CCS má v Norsku potenciál uspět, tvrdí studie ministerstva

Norsko by mohlo do roku 2022 realizovat kompletní systém pro zachytávání a ukládání oxidu uhličitého. Vychází to ze studie proveditelnosti, kterou v pondělí vydalo Norské ministerstvo pro ropu a energetiku.

Studie proveditelnosti demonstrovala flexibilní řetězec činností a zařízení pro zachytávání a ukládání oxidu uhličitého, technologie známé jako Carbon Capture and Storage (CCS). Norské ministerstvo pro ropu a energetiku, které v pondělí studii vydalo, navrhuje proces, v němž je namísto přepravy oxidu uhličitého pomocí potrubí využita lodní přeprava. Celý řetězec by mohl být podle studie vybudován do 6 let.

„Náklady na plánování a investice pro takový řetěz jsou odhadovány na 7,2 až 12,6 miliard norských korun (bez DPH) (20,1-36,5 miliard korun),“ uvádí studie s tím, že odhady nákladů jsou zatíženy nejistotou ve výši 40 % spodní a horní hranice intervalu.

Oslo uvedlo, že by mohlo zachytávat CO2 z průmyslového provozu, přepravovat jej lodí a ukládat do prázdných rezervoárů v Severním moři za 4,3-7,6 miliardy norských korun (12,5-22 miliard norských korun).

Podle ministerstva může být oxid uhličitý zachytáván v závodě na výrobu amoniaku společnosti Yara International vyrábějící hnojiva a ve spalovně odpadu vlastněné městem Oslo, v cementárně společnosti HeidelbergCement na jihu Norska je možné zachytávat výfukové plyny.

Oxid uhličitý muže být následně přepravován loděmi, tvrdí ministerstvo s odvoláním na společnost Gassco, operátora infrastruktury přepravy plynu v Severním moři. Další možností je přeprava potrubími, což bylo potvrzeno ropnou společností Statoil.

Norská vláda uvedla, že v říjnu předloží další plány ohledně CCS technologie v souvislosti s plánováním státního rozpočtu na rok 2017.

Zásadní technologie, dosud ovšem problematická

Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) je technologie CCS zásadní pro snižování globálních emisí oxidu uhličitého, současně provozované projekty se ovšem setkávají s technologickými a finančními problémy. 

V současné době jediný komerčně provozovaný projekt CCS se nachází v kanadském Saskatechwanu a zachytává CO2 produkovaný uhelnou elektrárnou Boundary Dam. Projekt bojuje s účinností zachytávání která při reálném provozu dosahuje 40 %, což je méně než poloviční hodnota oproti předpokládané účinnosti 90 %. Úprava systému z loňského října by měla problémy s účinností odstranit.

Americký projekt v Kemper Country se již trojnásobně prodražil a jeho dokončení je neustále odkládáno. Další ranou pro technologii CCS je zrušení podpory ve Velké Británii, kvůli němuž pozastavily své projekty společnosti Shell a SSE.

Podle Světového CCS institutu je v současné době v provozu 15 velkých CCS projektů.