Stagnace jaderné energetiky v Evropě a USA - 1. část

Navzdory potenciálu jaderné energie jako nízkouhlíkové náhrady fosilních paliv, pokrývajících základní zatížení, je veřejnost i nadále skeptická. Jaké jsou kořeny politické apatie a nepřátelství veřejnosti k jaderné energii? Může rozsáhlé odmítání jaderné energie ohrozit světovou snahu o zabránění změny klimatu?

Jaderná energie hraje důležitou roli v mezinárodním úsilí za omezení škodlivých dopadů změny klimatu. Mezinárodní energetická agentura (IEA) vidí schopnost jaderných elektráren pokrýt základní zatížení jako praktický prostředek ke snížení globální závislosti na fosilních palivech.

Podle „dvou-stupňového scénáře“ (2DS – two-degree scenario) agentury by budoucí energetický mix, od kterého se očekává omezení nárůstu průměrné světové teploty na nejvýše 2 °C, měl oproti dnešku v roce 2050 obsahovat poloviční podíl fosilních paliv, tedy jejich zhruba 40% podíl na světové výrobě energie. Tento scénář počítá s jadernou energetikou jako s hlavním nízkouhlíkatým zdrojem pokrývajícím základní zatížení a doplňujícím tak přerušovanou výrobu obnovitelných zdrojů.

Nicméně podpora hlavní role jaderné energetiky se především v Evropě a USA zdá čím dál více nejistá. Jádro je v relativním úpadku, oproti 18 % v roce 1996 poklesl její celosvětový podíl v roce 2013 na 11 %. I přes to, že je v současné době po celém světě ve výstavbě více než 70 nukleárních reaktorů, celková celosvětová kapacita stále klesá z důvodu stávajícího i nadcházejícího odstavování desítek stárnoucích jaderných bloků.

V květnu 2014 IEA odhadovala, že světová instalovaná kapacita jaderných zdrojů směřuje k zaostání za cílem scénáře 2DS o 7-25 % v roce 2025.

Proč v době boje proti změně klimatu osvědčená a spolehlivá technologie, která je při srovnání s uhelnými či plynovými elektrárnami prakticky bez emisí oxidu uhličitého, nenachází své místo ve světě snažícím se vymanit ze závislosti na fosilních palivech?

Složitá ekonomika

Jednou z hlavních překážek na kterou naráží společnosti uvažující o výstavbě nukleárních reaktorů je složitá ekonomika. Výstavba jaderné elektrárny vyžaduje výrazné počáteční investice jak finanční, tak i časové. Na následujícím grafu jsou uvedené původní náklady výstavby v USD za kW instalované kapacity jednotlivých jaderných elektráren včetně přírůstku ceny vlivem průtahů v realizaci.

Na dalším grafu jsou poté k vidění rozdíly v investičních nákladech v různých částech světa včetně jejich rozptylu.

Závazek k takovému obrovskému úkolu vyžaduje podobně velké úsilí v řízení rizik. Výsledkem je, že většina nukleárních projektů je realizována na regulovaných energetických trzích jako v Číně a v americkém státě Georgia, kde jsou investoři alespoň částečně ujištěni, že vyráběná energie bude oceněna s určitou ekonomickou jistotou. Ve Velké Británii musela vláda poskytnout záruku ceny skrze Contract for Difference, kde investoři výstavby Hinkley Point C, jediného jaderného projektu v zemi, mohou počítat s jistotou výkupních cen.

Přístup veřejnosti

Potřeba podpory jaderného růstu v konkurenčním trhu s energií znovu zdůrazňuje význam politické a veřejné podpory pro technologii obecně. To je oblast ve které jaderný sektor strádá a to zejména v návaznosti na událost ve Fukušimě v roce 2011. Průzkum, který byl proveden výzkumnou agenturou GlobeScan pro BBC v listopadu 2011, ukázal znatelný nárůst odporu proti jaderné energetice oproti předchozím průzkumům.

Pouze 22 % z 23 000 dotazovaných lidí v 23 zemích si myslelo, že jaderná energetika je bezpečná a podpořilo by výstavbu nových elektráren, 39 % podpořilo využití stávajících nukleárních reaktorů, aniž by byly budovány nové a 30 % bylo zcela pro odstavení jaderných elektráren.

S míněním širší veřejnosti o jaderné energetice přecházející z apatie až k absolutnímu odsuzování není žádným překvapením, že mnohé vlády jsou neochotné prosazovat výstavbu nových jaderných elektráren, navzdory tomu, že moderní nukleární reaktory III. a III.+ generace obsahují systémy pasivní bezpečnosti, které řeší mnohé z obav veřejnosti.

Jaderná stagnace na Západě

V Evropě a USA se anti-nukleární postoje utužují a i největší jaderné velmoci se strachují. Velká Británie učinila záruky ohledně podpory Hinkley Point C, ovšem nyní čelí hrozbě soudního sporu u Soudního dvora Evropské Unie, se kterým přišlo anti-nukleárnímu Rakousko napadající legislativní korektnost podpory.

Po odstavení 40 let staré elektrárny Vermont Yankee v listopadu 2014 klesl počet provozovaných reaktorů v USA pod 100 poprvé za desítky let a 4 nové reaktory, které jsou ve výstavbě stěží zaplní „díru“ stárnoucích jaderných elektráren. Americká jaderná energetika je chycena ve svízelné pozici mezi prezidentem Obamou, který je vstřícný k jaderné energetice, ale je důraznější v prosazování obnovitelných zdrojů, a na druhé straně převažujícími republikány, kteří podporují fosilní paliva a deregulovaný energetický trh.

I Francie, jaderná velmoc, spoléhající se ze tří čtvrtin celkové své výroby na jadernou energetiku, je nucena ustupovat.Omezení jaderné energetiky v energetickém mixu bylo klíčovým slibem prezidenta François Hollanda v prezidentských volbách v roce 2012. V létě ministr energetiky Ségolène Royal oznámil, že vláda plánuje v roce 2025 snížit závislost země na jaderné energetice až o 50%, to vedlo k okamžitému spekulacím, které reaktory budou čelit odstavení.

Ostatní odklony od jaderné energetiky se zdají být mnohem těsněji napojeny na reakci veřejnosti na události ve Fukušimě. V létě 2011, jen pár měsíců po japonské tsunami, se plány italského premiéra Silvia Berlusconiho restartovat spící jaderný program, mající za cíl snížit závislost na dovozu ruského plynu, setkaly s masivní proti-reakcí veřejnosti, když 94 % voličů hlasovalo proti jaderné energetice.

Pokračování v dalším článku již brzy…