23. září 2021
Aktuální výroba v ČR
Rotterdamský přístav chce do roku 2030 dodávat čtvrtinu evropského vodíku

Vodíkový hub umístěný v přístavu v nizozemském Rotterdamu plánuje Evropě do roku 2030 dodávat 4,6 milionu tun vodíku ročně. To představuje téměř čtvrtinu evropského cíle pro výrobu a dovoz vodíku.
EU si v rámci svého nedávno zveřejněného balíčku REPowerEU stanovila cíl výroby či dovozu 20 milionů tun obnovitelného vodíku do roku 2030. Téměř pětinu z toho plánuje dodávat nizozemský přístav v Rotterdamu.
Jak informovala agentura Platts, dle přístavního úřadu toto číslo vychází z "konkrétních projektů a realistických plánů", které vyhotovily společnosti spolupracující s přístavem a vyvážející země. Výroba vodíku by podle přístavu mohla snížit emise CO2 o 46 milionů tun za rok a zvýšit také energetickou nezávislost Evropy.
Navyšování dovozu obnovitelného vodíku
Přístav již v současnosti vodík vyrábí a plánuje jeho produkci navýšit. V budoucnu chystá také fungovat jako portál pro dovoz komodity do Evropy. Vodík vyrobený například v Jižní Americe nebo Austrálii lze dle provozovatele přístavu efektivně a ve velkém měřítku dopravit do Rotterdamu, zde jej zpracovat a následně dopravovat dále do vnitrozemí.
Podle údajů společnosti S&P Global Commodity Insights se náklady na výrobu obnovitelného vodíku v Nizozemsku pohybují v současnosti kolem 10,89 Eur/kg (11,48 USD/kg), zatímco například v západní Austrálii činily 2,91 USD/kg.
Do roku 2030 se jen v rotterdamském regionu plánuje vyrobit přibližně 600 tisíc tun nízkouhlíkového vodíku ročně, přičemž dovoz by měl činit 4 miliony tun, uvedla přístavní správa. Přístav v posledních měsících podepsal řadu rámcových dohod o dovozu, mimo jiné s Austrálií, Brazílií, Kanadou, Chile, Marokem, Ománem a Portugalskem.
V plánu je také vybudování propojení přístavu s dalšími regiony vodíkovým potrubím, které by případně dopravovalo vodík do vnitrozemí nebo do průmyslových center v Německu.
Další rozvoj technologie je podstatný
Zelený vodík se v současnosti v rotterdamském přístavu vyrábí elektrolyzéry poháněnými elektřinou z větrných elektráren v Severním moři. Elektrolyzéry dosáhnou do roku 2030 instalovaného výkonu 2,5 GW a budou produkovat 250 000 tun obnovitelného vodíku za rok.
Podle Agentury pro obnovitelné zdroje IRENA je stále potřeba pracovat na lepších technologiích pro výrobu a zkapalňování vodíku. Například stávající zkapalňovací zařízení spotřebovávají 30-36 % energie obsažené ve vodíku. Podle agentury by se tento podíl mohl snížit na 15 %. Technologie pro skladování vodíku jsou již v současné době velmi pokročilé, uvedla IRENA.
Mohlo by vás zajímat
6. říjen 2021
13. říjen 2021
15. říjen 2021
22. říjen 2021
23. říjen 2021
25. říjen 2021
25. říjen 2021
Komentáře (16)
Tímto můžeme prohlásit, že rok 2022 je prvním rokem, kdy se zelený vodík v Austrálii stal levnějším než zemní plyn v Evropě. To je zajímavý úspěch zelených šílenců, ke kterému přece nemohlo nikdy dojít. Zbývá už jen ten vodík vyrobit v dostatečném množství.
Přesněji řečeno, rok 2022 je prvním rokem, kdy se zemní plyn v Evropě stal dokonce ještě dražším než zelený vodík v Austrálii...
Vodík má tolik výhod že se časem prosadí i bez dotací. Ten směr je jasný. Dotace vývoj jen urychlí.
Jaké výhody má vodík? Je lehce/levně dostupný, dobře se skladuje a transportuje na velké vzdálenosti? Nebo jaké?
Ano je jehce dostupný z přebytku elektřiny. Technologie výroby a manipulace je jednoduchá a již dlouho zvládnutá. Další je jen otázkou času. Mimochodem rakety na kapalný vodík létají již mnoho desetiletí tak že je i kde čerpat zkušenosti.
