Rotterdamský přístav chce do roku 2030 dodávat čtvrtinu evropského vodíku
Vodíkový hub umístěný v přístavu v nizozemském Rotterdamu plánuje Evropě do roku 2030 dodávat 4,6 milionu tun vodíku ročně. To představuje téměř čtvrtinu evropského cíle pro výrobu a dovoz vodíku.
EU si v rámci svého nedávno zveřejněného balíčku REPowerEU stanovila cíl výroby či dovozu 20 milionů tun obnovitelného vodíku do roku 2030. Téměř pětinu z toho plánuje dodávat nizozemský přístav v Rotterdamu.
Jak informovala agentura Platts, dle přístavního úřadu toto číslo vychází z "konkrétních projektů a realistických plánů", které vyhotovily společnosti spolupracující s přístavem a vyvážející země. Výroba vodíku by podle přístavu mohla snížit emise CO2 o 46 milionů tun za rok a zvýšit také energetickou nezávislost Evropy.
Navyšování dovozu obnovitelného vodíku
Přístav již v současnosti vodík vyrábí a plánuje jeho produkci navýšit. V budoucnu chystá také fungovat jako portál pro dovoz komodity do Evropy. Vodík vyrobený například v Jižní Americe nebo Austrálii lze dle provozovatele přístavu efektivně a ve velkém měřítku dopravit do Rotterdamu, zde jej zpracovat a následně dopravovat dále do vnitrozemí.
Podle údajů společnosti S&P Global Commodity Insights se náklady na výrobu obnovitelného vodíku v Nizozemsku pohybují v současnosti kolem 10,89 Eur/kg (11,48 USD/kg), zatímco například v západní Austrálii činily 2,91 USD/kg.
Do roku 2030 se jen v rotterdamském regionu plánuje vyrobit přibližně 600 tisíc tun nízkouhlíkového vodíku ročně, přičemž dovoz by měl činit 4 miliony tun, uvedla přístavní správa. Přístav v posledních měsících podepsal řadu rámcových dohod o dovozu, mimo jiné s Austrálií, Brazílií, Kanadou, Chile, Marokem, Ománem a Portugalskem.
V plánu je také vybudování propojení přístavu s dalšími regiony vodíkovým potrubím, které by případně dopravovalo vodík do vnitrozemí nebo do průmyslových center v Německu.
Další rozvoj technologie je podstatný
Zelený vodík se v současnosti v rotterdamském přístavu vyrábí elektrolyzéry poháněnými elektřinou z větrných elektráren v Severním moři. Elektrolyzéry dosáhnou do roku 2030 instalovaného výkonu 2,5 GW a budou produkovat 250 000 tun obnovitelného vodíku za rok.
Podle Agentury pro obnovitelné zdroje IRENA je stále potřeba pracovat na lepších technologiích pro výrobu a zkapalňování vodíku. Například stávající zkapalňovací zařízení spotřebovávají 30-36 % energie obsažené ve vodíku. Podle agentury by se tento podíl mohl snížit na 15 %. Technologie pro skladování vodíku jsou již v současné době velmi pokročilé, uvedla IRENA.
Mohlo by vás zajímat:
Tímto můžeme prohlásit, že rok 2022 je prvním rokem, kdy se zelený vodík v Austrálii stal levnějším než zemní plyn v Evropě. To je zajímavý úspěch zelených šílenců, ke kterému přece nemohlo nikdy dojít. Zbývá už jen ten vodík vyrobit v dostatečném množství.
Přesněji řečeno, rok 2022 je prvním rokem, kdy se zemní plyn v Evropě stal dokonce ještě dražším než zelený vodík v Austrálii...
Vodík má tolik výhod že se časem prosadí i bez dotací. Ten směr je jasný. Dotace vývoj jen urychlí.
Jaké výhody má vodík? Je lehce/levně dostupný, dobře se skladuje a transportuje na velké vzdálenosti? Nebo jaké?
Ano je jehce dostupný z přebytku elektřiny. Technologie výroby a manipulace je jednoduchá a již dlouho zvládnutá. Další je jen otázkou času. Mimochodem rakety na kapalný vodík létají již mnoho desetiletí tak že je i kde čerpat zkušenosti.
