Komentář: Výsledek tendru na nové jaderné bloky v Česku

Česká vláda v těchto dnech rozhodla o výsledku tendru o výstavbě nových jaderných bloků v České republice. Vítězem se stala jihokorejská firma KHNP s reaktorem APR1000. Zároveň vláda rozhodla, že se bude stavět dvojice bloků v Dukovanech a součástí smlouvy bude i opce na dvojici bloků v Temelíně. O využití opce se pak rozhodne v následujících pěti letech. 

Podle mého názoru jde o nejlepší možný výsledek. Nešlo tolik o to, zda vyhraje konkrétní uchazeč. Oba nabízené reaktory jsou z technického, bezpečnostního i provozního hlediska kvalitními reaktory III. generace a plně splňují všechny podmínky, které na ně tendr klade. Obě nabídky mají své výhody i negativa. Kvalitní jsou i firmy, které jsou uchazeči tendru. Připomeňme, že jihokorejská firma nabízí reaktor APR1000 a francouzská firma EDF reaktor EPR1200. V obou případech jde o státní firmy, které mají široké a dlouhodobé zkušenosti s výstavbou i provozováním jaderných bloků.

V čem je nabídka KHNP lepší?

Jako velmi pozitivní se mi jeví to, že podle prohlášení premiéra i vyjádření řady zapojených odborníků byla nabídka firmy KHNP lepší ve všech parametrech. Šlo hlavně o parametry ekonomické a také záruky na splnění časových termínů a finančních parametrů. Já bych možná zdůraznil jeden zajímavý rozdíl v nabídce. Nezávazným parametrem tendru bylo licencování menšího bloku v domovské zemi. Ani jedna z firem neplánuje menší verze svých bloků, které nabízí v tendru, stavět u sebe doma. Jižní Korea má velmi vysokou hustotu populace, velkou elektroenergetiku a málo vhodné plochy, je tak pro ni vhodné stavět větší bloky. Francie sice nemá takovou hustotu populace a nedostatek místa, ale i zde se lépe hodí větší bloky. Licencovat menší bloky tak u sebe doma nemusí. Jen jihokorejská firma se tak k licencování doma zavázala. Pokud je opravdu realizuje, bude mít český úřad pro jadernou bezpečnost SÚJB velmi zjednodušenou práci pro licencování v Česku. A SÚJB bude mít opravdu hodně práce a bude potřebovat razantně navýšit počty zaměstnanců. Takové zlepšení podmínek mu tak hodně pomůže. Osobně si myslím, že lepší parametry jihokorejské nabídky byly také dány větší snahou firmy KHNP o získání zakázky a tím i vyšší úroveň vstřícnosti v oblasti záruk časových termínů a ekonomické nabídky. Zde možná hrálo roli i to, že si právě v těchto oblastech mohla být firma KHNP na základě zkušeností z výstavby svých reaktorů APR1400 v elektrárně Barakah ve Spojených arabských emirátech více jista.

Jasná převaha jihokorejské nabídky v přesně definovaných parametrech tendru je velmi důležitá hlavně v tom, že snižuje riziko napadení verdiktu firmou EDF a vzniku následných právních sporů. Z tohoto hlediska je vypovídající situace s vyřazením reaktoru AP1000 firmy Westinghouse. To byl třetí účastník tendru. I tento reaktor plně odpovídal technickým a bezpečnostním parametrům tendru a firma Westinghouse má také velmi dlouhé zkušenosti s jadernými technologiemi. Důvodem vyřazení reaktoru AP1000 firmy Westinghouse bylo nesplnění požadavku tendru, aby byl dodavatel garantem realizace výstavby a termínů dokončení stavby. Nešlo tedy o nesplnění technických a bezpečnostních požadavků. Že však šlo o nenaplnění zásadní podmínky tendru, ukazuje i to, že Westinghouse toto rozhodnutí nenapadl a respektoval.

Zde je ještě vhodné zmínit licenční spor mezi firmou Westinghouse a KHNP. Vývoj jaderné energetiky v Jižní Koreji je velmi úzce spojen s USA a firmou Westinghouse. Právě tato země byla tou, které USA nabídly mírové jaderné technologie v rámci snahy o dohody o kontrole jaderných zbraní a technologií a rozvoj mírového využití jaderné energie (podrobněji v nedávném článku o jaderných zbraních a jaderné energetice). První tlakovodní energetické reaktory tak byly modely firmy Westinghouse a na jejich základě probíhal vývoj nových jihokorejských reaktorů se stále větším podílem jihokorejských technologií a vylepšení. Probíhala tak postupná naturalizace tlakovodních reaktorů. Vývoj jihokorejské jaderné energetiky jsem popsal v nedávném článku. Názor na stupeň naturalizace a využití amerických licencí se u firmy Westinghouse a KHNP liší. Je třeba zdůraznit, že problém má dva aspekty. Při dodávce jaderných technologií vycházejících z amerických licencí do dalších zemí, musí být schválení amerických vládních úřadů (DOE). Zde je však dramatický rozdíl mezi členskou zemí NATO a spojencem USA, jako je Česká republika, a Spojenými arabskými emiráty. Zde už i americké soudy rozhodly, že stížnost a požadavky Westinghousu nejsou zřejmě oprávněné. Druhou věcí jsou finanční a další požadavky spojené s využíváním licencí. V tomto případě však jde o finanční vyrovnání mezi firmami KHNP a Westinghouse, které českou zakázku neovlivní a KHNP dala záruky, že případné finanční dopady pokryje. Musím ještě zdůraznit, že nejsem právníka a nevidím do všech právních nuancí problému.

