Jaderná energetika v roce 2025, část 2: V Asii jaderná renesance jádra intenzivně běží

V druhé části našeho přehledu popíšeme už intenzivně probíhající jadernou renesance v Asii. Čína se blíží k době, kdy bude ročně spouštět deset i více jaderných bloků. Vysoké tempo udržuje i Jižní Korea a situace se zlepšuje i v Indii. Je otázkou, jak ovlivní válka a sankce stav jaderné energetiky v Rusku.

Jižní Korea zůstává v čele rozvoje jaderné energetiky

Potvrdilo se, že i nový prezident bude podporovat korejský jaderný průmysl, vláda se jej snaží rozvíjet i pomocí nabídky levných úvěrů pro malé i střední firmy zapojené do řetězce dodavatelů jaderných zařízení.

K dokončení se blíží Saeul 3 a 4 (dříve se označovaly jako Sin Kori 5 a 6). Těsně na konci roku 2025 vydal korejský úřad pro jadernu bezpečnost povolení k zahájení spouštění reaktoru Saeul 3. Začátkem roku 2026 tak bude zahájeno zavážení palivových souborů do reaktoru. Do provozu tak půjde pátý blok APR1400 v Jižní Koreji a devátý celkově.

Zrychluje se i výstavba bloků Sin Hanul 3 a 4, které by měly být dokončeny v letech 2032 a 2033. Úspěšný průběh realizace reaktorů v Jižní Koreji je velmi dobrým signálem pro jejich výstavbu u nás.

Jižní Korea zvažuje do roku 2038 postavit dva další velké reaktory, předpokládá také výstavbu několika malých modulárních reaktorů. Podíl jaderné elektřiny by měl v té době dosáhnut 35 %.

Čína se plnou parou řítí do čela států využívajících jaderné zdroje

Čína plní své plány, a i v tomto roce čínská státní rada schválila pro budoucí výstavbu celkově deset reaktorů v pěti projektech jaderných elektráren. Jde o III. fázi elektrárny Fang-čcheng-kang (Fangchenggang), III. fázi elektrárny San-men (Sanmen), II. fázi elektrárny Tchaj-šan (Taishan) a I. fázi elektrárny Sia-pchu (Xiapu) s reaktory Hualong One a III. fázi elektrárny Chaj-jang (Haiyang) s reaktory CAP1000.

Letos také Čína ustavila zajímavý čínský rekord v délce nepřerušeného provozu jaderného bloku. Takové rekordy drží reaktory, u kterých lze vyměňovat palivo během provozu. Takovými jsou těžkovodní reaktory. A takovým je první reaktor CANDU-6 elektrárny Kchun-šan (Quianshan). Ten byl prvního května 2025 odstaven po 738 dnech nepřetržitého provozu. Připomeňme, že světový rekord drží kanadský těžkovodní blok Darlington 1 s 1106 dny nepřetržitého provozu.

Čína má ve výstavbě téměř čtyřicet jaderných bloků. Dominantně jsou to čínské reaktory III. generace Hualong One a čínské verze reaktorů Westinghouse označované jako CAP1000 nebo větší varianta CAP1400. Ve větším počtu se v Číně ještě budují ruské reaktory VVER1200. Podívejme se, jak to s těmi čínskými vypadalo detailněji, ty ruské budou podrobněji v části o ruské jaderné energetice. Koho přílišné detaily nezajímají, může se posunut k Indii.

Nejdříve se podívejme na reaktory Hualong One. V minulém přehledu se psalo o zahájení stavebních prací u první dvojice bloků nové jaderné elektrárně Ťin-čchü-men (Jinquimen), v srpnu 2025 pak dostala od čínského úřadu pro jadernu bezpečnost povolení k výstavbě a může přistoupit k přípravě betonáže jaderného ostrova u prvního reaktoru. Druhý blok bude následovat o rok později. Bude zde nakonec šest reaktorů Hualong One.

