Výroba elektřiny z OZE roste a mění se celé energetické hospodářství. Bohužel ale ne dost rychle na to, aby bylo dosaženo cílů odsouhlasených na Pařížské klimatické konferenci. Podle hlavního ekonoma Mezinárodní energetické agentury tak bude pro udržení globálního oteplení na úrovni 2°C nutné počítat i s rozvojem jaderné energie. 
Podle hlavního ekonoma Mezinárodní energetické agentury (<a href="http://www.iea.org/">IEA</a>), László Varró, je třeba pro naplnění vytyčených <a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/cop21-v-parizi-bezuhlikova-ekonomika-v-roce-2050/">klimatických cílů</a> počítat i se zapojením jaderné energetiky. Prohlásil to na <a href="http://budapestenergysummit.hu/">energetickém summitu v Budapešti</a>. Varró vychází z nedávno publikované studie IEA, <a href="http://www.worldenergyoutlook.org/publications/weo-2016/">World Energy Outlook 2016</a> (WEO), která každoročně hodnotí světovou energetiku a odhaduje její budoucí směřování na základě několika scénářů. Podle scénáře WEO 450 by například měla výroba elektřiny z jaderných reaktorů narůst do roku 2040 na více než dvojnásobek současné hodnoty.
<h2>Jádro, dle IEA výrazný pomocník dekarbonizace</h2>
Konkrétně by výroba z jádra měla z dnešních 2535 TWh narůst na hodnotu 6101 TWh v roce 2040. Jádro by tak mělo pokrýt 18 % z veškeré vyprodukované elektřiny. Tento scénář rovněž počítá i s výrazným zapojením dalších nízkouhlíkových zdrojů, jako je například voda (20 %), vítr (18 %), nebo solární energie (9 %). Naopak fosilní zdroje by měly tvořit pouze 35 % z celkové produkce elektřiny (16 % plyn, 9 % uhlí, 1 % ropa, 9 % další).
<blockquote>
„Cíl stabilizace klimatu vyžaduje, aby jaderná energetika hrála významnou roli v budoucím nízkouhlíkovém energetickém mixu. Některé nevládní organizace jadernou energetiku nenávidí, ale i při realizaci jaderné renesance bude třeba dostat výrobu z OZE až k jejím limitům. Pokud byste však chtěli jádro vyloučit, tak i přes technickou realizovatelnost takového řešení by byl takový úkol neuvěřitelně složitý. Není totiž například doposud jasné, jak by fungoval systém založený 100% na OZE.“
László Varró, hlavní ekonom Mezinárodní energetické agentury
</blockquote>
<h2>Nestabilní OZE, plyn jako pojistka</h2>
Varró zmínil, že při realizaci systému fungujícím plně na variabilní výrobě z OZE, by bylo třeba počítat s <a href="http://oenergetice.cz/nemecko/suedlink/">výrazným rozvojem přenosové</a> a <a href="http://oenergetice.cz/elektrina/evropske-prenosove-distribucni-site-musi-vice-spolupracovat-tvrdi-provozovatele/">distribuční soustavy</a>. Tyto projekty (především u přenosu), se ovšem často setkávají s <a href="http://oenergetice.cz/nemecko/nemecko-postavilo-nejmene-prenosoveho-vedeni-od-3q-2013/">odporem ze strany veřejnosti</a>. Zároveň připomněl, že jaderná energie má být výrazným <a href="http://oenergetice.cz/vetrne-elektrarny/cina-v-roce-2030-az-ctvrtina-elektriny-z-vetru/">bezemisním zdrojem například v Číně</a>, kde se v průměru spouští nový jadrný reaktor každé čtvrtletí. Ve svém projevu Varró zmínil i to, že <a href="http://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/iea-obnovitelne-zdroje-loni-dle-vykonu-prekonaly-uhli/">největší růst energetického sektoru</a> zaznamenaly v posledním roce obnovitelné zdroje.
Budoucnost nízkouhlíkové energetiky vidí Varró například v rozvojových <a href="http://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/off-grid-systemy-nastupujici-reseni-africke-energeticke-chudoby/">zemích Afriky</a>, kde je možné provést elektrifikaci nízkouhlíkovými zdroji, pomocí velkých vodních elektráren v kombinaci s decentralizovanou výrobou ze solárních zdrojů a částečně větrných zdrojů. Jako záložní variantu energetiky (přirovnanou k pojistnému makléři) označil Varró plyn, na který sází řada zemí jako na náhradu více znečišťujícího uhlí.