Zajímavé je, že základem francouzských tlakovodních reaktorů byla také technologie firmy Westinghouse. Zde už však naturalizace proběhla v plné míře a bloky EPR jsou navíc kombinací toho nejlepšího z francouzských a německých reaktorů. Podrobně o historii a současnosti francouzské jaderné energetiky jsem psal v nedávném článku.

Jak bylo zmíněno, oba uchazeči nabízejí menší varianty svých reaktorů III. generace. V tomto případě mají Korejci výhodu. Jejich model APR1000 vychází z bloku OPR1000. který je II. generace a má stejný výkon, a reaktoru III. generace APR1400 s vyšším výkonem 1400 MWe, který však má všechny vylepšení a parametry reaktoru vyšší generace. Oba reaktory mohou sloužit jako referenční, reaktor APR1000 bude blokem OPR1000 se zahrnutím všech vylepšení použitých u bloku APR1400 a spojených s úrovní reaktorů III. generace. U všech tří reaktorů jde o systém se dvěma parogenerátory.

V případě francouzského reaktoru EPR je výkon referenčního bloku dokonce okolo 1700 MWe. Ten je se čtyřmi parogenerátory. Zmenšená verze EPR1200 bude mít pouze tři parogenerátory. Změny v projektu jsou tak mnohem větší. Jak bylo zmíněno, francouzské i korejské tlakovodní reaktory vycházejí ze stejného historického základu a využívají tak západní typ paliva. APR1000 i EPR1200 budou mít stejný počet palivových souborů, celkově 177.

Výhodou pro Korejce při lokalizaci dodávek je i to, že zde vlastní firmu Doosan Power a předpokládá, že tak bude mít český původ turbína. To by u francouzské projektu nebylo. Nabídka KHNP je až 60 % lokalizace. Uvidíme, jaký bude nakonec reálný podíl.

Souběžný provoz nových a starých bloků v Dukovanech

Dalším rozhodnutím vlády, které považuji za velice důležité a oprávněné, bylo schválení výstavby dvojice bloků v Dukovanech a opce na další dvojici v Temelíně. Společná výstavba dvojice bloků vede ke značným úsporám a urychlení výstavby. Cesta k nízkoemisnímu energetickému mixu není v Česku bez nových jaderných bloků myslitelná. Dva nové bloky v Dukovanech v budoucnu nahradí ty stávající, i když nějakou dobu poběží souběžně. Náhradu dalších uhelných bloků by pak hlavně měly zajistit dva nové bloky v Temelíně. Dnešní rozhodnutí vlády tak je klíčové, odpovídá tomu, co považuji za optimální, a potěšilo mě.

Připomeňme, že v současné době se předpokládá provoz existujících bloků v Dukovanech 60 let, odstavovaly by se tak okolo roku 2045. Pokud se podle plánu dokončí první nový blok v roce 2036 a druhý v roce 2038, bude zde několikaletý překryv provozu. To může přinést problémy s dostupnou kapacitou chlazení. Na provoz jednoho nového bloku spolu se starými je lokalita dimenzována. I to byl důvod, proč bylo v tendru omezení výkonu na 1200 MWe. V případě společného provozu dvou nových bloků se starými by už hlavně v letních měsících nemusela kapacita chlazení stačit.

Tato situace má však řadu možných cest k řešení. Lze optimalizovat doby odstávek tak, že se doba, kdy běží všechny bloky minimalizuje. V létě, kdy bývá nejmenší spotřeba a největší problémy s kapacitou chlazení, by se mohla část výkonu odstavit. Část bloků by mohla běžet na nižší výkon a zapojit se do regulace sítě a zálohování běžících zdrojů. Taková služba bude v té době velmi žádaná. Pokud to bude ekonomicky vhodné, lze provést úpravy systému zadržovaní vody a chlazení, aby se potenciál vody zvýšil a snížila její spotřeba při chlazení. Osobně si myslím, že by co nejdelší provoz starých a nových bloků byl velice užitečný a pomohl by nahradit odstavované uhelné bloky. Určitě by se neměly stávající bloky odstavovat před využitím plného potenciálu svého provozování. Dokonce bych byl pro to, aby se v případě, pokud to bude možné, provozovaly i sedmdesát let. Licenci na takto dlouhou dobu provozování mají dva bloky stejného typu ve Finsku, které byly postaveny dříve než dukovanské. V tom případě by to bylo až do roku 2055.

