Pavel Tomek (SUAS GROUP): Odchod od uhlí je nevyhnutelný krok, ale představuje složitý proces

V poslední době se v médiích objevují zprávy o předčasném odchodu od uhlí v ČR. Původně se předpokládal konec okolo roku 2033, nicméně v současnosti se mluví dokonce o roce 2028. Hlavním důvodem je, že uhlí se provozovatelům zkrátka nevyplatí. To může vyvolávat obavy o zajištění bezpečnosti dodávek tepla a elektřiny.  

Jak se na blížící se konec dívají uhelné společnosti, bude představeno v následujícím rozhovoru s jedním z jejich zástupců - JUDr. Pavlem Tomkem, předsedou dozorčí rady skupiny Sokolovská uhelná a SUAS GROUP. 

Jaký je očekávaný harmonogram odchodu od uhlí skupiny SUAS GROUP a co to bude znamenat pro provoz elektráren a tepláren (lze vyjmenovat provozy)?

Nejprve je třeba zdůraznit, že provoz zařízení pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla (KVET) je podmíněn náhradou jinými zdroji a technologiemi. Odchod od uhlí cílíme k roku 2030, nicméně závisí to na dostupnosti investiční a provozní podpory, dále na zjednodušení povolovacích procesů pro instalaci nových zdrojů, je třeba také zajistit výrobní a montážní kapacity, které chybějí po celé Evropě. Dlouhodobě se potýkáme s problémem v naplňování předpokládaných harmonogramů na straně výrobců a dodavatelských firem.

Jaké jsou hlavní důvody pro odchod od uhlí? Jedná se opravdu zjednodušeně o cenu emisní povolenky a může mít vliv i zastaralost provozů?

Klíčovým důvodem pro odchod od uhlí je samozřejmě naplňování evropských a státních klimatických cílů v duchu Green Dealu. Reálně je ale situace taková, že se do ceny těžby uhlí, potažmo výroby elektřiny a tepla promítají náklady na emisní povolenky, nemalé náklady na opravy a údržbu technologií, personál. Spread mezi emisní povolenkou a cenou energie přestává dávat ekonomický smysl už v následujících letech.

Jak bude ovlivněna skupina SUAS GROUP a jaké jsou její strategie pro přechod na jiné zdroje příjmů?

Už po roce 2020 společnost Sokolovská uhelná výrazně zintenzivnila přípravy na útlum těžby uhlí i jeho zpracování. Rozhodující roli v nich hraje vytvoření základů pro vznik nových příležitostí a s nimi i nových pracovních míst.

Zformovali jsme sesterskou skupinu SUAS GROUP, jejíž dceřiné firmy se postupně etablují v oblasti dopravy, stavebnictví, průmyslového developmentu, strojírenství, ale i hotelnictví a lázeňství. Úspěšně jsme připravili dva strategické projekty na Sokolovsku, tedy revitalizaci a resocializaci jezera Medard, jež by na sebe mohlo v budoucnu vázat aktivity spojené s rozvojem průmyslu, volnočasových a sportovních aktivit v kraji a přilákat tak nové rezidenty a kvalifikované odborníky, kteří dnes v regionu chybějí.

Druhým projektem je pak vybudování infrastruktury průmyslových zón v okolí Sokolova pro příchod nových investorů. Hodláme se rozvíjet v inovativních odvětvích chemického průmyslu, získali jsme dotaci na studii proveditelnosti umístění malého modulárního reaktoru v komplexu Vřesová. Patříme k největším zaměstnavatelům regionu, a přesto, že se společně s krajem transformuje i naše Skupina, stále máme kořeny v Karlovarském kraji a přistupujeme zodpovědně k jeho udržitelné budoucnosti jak z pohledu energetiky, tak zaměstnanosti a kvality života obyvatel.

Lze vyčíslit dopady konce uhlí na region, ve kterém vaše skupina působí, například z pohledu zaměstnanosti a podobně?

