zájem o spolupráci na vývoji i využívání tohoto reaktoru má i ČEZ.
Podobně do této kategorie patří systém SMR-160 firmy Holtec. Spolupracují s ní další firmy, například společnosti Exelon, SNC-Lavalin a Mitsubishi Electric. Jde opět o tlakovodní reaktor s elektrickým výkonem 160 MWe, jehož všechny bezpečnostní systémy jsou pasivní bez pohyblivých částí. Chlazení může fungovat dlouhodobě bez zásahu člověka. Bude umístěn v podzemí.
Postoupil přes první fázi třístupňového posuzování bezpečnostních parametrů u kanadského úřadu pro jadernou bezpečnost. První prototyp by měl být k dispozici také v polovině dvacátých let. Ukrajina má s firmou Holtec velmi dobré zkušenosti nejen při výstavbě suchých úložišť vyhořelého jaderného paliva v areálu Černobylské jaderné elektrárny. Proto se chce zapojit do vývoje, výroby i využívání tohoto reaktoru.
Dalším malým tlakovodním reaktorem je SMART (System-integrated Modular Advanced Reactor), na kterém pracuje jihokorejská firma KHNP. Jde o reaktor s tepelným výkonem 330 MWt a elektrickým 100 MWe. Jihokorejci o jejich výstavbě jednají se Saudskou Arábií. Také by měl být k dispozici v druhé polovině dvacátých let.
Posledním příkladem tlakovodního reaktoru je projekt firmy Rolls-Royce z Velké Británie. Jak bylo ukázáno v přehledu, má Velká Británie zájem o využití jaderné energetiky při přechodu k nízkým emisím. Firma Rolls-Royce tak využije koncept svého reaktoru, který instaluje do ponorek a připraví koncept modulárního reaktoru s elektrickým výkonem 440 MWe. Tímto výkonem se však tento reaktor řadí spíše k těm středním. Cílovým datem v tomto případě je pro spuštění prvních bloků rok 2029.
Podobně je na tom varný reaktor BWRX-300, kterou nabízí americko-japonská firma GE-Hitachi. Jde zase o modifikaci velkých klasických varných reaktorů této firmy na výkon 300 MWe. O výstavbu prvního takového bloku má zájem Estonsko i Polsko. Estonsko začalo v roce 2019 vybírat místo, kde by se u nich malý modulární reaktor postavil. Firma slibuje, že první studie bude k dispozici v roce 2020 a reaktor v druhé polovině dvacátých let. I s touto firmou předběžně jedná o možné spolupráci ČEZ.
Inovativní typy malých modulárních reaktorů
Asi nejzajímavějším a nejznámějším případem inovativního malého modulárního reaktoru je TerraPower Bila Gatese typu TWR (Traveling Wave Reactor – reaktor s postupnou vlnou). Mělo by jít o rychlý malý modulární reaktor chlazený sodíkem. Velmi vysoký stupeň vyhoření jaderného paliva by mu umožnil vydržet až 60 let bez výměny paliva. Palivo by totiž prohořívalo postupně jako svíce. Mohl by se tak umístit pod zem. Je však třeba připomenout, že u tohoto reaktoru je třeba vyřešit celou řadu technologických výzev. Souvisí hlavně s odolností materiálů a celé technologie během extrémně dlouhého provozování bez zásahu zvenčí. Bil Gates plánoval výzkum reaktoru a jeho první realizace v Číně. To ovšem znemožnila obchodní válka mezi USA a Čínou. Otázka realizace projektu se tak stává značně nejistou.
Projekt inovativního typu malého modulárního reaktoru má rozpracovaný i Centrum výzkumu Řež, což je dceřina firmu společnosti ÚJV a.s. v Řeži. Projekt se nazývá Energy Well. Zařízení vysoké sedm a půl metru bude možné přepravit na místo určení v běžném lodním kontejneru. Využíval by kulové palivo TRISO v uhlíkové matrici s obohacením 15 %. Uhlíková matrice slouží pro moderování neutronů. Jde o stejný typ paliva, který se využívá i ve vysokoteplotních plynem chlazených reaktorech. Jako chladivo by se však v případě Energy Well využívaly tekuté soli FLiBe/NaBF4. Pracoval by tak při atmosférickém tlaku a teplotách okolo 700˚ C s přirozeným oběhem chladiva a s vysokou mírou pasivní bezpečnosti. Perioda výměny paliva by měla být sedm let. Jeho výkon by měl být 20 MWt. Projekt tohoto reaktoru čtvrté generace by měl být hotový zhruba za pět let.