Jádro – základ české cesty k nízkým emisím

Jak bylo zmíněno, vláda schválila opci pro výstavbu dvojice bloků v lokalitě Temelín. Během následujících pěti let se rozhodne o výstavbě této dvojice. Zároveň bude potřeba vyřešit otázku financování a vyjednání jeho schválení na evropské úrovni. Pokud chce Česká republika přejít k nízkoemisní energetice, je pro ni nezbytné postavit všechny čtyři tyto velké jaderné bloky.

Jak ukazuje příklad Francie, Švédska, Švýcarska, Ontaria, Slovenska i Finska, tak lze vybudovat nízkoemisní elektroenergetiku na základě mixu založeném na jaderných a obnovitelných zdrojích. Naopak, Německo jasně ukazuje, že i s extrémním ekonomickým i finančním potenciálem se k nízkoemisnímu mixu založeném pouze na obnovitelných zdrojích nedobereme. Lze to jen ve velmi specifických geografických podmínkách, jako má Norsko nebo Island.

Česká republika má pro využití fotovoltaických a větrných zdrojů velmi ztíženou situaci i tím, že náš soused Německo, který má většinou podobné počasí, staví extrémně velké kapacity větrných a solárních elektráren. V době, kdy fouká a svítí, potřebuje Německo někde přebytečnou elektřinu udat a ceny se dostávají i k záporným hodnotám. Naopak v době, kdy nefouká a nesvítí, nám Německo nic nedodá, a naopak musí někde samo elektřinu získat. Ceny na společném trhu tak jdou extrémně nahoru.

Protijaderní aktivisté velice často tvrdí, že jaderné bloky nejsou vhodné pro současný energetický systém s velkým výkonem solárních a větrných zdrojů. V době, kdy hodně svítí a fouká, tak je cena nízká a zdroje musí zároveň snižovat svůj výkon. To podle nich zhoršuje ekonomickou efektivitu jaderných reaktorů. Není to však pravda. Jaderné reaktory těží v takovém mixu z vysokých cen v době, kdy nefouká a nesvítí a v dobách, kdy fouká a svítí si mohou nechat platit za regulační služby. Jsou totiž schopné bez ohledu na počasí nejen snižovat, ale i zvyšovat výkon podle potřeby. A nové bloky mají velmi dobrý regulační potenciál. Jejich výkon nezávisí na počasí a je stabilní a dobře předvídatelný. Provozovatel je tak může prodávat i dlouho dopředu a v tom případě získaná cena nezávisí na fluktuacích podle počasí. Dokonce mohou využít i záporné ceny. V případě, že jsou záporné ceny, odstaví část výkonu, která se už prodala a k získané ceně za prodej shrábne i bonus za odstavení daný zápornou cenou.

Naopak fotovoltaické a větrné zdroje se reálně kanibalizují v celém regionu s podobným počasím. A to velice efektivně. Když se protijaderní aktivisté upozorňují, že v tomto případě opravdu nemá cenu stavět stále větší jejich výkony, tvrdí, že vše vyřeší akumulace a produkce vodíku elektrolýzou v době přebytků elektřiny. V současné době však není otázka efektivní masivní akumulace a produkce vodíku vyřešena a je otázka, jestli a kdy se tato výzva vyřeší. Pokud ovšem k tomu řešení dojde, tak je jasné, že akumulovat můžeme stejně dobře elektřinu z jaderné elektrárny jako z obnovitelných zdrojů, a stejně dobře lze z jaderné elektřiny získávat i vodík. Z tohoto hlediska je stavba jaderných zdrojů výhodnější, fungují i v době, kdy nefouká a nesvítí.

Pokud jde o malé modulární reaktory, tak ty nenahradí velké bloky. Jen velice těžko budou pro sestavení stejného výkonu levnější. My máme v lokalitách Dukovany a Temelín připravené místo pro velké bloky. Pokud se v třicátých letech objeví komerční modely malých modulárních reaktorů, tak je bude pro nás efektivní využít v decentrálnější podobě. Bude rozumné je postavit v místech současných uhelných elektráren a tepláren. A takové jejich využití plánuje i ČEZ. Pouze školící a prototypový blok by se postavil v lokalitě Temelína, kde je pro něj už rezervované místo. Urychlí to licencování a výstavbu prvního takového bloku.