Takovou analýzu by měla spíše přinést nějaká makroekonomická studie, my se spíše zatím potýkáme s vysokým průměrným věkem našich zaměstnanců a s rizikem, že v jednu chvíli nebudeme mít dostatek kvalifikovaných lidí pro udržení našich provozů zaměřených na těžbu a zpracování uhlí.

Jaké jsou plány pro využití a rekultivaci bývalých těžebních lokalit a elektráren?

Bývalé těžební lokality se díky naší aktivitě v oblasti rekultivací a revitalizace krajiny postupně proměňují a vracejí se zpět k využití veřejnosti, nebo se v nich uskutečňují plánované projekty. Je to příklad dnešního golfového hřiště u Sokolova, přírodního koupaliště Michal, jezera Medard, na vytěženém území vznikají solární parky (nyní se buduje jeden z nich u Nového Sedla na Sokolovsku) a v budoucnu chceme v jedné z takových lokalit realizovat projekt testovacího polygonu pro bezpilotní letecké systémy.

Co se týče elektrárenských komplexů ve Vřesové a v Tisové, stále budou sloužit pro výrobu tepla, nicméně doplníme energetický mix o nové zdroje. V plánu je pro rok 2025 instalace nového elektrokotle, který bude určen především pro výrobu tepla a zajištění služeb výkonové rovnováhy. Zároveň s tím se pracuje na studii proveditelnosti multipalivového kotle, který by fungoval pro výrobu elektřiny i tepla a spaloval by místo uhlí štěpku nebo tuhá alternativní paliva (TAP). Realizaci projektu vidíme na hranici let 2029-2030. Do budoucna ale uvažujeme také o menším paroplynovém cyklu pro výrobu elektřiny v Elektrárně Tisová.

O tom, že uhlí jednou skončí, se ví minimálně 10 let. Považujete tento čas za nedostatečný nebo z jakého důvodu se objevují požadavky na dotace provozu uhelných elektráren od státu?

Určitě budete souhlasit s tím, že před deseti lety byly informace o vývoji v oblasti energetiky podstatně jiné než dnes, kdy se postoje a přístupy celoevropsky velmi rychle mění. Pro příklad – plány těžby dosud pracovaly s uzavřením lomu po vytěžení zásob. Nicméně v našem případě jde o rok 2040 a dále. Ještě nedávno za termín odchodu od uhlí považoval rok 2033, v současnosti ale není nijak definován. Rozhodne tedy pravděpodobně to, kdy těžba uhlí ekonomicky zcela ztratí smysl.

Důvodů k apelu na podporu provozu uhelných elektráren v přechodném období 2025–2030, než budou dobudovány nové zdroje, je více – především zajištění dostupných dodávek tepla v systému centrálního zásobování teplem (v Karlovarském kraji tím spíš, že jde o region s vysokým počtem sociálně slabých domácností) a energetické bezpečnosti v době, kdy ČR nebude disponovat novými zdroji pro výrobu tepla a bude deficitní v dodávkách elektrické energie.

Kolik dalších odvětví je na uhlí navázáno, respektive mluví se především o výrobě elektřiny a zásobování teplem, ale bude to mít dopad i na jiná odvětví například v oblasti průmyslu, dopravy, zemědělství, stavebnictví nebo služeb?

Z našeho pohledu vnímáme dopady víceméně do oblasti firem, které zajišťují servis důlní techniky, oprav strojů, firmy zaměřené na údržbu včetně dodavatelů. A vzhledem k tomu, že jako regionální dodavatel tepla a elektrické energie zásobujeme i firmy a instituce, přímá vazba samozřejmě existuje.

Jak bude zajištěna bezpečnost dodávek elektřiny a tepla v ČR, když se sníží podíl uhlí v energetickém mixu, a jaké jsou alternativní zdroje energie, které budou využívány, popřípadě plánuje se na těchto nových zdrojích vaše skupina nějak podílet?

To je spíše dotaz na stát a na jeho energetickou koncepci. Obnovitelné zdroje energie se budují, i když s návratností na hranici ekonomické únosnosti. Také se počítá s vykrytím deficitních období dodávkami elektrické energie ze SRN a Francie. Jistota a stabilita těchto dodávek je ale diskutabilní.