Výzkumem možnosti využití tekutých solí pro chlazení reaktoru i v reaktorech s palivem ve formě tekutých solí s uranem či thoriem se kolegové z ÚJV a.s. a CVŘ s.r.o. zabývají už hodně dlouho. Protože je to oblast důležitá i pro pokrok v oblasti urychlovačem řízených transmutačních technologií, pracoval jsem na některých oblastech i s mým bývalým diplomantem. Podrobnosti o využití tekutých solí v různých typech reaktorů lze najít v dřívějším článku.
Zatím nejdále je v této oblasti asi Kanada. Ta má svůj státní projekt podpory malých modulárních reaktorů „Cesty k malému kanadskému jadernému modulárnímu reaktoru“ (Canadian Small Modular Reactor Roadmap). Výzkumná organizace CNL (Canadian Nuclear Laboratories) zároveň v roce 2018 nabídla možnost vybudování pokusného jaderného reaktoru ve svých areálech. Reaktor by se tak měl postavit v areálu laboratoří Chalk River. Ozvalo se zhruba dvacet zájemců, z nichž zatím čtyři postoupili do druhého kola příprav.
První z nich firma GFP (Global First Power) již na konci března 2019 podal oficiální žádost o udělení licence pro stavbu a provoz malého jaderného reaktoru. Reaktor nese název MMR (Micro Modular Reactor). Jde o vysokoteplotní plynem chlazený reaktor s tepelným výkonem 15 MWt a elektrickým 5 MWe. Další reaktor nabízí firma StarCore a jde o vysokoteplotní plynem chlazený reaktor s elektrickým výkonem 14 MWe. Třetí pak nabízí firma Terrestrial a jde o kompaktní reaktor využívající tekuté soli IMSR (Integral Molten Salt Reactor) s elektrickým výkonem 195 MWe. Čtvrtým se pak stal projekt U-Battery, jde opět o vysokoteplotní plynem chlazený reaktor s elektrickým výkonem 4 MWe. Využívat by měl už zmíněné TRISO palivo. Dalším reaktorem v nabídce je kompaktní sodíkem chlazený rychlý reaktor využívající jako palivo kovový uran s označením ACR-100. Jeho výkon by měl být 100 MWe. Je naděje, že alespoň prototyp některého z nich s realizuje. Úřady pro jadernou bezpečnost USA a Kanady se dohodly, že při posuzování bezpečnosti některých z těchto projektů budou postupovat společně.
Shrnutí situace s malými modulárními reaktory
Jak je vidět i z tohoto přehledu, tak je okolo malých modulárních reaktorů v současnosti dosti značný ruch. Problém ovšem je, že zatím je to dominantně v oblasti vizí a papírových projektů. Realizace, které by byly ve stadiu výstavby nebo se dokonce blížily dokončení, lze spočítat na prstech a jsou pouze v Rusku a Číně.
Blíže uskutečnění jsou zmenšené verze klasických lehkovodních reaktorů. Jejich autoři většinou předpokládají, že umožní překonat problémy s financováním současných velkých reaktorů. Mým osobním názorem je, že toto očekávání nemusí splnit. Finanční model závisí na cíli, se kterým se reaktor staví. Pokud je jejich cílem přechod na nízkoemisní energetiku a zajištění dlouhodobé stabilní dodávky elektřiny, je použitelný jiný finanční model než v případě, že zdroj buduje soukromý investor za účelem získání zisku v relativně krátkém čase.
V případě prvním, pokud je zajištěna politická a státní podpora, která radikálně sníží cenu pojištění a úvěrů a netlačí na rychlou návratnost, tak je cena produkované elektřiny relativně velmi nízká. To, že se postupně přešlo ke stále větším blokům, nebylo náhodou. Pokud odhlédneme od nákladů financování, je větší blok efektivnější a cena vyrobené jednotky elektřiny je nižší.
