Klimatická konference COP 22 nic zlomového nepřinesla

Strany Rámcové úmluvy o změně klimatu (UNFCCC) se v období 7. až 18. listopadu 2016 sešly v marockém Marrákeši v rámci setkání COP 22. Zástupci především velmi pozitivně zhodnotili rychlost, s jakou byl výsledek COP 21 – Pařížská úmluva – ratifikován již značnou částí zemí a tím smlouva mohla vejít v platnost (v oblasti mezinárodního práva jde opravdu o nečekaně rychlou ratifikaci). Schůzka tedy zároveň sloužila i jako první setkání stran Pařížské úmluvy CMA 1.

I přes nejistoty kolem budoucnosti úmluvy, které nyní nastolilo zvolení Donalda Trumpa, strany obecně vidí směřování smlouvy pozitivně a stanovily si rok 2018 jako hraniční pro doladění veškerých detailů nutných k plné implementaci a vynucování pravidel, která z ní pramení. V květnu 2018 se strany opět sejdou na menším setkání v německém Bonnu, jakožto sídle sekretariátu UNFCCC, kde se budou projednávat poslední detaily ohledně vstupu dohody v platnost.

Od dohody po implementaci

Zrekapitulujme celý proces schvalování. V prosinci 2015 se strany UNFCCC dohodly na znění nové smlouvy, která míří na celosvětovou redukci emisí CO2. Poprvé se tak shodla většina státu, a to především i těch, kteří znečišťují nejvíce, na nutnosti zasáhnout proti měnícímu se globálnímu klimatu.

I když bylo odhadováno, že smlouva vejde v platnost v roce 2020, rychlá akce stran zajistila to, že potřebná hranice pro platnost dohody (tedy minimálně 55 států, které zodpovídají za alespoň 55 % světových emisí) byla pokořena již v říjnu 2016. V době začátku marocké konference již smlouvu ratifikovalo 111 stran, které zodpovídají za přibližně tři čtvrtiny celosvětových emisí CO2. Česká republika prozatím smlouvu neratifikovala. Očekává se, že k tomuto dojde v průběhu jara 2017.

Dle úmluvy bude hlavním orgánem pro rozhodování konference stran takzvaný CMA. První toto setkání CMA 1 se tedy konalo již rok poté, co byla Pařížská dohoda schválena, na setkání COP 22 (což je konference stran Rámcové úmluvy o změně klimatu, která Pařížskou úmluvu zaštiťuje). Na setkáních CMA budou tvořena další rozhodnutí týkající se dohody, včetně tvorby mechanismů pro vynucování, a bude se také dohlížet a zhodnocovat, jak státy v redukci emisí pokračují.

Konkrétní postupy až později

Konkrétnější rozhodnutí o jednotlivých postupech například při vyhodnocování či vynucování budou mimo jednotlivé COP a CMA tvořena v rámci několika dalších orgánů, vzniklých na základě UNFCCC nebo Pařížské dohody. Hlavní slovo přitom bude mít takzvaná Ad hoc skupina pro Pařížskou dohodu.

Díky nenadálé rychlosti ratifikace úmluvy nebylo v Marrákeši přijato moc zlomových rozhodnutí, která dle znění Pařížské dohody na CMA 1 ujednána být měla. Proto se strany dohodly na jakémsi rozložení CMA 1 a přijetí potřebných rozhodnutí nejpozději na COP 24 v roce 2018. CMA se ale znovu sejde opět příští rok v rámci COP 23.

Co tedy COP 22 a CMA přinesly, byla pouze rozhodnutí procedurálního charakteru, která vznikla v rámci rozhovorů zástupců v sub-skupinách věnujících se jednotlivým problémům (například mitigace, adaptace, financování či transparentnost). Tyto mají především informační a doporučující charakter pro jednotlivé strany a určují, jak budou dále vedeny diskuze o jednotlivých bodech dohody a co budou hlavní problémy s těmito spojené.

Budoucí směřování dohody se tedy vyjasní na dalších zasedáních COP. COPu 23, v listopadu 2017 v Bonnu, bude předsedat Fidži. COP 24 se poté o rok později bude konat v sousedním Polsku.

Zdroj úvodní fotografie: UNclimatechange @flickr