Elektřina

IEA: Bez jádra bude dosažení klimatických cílů velmi složité

Dne 5. října 2016 Evropská unie učinila opatření nutná k ratifikaci Pařížské klimatické dohody. Již 73 států tak nyní ratifikovalo či jinak formálně přijalo tuto úmluvu z prosince 2015 &#8211; byl tak překročen limit stanovený pro nabytí <a href="http://unfccc.int/paris_agreement/items/9444.php" target="_blank">platnosti,</a> tedy minimálně 55 stran dohody, které dohromady zodpovídají za 55 % světových emisí skleníkových plynů. 
Oficiálně tak dohoda vejde v platnost 30 dní po této události, tedy již 4. listopadu. Od 7. listopadu se navíc koná další konference stran Rámcové dohody o změně klimatu v marockém <a href="http://newsroom.unfccc.int/cop22marrakechinformationhub/">Marrakeši</a>. Dle úmluvy bude toto setkání sloužit i jako první konference Pařížské dohody (tzv. CMA 1), kde se již státy budou domlouvat na tom, jak ji konkrétně implementovat.
<h2>Státy již ale přeci podepsaly?</h2>
Aby jakákoli mezinárodní smlouva byla právně vymahatelná, je nutné, aby oficiálně vešla v platnost. Státy si při vyjednávání samy ustanoví, jakým způsobem tato situace nastane. Po pompézní <a href="http://oenergetice.cz/emise-co2/budoucnost-parizske-dohody-je-nejista/">podepisovací ceremonii</a> dohody, která se konala na Den Země 22. dubna 2016, bylo už na jednotlivých státech, aby smlouvu také ratifikovaly na poli domácím. Samotný podpis konaný v sídle OSN v New Yorku měl totiž především symbolický charakter.
Na začátku září oznámili ratifikaci dva klíčoví hráči, Čína a USA, kteří patři mezi top 5 největších znečišťovatelů na světě. Jejich účast tak byla pro překročení 55% hranice pro vstup v platnost (kterou si dohoda sama stanovuje) velmi podstatná. Unie se k nim urychleně přidala na začátku října a to i proto, že čím rychleji toto stát učiní, tím větší slovo bude mít na blížící se marocké konferenci.
<figure id="attachment_29587" style="width: 600px" class="wp-caption aligncenter"><img class="wp-image-29587 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/11/rsz_673131.jpg" alt="rsz_673131" width="600" height="361" /><figcaption class="wp-caption-text">Slavnostní podpis dohody v dubnu 2016 na sebe strhl značnou pozornost. Světoví státníci zde formálně podepsali na čem se v prosinci v Paříži dohodli. Zdroj obrázku: <a href="http://citiscope.org/">citiscope</a></figcaption></figure>
<h2>První povinnosti již brzy</h2>
Co se bude v prvé řadě dít nyní je to, že jednotlivé strany dohody budou muset začít předkládat své NDCs (nationally determined contributions), ve kterých stanoví jak konkrétně budou v implementaci bodů doma postupovat a jaká opatření budou činit. Ty budou muset být předkládány každých pět let, přičemž plán bude muset být vždy o něco ambicióznější. Tento postup bude monitorován komisí fungující v rámci dohody.
<figure id="attachment_29588" style="width: 654px" class="wp-caption aligncenter"><img class="wp-image-29588 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/11/INDC.jpg" alt="indc" width="654" height="484" /><figcaption class="wp-caption-text">První návrhy NDCs pro hlavní světové emitéry. Zdroj: <a href="http://gautier-reporter.com/">gautier-reporter.com</a></figcaption></figure>
<h3>Konkrétněji na CMA 1</h3>
Mezinárodní klimatická dohoda z Paříže má poměrně obecný charakter, proto zástupce stran na marocké konferenci čeká těžká práce co se týče vyjednávání konkrétnějších závazků a postupů. Půjde především o konkretizování požadavků na NDC, stanovení pravidel pro transparentnost (pokud jde o nahlašování dat týkajících se emisí či financování opatření), ale také například to, jak bude kontrolován pokrok jednotlivých států v oblasti snižování emisí.
Úmluva se stala jednou z nejrychleji přijatých multilaterálních smluv v historii mezinárodního práva, například Kyótskému protokolu toto trvalo celých sedm let. Velmi rychlé oficiální přijetí smlouvy ukazuje, že státy rozpoznávají hrozbu plynoucí ze změn klimatu. K tomu nejspíš přispěly i rekordní teploty zaznamenané v roce 2015 a 2016 a zvyšující se výskyt extrémních jevů počasí. Svou roli jistě sehrál i tlak veřejnosti a obecně zvýšený zájem o tuto problematiku.

Evropská Unie

Pařížská dohoda má definitivně zelenou. Co bude následovat?

Dle zjištění IEA nedosahují v současnosti provozované elektrárny nezbytné uhlíkové náročnosti, která by vedla k naplnění klimatických cílů stanovených na COP 21 v Paříži. Nově uváděné zdroje i přes zlepšující se trend v této oblasti stále násobně převyšují požadovanou cílovou hodnotu.
Mezinárodní energetická agentura (<a href="http://www.iea.org/" target="_blank">IEA</a>) vydala na konci minulého týdne <a href="http://www.iea.org/newsroomandevents/pressreleases/2016/september/the-long-road-from-paris-the-co2-impact-of-new-power-generation.html" target="_blank">tiskovou zprávu</a>, ve které hodnotí současnou uhlíkovou náročnost energetiky a nově zprovozněných elektráren za rok 2015. Podle zjištění Agentury současné zdroje, stejně jako i nově spouštěné, nedosahují tak nízké uhlíkové náročnosti, jak by bylo třeba pro naplnění <a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/cop21-v-parizi-bezuhlikova-ekonomika-v-roce-2050/" target="_blank">Pařížské klimatické dohody</a>.
<figure id="attachment_28160" style="width: 213px" class="wp-caption alignright"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/09/Scale.png"><img class="size-medium wp-image-28160" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/09/Scale-213x512.png" alt="Uhlíková náročnost jednotlivých energetických zdrojů a současný stav uhlíkové náročnosti v roce 2016. Zdroj: IEA" width="213" height="512" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Uhlíková náročnost jednotlivých energetických zdrojů a současný stav uhlíkové náročnosti v roce 2016. Zdroj: IEA</figcaption></figure>
Uhlíková náročnost elektráren je určována jako množství vypouštěného CO2 během provozu elektrárny na jednotku vyrobené elektřiny (obvykle MWh). Současná průměrná úroveň uhlíkové náročnosti elektráren ve světě dosahuje 530 kg CO2/MWh. Nové energetické zdroje, uvedené do provozu v roce 2015 pak dle výsledků <a href="http://oenergetice.cz/urady-instituce/iea-investice-do-energetiky-v-roce-2015-zaznamenaly-poklesly/" target="_blank">zprávy World Energ Investment 2016</a> dosáhly uhlíkové náročnosti 420 kg CO2/MWh. Tato hodnota značí dobrý trend, kdy uhlíková náročnost nových zdrojů postupně klesá. Stále ovšem násobně překračuje potřebnou hodnotu 100 kg CO2/MWh, která je stanovená jako cíl pro splnění <a href="http://oenergetice.cz/energeticka-legislativa-eu/cop21-pariz-rust-teplot-nesmi-prekrocit-15-stupne-celsia/" target="_blank">klimatických závazků z Paříže</a>.
<h2>Uhlíková náročnost jednotlivých zdrojů</h2>
Podle dat IEA stojí většina <a href="http://oenergetice.cz/statistiky/" target="_blank">současných energetických zdrojů</a> nad požadovanou hranicí 100 kg CO2/MWh, přičemž nejhůře jsou na tom uhelné elektrárny. <a href="http://oenergetice.cz/typy-elektraren/uhelne-kondenzacni-elektrarny/" target="_blank">Klasické uhelné elektrárny</a> využívající podkritické parametry páry mají uhlíkovou náročnost téměř 1000 kg CO2/MWh a nové nadkritické bloky pak dosahují hodnot do 800 kg CO2/MWh. Lépe si pak vedou nové <a href="http://oenergetice.cz/typy-elektraren/paroplynova-elektrarna-princip-funkce/" target="_blank">plynové elektrárny</a>, které dosahují přibližně 350 kg CO2/MWh a rovněž i plánované projekty na zachytávání a uskladňování CO2 (<a href="http://oenergetice.cz/technologie/elektroenergetika/carbon-capture-and-storage-technologie-uskladnovani-co2/" target="_blank">CCS</a>) s hodnotami do 130 kg CO2/MWh. Nejnižší hodnoty 0 kg CO2/MWh dosahují energetické zdroje, které při svém provozu nevyužívají spalování a neemitují tak žádné CO2 (větrné, solární, vodní a jaderné elektrárny).
Otázkou zůstává, jak do budoucna zajistit energetické potřeby stovek milionů lidí, kteří dnes nemají přístup k elektřině, a zároveň naplnit vytyčené klimatické cíle. Pro naplnění obou předpokladů bude nezbytné zásadně snížit uhlíkovou náročnost nových energetických zdrojů.
Úvodní fotografie: Černouhelná elektrárna Moorburg. Zdroj: Vattenfall