Ve druhém případě je vysoká cena financování a pojištění před riziky nedokončení například kvůli politickým vlivům. Zároveň je prioritou rychlá návratnost investic. Tam může mít rozdělení stavby do několika modulů, které se spouštějí postupně, i značný finanční efekt.
Úspěšné však podle mého malé modulární reaktory budou, pokud proniknou do oblasti využití menších lokálních elektráren a tepláren. Důležitou podmínkou je realizace výroby továrním způsobem ve velkých sériích. Podmínkou také je, aby proces licencování u nich byl jednodušší, než je u velkých jaderných bloků. Kdy budou na trhu k dispozici komerční a konkurenceschopné modely, je tak pořád otázkou.
Ještě větší otázkou je proces licencování reaktorů v případě inovativních typů. Zde je většina projektů teprve ve fázi vývoje. Ve „vývoji“ jsou i regulatorní podmínky pro ně. Zde je možnost se dostat blízko koncepce dlouhodobě fungující kompaktní „baterie“, která se vyměňuje jednou za mnoholeté období. To by mohlo přinést zlom v možnosti využití v decentralizované podobě i ekonomice. Zde však bude pravděpodobně potřeba na první komerční modely čekat mnohem déle.
Osobně si však myslím, že i při úspěšném zavedení malých modulárních reaktorů tyto nevytlačí velké reaktory III. generace. Oba typy se budou doplňovat a společně by i v kombinaci s obnovitelnými zdroji měly přispět k přechodu k nízkoemisní společnosti.
Mohlo by vás zajímat:
Tak bude nejlépe si počkat na levné, bezpečné malé modulární jaderné reaktory. Třeba se to povede a bude to úspěšné.
SMR jsou teď ve stavu, v jakém byla fotovoltaika někdy kolem roku 1980. Drahé, prototypová řešení dělaná na koleně, ještě se neví, které technické řešení bude vhodné pro masovou produkci, ... Dáme tomu 20-30 let a pak se uvidí.
Mezitím (my, lidstvo) nastavíme terawatty panelů a vrtulí a terawatthodiny bateriové akumulace. Tyhle technologie už jsou připravené pro hlavní roli a už dávno jedou na zkušeností křivce.
Tak prvý terawatt výkonu fotovoltaických elektráren by měl být realizován během roku 2023. Druhý TW to už bude rychlejší, to už bude před koncem roku 2030. Třetí TW bude okolo 2035, to už bude fotovoltaika ve světě vyrábět více elektřiny než jádro (a samozřejmě větrné elektrárny budou taky vyrábět více elektřiny než jádro (a vodní elektrárny už dávno vyrábí více než jádro).
Přidejte bioplyn a biomasu a budete mít celosvětovou výrobu elektřiny z OZE 4-5 krát vyšší než výrobu elektřiny z jádra (okolo 2035, to ještě určitě nebudou stát nové Dukovany).
Nevím jestli je dobrý nápad používat v teplárenství nízkoteplotní reaktor, stejně bude muset být schopný dosáhnout teploty vody kolem 130°C, nebo bude třeba tam mít výkonná tepelná čerpadla. Ani jedno z řešení asi nebude jednoduché, navíc jenom stěží to půjde udělat pak jako s mnoha současnými fosilními teplárnami, které mohou stát "na náměstí", tedy velmi blízko svých zákazníků kterým jsou schopné dodat jak teplo, tak elektřinu.
Tepelné odsolování je energetická pitomost, na jeden kubík je třeba při reversní osmóze je třeba do 6kWh elektřiny na kubík, při vakuové destilaci do 12 kWh na kubík, tedy tedy nejhůře mezi 21.6 a 43.2 MJ na kubický metr. Za to nedostaneme ten kubík ani k bodu varu. A to ani pokud budeme počítat účinnost výroby elektřiny jako 25%. S takto efektivními procesy je pak jedno kde pro ně budeme brát energii i to jestli bude její výroba stabilní či periodická. 1MW vyrobí kolem 83 kubíků za hodinu, tedy vodu pro 830 lidí, za deset hodin tak bez problému vyrobí vodu pro menší město. Kde se ale tato neztrácí a minimálně polovička jí může jít do závlah, což bychom asi měli zvažovat možná i u nás.
