Prezident Macron: Vrátí slávu Francii a její jaderné energetice?

Francie je tradiční baštou evropské atomové energetiky i jaderného průmyslu. V posledních letech ale toto odvětví zažívá velkou krizi. Francii i celé Evropě hrozí ústup ze slávy.

Nyní přichází nový francouzský prezident Emmanuel Macron, od kterého jeho voliči očekávají, že ukončí celkový ekonomický marasmus v zemi. To se má pochopitelně týkat i atomové energie. Jádro patří k francouzským pýchám, mnozí Francouzi stále vidí v jaderné energetice budoucnost. Podle všeho k nim patří i Macron. Nic na tom nemění ani skutečnost, že je zároveň velkým zastáncem obnovitelných zdrojů a že ho v předvolební kampani svým kladným postojem k atomu předčila jeho soupeřka Marine Le Penová.

Svým způsobem je na tom Macron paradoxně podobně jako americký prezident Donald Trump. Je totiž jasné, že pokud se Francie a Amerika v jaderné energetice nevzpamatují, Západ v tomto ohledu vyklidí prostor Číně, Rusku a možná Jižní Koreji.

Restart bude těžký

Současná výchozí situace není pro Macrona vůbec dobrá, problémů kolem jádra se nahromadilo příliš. Všichni už dávno vědí o neuvěřitelném prodražování a protahování staveb nových francouzských reaktorů EPR – ať už v samotné Francii (Flamanville) nebo ve Finsku (Olkiluoto).

A výčet může pokračovat: velké ekonomické potíže francouzské firmy EDF, která jaderné reaktory provozuje; obří finanční potíže společnosti Areva, která tyto reaktory staví; odstávky francouzských jaderných bloků kvůli obavám, že obsahují vadné díly, a informace o zfalšované dokumentaci při výrobě těchto komponent.

Odstupující prezident Francois Hollande během kampaně před předchozími volbami potřeboval podporu zelených a slíbil jim, že bude pracovat na snížení podílu jádra při výrobě elektřiny ze 75 % na 50 %. Tento plán stále platí, i když je velmi pravděpodobné, že jeho deklarované splnění do roku 2025 není reálné.

Francie se za Hollanda fakticky vzdala svého postavení lídra mezi skupinou zemí Evropské unie, které chtějí atomovou energii dále rozvíjet. Roli Paříže fakticky převzal Londýn, i s tím je ovšem vzhledem k brexitu konec.

Hodně se zkomplikovaly také česko-francouzské vztahy, tedy vztahy mezi dvěma zeměmi s tradičním jaderným průmyslem, které se ještě před několika lety snažily společně prosazovat jadernou energetiku v rámci Evropské unie. Zlom nastal po vyřazení francouzské Arevy z později zrušeného tendru na dostavbu Temelína v roce 2012. A trvalo dlouho, než se pak podařilo napětí mezi Paříží a Prahou zase uvolnit.

Britský vzor

Emmanuel Macron v předvolební kampani slíbil, že se bude plánu na redukci podílu jádra držet. Informace, které se podařilo v posledních týdnech získat agenturám Bloomberg a Reuters z jeho okolí, ale naznačují, že bude v tomto ohledu velmi opatrný. Zmiňovaný pokles na 50 % vyrobené elektřiny údajně může trvat déle. Původní cíl, že se tak má stát do roku 2025, podle všeho není žádné dogma. Politika šéfa Elysejského paláce zřejmě bude pragmatická: Francie by neměla být nadmíru závislá na jednom zdroji energie, ale zároveň by se neměla vzdávat potenciálu tradičního jaderného odvětví.

Macron naopak hodlá podniknout další kroky, které mají francouzský atomový průmysl posílit a tamní jadernou energetiku nejenom udržet, ale také zbavit jejích současných problémů.

Podle zdroje agentury Reuters z Macronova týmu by nový prezident dokonce mohl zvážit zavedení britského systému garantovaných cen elektřiny z nových jaderných reaktorů – takzvaný Contract for Difference. Výhodou tohoto mechanismu je, že už ho Evropská komise schválila v případě britské elektrárny Hinkley Point – tedy té, kterou ostatně mají s čínskou finanční pomocí stavět právě Francouzi.

Pokud se tyto informace potvrdí, znamenalo by to, že ve Francii není konec ani se stavbou nových jaderných elektráren. Ty by mohly nahradit část z desítek dosluhujících bloků, Francie v současnosti provozuje 58 reaktorů.