Elektrárny ve světě

IEA: Uhlíková náročnost nově budovaných elektráren je stále nedostatečná

Spojené státy americké a Čína, <a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/nejvetsi-producenti-co2-na-svete/" target="_blank">největší producenti skleníkových plynů</a> na světě, v sobotu potvrdily ratifikaci pařížské klimatické dohody, jejímž cílem je boj proti globálnímu oteplování. O ratifikaci dohody <a href="http://www.reuters.com/article/us-china-climatechange-idUSKCN11901W" target="_blank">informovala</a> zahraniční agentura Reuters.
Spojené státy americké a Čína, emitenti zhruba 38 % globálních emisí CO2, v sobotu potvrdily ratifikaci <a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/cop21-v-parizi-bezuhlikova-ekonomika-v-roce-2050/" target="_blank">pařížské klimatické dohody</a>.  Za USA potvrdil ratifikaci smlouvy prezident Barack Obama, který se účastní summitu G20 v čínském Hangzhou.
<blockquote>
„Věřím, že pařížská klimatická dohoda bude konečně bodem zlomu pro naší planetu. Věřím, že historie bude pohlížet na dnešní úsilí jako na klíčové,“ řekl Obama v přítomnosti čínského prezidenta Xi Jinpinga a generálního tajemníka OSN Ban Ki-moona.
</blockquote>
Obama dodal, že společné oznámení o ratifikaci pařížské dohody Čínou a USA ukazuje, jak jsou dvě největší světové ekonomiky schopny společně bojovat proti změně klimatu.
<blockquote>
„Když je vůle a vize a když jsou země jako Čína a Spojené státy připraveny potvrdit svoji vůdčí pozici a jít ostatním příkladem, je možné vytvořit svět, který je bezpečnější, prosperující a svobodnější než ten, který byl ponechán nám,“ řekl Obama.
</blockquote>
<h2>Ministr Brabec podepsal za ČR dohodu v dubnu</h2>
Za Českou republiku odstartoval ratifikační proces pařížské klimatické dohody ministr životního prostředí Richard Brabec, který dohodu <a href="http://oenergetice.cz/emise-co2/ministr-brabec-podepsal-za-cr-parizskou-klimatickou-dohodu/" target="_blank">podepsal v dubnu letošního roku v New Yorku</a>.
<blockquote>
„Dohoda by měla vstoupit v platnost od roku 2020. V České republice ji musí v rámci ratifikace ještě schválit Parlament a podepsat prezident republiky,“ dodal v dubnu k podpisu smlouvy ministr Brabec.
</blockquote>
Aby smlouva vstoupila v platnost celosvětově, musí ji podepsat alespoň 55 států Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu zodpovědných za 55 % celkových globálních emisí skleníkových plynů.