Podle mého názoru by Česká republika neměla připustit odstavení uhelných zdrojů bez jejich náhrady nízkoemisními. Jejich současné vytlačování z trhu je způsobováno čistě cenou emisních povolenek, tedy uměle. Pokud se cena emisních povolenek nesníží, je nutné si vyjednat notifikaci pro kapacitní platby pro uhelné zdroje, jako to udělaly Německo a Polsko. Je to důležité i z dalšího důvodu. Pokud se odstaví uhelné elektrárny, přestane se vyplácet i těžba uhlí. A na uhlí závisí značná část malých i větších teplárenských zdrojů. Výstavba a spuštění na relativně velmi krátkou dobu paroplynových zdrojů, pro které ostatně také nemáme notifikaci, není opravdu smysluplné.

Závěr

Je jasné, že lze těžko garantovat termíny a cenu. Stanovená cena výstavby okolo 200 miliard korun je velmi příznivá. Osobně si myslím, že nějaké navýšení ceny a zpoždění termínu se objeví, ale nemělo by být velké. Bude to však velmi náročné nejen pro samotnou KHNP, ale také pro místní státní úřady, které budou realizovat místní povolení a licencování, samotnou firmu ČEZ a celou řadu subdodavatelů. Je pravda, že KHNP ještě nestavěla jaderný blok v Evropě, ale evropskou licenci EUR pro svůj blok APR1000 má. Nejdůležitější však bude úroveň vzájemné spolupráce všech zúčastněných, a jak si dokáží vycházet vstříc. To bude klíčové.

Pokud myslí Česko a Evropa vážně odchod od fosilních zdrojů a přechod k nízkým emisím, či dokonce k uhlíkové neutralitě, bez intenzivního využití jaderné energetiky se to neobejde. K tomu, aby si zajistily udržení či dokonce růst životní úrovně a ekonomickou konkurenceschopnost v současném světě, potřebují stabilní a bezpečné dodávky elektřiny s konkurenceschopnou cenou. A je jasné, že při současném průběhu elektrifikace v dopravě, dodávkách tepla i průmyslu poptávka po ní bude růst. Připomeňme, že extrémním spotřebitelem jsou velké výpočetní servery a jejich spotřeba s růstem využívání umělé inteligence dále rychle poroste.

Z tohoto pohledu je obrovským paradoxem intenzivní kampaň zelených protijaderných aktivistů proti jaderným zdrojům. Pokud by nedosáhli v Německu uzavření jaderných reaktorů, které ještě řadu desetiletí mohly dodávat potřebnou nízkoemisní elektřinu, mohlo mít Německo už nyní nízkoemisní elektroenergetiku. Oproti Francii by mělo nižší podíl jaderných zdrojů a větší těch obnovitelných, ale emise by mělo dramaticky nižší. Mnohem lepší by byla situace v celé Evropě. U nás se zeleným protijaderným aktivistům jejich cíle v boji proti jaderné energii podařilo naplnit naštěstí jen částečně. Již více než před dvaceti lety jsem v diskuzích s nimi říkal, že se nakonec ukáže, že největšími viníky, proč se Evropa i svět včas nezbaví závislosti na fosilních palivech, budou právě oni. A současná situace to jasně potvrzuje.

Připomeňme si, že o blocích v Temelíně také tvrdili, že se nedokončí, nespustí, a pokud se spustí, budou tak drahé, že se nikdy nezaplatí a nebudou mít konkurenceschopné ceny elektřiny a v konkurenci s obnovitelnými zdroji se budou muset zavřít. Dukovany už by také dávno zavřeli. Nyní vidíme, že jsou Temelín a Dukovany pro ČEZ zlatým dolem. Úplně stejné výroky nyní stejné organizace uvádí i proti novým blokům. Není u nich vidět žádná sebereflexe, poučení z průběhu vývoje a překonání ideologické zaslepenosti.

Žádnou sebereflexi u nich nezpůsobilo ani dramatické zhoršení bezpečnosti a postavení Evropské unie ve světovém kontextu. Evropa má velmi omezené zdroje surovin a je extrémně závislá právě na vysoké úrovni své vědy a průmyslu a dostatku energie z nefosilních zdrojů. Už v roce 1977 psal Andrej Sacharov, že právě pro západní Evropu a Japonsko je jaderná energetika klíčová. Renezance jaderné energetiky v Evropské unii je extrémně důležitá pro její bezpečnost a udržení demokracie v konkurenci nejen s Čínou. V současné době dramaticky vzrostla aktuálnost otázky, jak přežít ve stínu jaderných zbraní a jak zajistit dostatek nefosilní energie. Tedy otázek, které po druhé světové válce řešil už Robert Oppenheimer a jeho souputníci. Podrobněji jsem tyto otázky diskutoval i s detailním popisem principů a konstrukce jaderných zbraní v nedávném článku.