LNG z USA: Spása nebo nový energetický řetězec závislosti?

Vypadá to, že se Evropa nepoučila z minulosti a závislost na jednom dodavateli právě vyměňuje za závislost na dalším. Nahrazení ruských dodávek zemního plynu americkým zkapalněným zemním plynem (LNG) si může vybrat svou daň. Nevyzpytatelné chování Donalda Trumpa nám jasně ukazuje, že neexistuje nic jako "spolehlivý partner" a otázka energetické závislosti Evropy stále leží na stole. 

Zdá se, že termín "energetická zbraň" má v novodobých dějinách své pevné místo a objevuje se v pravidelných intervalech. Když v roce 1923 britský admirál Reginald Bacon prohlásil, že ropná blokáda Německa během první světové války výrazně přispěla ke kolapsu této země a její armády, narážel tím na obrovskou sílu toku energetických surovin, která může být účinnější než samotné zbraně. V případě druhé světové války energetickou zbraň opět využil Josif Stalin, když Němcům znemožnil přístup k ropným polím na Kavkaze. A situaci kolem arabského ropného embarga z roku 1973 asi ani není nutné více přibližovat. Zkrátka to, že energii lze využít jako účinnou zbraň, pochopili světoví lídři už dávno.

Spojené státy také zpolitizovaly energetické toky a vyvíjejí na Evropu tlak, aby zvýšila objemy nákupu amerických energonositelů, a to pod vyhrůžkou potenciálního navýšení obchodních cel. Aby toho nebylo málo, energii jako zbraň začaly vnímat i s Amerikou přátelské země jako Kanada, která se rozhodla proti clům prezidenta Trumpa bojovat navýšením cen elektrické energie.

Významní energetičtí producenti tak znovu uplatňují svůj vliv na výrobu a nákup energie. Toto tvrzení podporují i nedávné kroky Washingtonu, který zakázal většině amerických ropných a plynárenských společností působit ve Venezuele a zvažuje přísnější sankce vůči zemím nakupujícím ruskou a íránskou ropu.

Zákaz dovozu ruského plynu

Nevýhodou Evropy je, že její území není bohaté na tradiční energetické zdroje, jak je tomu například u Ruska, Blízkého východu nebo Ameriky. Znamená to, že závislost na importu těchto primárních surovin se zvyšuje, protože domácí ropná a plynová pole, jako je například severomořská pánev, se stávají méně ekonomicky výhodnými. Tyto zásoby se navíc ztenčují a v kombinaci s tlakem na postupné vyřazování uhlíkově náročných energonositelů, jako je uhlí, je starý kontinent nucen rychle hledat alternativy, které pokryjí jeho energetické potřeby.

Proto není překvapivé, že podíl dovozu energetických surovin na  energetických potřebách vzrostl z 50 % v devadesátých letech na současných 58 %. Ostatní velcí dovozci, jako je Čína nebo Indie, pokrývají kolem 24 %, respektive 37 % svých energetických potřeb ze zahraničních zdrojů.

EU navíc nedávno přistoupila k závazku postupného ukončení dovozu LNG a "potrubního" plynu z Ruska. Zákaz bude plně platit od konce roku 2026, resp. od podzimu 2027. Odklon od ruského plynu však výrazně zvýšil strategickou závislost na americkém LNG, za který ale odběratelé v EU platí mnohem vyšší cenu v porovnání s dodávkami z Ruska.

Dovoz amerického LNG do EU vzrostl z 21 mld. m³ v roce 2021 na odhadovaných 81 mld. m³ v roce 2025. To znamená, že v roce 2025 pocházelo 57 % dovozu LNG do zemí EU z USA.

Závislost Evropy na dovozu se jí v posledních letech několikrát vymstila. Rusko zastavilo dodávky plynu do EU krátce po začátku války na Ukrajině, což vyvolalo velkou energetickou krizi. Podle údajů Evropské komise vynaložila EU v roce 2022 na dovoz energie ekvivalent 3,8 % svého hrubého domácího produktu poté, co ceny ropy a plynu prudce vzrostly.

Loni v létě Bílý dům využil závislosti Evropy na dovozu a požadoval další nákupy americké ropy a plynu výměnou za nižší cla. Katar pohrozil, že omezí dodávky zkapalněného zemního plynu, pokud Brusel nezmírní klimatická pravidla EU.

Evropa se od svého rozkolu s Moskvou stala více závislou na USA. Podíl Ameriky na dovozu LNG do EU vyskočil ve třetím čtvrtletí loňského roku na 60 % z 28 % ve stejném období roku 2021.

Nahrazení ruského plynu americkým LNG v minulosti rozhodně dávalo smysl, protože výstavba plynových terminálů pro příjem LNG byla nejrychlejším způsobem, jak vyřešit energetickou krizi. EU také považovala za samozřejmé, že USA jsou spolehlivým partnerem. Ale spoléhat se na dodávky energií od nevyzpytatelné americké administrativy pod vedením prezidenta Trumpa se do budoucna může Evropě velmi nepříjemně vymstít.