Přitom Dánové to mají výborně ošéfované už teď. Když fouká, nahřívá se voda elektřinou, když nefouká, nahřívá se voda kogenerací na plyn/biomasu/bioplyn.
Dánsko má lokální decentrální energetiku za strašný peníze. Lokální kotelna na slámu pro 5 statků....
Pokud máte nízkoteplotní odpadní teplo, a můžete dostatečně chladit, například na poušti u moře, tak je tepelné odsolování levnější než osmóza a navíc voda je zdravější. Často se používá obojí u jedné odsolovací stanice. -:)
SMR pro velká města jsou k ničemu. Praha má 1300 MWe maximální příkon a snad 1200 MWt to jako každá městská část by měla svůj SMR to je totální nesmysl.
Technologické teplo z JE je ještě větší nesmysl.
Koncepce JE VVER v rozumné vzdálenosti od velkých měst je logická spočítaná a bezpečná taky kvůli tomu že VVER mají negativní teplotní koeficient což mnoho SMR nemá.
Možná doplnění pro zajímavost. Česká republika (ČEZ) teď jedná s případnými dodavateli o výstavbě velkého zdroje v Dukovanech. Zároveň se však připravuje na možnost využít i malé modulární reaktory v místech po uzavíraných uhelných blocích. Měly by to být ty tlakovodního typ. Prototypová stavba, kde by si je ČEZ ošahal by se postavila v Temelíně (navíc k dostavbě velkých bloků). Důvod je, že by nebyl problém s kontrolovaným areálem, licencemi a zkušenostmi. Pokud by se osvědčil a připravila by se odpovídající jednodušší pravidla na licencování takových bloků, tak by se mohly využívat jako náhrada uhelných bloků v dodávkách elektřiny a tepla v místech bývalých uhelných bloků. Využila by se tak existující infrastruktura pro vyvedení elektřiny i tepla. Předběžně tak jedná s potenciálními firmami, které tyto bloky nabízejí. Jednou z nich je KEPCO, které dnes o tom vydalo tiskovou zprávu, další je NuScale a řada dalších.
Trochu navíc je jednání i s GE-Hitachi o připravovaném varném reaktoru BWRX-300. Úkolem je i zajistit potenciální zapojení českých firem do vývoje a produkce těchto reaktorů.
Nechci Vám brát iluze, ale uhelné elektrárny, krom pár kolosů, stojí u měst, nebo skoro na náměstí a reaktor na náměstí nebude chtít nikdo. Další problém je v potřebě lidí s bezpečnostní prověrkou, což dost omezuje počet lidí, kteří budou ochotní v elektrárně dělat.
Mnohem lepší místo pro takovéto reaktory bude buď u současných JE, nebo ve vojenských újezdech, kde to nikoho moc nebude zajímat.
Mělník, Počerady, Dětmarovice, Tušimice, Chvaletice, Tisová, Ledvice, Prunéřov... opravdu nestojí na náměstí ve městech a vojenské újezdy opravdu nemají vybudovanou strukturu na vyvedení proudu. V současných areálech jaderných bloků jsou a nejspíše i budou velké bloky.
Zmíněné elektrárny jsou s výkonem asi 700-1000MW, ano, nejvýkonnější SMR uvádíte od 200 do 440MW, takže by tam stačily 2-3, ale to už není malé, možná tak modulární. U takových se už nedá bavit o nějakém zmírnění pravidel, jako tomu může být u reaktorů do 50-100MWe. Budeme pak při existenci bloků o 2000+MW požadovat zmírnění pravidel pro bloky o 1000MW?
Elektrárna v Dětmarovicích je asi 1200m od státní hranice, 4km od pomyslného centra Orlové a v hustě zastavěném území. Mělník je od nejbližšího osídlení 2km, od hranice Mělníka 4km a od centra 7km. Prunéřov, Tušimice cca 4 km od centra Kadaně.
Stavět velkou jadernou elektrárnu na takovémto místě, v dnešní době, je politická sebevražda a nejlepší způsob jak celou jadernou energetiku zaříznout. Aby bylo možné JE postavit třeba kilometr od poslední chalupy, tak ta elektrárna bude muset sloužit zejména pro místní a přinášet jim hodně velký užitek. Není možné to udělat stylem: "Tady byla elektrárna, tak sem dáme reaktory, užitek z toho bude v Praze a když se to podělá, tak půjdete jinam." Takto to už dneska nejde dělat.
