EDF upravila termín a náklady zprovoznění jaderného bloku Flamanville 3
Projekt nového francouzského jaderného bloku typu EPR Flamanville 3 čelí dalšímu zpoždění a zdražení. Nový plán počítá se zavážkou jaderného paliva o tři čtvrtě roku později než ten původní. Zároveň EDF zvýšila očekávané náklady projektu na 13,2 miliardy EUR (téměř 320 miliard Kč). Původně měl blok vstoupit do komerčního na přelomu let 2012 a 2013, nyní to vypadá, že tohoto milníku dosáhne nejdříve na přelomu let 2024 a 2025.
Francouzská energetická společnost EDF zveřejnila nové informace týkající se projektu jaderného bloku Flamanville 3. Původní termín zavážky jaderného paliva posunula EDF z druhého čtvrtletí příštího roku na první čtvrtletí roku 2024. Jako hlavní důvod posunu společnost uvedla zpracování studií k procesu tepelného uvolnění vnitřního napětí (stress-relieving heat treatment - SRHT) některých svarů.
"Naše týmy nyní přešly do závěrečné fáze tepelného zpracování modernizovaných svarů, které uvolňuje vnitřní napětí. Zároveň pracují na uzavírání hlavního sekundárního okruhu," uvedla společnost EDF.
Po zavezení jaderného paliva čekají blok další procesy, včetně inspekcí všech bezpečnostních systémů reaktoru, horké funkční zkoušky a první dosažení kritického stavu. Při 25 % jmenovitého výkonu pak bude reaktor připojen k elektrické síti. Uvedení do komerčního provozu se tak dá očekávat na přelomu let 2024 a 2025.
Výstavba Flamanville 3 začala v roce 2007 a oproti původnímu plánu nabrala již více než 10leté zpoždění.
Zdražení o další stovky milionů EUR
Kromě posunu termínů EDF opět navýšila i odhad nákladů na blok typu EPR s instalovaným výkonem 1600 MW o 500 milionů EUR (přes 12 miliard Kč). Nyní tak společnost plánuje částku 13,2 miliardy EUR (téměř 320 miliard Kč), přechozí odhad nákladů pocházel z letošního ledna. Tenkrát EDF navyšovala náklady o 300 milionů EUR (7,3 miliardy Kč).
První jaderné bloky typu EPR jsou provozovány v čínské elektrárně Taishan od roku 2018, respektive 2019. První evropský EPR ve finské elektrárně Olkiluoto 3 je v poslední fázi před uvedením do komerčního provozu. Další dva bloky se pak staví ve Spojeném království v elektrárně Hinkley Point C s očekávaným spuštěním v letech 2027 a 2028.
Mohlo by vás zajímat:
idealny kandidat na stavbu reaktorov v Cechach :-)
Treba im kúpiť kalkulačku a kalendár.
Flamanville a Olkiluoto jsou názorným příkladem, jak se v EU staví jaderné elektrárny. Asi nikdo nemůže doufat, že by nás v následujících 15 letech mohli "zachránit".
No a v USA to nemí lepší, viz Westinghouse.....
Co dělat???
Co takhle ubrat s klimatickou hysterií? Příroda je silnější než člověk, i když člověk dokáže hodně škodit....
Flamanville a Olkiluoto jsou názorným příkladem, jak EDF v EU staví prototypy reaktorů III. gerenace. Nic víc, nic míň. Vůbec nic to nevypovídá o tom, jak budou jiní dodavatelé (nebo i stejný) stavět n-tý reaktor III. generace.
A že už toho třeba kanadský Westinghouse postavil tolik :-) :-) :-)
Jen se opakuji: v USA samotných o Westinghouse nemají zájem, přestože jejich elektrárny stárnou, a raději spoléhají na malé modulární reaktory, které jsou na Západě zatím ve hvězdách.
Westinghouse je kanadský asi jako Prazdroj je japonský, Mirku. Westinghouse reaktory nestaví, dělá jen inženýring. Přesto je o jeho reaktor nejen v EU zájem, ač jste neustále tvrdil opak.
Westinghouse je nyní vlastněný dcerou kanadského invesičního fondu Brookfield Renewable Partners a kanadskou firmou zabývající se zpracováním uranu Cameco Corp. Předtím byl vlastněnkanadským investičním fondem Brookfield Business Partners, který se marně snažil prodat Westinghouse alespoň po částech. Podařilo se to až velmi nedávno.
