René Neděla: Výzvy spojené s odchodem od uhlí v ČR si plně uvědomujeme

V poslední době se v médiích objevují zprávy o předčasném odchodu od uhlí v ČR. Původně se předpokládal konec okolo roku 2033, nicméně v současnosti se mluví dokonce o roce 2028. Hlavním důvodem je, že uhlí se provozovatelům zkrátka nevyplatí. To může vyvolávat obavy o zajištění bezpečnosti dodávek tepla a elektřiny.  

Ve spojitosti s koncem uhlí se MPO začalo chystat na „řízený odchod od uhlí“. Co si pod tímto pojmem představit a jakým způsobem se ke konci uhlí v ČR staví MPO, bude představeno v následujícím rozhovoru, na který odpovídal Vrchní ředitel sekce energetiky a jaderných zdrojů pan René Neděla.

Jakým způsobem bude probíhat řízený odchod od uhlí, co si pod tímto pojmem představit?

Utlumení provozu uhelných zdrojů, zejména tedy těch vyrábějících primárně elektrickou energii, je určeno zejména ekonomikou jejich provozu. Je však důležité vytvořit mechanismy, aby případný útlum probíhal zejména s ohledem na bezpečnost provozu elektrizační soustavy. Je tedy snaha nastavit podmínky tak, aby nebyly nekontrolovaně odstaveny zdroje, jejichž fungování může být kritické s ohledem na bezpečnost provozu elektrizační soustavy a zajištění dostatečných dodávek elektřiny v průběhu roku.

Bude pro řízený odchod od uhlí zapotřebí nějaká legislativní úprava, popřípadě počítáte s odporem ze strany Evropské komise?

Ano, v tomto smyslu navrhujeme do zákona ukotvit informační povinnosti pro provozovatele v případě rozhodnutí o ukončení nebo dlouhodobém přerušení provozu a dále mechanismu, kdy bude za mimořádných podmínek možnost dílčího odkladu útlumu v případě nutnosti. Nad tento rámec je rovněž třeba zavést mechanismy, které budou podporovat výstavbu nových zdrojů, které převezmou roli uhlí, jak z hlediska výroby, tak dostupnosti regulační energie a dalších služeb nezbytných pro zajištění provozu přenosové soustavy.

ČR měla možnost si po vzoru ostatních členských států, které vyrábí velké množství elektřiny z fosilních zdrojů, vyjednat výjimku pro podporu těchto zdrojů formou kapacitních mechanismů. Proč tuto možnost nevyužila?

V uvedené době byla ČR v jiném postavení a rovněž situace na evropském trhu s elektřinou byla odlišná. V podmínkách velmi levné emisní povolenky a nízkých výrobních nákladů z domácího hnědého uhlí ČR vyvážela relativně velké množství elektřiny a scénáře výhledu zdrojové přiměřenosti neindikovaly významné problémy. Je tedy třeba říci, že nejen že byla ČR zastáncem co nejliberalizovanější formy trhu s elektřinou, na kterém by naopak podporované fosilní zdroje v sousedních státech měly nefér tržní výrobu, ale pro zavedení kapacitního mechanismu v ČR nebyly v dané době dostatečně silné argumenty, které by umožnily notifikaci veřejné podpory u Evropské komise.

Které sektory budou nejvíce zasaženy a s kým tak musíte vést diskuze ohledně konce uhlí v ČR? Jde pouze o společnost ČEPS a provozovatele uhelných elektráren nebo jsou i další klíčové subjekty?

Primárně se jedná o provozovatele uhelných zdrojů, a to jak v případě výroby elektřiny, tak tepla. Společnost ČEPS je samozřejmě také důležitým aktérem z hlediska odpovědnosti za bezpečnost provozu elektrizační soustavy. O útlum uhlí se také aktivně zajímají průmyslové svazy a odběratelé elektřiny a tepla z důvodu možných dopadů na ně.

Jakým způsobem je pamatováno na zabezpečení stabilizace přenosové soustavy a zabezpečení dostatku tepla v zimních měsících?

Pro stabilizaci elektrizační soustavy již dnes funguje řada mechanismů, zejména se jedná o tzv. služby výkonové rovnováhy. Ty však samozřejmě do velké míry pracující s existujícími zdroji. Jak jsem však říkal, pracuje se na zavedení ohlašovací povinnosti a případného nástroje posunu útlumu daného zdroje zejména v případě nutnosti provozu konkrétního zdroje z pohledu zajištění provozu elektrizační soustavy.

Aktuálně vývoj ekonomických fundamentů, zejména tedy vývoj ceny elektřiny, zemního plynu a ceny povolenky, ovlivňuje zejména zdroje vyrábějící elektrickou energii, tedy elektrárny. V případě uhelných tepláren také pokračuje, za významné veřejné podpory, transformace na alternativní zdroje, která by u drtivé většiny zdrojů měla proběhnout zhruba do roku 2030.