Rychlé zprávy

Čína a USA ratifikovaly pařížskou klimatickou dohodu

Stále více investorů se připojuje k trendu investování sociálně a ekologicky odpovědným způsobem. Investoři se více než kdy dříve zajímají nejen o finanční výnosy, ale také o pozitivní sociální a enviromentální dopad investic.
Takzvaný &#8222;impact investing&#8220; neboli investování vzhledem k dopadům, <a href="https://books.google.cz/books?id=PbNgAgAAQBAJ&amp;pg=PA208&amp;lpg=PA208&amp;dq=%22impact+investment%22+investice&amp;source=bl&amp;ots=oAy_BdTefy&amp;sig=Z7-OwWMfVeKkaKqak31lzHx22p0&amp;hl=cs&amp;sa=X&amp;redir_esc=y#v=onepage&amp;q=%22impact%20investment%22%20investice&amp;f=false">nazýváno také jako společensky odpovědné investování</a>, je rostoucí sektor. Tímto způsobem bylo do roku 2014 investováno více než 109 miliard dolarů (2,6 bilionu korun), <a href="http://www.gsi-alliance.org/wp-content/uploads/2015/02/GSIA_Review_download.pdf">tvrdí data Světové aliance udržitelných investic</a>. Investice putovaly do aktiv zahrnujících od majetkových podílů obnovitelných zdrojů energie, přes úvěry pro podniky v rozvíjející se trzích až po investice do sociálních podniků v rozvinutých ekonomikách.
Podle průzkumu <a href="https://thegiin.org/">Global Impact Investing Network (GIIN)</a>, kterého se zúčastnilo 156 investičních manažerů zodpovědných za 74 miliard dolarů dopadových investic, bylo zjištěno, že tito manažeři plánují téměř zdvojnásobit množství peněz vynaložených na dopadové investice z 6,7 miliardy dolarů (162 miliard korun) v roce 2015 na cílových 12,4 miliardy dolarů (300 miliard korun) pro rok 2016. I velcí finanční hráči jako Blackrock a Goldman Sachs zvyšují objemy svých dopadových investic.
<figure id="attachment_11188" style="width: 512px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/10/logo-cop21-paris-climat-2015large.jpg"><img class="wp-image-11188 size-medium" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/10/logo-cop21-paris-climat-2015large-512x342.jpg" alt="Paříž OSN - COP21" width="512" height="342" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Logo COP 21 v Paříži. Zdroj: United Nations</figcaption></figure>
<h2>V čem spočívá dopadové investování?</h2>
Dopadové investování nemusí vždy znamenat nižší než tržní míru návratnosti, jedná se o konkurenceschopné investice. Wharton Social Impact Initative tvrdí, že 170 dopadových investic provedených skrze fondy soukromého kapitálu zaznamenalo celkové <a href="https://www.google.com/url?sa=t&amp;rct=j&amp;q=&amp;esrc=s&amp;source=web&amp;cd=3&amp;cad=rja&amp;uact=8&amp;ved=0ahUKEwip6Jfkw8HOAhVFKsAKHdfOD2cQFggrMAI&amp;url=https%3A%2F%2Fcs.wikipedia.org%2Fwiki%2FDiskontn%25C3%25AD_m%25C3%25ADra&amp;usg=AFQjCNG8zhY0FxEz2NGVGDiBUK7lafh08Q&amp;sig2=_lF_80ptOBtuJO17rLfACQ&amp;bvm=bv.129422649,d.bGg">vnitřní výnosové procento (IRR)</a> ve výši 12,9 %.
Dopadové investování také není pouze jedním z dalších výrazů pro označení široce pojatého kritéria SRI (sociálně odpovědních investic), případně investic spadajících do enviromentálních a sociálních záležitostí (ESG), což jsou například produkty vyhýbající se investicím do tabákových společností nebo výrobců zbraní nebo v energetice vyhýbajících se investicím do fosilních paliv.
Dopadové investování naproti tomu znamená spíše investice do podniků a projektů, které mají pozitivní sociální nebo environmentální následek jako součást svého obchodního modelu. Termín &#8222;impact investment byl poprvé použit před deseti lety nadací Rockefeller pro tržně orientované řešení sociálních problémů.
Po <a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/cop21-v-parizi-bezuhlikova-ekonomika-v-roce-2050/">Pařížské klimatické konferenci COP 21</a> konané v listopadu minulého roku stále více investorů vyhledává investice do iniciativ a technologií, které mohou pomoci zabránit zvýšení teploty planety o více než 2 stupně Celsia v porovnání s předindustriální dobou.
Podle průzkumu GIIN z letošního roku, byly podle respondentů nejoblíbenější oblasti investování obnovitelné zdroje energie, následované energetickou účinností a &#8222;čistou&#8220; energií.

Obnovitelné zdroje

Obnovitelné zdroje těží z rostoucího zájmu investorů o dopady svých investic

Ministr životního prostředí Richard Brabec podepsal včera za Českou republiku v sídle Organizace spojených národů (OSN) v New Yorku Pařížskou klimatickou dohodu, jejíž text byl dojednán na konci loňského roku na <a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/cop21-v-parizi-bezuhlikova-ekonomika-v-roce-2050/" target="_blank">ostře sledované klimatické konferenci v Paříži</a>. Cíle EU pro rok 2030 odráží připravovaná Politika ochrany klimatu v ČR.
Podpis Pařížské klimatické dohody, <a href="http://oenergetice.cz/zivotni-prostredi/pristi-tyden-se-bude-v-new-yorku-podepisovat-klimaticka-dohoda-z-parize/" target="_blank">kterého se v New Yorku účastní zástupci 130 zemí</a>, odstartoval její ratifikační proces. Aby smlouva vstoupila v platnost celosvětově, musí ji podepsat alespoň 55 států Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu zodpovědných za 55 % celkových globálních emisí skleníkových plynů.
<blockquote>
„Dohoda by měla vstoupit v platnost od roku 2020. V České republice ji musí v rámci ratifikace ještě schválit Parlament a podepsat prezident republiky,“ dodal k podpisu smlouvy ministr Brabec.
</blockquote>
Jakmile vstoupí text nové mezinárodní dohody v platnost, bude závazný pro státy, které ji podepsaly.
<blockquote>
„Dohoda obsahuje povinnost pro všechny smluvní strany, včetně <a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/nejvetsi-producenti-co2-na-svete/" target="_blank">největších světových producentů emisí skleníkových plynů</a>, jako jsou Čína, USA či Indie, stanovit si závazky v oblasti snižování emisí skleníkových plynů a usilovat o jejich splnění.“
Ministr životního prostředí Richard Brabec
</blockquote>
<h2>Politika ochrany klimatu v ČR odráží cíle EU pro rok 2030</h2>
Cíle Evropské unie, která se zavázala snížit své emise skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990, odráží také aktuálně připravovaná Politika ochrany klimatu v ČR. Tento dokument, jenž je zpracovávaný Ministerstvem životního prostředí, definuje zásadní opatření s největším potenciálem snižování <a href="http://oenergetice.cz/statistiky/ceska-republika-emise-co2/" target="_blank">emisí skleníkových plynů v jednotlivých sektorech ekonomiky</a>.
Podle MŽP by měl k dosažení dlouhodobého cíle do roku 2050 rovněž významně pomoci připravovaný zákon o snižování závislosti na fosilních palivech, který bude se zmíněnou Politikou ochrany klimatu úzce provázaný.