U prvního bloku elektrárny Tchaj-pching-ling se celý rok 2025 pracovalo na jeho testování, v lednu 2026 se začalo zavážet palivo, blíží se tak jeho spuštění. V červenci byly dokončeny horké hydrozkoušky druhého bloku této elektrárny, i ten se tak blíží k zavezení paliva a fázi spouštění. V roce 2026 by se tak mohla rozběhnout štěpná řetězová reakce u obou bloků první fáze této elektrárny. U třetího bloku se po zahájení betonáže jaderného ostrova v červnu 2025 začaly budovat základy a spodní struktury kontejnmentu. Celkově by tu mělo být nakonec šest bloků Hualong One.

U prvního bloku elektrárny San-ao (San'ao) byly v polovině června dokončeny horké zkoušky, na začátku ledna 2026 se do něj začalo zavážet palivo. Začátkem října 2025 byly u druhého bloku elektrárny dokončeny studené hydrozkoušky a následovaly je ty horké. Staví se zde první dvojice z plánovaných šesti reaktorů Hualong One (HPR1000). Bloky by se měly uvést do provozu v letech 2026 a 2027.

U bloku Čang-čou 2 začaly v dubnu horké hydrozkoušky a v listopadu se reaktor rozběhl. Na bloku Čang-čou 3 byla v březnu na vrcholu kontejnmentu instalována nádoba pro havarijní chlazení. Na podzim se začal betonovat jaderný ostrov čtvrtého bloku. Měla by zde být šestice reaktorů Hualong One.

U bloku Čchan-ťiang (Changjiang) 3 byla v červenci 2025 dokončena budova kontejnmentu tohoto reaktoru Hualong One. Již v dubnu začaly studené testy. Dokončení betonáže kopule kontejnmentu umožňuje zahájení horkých testů a reaktor se tak dostává do fáze spuštění. V roce 2027 by měl běžet už i čtvrtý blok.

V září byly také podepsány dohody o realizaci další dvojice reaktorů Hualong One schválených v minulém roce. Jde o první fázi elektrárny Sü-wej (Xuwei). V další fázi by se zde měl realizovat i vysokoteplotní heliem chlazený reaktor HTRG s výkonem 600 MWe.

Jak bylo zmíněno, v polovině května 2025 následoval první beton jaderného ostrova u druhého bloku elektrárny Š’-tao-wan stejnou událost z minulého roku u toho prvního. Předpokládá se zde celkově realizovat čtyři reaktory Hualong One.

Bloky Hualong One se budují i v Pákistánu. Úplně na začátku roku 2025 začala betonáž jaderného ostrova tohoto reaktoru jako bloku Čašma 5.

A nyní k čínským variantám reaktoru AP1000. V elektrárně Š’-tao-wan se totiž budují také dva reaktory CAP1400, což jsou čínské zvětšené verze reaktoru AP1000. První blok už běží a druhý se blíží spuštění v roce 2026.

O instalaci vnitřní části kopule kontejnmentu u bloků San-men (Sanmen) 3 a Chaj-jang (Haiyang) 3 se psalo v minulém přehledu. Koncem března 2025 došlo k osazení vnější ocelové konstrukce kopule kontejnmentu bloku Chaj-jang 3, v srpnu pak byl na kopuli kontejnmentu umístěn konečný modul, kterým je nádrž pro havarijní zásoby vody, a v říjnu tak mohla být dokončena celá hrubá stavba jaderného ostrova. U čtvrtého bloku se v červnu instalovaly vnitřní struktury reaktorové nádoby a začátkem září se instalovala vrchní část kontejnmentu. Oba bloky by měly být dokončeny v roce 2027.

V elektrárně Lu-feng by měly být čtyři reaktory CAP1000. Lu-feng 1 se začal budovat v únoru 2025, v dubnu se instalovala spodní část kontejnmentu a během září byl instalován supermodul CA01 o hmotnosti 990 tun. Už dříve se začaly budovat dva reaktory Hualong One jako bloky 5 a 6. U šestého bloku byla v červenci 2025 umístěna vnitřní kopule kontejnmentu.

Na konci září 2025 začaly zemní práce na stavbě již druhého bloku první fáze elektrárny Paj-lung. Zde se staví reaktory CAP1000. Připomeňme, že se jedná o dvojici bloků s jedenácti schválených v minulém roce. I to ukazuje, jak rychle se v Číně projekty jaderných staveb realizují.