Jak už bylo řečeno, my máme v provozu malý solární park v Lipnici u Vintířova, další se připravují s realizací v letech 2025-2026. O projektu elektrokotle už jsme se zmínili, rovněž o plánu instalovat multipalivový kotel. V Elektrárně Tisová by mohl vzniknout malý flexibilní paroplynový cyklus. Uvidíme, jak budou pokračovat povolovací procesy ohledně malého modulárního reaktoru, jeho realizaci ale nelze zřejmě uskutečnit před rokem 2040.

Jak bude ovlivněna energetická bezpečnost ČR, když se pravděpodobně zvýší dovoz elektřiny ze zahraničí, a jaké jsou rizika a příležitosti spojené s tímto krokem?

Německo deklarovalo, že do roku 2030 vybuduje vyšší tisíce gigawatthodin v plynu, zatím ale není vidět zahájení masivní výstavby. Stejně tak Francie, na kterou částečně spoléháme, už v minulosti zahýbala energetickým trhem, když odstavila část jaderného portfolia.

Jaké jsou největší výzvy a úskalí spojené s odchodem od uhlí, jak na technické, ekonomické, sociální nebo legislativní úrovni, a jak se s nimi hodláte vypořádat?

Nejprve je třeba říci, že odchod od uhlí je nevyhnutelný krok směrem k udržitelnější budoucnosti, ale představuje složitý proces, který je třeba pečlivě plánovat a řídit. Ať už se jedná o plynulé vytvoření nové energetické kapacity, zajištění stability sítě, nákladů na tranzici, ale i proměnu v myšlení lidí – zmizí některé profese a pracovní místa, proto je třeba v tomto ohledu spolupracovat na ose stát – dotčené samosprávy – těžební společnosti – zaměstnanci z těžebních provozů a jejich rodiny.

Uhlí je dlouhodobě základem energetických mixů mnoha zemí, což znamená, že infrastruktura pro těžbu, zpracování a spalování uhlí je značně rozvinutá. Odklon od uhlí vyžaduje rozsáhlé investice do nových zdrojů energie včetně modernizace přenosových sítí a bateriových úložišť. Pro zajištění stability sítě bude nutné investovat do technologií pro skladování energie, jako jsou bateriové systémy, nebo do záložních systémů, jako jsou plynové elektrárny, což může být velmi drahé řešení.

Přechod na jiné energetické zdroje znamená také potřebu přizpůsobit a inovovat technologické postupy v průmyslu a těžebních procesech. Těžební firmy musí hledat nové možnosti příjmů a přizpůsobit své obchodní modely, což představuje značné finanční riziko zvlášť v nejasném investičním prostředí a s velmi časově náročnými povolovacími procesy.

Z pohledu legislativního je rovněž nutné vyřešit odpisy uhelných zásob, což považujeme za jeden z velkých otazníků spojených s celým postupem ukončení těžby.

Uhelný průmysl, což platí i pro skupinu Sokolovská uhelná a SUAS GROUP, je významným zaměstnavatelem, proto i samotné avízo odklonu od uhlí a útlumu těžby vyvolává nejistotu mezi zaměstnanci a ostatní veřejností v uhelných regionech. Bude potřeba se zaměřit na rekvalifikaci a zaměstnání těchto pracovníků v nových odvětvích. Proto už při drobných změnách v provozech týkajících se jednotek lidí konkrétně v Sokolovské uhelné a SUAS GROUP oslovujeme ty, kteří mají chuť a potenciál se dále vzdělávat či absolvovat rekvalifikace, a snažíme se pomoci s jejich začleněním do dceřiných firem, do nových profesí.

Také je třeba dodat, že se téměř nemluví o dlouhé historii dobývání uhlí v dotčených krajích, o tom, že hornictví je součástí místní kultury a identity. Horníci dodnes cítí sounáležitost s tradicí těžby, jsou hrdí na svou práci i na značku, pro kterou pracovali. Obtížně se smiřují s tím, že těžba uhlí má nálepku „nežádoucí“.