Emise CO2

Ministr Brabec podepsal za ČR Pařížskou klimatickou dohodu

Nízkouhlíkové technologie a jejich dostupnost hrají velmi důležitou roli při snižování emisí skleníkových plynů (GHG) a CO2. Při <a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/cop21-v-parizi-bezuhlikova-ekonomika-v-roce-2050/">Pařížské konferenci </a>se potvrdilo, že vytvoření mechanismů a legislativy ohledně sdílení technologií bude jedním z nejdůležitějších a zároveň nejsvízelnějších úkolů na období po konání konference (především kvůli problémům spojených s uspokojováním finančních zájmů, které při sdílení technologií mohou nastat, ale také z <a href="http://oenergetice.cz/zivotni-prostredi/co-stoji-v-ceste-nizkouhlikovym-ekonomikam/">důvodů politických</a>). Jaké jsou tedy hlavní výzvy a problémy spojené s klimatickým financováním?
<h2 class="western">Nutnost sdílení technologií</h2>
Na problematiku změny klimatu a s tím spojených opatření se dá nahlížet ze dvou perspektiv. Zaprvé jde o opatření (a technologie), které cílí na redukci GHG – tedy nízkouhlíkové technologie, především spojené s výrobou energie z obnovitelných zdrojů. Druhá oblast zahrnuje opatření adaptační – tedy ta, která se nesnaží změnám klimatu zabránit, ale pomáhají společnosti adaptovat se na nově vzniklé životní podmínky. Jde o technologie spojené se systémy včasného varování nebo plodiny odolávající suchu. 
Přenos technologií zahrnuje dva typy činností – přenos hmotných předmětů (hardware) a přenos znalostí a know-how (software). Obě činnosti jsou důležité, přenos hardwaru totiž není možný, pokud rozvojová země nemá dostatečné kapacity v oblasti know-how. 
Již od roku 2009 je na půdě OSN stále častěji rozebíráno téma společné politiky ohledně sdílení technologií a vytvoření mechanismů pro jejich zajištění. Základy těchto mechanismů byly položeny na COP konferenci v Cancúnu v prosinci 2010, kdy strany ustanovily dvě instituce, které nyní fungují v této oblasti v rámci OSN: Technologický výkonný výbor (Technology Executive Committee – TEC) a Centrum klimatických technologií (Climate Technology Centre and Network &#8211; CTCN). Mimo jiné byl také vytvořen Zelený klimatický fond (Green Climate Fund), jehož úkolem má být poskytovat finanční zdroje na projekty a programy spojené s přechodem na nízkouhlíkové hospodářství.
<figure id="attachment_17272" style="width: 636px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/03/technology-mech.jpg"><img class="wp-image-17272 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/03/technology-mech.jpg" alt="technology mech" width="636" height="523" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Schéma fungování Technologického mechanismu OSN. Zdroj: UNFCCC</figcaption></figure>
<h2 class="western">Role OSN </h2>
OSN se tedy prostřednictvím svých institucí snaží zprostředkovat poskytnutí technologií především rozvojovým státům, aby tak byl zajištěn trvale udržitelný rozvoj v zemích, kde nízkouhlíkové technologie zatím nemají velké zastoupení. TEC byl vytvořen především za účelem vyhodnocování a vypracovávání feedbacku probíhajícím konferencím COP a OSN, zatímco úkolem CTCN je vyhotovovat na základě žádosti státu (prostřednictvím svého národního samostatně zvoleného subjektu &#8211; <a href="http://unfccc.int/ttclear/templates/render_cms_page?TEM_ndes">national designated entity</a>) studie a poskytovat zdarma poradenství zemím v oblasti nízkouhlíkové politiky a technologií. Obě instituce měly začít plně fungovat od roku 2012, jejich výsledky jsou ale doposud spíše rozpačité.
<a name="_GoBack"></a>Stejně tak je to v případě Zeleného fondu. Ten nyní obsahuje částku ve výši přibližně 10,2 miliard USD, na jejichž shromáždění se <a href="http://www.greenclimate.fund/contributions/pledge-tracker#states">podílely samotné státy</a> podepsané pod Rámcovou klimatickou dohodou UNFCCC. Fond se ale prozatím velmi často setkává s vlnou kritiky, a to především ze strany rozvojových států (problémy s poskytováním financí od některých soukromých subjektů). 
<h2 class="western">Příležitost pro green business</h2>
Konkrétní částka, kterou by se rozvinuté státy měly podílet na klimatickém financování, není stanovena přímo v Pařížské dohodě, ale v její preambuli (konkrétně sekci 54). Ta není právně závazná, což může vyvolávat obavy ohledně vůle států její ustanovení dodržovat. 
<blockquote>
&#8218;… developed countries intend to continue their existing collective mobilization goal through 2025 in the context of meaningful mitigation actions and transparency on implementation; prior to 2025 the Conference of the Parties serving as the meeting of the Parties to the Paris Agreement shall set a new collective quantified goal from a floor of USD 100 billion per year, taking into account the needs and priorities of developing countries.’