V polovině února 2025 dorazil na staveniště elektrárny Liang-ťiang reaktorová nádoba pro první blok a následně byla instalována. Do konce října pak byly umístěny i oba parogenerátory. Byla také dokončena stavba největší chladící věže na světě. Budují se zde dva reaktory CAP1000 pro její I. fázi. Dokončení tohoto bloku se čeká v roce 2028. celkově by zde nakonec mělo být šest reaktorů CAP1000.

Do konce března 2025 se podařilo vyhloubit stavební jámu o hloubce 12,2 m a objemu 66 000 m³ pro dvojici reaktorů CAP1000 první fáze elektrárny Paj-lung (Bailong). Zároveň se podařilo podepsat řadu smluv s budoucími dodavateli. V pozdější fázi této elektrárny se plánuje realizovat čtyři reaktory CAP1400.

Jak je vidět, v Číně se staví velmi intenzivně a doba výstavby se blíží požadovaným pěti letům. Už čtvrtý rok se daří schvalovat ročně výstavbu deseti nových bloků a toto číslo se plánuje udržet nebo zvýšit. Již brzy by tak v Číně mohlo být každý rok deset bloků schváleno, u deseti by se měla zahajovat betonáž jaderného ostrova a deset by se mělo spouštět. V Číně je tak renesance jaderné energetiky jasná a tato země se rychle dostane v počtu bloků i výrobě z nich do čela světového peletonu.

Poznámka: Po napsání přehledu jsem byl upozorněn Emilem Novákem, že druhý blok CAP1400 je už v provozu, i když se to kvůli tajnůstkářstvím jeho provozovatele ještě nedostalo do databáze PRIS.  Když připravuji statistiku, tak narážím na docela velké nekonzistence mezi statistikami a informacemi na různých zdrojích. Pokud se týká bloků v provozu, tak není docela často úplně přesně dodržován stav, ve kterém se za takový blok v daném informačním zdroji zařadí. Navíc ještě někdy působí informační neochota, jak je v tomto případě. Snažím se alespoň udržovat konzistenci, že striktně po celou dobu psaní přehledů beru ta data WNA a PRIS. Ale vždy mám docela problémy se dopočítat konzistentních hodnot a jsem si vědom nepřesností, za které se omlouvám.

Indie pracuje na rozvoji jaderné energetiky

Jak byl zmíněno, v roce 2025 se do komerčního provozu dostal třetí indický těžkovodní reaktor s výkonem 700 MWe. Štěpná řetězová reakce se sice u bloku Rádžasthán 7 rozběhla už v roce 2024, ale elektřinu do sítě začal dodávat až v roce 2025. V roce 2026 by se měl spustit blok Rádžasthán 8.

První blok Górakhpur (Gorakhpur) se po dlouhých odkladech blíží k betonáži jaderného ostrova, o šest měsíců později by jej měl následovat druhý blok. Dokončení se předpokládá v roce 2031. Jde o velmi zpožděný projekt, výstavba této dvojice reaktorů měla být zahájena už v roce 2018.

Indický úřad pro jadernu bezpečnost AERB (Atomic Energy Regulatory Board) schválil v polovině května 2025 místo pro novou jadernu elektrárnu Máh Bánsvára (Mahi Banswara) nedaleko vesnice Napla v provincii Bánsvára, v září pak byly oficiálně zahájeny stavební práce. Měly by se zde realizovat čtyři domácí těžkovodní bloky IPHWR s výkonem 700 MWe. Dalšími připravovaným bloky stejného typu jsou Kaiga 5 a 6, Górakhpur 3 a 4 a Čutka (Chutka) 1 a 2. Pro tyto projekty se v roce 2025 postupně dokončovaly parogenerátory. Celkově by se tak v této etapě mělo realizovat deset dalších reaktorů tohoto typu. Po jejím dokončení by měla mít Indie celkově 16 těchto reaktorů.

Postupuje i výstavba čtyř nových ruských reaktorů VVER1000 v elektrárně Kudankulam, kde již dva tyto bloky běží. Na začátku roku 2025 byla na staveniště dopravena reaktorová nádoba pro šestý blok této elektrárny. