V Itálii hlásí posun v konečném vypořádání se s pozůstatky jaderné elektrárny Garigliano, která ukončila svůj provoz v 80. letech. V areálu bývalé výrobny začaly práce na dalším dočasném skladišti jaderného odpadu, respektive odpadu vzniklého demontáží elektrárny. Projekt nazvaný DT2 je jedním z mnoha mezistupňů před vytvořením permanentního úložiště, které však stále není k dispozici.
Areál elektrárny Garigliano byl uzavřen z ekonomických důvodů v roce 1982 po bezmála dvacetiletém provozu. Podobný osud poté čekal i zbývající tři jaderné elektrárny v zemi, jejich vyřazení urychlila havárie v Černobylu. Rok 1990 znamenal pro Itálii definitivní ukončení jaderné energetiky, přičemž okamžitě vyvstala otázka demontáže kontaminovaných zařízení. Odpovědí bylo ustanovení společnosti SOGIN (Società Gestione Impianti Nucleari) v roce 1999, která byla, jako státem vlastněný podnik, pověřena jejich odstraněním.
V letech 2014–2021 bylo nutné v areálu Garigliano provést takzvané „sanace příkopů“, přičemž se jednalo o technologický radioaktivní materiál, jako jsou například osobní ochranné pomůcky, které běžně používali pracovníci elektrárny. Ty byly uloženy v zemi příliš blízko povrchu, a proto je bylo nutné přesunout. Vzniklo proto dočasné úložiště DT1. V podobném časovém horizontu pracovníci provedli také demontáž centrálního komína a přilehlé vodárenské věže.
V současnosti byly položeny základy nového skladiště, které zaujímá rozměry o délce 70 metrů při šířce 18 metrů a výšce 13 metrů. Vejít by se do něj mělo až 1800 metrů krychlových nízko a středně-radioaktivního odpadu, což zahrnuje komponenty a systémy z demontáže vnitřku reaktorové nádoby. Práce by měly probíhat zhruba rok, do provozu se skladiště dostane nejdříve v roce 2026.
„Jedná se o významný výsledek pro pokrok v programu vyřazování z provozu a bezpečného nakládání s radioaktivním odpadem v lokalitě, který umožní dokončit demontáž systémů a komponentů reaktorové budovy elektrárny,“ uvedla společnost SOGIN k projektu.
The National Repository
Podobných úložišť krátkodobého charakteru je v Itálii hned několik, například v lokalitě další bývalé elektrárny Caorso. Nicméně cílem italské energetiky, potažmo SOGINu, je tyto sklady sjednotit v jedno velké celonárodní úložiště. Jeho realizace se skloňuje už několik let, zákonná vyhláška č. 31 z roku 2010 upravuje postup pro výběr vhodné lokality. Server World Nuclear News v roce 2021 informoval, že vhodné lokality existují v sedmi regionech: Piemont, Toskánsko, Lazio, Apulie, Basilicata, Sardinie a Sicílie.
Projektové návrhy předpokládají vytvoření povrchové environmentální infrastruktury, která by mohla pojmout zhruba 95 000 kubických metrů, z čehož přibližně 17 000 bude určeno pro středně a vysoce radioaktivní odpad. Návrh dále uvádí, že takzvané National Repository bude skladovat zmiňovaný demontovaný kontaminovaný odpad společně s radioaktivním odpadem neenergetického původu, pocházejícího z vědeckého výzkumu, průmyslu nebo zdravotnictví. V nedávné době se ale představitelé italské energetiky vyslovili pro možný návrat jádra, návrh by tak musel kalkulovat i s potenciálně nově vzniklým odpadem.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.