SMR mají, podle mne, smysl pokud bude zachována jejich největší výhoda, možnost efektivního využití tepla a výroby elektřiny kde je to potřeba a to ještě pokud tomu místní budou naklonění. (Nelze žádnou obec nutit mít poblíž JE, nebo jiné zařízení s potenciálním velmi negativním dopadem) Vzít SMR a umístit je v současných uhelných elektrárnách o výkonu 700-1000MW je podle mne hloupost, sice je to logické, ušetří se a nebude se muset platit za přestavbu vedení, ale jinak je to hloupost. Současná doba je plná různých hrozeb, záškodnictví, počítačové viry, nepříznivá povětrnostní situace... měli bychom v takové situaci spíš směřovat k co nejméně centralizované energetice. Tam pak výpadek jednoho vedení nebo bloku nebude mít za následek velké oblasti bez proudu. Také by bylo dobré udělat taková pravidla aby lidi lákalo mít vlastní napůl nezávislé systémy, které mohou v případě potřeby pracovat nezávisle na síti. Přece jenom bude lepší mít i v zimě, za den 1-2kWh z vlastního systému, což udrží v provozu ledničku, eventuálně oběhové čerpadlo, pokud máte navíc ještě krbová kamna s výměníkem, případně televizi, laptop, nabijete telefon... než úplné bezproudí.
Proč jste se zafixoval na představu, že ta náhrada musí být nutně z hlediska elektrického výkonu 1:1? SMR lze kritizovat za leccos, ale zrovna za to, že nesměřují k co nejméně centrální energetice, dost těžko.
Pane Carlosi, s Vámi je obrovský problém, že při diskuzi na příspěvek o voze začnete diskutovat o koze. A tak neustále.
Připomenu, že jsem tu jako zajímavost umístil informaci, že ČEZ jedná s firmami, které vyvíjejí SMR, že by tlakovodní reaktor takového typu potenciálně využil jako náhradu uhelných elektráren s využitím jejich existujícího vyvedení výkonu. Tyto uhelné elektrárny nejsou ani malé a ani uprostřed měst. Většinou jsou blízko bývalých dolů nebo v méně osídleném prostoru.
Malé modulární reaktory by měly mít jisté výhody v oblasti pasivní bezpečnosti a některé další prvky, které pochopitelně v principu umožňují zjednodušení povolovacích řízení. Zda k tomu dojde, je pochopitelně otevřená otázka.
Pochopitelně, jestli, kde a v jakém rozsahu se případně takové projekty uskuteční, je také otevřená otázka. Příklady elektráren, které jsem jmenoval mají různé podmínky i různé vlastníky a vše se případně bude určitě pečlivě posuzovat.
Jak je i v článku, pracuje se i na reaktorech s nižším výkonem a ve formě "baterie" ať už pro elektrárny nebo teplárny. Ale to je vzdálenější (i z hlediska prototypů v zahraničí) vize. O tom však daný příspěvek, na který jste reagoval, nebyl.
Mě u Vás fascinuje, jak u postavení jaderné elektrárny vidíte u odporu veřejnosti problém, ale postavit velké přehradní systémy i s dosahem do zahraničí žádný problém nevidíte.
Carlosi, je to jednoduché, když nediskutujete podle not pana W. tak je to špatně. Když mu napíšete, že ty elektrárny stojí blízko měst ( a uvedete pár příkladů se vzdáleností do 10 km) tak Vám odpoví, že "nestojí uprostřed měst".
Přitom řešení rekultivace území a zaměstnanosti horníků není obtížné, viz příklad který jsem dával z USA.
Situaci u nás popisoval třeba článek na zdejším webu "Proměny měsíční krajiny aneb rekultivace v ČR" z 24.8.2015.
Ty stovky hektarů plochy k rekultivaci po jednotlivých velkolomech se nechají využít ke stavbě Gigawattových slunečních elektráren (s tím že vyvedení výkonů až 1 GW je již zajištěno stávajícím vedením), ke stavbě dolních nádrží přečerpávacích elektráren, atd atd.