Láďo, připomeňte prosím, kdy naposledy jsme měli ten přebytek elektřiny a kolik ho bylo, když je tak lehce dostupný?
haha
Nějak mi uniklo - kdo a kolik toho australského obnovitelného vodíku v r. 2022 za uvedenou cenu vyrobil, jak, komu to prodal, a ten s tím dělá co? Když jsem o tom četl naposledy (farmy FVE u Darwinu, převod na čpavek pro pohon lodí), šlo o žánr fantasy.
Ono mnoho věcí které nám dnes připadají jako běžné bylo kdysi fantasy. Tak to na světě chodi.
ke komentáři výše. Vodíková bilance: Na 1 kg vodíku potředujete cca 60 kWh a 9 kg demi vody. Tu musíte vyrobit (a není to zadarmo). Získaný vodík má obsah energie 33 kWh) musíte vysušit a minimálně stlačit. Při stlačení na 350 bar (70 MPa) ztratíte cca 15 - 20 % (ztráta 5 - 7kWh). Pouze na samotné zkapalnění je potřeba až 30 – 40 % celkově obsažené energie v palivu (t.j. 10 - 13 kWh). Takže si spočítejte, kolik energie vám v tom vodíku zbyde. A účinnost palivových článků je od 40 do 60 %. Takže delková bilance (na 1 kg vodíku, který se zkapalněl a z něj se vyrobila EE): vstup 60 kWh, výstup: 33 kWh (spalné teplo vodíku) - 6 kWh (stlačení) - 11,5 kWh (zkapalnění) = 15,5 kWh x 0,5 (účinnost palivového článku) = 7,75 kWh. Tedy 13 %.
K těm raketám, co létají na kapalný vodík. V raketovém průmyslu o ekonomiku nikdy nešlo. Ostatně tam používají kde co. Od tuhých raketových paliv (RP) - např. práškový Al + NH4ClO4, přes kapalná RP např. různé hydraziny+ N2O, NO2, kyslík, HNO3... a vámi zmiňovaný vodík (l) + kyslík (l). Jsou i hybridní kryogenní pohony, které používají tekutý kyslík a ropné produkty (petrolej). Ale cenu fakt nikdo neřeší.
oprava .. 350 bar je 35 MPa... původně jsem psal 700 bar, ale změnil jsem tuto hodnotu, ale zapomněl změnit i hodnotu v závorce...
Žádný "zelený vodík" neexistuje. Vodík je jenom jeden. A je při výrobě elektrolýzou extrémně drahý. Stačí si zjistit, kolik kWh el. energie je nutno do výroby 1 kwh získané z vodíku vynaložit. A pak jásat nad "velkým úspěchem". :-) Je jedno, jestli ho vyrobí v Austrálii nebo v EU. Používají elektřinu vyrobenou z fosilních paliv nebo JE. :-)
Jestli jste to nepochopil pak cena vodíku se odvádí od ceny el. energie z které se vyrábí. Z principu je vodík jen uložená a znehodnocená el. energie je to velmi drahý špás a vždycky bude. Jeho cenu mohou deformovat pouze dotace například dáte majiteli FVE peníze za dodávku el. energie a on jí pak bude dodávat zadarmo a někdo jiný z toho vyrobí levný vodík - to samozřejmě lze , ale je to podvod a nic jiného. Můžete ho vyrábět z přebytků jenže ty přebytky by v normální světě bez dotací nebyly , protože ty zdroje by se nezaplatily. V konečném důsledku všechno zaplatí spotřebitel.
Jo, Holanďani to ve kšeftu vždycky uměli. Takhle si pojistí skvělý byznys na dlouhé roky dopředu a budoucnost pro ten obří chemický "hub", který u toho přístavu mají.
A když se nevyužije k obchodu s vodíkem, který bude bez pochybností při využití bez masívních dotací ztrátový, najdou si něco jiného. Obchod je obchod. Můžou třeba pěstovat řasy a vyrábět z nich metan. :-)
Mimochodem, nevyrábí v Austrálii ten vodík využitím el. energie z elektráren na uhlí? Toho mají hodně, a EU si za "zelený vodík" ráda připlatí... :)
Prozatím se budu nadále domnívat, že v Austrálii žádný vodík ocenitelný na trhu nikdo nevyrábí. Plány ano, papír snese všechno, ale skutky jsou něco jiného.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se