Energetická chudoba, strašák pětiny českých domácností

Problém energetické chudoby, kdy se energie stávají cenově nedostupnými, netrápí pouze rozvojové země, ale čím dál častěji se tento fenomén objevuje i v rozvinutých zemích Evropy. Podle výpočtů Evropské komise jen v ČR je energetickou chudobou ohroženo téměř 20 % domácností. Jak přesně je energetická chudoba definována a jakým způsobem je možné ji čelit shrnuje následující článek.

Nedostatek a nedostupnost energetických zdrojů je vnímána především jako problém rozvojových zemí. Podle údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) nemá přistup k elektřině více jak miliarda lidí a více jak 2,5 miliardy lidí spoléhají energeticky především na biomasu (primárně dřevo). V posledních letech se ovšem kvůli rychlému růstu cen energií, zejména cen elektřiny a cen zemního plynu, dostává do problémů se zabezpečením svých energetických potřeb čím dál více domácností i ve vyspělých zemích.

Přitom pohledy na dostupnost energií se zásadně liší. Dle některých názorů má být dostupná energie jednou z nejvyšších priorit v politice států, neboť život bez dostatku energií není v moderní společnosti možný. Jiný pohled bere energie jako pouhé komodity, na které je třeba uplatňovat tržní pravidla. S postupnou liberalizací v oblasti energetiky se elektřina, plyn a částečně i dodávka tepla staly tržními komoditami, které ovšem mohou být pro některé domácnosti příliš drahé. Takové domácnosti se poté obecně označují jako ohrožené energetickou chudobou.

Co je energetická chudoba

Energetickou chudobu je možné definovat různými způsoby. Ve Velké Británii, která má jako vyspělá země s tímto fenoménem nejdelší zkušenosti, je energetická chudoba definována následovně.

„Domácnost se považuje za energeticky chudou, když utratí více jak deset procent svých příjmů za odpovídající vytápění mezi 18 a 21 °C.“

Evropská komise využívá podobnou definici.

„Energetická chudoba nastává tehdy, když domácnost má potíže nebo nemůže vytopit byt na teplotu 18 až 21 °C za cenu, kterou si může finančně dovolit. Přitom musí být zachovány další služby spojené s dodávkou energií, jako je dodávka elektřiny, doprava, internet.“

Teploty 18°C a 21°C jsou určeny dle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO).

Často se v souvislosti s energetickou chudobou používá anglické „Heat or eat“, které se dá přeložit jako „Topit nebo jíst“. Tato fráze velmi obecně shrnuje problém, kdy energeticky chudá domácnost je nucena žít bez dostatečného množství energie, případně je v souvislosti s platbou účtů za energie zadlužená.

Koho a proč postihuje energetická chudoba

Mezi nejobecnější příčiny energetické chudoby se řadí nedostatečný příjem domácnosti, neefektivní způsob vytápění, nedostatečná izolace a vysoké ceny energií.

V Evropě je dle odhadů energetickou chudobou ohroženo 50 až 125 milionů lidí. Velký nárůst ohrožených energetickou chudobou je spojen především s nedávnou ekonomickou krizí a neustálým nárůstem koncových cen energií, přesto, že ceny samotných komodit klesají.

V České republice není energetické chudobě věnována velká pozornost, ačkoliv je zde dle výpočtu Evropské komise ohroženo téměř 20 % domácností. Na hraně je mnoho lidí a to především v rizikových domácnostech. Přesto, že v ČR existuje sociální příspěvek na bydlení, ve kterém je obsažen i příspěvek na energie, není situace dostatečně monitorována a není proto jasné, kolik domácností se s energetickou chudobou reálně potýká. Dle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) pobírá 11 % domácností příspěvek na bydlení. Zároveň ovšem existují odhady samotného MPSV, že reálně ohrožených může být i dvojnásobek.

Nejčastěji ohroženými energetickou chudobou jsou především lidé v důchodovém věku, kteří žijí ve špatně zateplených velkých domech a nemají dostatek financí na zateplení, nebo přestěhování. Další ohroženou skupinou jsou domácnosti bez jednoho z rodičů a domácnosti s více dětmi.

Možná řešení

Na problém energetické chudoby je možné nahlížet z různých úrovní řízení. Existují proto celoevropská, národní i lokální řešení. Samotná řešení mohou být ekonomického, regulatorního nebo informačního charakteru.

Evropská unie ve své směrnici 2009/72/ES například ukládá členským státům přijmout dostatečná opatření na ochranu koncových zákazníků. Cílem je vytvořit dostatečné záruky na ochranu zranitelných odběratelů. Spolu se směrnicí 2009/73/EC je pak definováno, že se národní státy mají soustředit na ochranu zákazníků, kterých se energetická chudoba týká. EU se především zaměřuje na to, aby byl zákazník dostatečně informován o svých právech, aby měl možnost volby mezi různými dodavateli energií a měl možnost jednoduše srovnávat produkty na trhu (jako je tomu například v porovnání cen elektřiny na našem webu).

Národní řešení jsou napříč státy různá. Některé státy preferují ekonomická řešení typu podpory pro nízkopříjmové domácnosti, jiné využívají speciálních tarifů nebo dodavatelů energií. Cílem je obecně buďto finanční podpora domácností, nebo možnost využít prostředků ke zvýšení energetické účinnosti (např. obdoby českého programu Zelená úsporám či kotlíkových dotací).

Regionálním, případně i státním řešením je pak jasně definovaný postup pro energetické společnosti v případě, že se domácnost ocitne v situaci, kdy nemůže za energie zaplatit. Takové domácnosti může být nabídnuta možnost sjednání splátkového kalendáře, případně možnost instalace speciálního elektroměru omezujícího spotřebu na určitou hodnotu (limiter). V některých státech je nutné, aby zástupce energetické společnosti navštívil domácnost před odpojením, probral a nabídl možnosti další spolupráce a uvědomil i místní sociální instituci. Je také vhodné podporovat iniciativy na výměnu starých spotřebičů za moderní nízkoenergetické.

Vodárenský efekt a růst nerovností

Problém energetické chudoby bude s největší pravděpodobností dále narůstat s rozvojem decentralizované energetiky. Pokud se stále více domácností bude odpojovat od společné distribuční sítě, nastane podobný efekt jako u vodárenství v 90. letech.

Dnes mají distribuční společnosti největší část svých nákladů ve formě stálých (fixních) nákladů. Ty je třeba platit ať již je síť využívána, nebo ne. Pokud tedy bude klesat počet připojených zákazníků, bude třeba rozdělit stejné stálé náklady mezi menší množství odběratelů. Těm, kteří nebudou schopní se od sítě odpojit, bude neustále narůstat složka za distribuci. To je důvodem proč v současnosti na evropské i české úrovni vznikají návrhy na změnu tarifního systému, který by dokázal tento problém řešit.

S největší pravděpodobností je však možné očekávat další zvyšování nerovností a s tím související růst množství domácností, které nedokáží platit účty za energie.