O tom, že uhlí jednou skončí se ví minimálně 10 let, považujete tento čas pro subjekty využívající uhlí za dostačující na přípravu?

Ano, v jistém smyslu vnímáme, že subjekty měly dostatek času se připravit na transformaci a zároveň na to bylo alokováno relativně velké množství veřejných prostředků. Zároveň ale vnímáme určitou nepředvídatelnost cenového vývoje, který byl ovlivněn také externími obtížně předvídatelnými faktory, ať už v případě emisní povolenky, energetických vstupů, které ovlivňují ekonomiku provozu, makroekonomickými faktory či geopolitickým vývojem.

MPO nemá na starosti jenom energetiku, ozývají se vám ohledně konce uhlí i zástupci z dalších sektorů například průmyslu, stavebnictví?

V ČR jsou poměrně rozvinuty tzv. závodní zdroje, tedy zdroje, které zásobují elektřinou a teplem určité výrobní podniky. Útlum uhlí se tedy týká i souvisejících sektorů. Zástupci zejména velkých odběratelů elektřiny a tepla se samozřejmě také zajímají o tento vývoj s ohledem na dopady na dostupnost a cenu elektrické energie. Je však třeba říci, že především pokud jde o citlivost na cenu, při současném vývoji ceny emisní povolenky zaznamenáváme zvýšený zájem o dostupnost nefosilních zdrojů elektřiny a tepla, které nejsou zatíženy cenou uhlíku.

Jak bude zajištěna bezpečnost dodávek elektřiny a tepla v ČR když se sníží podíl uhlí v energetickém mixu, a jaké jsou alternativní zdroje energie, které budou využívány?

Už nyní dochází k rozvoji alternativních zdrojů, a to jak obnovitelných, tak kupříkladu plynových. V dlouhodobějším horizontu by měla roli uhelné energetiky také do velké míry převzít jaderná energetika. Výše byly zmíněny zamýšlené mechanismy, pokud se ukáže, že rozvoj nových zdrojů není v daném čase dostatečný a je přechodně nutné udržet uhelné zdroje v systému delší dobu, než by odpovídalo jejich ekonomické udržitelnosti.

Jak bude ovlivněna energetická bezpečnost ČR, když se pravděpodobně zvýší dovoz elektřiny ze zahraničí, a jaká jsou rizika a příležitosti spojené s tímto krokem?

Ve spolupráci se společností ČEPS byly kvantifikovány i relativně málo pravděpodobné scénáře rychlého útlumu uhlí v souběhu s výskytem dalších ať již plánovaných či mimořádných a málo pravděpodobných faktorů s možnými negativními dopady. Tyto modelové scénáře ukazují, že dostupnost elektřiny na okolních trzích zůstane dostatečná pro dovoz do Česka i v případě kritických scénářů (odkaz).

Co se týče dovozu, tak je možné potvrdit, že ČR se dle předpokladů postupně stane čistým dovozce elektřiny, bude tedy v roční bilanci více dovážet než vyvážet. Je však nutné uvést, že významná část tohoto dovozu bude ekonomická, bude tedy realizována z levnějších zdrojů s pozitivním dopadem na velkoobchodní ceny elektřiny v ČR. Zvyšování ekonomických dovozů do ČR je trendem posledních let. Dostupnost elektrické energie pro realizaci těchto dovozů je pak periodicky vyhodnocována a ověřována.

Také je nutné poukázat na fakt, že pokud by kupříkladu ČR zvýšila elektroenergetickou soběstačnost s využitím plynových zdrojů, tak tím nezlepšuje svou dovozní závislost, pouze zaměňuje dovážené nosiče energie.

Jaké jsou největší výzvy a úskalí spojené s odchodem od uhlí, jak na technické, ekonomické, sociální nebo legislativní úrovni, a jak se s nimi hodláte vypořádat?

Hlavní trendy spojené s tímto procesem jsem popsal v předchozích odpovědích, ze kterých je patrné, že výzvy spojené s tímto procesem si plně uvědomujeme a pracujeme na přípravě a zavádění opatření, která nás provedou tímto procesem s minimalizací rizik znamenajících možné ohrožení bezpečnosti dodávek či dramatické zvýšení nákladů spojených s tímto procesem.

Stručně shrnuto, vývoj aktuální ekonomické situace negativně ovlivňuje ziskovost uhelných zdrojů vyrábějících elektřinu, tedy elektráren. Z důvodu relativně dlouhého investičního cyklu v energetice mohou vznikat časové disproporce mezi ukončením zdrojů a jejich spuštěním, a to i s ohledem na tržní motivace k investici do nových zdrojů. Toto si vyžaduje mimo jiné legislativní nástroje, které mohu v krajním případě působit jako určitá pojistka zajištění bezpečného provozu elektrizační soustavy ČR při paralelním zavádění, jak legislativních podmínek, tak investičních a provozních podpor s cílem zajistit nástup zdrojů, které uhelné zdroje jak ve výrobě elektřiny, tak tepla nahradí.