</blockquote>
Prakticky ale toto ustanovení umožňuje to, že obnos, kterým se bohaté státy budou podílet na klimatickém financování, může libovolně růst na částku větší než stanovených 100 miliard USD ročně. Je totiž predikováno, že náklady budou nejspíš vyšší a částka obsažená v textu smlouvy tak bude fungovat jen jako odrazový můstek.
Samozřejmě příslib financování nízkouhlíkových projektů bude vzbuzovat zájem podnikatelů v oblasti zelených technologií. Státy, kde tyto technologie chybí, by je mohly s takovouto mezinárodní pomocí koupit a to bude podněcovat podnikatele k expanzi do oblastí rozvojových států.
<h2 class="western">Práva duševního vlastnictví jako překážka</h2>
Problém financování je spojen s problémem ochrany duševního vlastnictví. Technologie jsou totiž často chráněny patenty, které nejsou ve vlastnictví státu, ale jednotlivých soukromých subjektů. I když tedy technologie existují, mohou nastat obšírnosti s jejich poskytováním.
Duševní vlastnictví je mimo jiné upraveno v mezinárodní dohodě TRIPS, která poskytuje mechanismus povinného licencování. To ve zkratce znamená, že v krajních případech (ospravedlněných například ohrožením veřejného zdraví) může stát vydat oprávnění k výrobě výrobku i bez svolení majitele patentu. Tento postup není moc často využíván a slouží spíše jako jakási pohrůžka.
Rozvojové země argumentují, že patentování zvyšuje cenu zelených technologií a tím pádem je dělá méně dostupné. Zastánci naopak tvrdí, že práva duševního vlastnictví vlastně rozvoji technologií pomáhají, jelikož vyšší cena podněcuje podnikatele k vývozu technologií a dalšímu vědeckému vývoji.
<figure id="attachment_17274" style="width: 532px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/03/graf-patenty.jpg"><img class="wp-image-17274 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/03/graf-patenty.jpg" alt="graf-patenty" width="532" height="540" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Které státy drží nejvíce patentů na zelené technologie? Zdroj: Glopolis</figcaption></figure>
OSN prozatím nemá žádné mechanismy, které by odstraňovaly překážky spojené s patentovanými zelenými technologiemi. EU se prostřednictvím stanovisek prozatím k problému vyjadřuje tak, že možnost povinného licencování by se měla přehodnotit a měl by se vytvořit legální rámec, který by toto částečně povolil. Zdůrazňuje ale, že neexistuje povinnost členských států se přenosu technologií účastnit. I kdyby tedy bylo povinné licencování v rámci EU zakotveno, bude rozhodování o tomto v pravomoci členského státu.
<h2 class="western">Změnila něco Paříž?</h2>
Pařížská dohoda vysílá signál, že zajištění financování je nutné, aby bylo dosaženo teplotního cíle stanoveného na konferenci. Ta mimo jiné kladla velký důraz na nutnost přechodu investic z oblasti klasických do oblasti nízkouhlíkových technologií. Dohoda nadále pokračuje v rétorice důrazného finančního zapojení rozvinutých států, i když konkrétní právně závazná cifra stanovena nebyla.
Co se týče technologií a postupů umožňujících adaptaci, byl v Paříži často zmiňován i další fond, který slouží k podpoře rozvojových států v oblasti dopadů klimatických změn – takzvaný Adaptační fond. Tento byl založen již Kjótským protokolem a je spravován Světovou bankou. Financování skrz fond by mělo být poměrně jednoduché. Stát přihlásí konkrétní projekt přes akreditovaný národní subjekt a ten je poté posouzen komisí fondu. Jeho finance jsou opatřovány z vládních i soukromých zdrojů a část také proudí z výnosů z obchodování s emisemi v rámci Kjótského protokolu.
<h2 class="western">Provázané problémy</h2>
Dalo by se tedy shrnout, že největším problémem, který nastává při sdílení technologií a know-how, je samotné financování. To bude záviset na ochotě rozvinutých států finančně přispívat na boj s klimatickými změnami. Financování je provázáno s problémem ochrany duševního vlastnictví – především patentová ochrana totiž dělá technologie dražšími a zatím neexistuje účinný mechanismus, který by technologické sdílení zajistil. Pařížská dohoda v této oblasti mnoho nového nepřinesla. Odkazuje na již existující mechanismy a zdůrazňuje potřebu podpory rozvinutých států. Alespoň ale již nyní existuje o potřebnosti spolupráce v této oblasti mezinárodní konsenzus.
Zdroj úvodní fotografie: <a class="owner-name truncate" title="Go to Paulo Valdivieso's photostream" href="https://www.flickr.com/photos/p_valdivieso/">Paulo Valdivieso</a>

