Jak se připravit na blackout? ČEPS bude spouštět novou službu „SOS“

ČEPS otevřel veřejnou konzultaci k zavedení nové podpůrné služby označené jako Schopnost obnovy soustavy (SOS). Konzultace se týká návrhu změn Pravidel provozování přenosové soustavy, konkrétně Kodexu PS – část II a Kodexu PS – část V. Připomínky je možné podat od 23. dubna do 24. května 2026, přičemž ČEPS výslovně uvádí, že předmětem konzultace jsou pouze změny vyznačené žlutě v příslušných dokumentech.

Z technického hlediska nejde o marginální úpravu slovníku podpůrných služeb. Kodex PS definuje pravidla pro připojení a užívání přenosové soustavy, podmínky pro poskytování podpůrných služeb a další provozní rámec nutný pro bezpečnost a spolehlivost soustavy. Část II Kodexu se zabývá podpůrnými službami, jejich technickými funkcemi, podmínkami poskytování, certifikací a pravidly nákupu. Část V pak popisuje mimo jiné plán obrany soustavy a plán obnovy, tedy strategii, priority a odpovědnosti při obnově po systémové poruše typu black-out.

Dosavadní rámec ČEPS již rozlišuje podpůrné služby výkonové rovnováhy, jako jsou FCR (zálohy pro automatickou regulaci frekvence), aFRR (automaticky aktivované zálohy pro regulaci výkonové rovnováhy) nebo mFRR (manuálně aktivované zálohy), a dále tzv. ostatní podpůrné služby. Mezi ně patří například ostrovní provoz (OP) a start ze tmy (BS, black start). Právě start ze tmy je schopnost bloku najet bez vnějšího napětí, dosáhnout požadovaného napětí, připojit se k síti a napájet ji v ostrovním režimu. ČEPS jej popisuje jako službu umožňující obnovu dodávky po úplném nebo částečném rozpadu soustavy.

Nová služba SOS proto působí jako posun od certifikace jednotlivé schopnosti zdroje směrem k širšímu systémovému produktu obnovy. Jinými slovy, nejde jen o otázku, zda konkrétní elektrárenský blok „umí nastartovat ze tmy“, ale zda je jako celek schopen plnit roli v postupné obnově elektrizační soustavy: vytvořit napěťový ostrov, stabilizovat frekvenci a napětí, umožnit připojování dalších prvků soustavy a spolupracovat s dispečerským řízením. To je důležité zejména proto, že obnova po blackoutu není jednorázový start zdroje, ale koordinovaná sekvence kroků, při níž se elektrizační soustava znovu skládá z lokálních ostrovů do synchronně pracujícího celku.

Tento vývoj zapadá do evropského rámce NC ER (Network Code on Emergency and Restoration), tedy kodexu sítě pro nouzové stavy a obnovu elektrizační soustavy. ENTSO-E uvádí, že tento kodex stanovuje procesy, které mají provozovatelé přenosových soustav dodržovat při incidentech v síti, a jeho nařízení pokrývá mimo jiné návrh plánu obnovy, re-energizaci, řízení frekvence, resynchronizaci, komunikační postupy a testování schopností výrobních modulů.

Proměna zdrojové základny

Význam SOS roste s proměnou zdrojové základny. Česká soustava byla historicky postavena na velkých synchronních zdrojích, které kromě samotné výroby elektřiny poskytovaly i část fyzikálních vlastností soustavy: setrvačnost, zkratový výkon, regulační schopnosti, jalový výkon a v některých případech i schopnost ostrovního provozu či startu ze tmy. S odstavováním uhelných zdrojů a růstem výroby z obnovitelných zdrojů připojených přes výkonovou elektroniku se tyto schopnosti přestávají brát jako samozřejmý vedlejší produkt výroby. Právě proto se z nich postupně stávají samostatně definované, měřené, certifikované a oceňované služby.

Zahraniční vývoj ukazuje, že podobný problém řeší i jiné evropské země. Němečtí provozovatelé přenosových soustav například popisují, že pro obnovu po rozsáhlém výpadku jsou nutná zařízení schopná samostatně napájet předem vymezenou část sítě bez externího napájení a zároveň regulovat frekvenci a napětí. Německý model navíc směřuje k transparentnímu, nediskriminačnímu a tržně založenému pořizování těchto schopností, přičemž tendry mohou zahrnovat i zdroje, které v době soutěže ještě nejsou pro black start plně vybaveny, ale musí se jím stát do zahájení poskytování služby.

Zavedení SOS se jeví jako správný krok, protože pojmenovává službu, která byla pro stabilitu soustavy vždy zásadní, ale v éře velkých konvenčních zdrojů často splývala s běžnou provozní realitou. Energetická transformace však odděluje výrobu elektřiny od systémových schopností. Pokud má česká elektrizační soustava bezpečně projít útlumem uhlí a růstem decentralizované výroby, musí být schopnosti typu start ze tmy, ostrovní provoz a koordinovaná obnova po blackoutu explicitně nakoupeny, testovány a zaplaceny.