Náklady určitě nepřevýší dosavadní náklady na rekultivaci (1 GW FVE je v současnosti za 15 miliard), rekultivační náklady byly už v roce 2015 přes 65 miliard...
Takže místo fantasmagorií pana W. bude vhodné použití standardních metod v EU, jako je výstavba fotovoltaických, větrných a přečerpávacích elektráren v podkrušnohoří a Krušných horách.
Pane Wagnere,
na začátku vlákna píšete o nápadu umístit tyto reaktory do uhelných elektráren, po uzavření, já na to namítám, že to není dobrý nápad, že ty elektrárny jsou pořád blízko měst. Až moc blízko na to aby byly použitelné pro náhradu jadernými v daném místě, pokud to tedy nemá být tak že se velká elektrárna nahradí něčím co bude jenom pokrývat potřeby tepla, ale to pak bude vyvedení výkonu trochu jedno, protože elektrický výkon nebude tak velký.
Ano, u malých reaktorů, které budou provedené jako hermetické jednotky (a které prostě při testování v počtu pár kusů zničí za kontrolovaných podmínek), tak to problém asi nebude. Ale pokud to budou už standardně velké reaktory 200-400MWe, kde se to asi jen tak do jedné schránky nepodaří zavřít, tak tam problémy s veřejností budou.
Pokud tím mezinárodním přehradním systémem myslíte Lipno-Aschach, tak pokud tam nebude závažný problém s kvalitou vody v Dunaji, tak by protesty nemyly být nijak zásadního rázu, pokud vůbec budou. Systém má vzniknout mezi existujícími přehradami, jejichž výstavba bývá základním kamenem úrazu, na povrchu z toho budou vidět jenom nějaké na moc velké objekty. Co bude třeba řešit je problém migrace některých druhů skrze turbíny, ke kterému by mohlo docházet, což by mohlo představovat problémy. Ovšem zcela stejný problém vznikne na velké části Vltavy v momentě vybudování lodních výtahů, které umožní hlaváči černoústému se dostat přes Slapy a Orlík. Sám víte že důležitou motivací v odporu proti JE je několik minulých havárií a rozsah po nich uzavřených oblastí, to u PVE hrozit nebude. Respektive i pokud dam k havárii dojde, tak to odnese primárně elektrárna, škody vzniklé mimo budou marginální a dopady na ostatní budou také znatelně menší než u JE.
A ještě možná poznámka, kdybyste si na počátku odpustil impertinenci a trochu přemýšlel, než něco napíšete, tak by opravdu mohla být diskuze věcnější.
Kdyby opravdu došlo na vizi pana Wagnera, tak by bylo nejlepší z té naší republiky co nejrychleji emigrovat. Takové šílenství si mohou přát pouze atomhujeři, vlastníci jediné (jaderné) pravdy.
Šílené nápady neumožňují rozumnou diskusi.
V USA připravují výstavbu fotovoltaických elektáren místo opuštěných uhelných dolů v Appalačském pohoří: cituji " The technical potential for solar on coalfields and other brownfield sites in central Appalachia has been estimated by the conservancy and West Virginia consultancy Downstream Strategies at 400,000 acres – land which could host 50 GW of solar generation capacity."
To jsou rozumné úvahy amerických konzervativců přírody, na rozdíl od šílenství našich RVHP atomhujerů.
Pane Vaněčku, Vy už opravdu racionálně diskutovat neumíte, je z Vás čistě ubohý primitivní troll.
Racionální diskusi předvedli v mých oblíbených USA, kde jsem studoval i pracoval, cituji dnešní pv-magazine.com:
"Solar could be installed on a coalfield in the U.S. state of West Virginia if plans by Virginian environmental organization The Nature Conservancy are realized.
The U.S.’s largest environmental non-profit is seeking a decommissioned mine site to purchase or lease and is working with West Virginia’s Coalfield Development Corporation to secure funding to develop a site with large scale solar generation, forestry and tourism infrastructure."
Toto je racionální postoj největší americké enviromentální organizace a ne trollování nějakého českého jaderného lobbysty.
Každý, kdo by někdy projel/prošel část nádherného Appalačského pohoří, (až na jizvy po uhelných dolech), jako já, tak by mi dal za pravdu.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se