Jak zajistit transfer nízkouhlíkových technologií

<a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/cop21-v-parizi-bezuhlikova-ekonomika-v-roce-2050/">Pařížská dohoda</a> z prosince 2015 byla oslavována jako první krok v přerodu současných ekonomik na ekonomiky nízkouhlíkové. Poprvé nerozlišuje státy vyspělé a rozvojové a prakticky všem ukládá stejné povinnosti. Dohoda bude otevřena k podpisu v dubnu 2016, už nyní ale začínají někteří o její budoucnosti pochybovat. O tom, zda nakonec dohodu budeme moci v budoucnu opravdu nazývat revoluční a úspěšnou, rozhodne především přístup největších světových mocností na poli klimatu, a to jak k dohodě, tak i k samotnému problému klimatických změn jako takových.
Především půjde o to, zda a s jakou rychlostí budou státy schopny konkrétní závazky implementovat do domácích politik. Pravděpodobně jedinou možností, jak by rozdílné ekonomiky států mohly být přetransformovány, je kombinace přenosu technologických inovací, změna domácích politik a dobrovolná opatření nevládních hráčů &#8211; tedy firem, skupin občanů, ale i jednotlivců.
Jaký je tedy postoj hlavních hráčů na poli světové klimatické politiky a proč by mohla být implementace výsledků konference problémem?
<figure id="attachment_16520" style="width: 1000px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/02/271748.png"><img class="wp-image-16520 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/02/271748.png" alt="271748" width="1000" height="889" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Největší světoví producenti CO2 v roce 2015. Zdroj: statista.com</figcaption></figure>
<h2>Čína</h2>
Čínská lidová republika začíná zaznamenávat na poli snižování emisí v poslední době dílčí úspěchy. Stále je ale největším světovým emitentem CO2, díky jejímu prudkému hospodářskému vývoji, který začal v 80. letech. Regulační politiky jsou ale stále ambicióznější, navíc dochází k postupnému transformování ekonomiky, přičemž se zvyšuje zaměstnanost v terciárním sektoru a dochází ke změnám v energetickém mixu (především přechodem na zemní plyn).
Nemalou roli na postupném snižování znečištění mají i občanská hnutí a celkové uvědomování si problému (především v oblasti lokálního znečištění ovzduší a zhoršujícího se zdraví občanů). Čína si na konferenci vytyčila poměrně vysoké cíle a i svým aktivním vystupováním v Paříži vše nasvědčuje tomu, že se je bude snažit dodržet. Snižování emisí ale probíhá velmi pomalu, především díky rozsáhlému průmyslu závislému na uhlí. V minulosti měla Čína navíc značné potíže v oblasti podávání zpráv o znečištění a jejích národních postupech ke snižování emisí.
<h3>Pokud stát své závazky nedodrží, nikdo přesně neví, co se stane</h3>
V souvislosti s touto oblastí je třeba zmínit takzvaný <a href="http://www.huffingtonpost.com/celine-herweijer/how-the-paris-global-clim_b_8868962.html">&#8218;transparency&#8216; mechanismus</a>. Podle Pařížské dohody mají státy za úkol každých pět let vytyčit nové cíle snižování emisí a tyto hlásit orgánu konference. Tyto závazky (takzvané <a href="http://www4.unfccc.int/submissions/indc/Submission%20Pages/submissions.aspx">INDC</a>) ale nejsou právně vymahatelné. Aby se zaručila univerzální participace všech států, nemohlo toto opatření nabýt závazné povahy. Země, které úmluvu ratifikují či alespoň přijmou, mají ale za úkol hlásit orgánu konference, s jakými úspěchy se jim daří své závazky plnit a to poměrně často, konzistentně a určitými stanovenými postupy, včetně následného prověřování nezávislými agenturami.
Tyto zprávy budou posléze projednávány na setkáních stran dohody. Pokud ale stát své závazky nedodrží, nikdo přesně neví, co se stane. &#8218;Potrestání&#8216; bude mít pravděpodobně diplomatický charakter s dopadem na hospodářství a průmysl státu, snížení jeho důvěryhodnosti v oblasti investic a mezinárodních vztahů. Zda ale hrozba těmito konsekvencemi bude dostatečná, není možné předpovědět. Rozvojové státy (včetně Číny a Indie) navíc mají v hlášení větší svobodu &#8211; především v tom, jak často musí reporty podávat.
<h2>Indie</h2>
Na konferenci v Paříži se Indie dostala do hledáčku většiny pozorovatelů především díky svému předchozí postoji &#8211; nepřijímat téměř jakékoli závazky. Indie je stát s 1,2 miliardami obyvatel, kde ale třetina populace trpí energetickou chudobou a prakticky nemá přístup k elektřině. Zároveň se stala třetím největším znečišťovatelem na světě, díky rostoucímu průmyslu a energetickému sektoru závislému na fosilních palivech.
Státní představitelé dříve argumentovali svým právem na rozvoj, který předtím nebyl upřen rozvinutým státům a Číně, a tudíž prakticky odmítali jakékoli mezinárodní opatření k redukci emisí. Na druhou stranu je ale Indie státem, který je vysoce zranitelný v případě i menších klimatických změn. I proto byla její snaha o nalezení společného řešení na konferenci větší než v minulosti. Postoj Indie je nicméně jasný v tom, že bude i nadále udržovat jakožto primární cíl růst hospodářství a postupy, které snižují emise, aplikují pouze tehdy, pokud to bude ekonomicky výhodné (zdůrazňovali tedy princip ekonomické efektivnosti).
<figure id="attachment_16518" style="width: 851px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/02/top4emitters.jpg"><img class="wp-image-16518 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/02/top4emitters.jpg" alt="top4emitters" width="851" height="614" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Vývoj produkce emisí největšími znečišťovateli. Zdroj: UiO</figcaption></figure>
Tento na konferenci často zmiňovaný princip předpokládá, že ekonomicko-transformační politiky budou realizovány, pokud hodnota výsledných benefitů bude vyšší než výdaje za ně vynaložené. Proto byly velkým tématem i mechanismy transferu technologií, tedy postupy, které zajistí přístup k moderním nízkouhlíkovým technologiím především rozvojovým státům, jako je právě Indie, která přístup k mnoha technologiím ještě nemá. Lze předpokládat, že pokud jí budou poskytnuty, závazky, ke kterým se bude zavazovat, budou mnohem ambicióznější. V rámci OSN již existují mechanismy na sdílení technologií, ty se ale zatím nesetkaly s valným úspěchem.
<h2>USA</h2>
Spojené státy jsou druhým největším emitentem skleníkových plynů. Především díky přeorientování od uhlí k zemnímu plynu se podařilo na jejich území v posledních letech emise snížit. Nadále ale USA zůstává zemí vysoce závislou na fosilních palivech. Společně se silnou lobby, značnou polarizací názorů republikánů a demokratů na klimatickou politiku a nedostatečným zájmem ze strany společnosti toto představuje významnou politicko-sociální bariéru pro jakoukoli environmentální politiku.
Snaha Obamova kabinetu o prosazení takzvaného <a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/clean-power-plan-prezidenta-obamy-a-jeho-vliv-na-svetovou-energetiku/">Clean Power Plan</a> nyní navíc podstatně <a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/plan-pro-dodrzeni-klimatickych-zavazku-zmrazil-nejvyssi-soud/">narazila u nejvyššího soudu</a>. Klima tedy v USA zůstává spíše politickým než ekologickým problémem a blížící se prezidentské volby by tak na problematiku mohly vrhnout více světla. Optimističtější prognózy naznačují, že nejspíše alespoň některé Obamovi iniciativy přežijí a budou nakonec implementovány.
<h2>Svět vs. EU?</h2>
Dalo by se tedy shrnout, že ekonomika Číny se začíná postupně měnit, stát investuje značně do obnovitelných, ale stále i do neobnovitelných zdrojů energie. Podíl OZE se nejspíše bude nadále zvyšovat a emise postupně snižovat, ale to jen velmi pomalu.
Pozice Indie bude záležet na ochotně vyspělých států s ní sdílet technologie. Pokud jí budou poskytnuty a bude to ekonomicky výhodné (při zajištění rozvoje a zvyšování kvality života), je Indie ochotna podílet se na světové klimatické politice.
Nakonec vývoj v USA bude moci být lépe predikován po blížících se prezidentských volbách. Je také potřeba pracovat na zvyšování obecného povědomí o hrozbách spojených s klimatickými změnami.
Evropská unie se v globální společnosti snaží zaujmout roli lídra v oblasti klimatické politiky. I přesto, že vytyčila <a href="http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2015/572787/EPRS_BRI(2015)572787_EN.pdf">společný cíl</a> v rámci INDC pro všechny státy (tj. v roce 2030 snížení o 40% oproti roku 1990), vykazuje znaky jisté vnitřní rozpolcenosti, co se týče boje proti klimatickým změnám (viz například <a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/schvali-cameron-skrty-podpor-pro-solarni-energetiku/">postupy premiéra Camerona</a> jen pár dní po ukončení Pařížské konference). Evropských cílů tak tedy bude muset být dosaženo prostřednictvím evropské legislativy, která bude muset být důsledněji implementována a dodržována, a větším zájem o spolupráci ze strany členských států.
Zdroj úvodního fotografie: <a href="http://www.iisd.ca/climate/cop21/enb/">IISD</a>