Po vyřazení tzv. nedemokratických zemí (Rosatomu a čínských CGN/CNNC) je rozhodování o dodavateli dáno politicky. O Westinghouse, a podobně o jihokorejskou KHNP, je takový zájem třeba v Polsku.
Znovu: proč není o Westinghouse zájem v USA samotných?
Westinghouse dodává design a zařízení pro jaderný okruh a Bechtel dodává design a zařízení pro sekundární okruh, K tomu má Bechtel na starosti stavební práce jako takové. To jsem zvědavý, kolik z toho v Dukovanech dostanou české firmy, když je Westinghouse dosud ignoroval.
Prazdroj samozřejmně není český. Získala jej od IPB kdysi za hubičku Nomura, která Prazdroj dále prodala. Už nemám přehled, kdo je nyní konečným vlastníkem
Emile, ještě jsem se zapomněl zeptat: kde uzavřel Westinghouse nějaké závazné (!!) smlouvy jako dodavatel? Tedy, kromě Polska. Účast v tendrech je něco jiného.
S tím Polskem je stejně sranda - podle mých omezených informací ani nevědí, jak to financovat. Já myslel, že tohle je jeden z nejdůležitějších otázek.
1) Mirku, já vím kdo vlastní akcie Westinghouse, Brookfield se je nesnažil prodat "marně" když je prodal, naopak na této akvizici za pár let vlastnictví pěkně vydělal.
2) Rozhodování mezi třemi zbývajícími dodavateli není dáno politicky, pořadí sestavuje ČEZ, a toto pořadí vychází pouze z předpokládané ceny elektřiny, z ničeho jiného.
3) V USA není momentálně zájem o výstavbu žádných velkých bloků, tedy logicky ani těch od Westinghouse. USA nepotřebují nové nízkoemisní zdroje tak naléhavě jako Evropa, mají spoustu levného zemního plynu na rozdíl od Evropy, takže "pouze" prodlužují životnost těch současných.
4) Prazdroj nemá českého vlastníka ale jeho pivo je za české považováno, nikdo neřekne že to je japonské pivo, a stejně to je i s tím Westinghousem.
5) "kde uzavřel Westinghouse nějaké závazné (!!) smlouvy" - už jsem vám na to odpovídal několikrát, zjevně nemá smysl to opakovat, když tuto odpověď ignorujete a ptáte se pokaždé znovu na to samé.
V USA to taky vidíme v přímém přenosu. Jedni to raději zastavili, druzí pokračují, a opět stejná písnička: stále vyšší cena a stále posouvaný termín uvedení do provozu.
Nic nového pod sluncem.
Na ten n-tý reaktor (n větší než 3) se v EU ani v USA nedostanou v této dekádě.
Pokud jste plynule přeskočil od EDF na Westinghouse, tak v provozu jsou už čtyři reaktory a další čtyři se staví, takže zkušeností s jejich výstavbou je nesrovnatelně více než když se začaly stavět první.
Čtěte pořádně, píši o EU a USA. V Číně, Rusku i jinde platí jiná pravidla. Žijeme v Euroatlantické civilizaci.
Zkušenosti se kupodivu přenášejí i přes hranice "Euroatlantické civilizace", Vaněčku.
Zcela vyjímečně(možná dokonce poprvé) musím s panem Vaněčkem v něčem souhlasit. Ten přenos know how z Číny do EU bude velmi, ale opravdu velmi omezený.
K přenosu know-how při výstavbě čtyř bloků v Číně už došlo a nebylo to směrem do EU ale směrem k vlastníkovi projektu, který byl během výstavby prototypů za pochodu upravován a úpravy znovu licencovány, což způsobilo dost podstatné zdržení a prodražení výstavby v USA. Jak to tak u výstavby čehokoliv prvního svého druhu na světě chodí.
Ještě si někdo myslí, že by se v ČR pořídil nový jaderný blok za 150, nebo 160 mld. Kč? Při dnešních cenách by to bylo určitě přes 500 000 000 000 Kč a při těch budoucích 1 000 000 000 000 Kč. Děkuji, nechci.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se