Jaderná elektrárna Three Mile Island byla definitivně uzavřena. V posledních letech byla ztrátová
Společnost Exelon Generation v pátek 20. září 2019 definitivně uzavřela první blok jaderné elektrárny Three Mile Island v Pennsylvánii. Elektrárna zahájila komerční provoz v září 1974 a byla tedy v provozu 45 let. Důvodem uzavření bloku s instalovaným elektrickým výkonem 890 MWe byl ztrátový provoz elektrárny.
V pátek 20. září 2019 společnost Exelon Generation definitivně uzavřela první blok jaderné elektrárny Three Mile Island v Pennsylvánii. Elektrárna s instalovaným elektrickým výkonem 890 MWe byla odpojena v poledne místního času. Tímto byl pokořen rekord nepřetržitého provozu elektrárny z roku 2009 v délce 705 dnů. Nový rekord, který už nebude překonán, činí 709 dnů.
První blok elektrárny zahájil komerční provoz v září 1974. Společnost oznámila svůj plán uzavřít elektrárnu již v květnu letošního roku. Důvodem je ztrátový provoz elektrárny během několika posledních let.
Druhý blok Three Mile Island, jehož provoz byl ukončen už v roce 1979 v důsledku nehody, vlastní společnost FirstEnergy Corp.
Stovky zaměstnanců budou v elektrárně pracovat i nadále
„Během několika následujících týdnů pracovníci odstraní palivo z reaktoru a bezpečně ho uloží do bazénu použitého paliva v areálu elektrárny. Poté začnou pracovníci připravovat elektrárnu na dlouhodobé vyřazení z provozu,“ stojí v prohlášení společnosti Exelon.
Podle Exelonu zůstane v elektrárně pracovat zhruba 300 zaměstnanců prvního bloku Three Mile Island i během první fáze vyřazování z provozu. Další zaměstnanci začnou pracovat na jiných pozicích v rámci různých firem Exelonu a někteří si zvolili odejít do důchodu, nebo jiného zaměstnání.
Exelon ve své tiskové zprávě odhaduje, že elektrárna a její zaměstnanci přispěly více než 3,5 miliardy amerických dolarů (cca 82,5 miliard korun) do lokální ekonomiky, a to včetně výplat, daní, příspěvků na charitu a nákupů od lokálních podniků.
Mohlo by vás zajímat:
Musela to být technicky perfektní elektrárna když vydrží dva roky běžet s koeficientem vytížení 1. Američaní umí (uměli).
Ale je vidět že i v takové elektrárně může dojít k obrovské havarii, která skončila naštěstí ještě dobře (jen obrovské materiální škody), neboť se jim po 2 hodinách opět podařilo zprovoznit čerpadla/ventily primárního okruhu.
Nakonec rozhodla (ne)ekonomika provozu, jak je v USA obvyklé.
No uměli/ umí
K vaší připomínce havarie na druhé bloku. Byla to právě díky nekompetentnosti techniků a operátorů kteří byli na dozorně a na faktu v jakém stavu byla signalizace v dozorně.. To byli hlavní příčiny nehody. Kdy jedna banalita dokázala vyústit v havárii.
Věřím že technici kteří provozovali od té doby 1. blok byli jiný level než technici v roce 79. ale zase bych byl na to (uměli opatrný)
Konstrukce PWR je z tohoto pohledu bezproblémová a udržet provoz po dva roky by nebyl teoreticky problém ani v ETE nebo EDU (nebudeme teď rozebírat rozdíl mezi PWR a VVER které nejsou pro tohle podstatné) problém je jen v tom že je potřeba měnit palivo a provádět pravidelné kontroly a opravy tak aby elektrárna "stárla" řízeně. Pokud by se rozhodlo o ukončení provozu třeba ETE věřím že by přistoupili ČEZáci k podobnému aktu a jeli by s ETE co nejdéle v kuse.
O havárii r.1979 jsem četl, že tam byl šlendrián ne nepodobný Černobylu. Špatný výcvik personálu, na panelu s blikajícími výstražnými kontrolkami měli prý dokonce poházené noviny, a tak některé signální kontrolky ani neregistrovali. Nakonec to dopadlo ještě dobře.
Kdyby tam byl reaktor RBMK-1000 tak by to bylo zle ale protože PWR tak to měli štěstí můžou být rádi že to nebyl předvoj chernobylu
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se