Atomový realismus

Pokud se pozorovatelé finálového duelu francouzských prezidentských voleb zaměřili také na postoje obou kandidátů v energetice, museli nabýt dojmu, že Le Penová podporuje atomovou energetiku mnohem více než Macron. Kandidátka Národní fronty byla proti jakémukoliv omezování jádra ve Francii, dokonce odmítala už schválené odstavení elektrárny Fessenheim u německých hranic, a naopak chtěla stopnout rozvoj větrné energetiky.

Přesto se objevila i témata, v nichž mohl udělat větší radost advokátům jádra naopak Macron.

Le Penová kupříkladu odmítala, aby francouzská společnost EDF pokračovala v britském projektu stavby nových reaktorů v Hinkley Point. Macronova soupeřka chtěla, aby se EDF držela rozvoje jaderné energetiky v samotné Francii. Vítěz voleb naopak považuje projekt Hinkley Point za velmi důležitý pro rozvoj francouzského jaderného průmyslu.

I zastáncům atomové energetiky tak koneckonců může ekonomický realismus zvoleného prezidenta imponovat více než rétorika Le Penové. Emmanuel Macron je bývalý socialista, který se ale zároveň profiloval jako ekonomický reformátor – podobně jako před časem britský premiér Tony Blair.  V mnoha záležitostech bude pravděpodobně hledat zlatou střední cestu. Macron hodlá omezovat roli státu ve francouzské ekonomice, zjevně si ale také uvědomuje, jak důležitá je silná firma EDF s majoritním podílem státu pro tamní energetiku i průmysl.

Státní injekce

Jednou z prvních záležitostí, které nyní bude nutné řešit, je dotažení projektu, jenž má postavit francouzské jaderné firmy zase pevně na zem. Tyto firmy získávají podporu státu, kterou musí ještě částečně schválit Brusel. Od Macrona lze očekávat, že bude francouzskou pozici tvrdě hájit – sám se ostatně pod tímto projektem podepsal jako bývalý ministr hospodářství a průmyslu.

Francouzský stát už se podílel na navýšení kapitálu EDF, která má převzít pod svá křídla reaktorový byznys Arevy. EDF se tak stane společností, jež jaderné reaktory nejen provozuje a financuje, ale také sama vyvíjí. V době sílící konkurence z Ruska, Číny a Koreje je to možná pro Francii jediná šance.

Druhá část Arevy se pak má díky státní podpoře transformovat do nové společnosti, která se bude držet dalšího tradičního byznysu – těžby uranu, výroby jaderného paliva a souvisejících služeb. Celková finanční injekce ze strany francouzského státu dosáhne zhruba deseti miliard eur. Nezdá se ale, že by měl Macron jakékoliv pochybnosti o její správnosti. Bez této státní podpory by se Francouzi mohli se svými globálními ambicemi v jaderné energetice rovnou rozloučit.

Stejně tak se nový prezident bude snažit posílit dlouhodobý ekonomický potenciál Francie díky podpoře rozvoji obnovitelných zdrojů.

Jinak než Německo

Pokud jde o další osud jaderné energetiky v samotné Francii, Emmanuel Macron dával najevo, že v mnoha ohledech ještě čeká na detailní odborné posudky. Audit francouzského jaderného regulátora na přelomu let 2018-2019 by měl ukázat, jestli se vyplatí prodlužovat životnost stávajících jaderných reaktorů. Stejně tak si hodlá Macron vyžádat analýzu skutečných nákladů jaderné energetiky a jejich srovnání s jinými zdroji.

Otázkou zatím zůstává i to, jak vlastně nový prezident dokáže prosazovat své politické představy, když není představitelem ani jedné z tradičních stran. Hodně bude záležet na výsledku příštích parlamentních voleb.

V posledních letech se mnohokrát ukázalo, že v jaderné energetice není nouze o náhlé zvraty. Ani ve Francii, ani jinde ve světě. Různá překvapení nás mohou čekat i v budoucnu.

Zatím se ale zdá, že Macronův realismus je v souladu s přáním většiny francouzských voličů. „Jádro ve Francii má budoucnost a bude tady celá další desetiletí,“ prohlásil Macron během jedné z nedávných politických debat. Momentálně to tedy vypadá na mírný ústup atomu ve francouzském energetickém mixu, jenž má být vyvážen ambicemi na zahraničních trzích a který má zatím hodně daleko k německému protijadernému nadšení.

Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.