Co stojí v cestě nízkouhlíkovým ekonomikám

Podle názoru Mezinárodního měnového fondu se dlouhé období nízkých cen ropy, plynu a uhlí podepíše na ochotě investovat do čistých energetických zdrojů. Toto varování zaznělo před setkáním zástupců těžebního kartelu OPEC, na konci listopadu. Ceny ropy se přitom mírně zotavily po vydání prohlášení, že Saudská Arábie plánuje snížit denní produkci ropy o 1 mil. barelů, což v důsledku vyústilo v 2% růst ceny ropy.
<h2>Nízké ceny jako hrozba pro nové technologie</h2>
Prohlášení <a href="http://www.imf.org/" target="_blank">MMF</a> o ohrožení investic do čistých technologií zaznělo z úst vedoucího ekonoma Maurice Obstfelda. Podle něj je zapotřebí nastavit celosvětově <a href="http://oenergetice.cz/elektrina/trh-s-elektrinou/uhlikova-dan-riziko-nebo-reseni/" target="_blank">cenu uhlíku</a> na úroveň, která by odrážela skutečné náklady na spalování fosilních paliv a poskytla zároveň dostatek prostředků na investice do čistých technologií.
Zástupci MFF na <a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/cop21-pariz-navrh-klimaticke-dohody-zacnou-dnes-projednavat-ministri/" target="_blank">Pařížské klimatické konferenci</a> (COP 21) zároveň ve snaze podpořit nezbytné změny, prohlásili, že pokud bude období nízkých cen fosilních paliv trvat dlouho, motivace k zavádění alternativních zdrojů bude nízká.
<blockquote>
„Ceny fosilních paliv zůstanou pravděpodobně dlouho nízké. I přes nedávný pokrok v oblasti nových obnovitelných zdrojů a čistých paliv by ale dlouhodobě nízké ceny fosilních paliv mohly odradit od dalších inovací a investic do technologií ekologických zdrojů. V důsledku by tak byly vyšší emise skleníkových plynů.“ 
prohlásili zástupci MMF Maurice Obstfeld a Rabah Arezki, na probíhající klimatické konferenci v Paříži
</blockquote>
<h2>Levná fosilní paliva</h2>
Jen za posledních 18 měsíců přitom ceny <a href="http://oenergetice.cz/technologie/ropa-prumysl/ropa-vlastnosti-rozdeleni-a-obchodovani/" target="_blank">ropy</a> klesly o 60 %. Ceny plynu za stejné období padly na polovinu a stejně tak i <a href="http://oenergetice.cz/elektrina/svetova-tezba-uhli-prevysuje-spotrebu-ceny-klesaji-na-dlouhodoba-minima/" target="_blank">ceny uhlí postupně klesají</a>. Podle ekonomů měnového fondu ale mají ceny ropy „seberegulující“ vlastnost. S poklesem cen ropy <a href="http://oenergetice.cz/ropa/stojime-na-prahu-ropne-krize/">klesá i množství investic a nově otevíraných vrtů</a>, což v důsledku vede ke snížení nabídky ropy a vyrovnání s tržní poptávkou.
<figure id="attachment_13000" style="width: 410px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/12/price-of-oil-chart1.jpg"><img class="size-full wp-image-13000" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/12/price-of-oil-chart1.jpg" alt="Ceny vybraných fosilních paliv. Zdroj: MFF" width="410" height="351" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Ceny vybraných fosilních paliv. Zdroj: MFF</figcaption></figure>
Existuje přitom řada důvodů se domnívat, že i nadále ceny fosilních paliv výrazně neporostou. Kromě nových nalezišť a získávání ropy způsobem <a href="http://oenergetice.cz/plyn/bridlicovy-plyn-usa-vs-evropa/" target="_blank">hydraulického frakování</a> jde i o <a href="http://oenergetice.cz/ropa/kartel-opec-nejspise-svoji-tezbu-neomezi-cenova-valka-bude-pokracovat/" target="_blank">neochotu kartelu OPEC snížit produkci</a>, což na trhu vytváří přebytek nad přirozenou poptávkou. K těmto faktorům se přidává i plánované <a href="http://oenergetice.cz/ropa/ukonceni-sankci-proti-iranu-povede-k-dalsimu-snizeni-ceny-ropy/" target="_blank">zvyšování exportu surovin z Íránu</a> a zmírnění světové poptávky po ropě.
Zdroj úvodní fotografie: MMF

Ropa

MMF: Nízké ceny fosilních paliv brzdí rozvoj nových technologií

Na pařížské klimatické konferenci jsou v plném proudu jednání o nové podobě boje s klimatickými změnami. Čína chce na tomto poli přispět snížením emisí CO2 z uhelných elektráren o 180 milionů tun do roku 2020.
Podle středečního prohlášení čínské vlády má tato země, která trpí velmi špatnou kvalitou ovzduší, snížit produkci emisí škodlivých látek při výrobě elektrické energie o 60 %. Oficiální zpráva na webu People’s Daily ovšem neuvádí, jakým způsobem těchto cílů bude dosaženo.
Čína je globálně <a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/nejvetsi-producenti-co2-na-svete/">největším producentem emisí</a> skleníkových plynů. Samotné čínské hlavní město Peking je od začátku týdne sužováno smogovou situací, což vyústilo v uzavření některých dálnic, pozastavení stavebních činností a výzvu občanům, aby se raději zdržovali doma.
Smogová situace byla způsobná kombinací několika faktorů. Svou úlohu hraje počasí a rychlost proudění větru. Dalším důvodem je rozbíhající se topná sezóna. Situace, která se zlepšila ve středu, je ovšem jedním z řady varovných signálů, jež podtrhují důležitost prosazení razantnějších změn v oblasti ochrany ovzduší v největší ekonomice světa.
<h2>Čína mění svou enviromentální politiku</h2>
Čína si začíná uvědomovat nutnost změn, ještě v roce 2009 na klimatické konferenci v Kodani byla Čína obviňována z blokování dohody, ale zhoršující se enviromentální situace přiměla čínskou vládu svůj postoj přehodnotit.
Již v srpnu <a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/cina-schvalila-novelu-zakona-o-znecistovani-ovzdusi-podle-odborniku-neni-prilis-uzitecna/">Čína schválila novelu 15 let starého zákona</a> o znečišťování ovzduší, ten nyní poskytne státu větší pravomoci potrestat znečišťovatele a právní rámec pro omezení spotřeby uhlí, největšího zdroje čínského smogu.
Redukce uhelného sektoru a podpora čistších forem energie, to jsou hlavní pilíře čínských klimatických závazků, které mají znamenat vrchol v produkci čínských emisí okolo roku 2030.
Čínský delegát na Pařížské konferenci Su Wei však s obavami poznamenal, že závazky bohatých států v omezování emisí skleníkových plynů nepovažuje za dostatečné, stejně jako pomoc rozvojovým zemím s financováním opatření vedoucích k omezování emisí.
Zdroj úvodní fotografie: news.mit.edu