IEA: Předpokládaný vývoj výroby nízkouhlíkového vodíku do roku 2030 zpomaluje

Předpokládaný rozvoj projektů zaměřených na výrobu nízkoemisního vodíku do roku 2030 se snížil téměř o čtvrtinu. Tuto informaci prezentovala Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve své nedávno publikované analýze.  Příčinou má být intenzivní vlna rušení projektů, tlak na náklady a nejistota v nastavování nových politik. 

Podle zprávy IEA Global Hydrogen Review se do roku 2030 očekává nízkoemisní výroba přibližně 37 milionů tun tohoto vodíku ročně, což je pokles oproti 49 milionům tun v předchozím roce, protože developeři odložili nebo zpozdili některé své plány. Agentura zároveň dodává, že skutečná produkce bude pravděpodobně ještě o něco nižší, protože se předpokládá, že ne všechny oznámené projekty budou úspěšně dokončeny.

Nízkoemisní výroba vodíku v projektech, které jsou dnes v provozu nebo dosáhly konečného finančního rozhodnutí (FID), by měla do roku 2030 dosáhnout 4 milionů tun ročně, což představuje pětinásobný nárůst oproti roku 2024. Dalších 6 milionů tun nízkoemisní výroby by mohlo být do té doby k dispozici, pokud vlády zavedou účinné politiky na podporu poptávky a urychlí výstavbu infrastruktury.

Pravděpodobnost dostupnosti výrobní kapacity nízkoemisního vodíku do roku 2030. Zdroj: iea.org

Vysoké vstupní náklady a malá poptávka

V roce 2024 dosáhla výroba vodíku téměř 100 Mt, ale méně než 1 % bylo založeno na technologiích s nízkými emisemi. Hlavní překážkou zůstává zhoršující se cenová konkurenceschopnost kvůli dlouhodobému trendu poklesu cen zemního plynu, což hrálo ve prospěch vodíku vyráběného z fosilních paliv, zatímco vyšší ceny elektrolyzérů zatěžují nízkouhlíkové projekty.

IEA však očekává, že se rozdíl v nákladech do roku 2030 sníží, protože náklady na technologie klesají a regiony s výrazným růstem obnovitelných zdrojů energie a novými předpisy zlepšují nákladové struktury.

Čína je hlavním developerem vodíkových elektrolyzérů, na které připadá 65 % celosvětové kapacity, která je nainstalována nebo se nachází ve fázi konečného investičního rozhodnutí, a téměř 60 % celosvětové výrobní kapacity elektrolyzérů.

Výrobci v jiných zemích čelí finanční zátěži kvůli rostoucím nákladům a pomalému přijímání této technologie, zatímco čínské firmy mohou také čelit budoucím výzvám, protože stávající výrobní kapacita přesahující 20 GW ročně převyšuje současnou poptávku.

Využití čínských technologií

Může se tak zdát, že využití čínských elektrolyzérů má potenciál snížit počáteční investice. Tyto elektrolyzéry však bojují s nízkou účinností a výkonností a je třeba je přizpůsobit místním normám. To může zvýšit provozní náklady, což může následně prodražit celkovou výrobu vodíku a snížit případné výhody investičních nákladů.

To v současné době omezuje globální využívání čínských elektrolyzérů, spolu s nejistotami souvisejícími s údržbou a opravami po dobu životnosti zařízení. Čínští výrobci však nyní mnohé z těchto překážek řeší prostřednictvím inovací a zkoumají možnosti rozšíření výroby v zahraničí.