Láďo, připomeňte prosím, kdy naposledy jsme měli ten přebytek elektřiny a kolik ho bylo, když je tak lehce dostupný?
Nějak mi uniklo - kdo a kolik toho australského obnovitelného vodíku v r. 2022 za uvedenou cenu vyrobil, jak, komu to prodal, a ten s tím dělá co? Když jsem o tom četl naposledy (farmy FVE u Darwinu, převod na čpavek pro pohon lodí), šlo o žánr fantasy.
Ono mnoho věcí které nám dnes připadají jako běžné bylo kdysi fantasy. Tak to na světě chodi.
ke komentáři výše. Vodíková bilance: Na 1 kg vodíku potředujete cca 60 kWh a 9 kg demi vody. Tu musíte vyrobit (a není to zadarmo). Získaný vodík má obsah energie 33 kWh) musíte vysušit a minimálně stlačit. Při stlačení na 350 bar (70 MPa) ztratíte cca 15 - 20 % (ztráta 5 - 7kWh). Pouze na samotné zkapalnění je potřeba až 30 – 40 % celkově obsažené energie v palivu (t.j. 10 - 13 kWh). Takže si spočítejte, kolik energie vám v tom vodíku zbyde. A účinnost palivových článků je od 40 do 60 %. Takže delková bilance (na 1 kg vodíku, který se zkapalněl a z něj se vyrobila EE): vstup 60 kWh, výstup: 33 kWh (spalné teplo vodíku) - 6 kWh (stlačení) - 11,5 kWh (zkapalnění) = 15,5 kWh x 0,5 (účinnost palivového článku) = 7,75 kWh. Tedy 13 %.
K těm raketám, co létají na kapalný vodík. V raketovém průmyslu o ekonomiku nikdy nešlo. Ostatně tam používají kde co. Od tuhých raketových paliv (RP) - např. práškový Al + NH4ClO4, přes kapalná RP např. různé hydraziny+ N2O, NO2, kyslík, HNO3... a vámi zmiňovaný vodík (l) + kyslík (l). Jsou i hybridní kryogenní pohony, které používají tekutý kyslík a ropné produkty (petrolej). Ale cenu fakt nikdo neřeší.
oprava .. 350 bar je 35 MPa... původně jsem psal 700 bar, ale změnil jsem tuto hodnotu, ale zapomněl změnit i hodnotu v závorce...
Žádný "zelený vodík" neexistuje. Vodík je jenom jeden. A je při výrobě elektrolýzou extrémně drahý. Stačí si zjistit, kolik kWh el. energie je nutno do výroby 1 kwh získané z vodíku vynaložit. A pak jásat nad "velkým úspěchem". :-) Je jedno, jestli ho vyrobí v Austrálii nebo v EU. Používají elektřinu vyrobenou z fosilních paliv nebo JE. :-)
Jestli jste to nepochopil pak cena vodíku se odvádí od ceny el. energie z které se vyrábí. Z principu je vodík jen uložená a znehodnocená el. energie je to velmi drahý špás a vždycky bude. Jeho cenu mohou deformovat pouze dotace například dáte majiteli FVE peníze za dodávku el. energie a on jí pak bude dodávat zadarmo a někdo jiný z toho vyrobí levný vodík - to samozřejmě lze , ale je to podvod a nic jiného. Můžete ho vyrábět z přebytků jenže ty přebytky by v normální světě bez dotací nebyly , protože ty zdroje by se nezaplatily. V konečném důsledku všechno zaplatí spotřebitel.
Jo, Holanďani to ve kšeftu vždycky uměli. Takhle si pojistí skvělý byznys na dlouhé roky dopředu a budoucnost pro ten obří chemický "hub", který u toho přístavu mají.
A když se nevyužije k obchodu s vodíkem, který bude bez pochybností při využití bez masívních dotací ztrátový, najdou si něco jiného. Obchod je obchod. Můžou třeba pěstovat řasy a vyrábět z nich metan. :-)
Mimochodem, nevyrábí v Austrálii ten vodík využitím el. energie z elektráren na uhlí? Toho mají hodně, a EU si za "zelený vodík" ráda připlatí... :)
Prozatím se budu nadále domnívat, že v Austrálii žádný vodík ocenitelný na trhu nikdo nevyrábí. Plány ano, papír snese všechno, ale skutky jsou něco jiného.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.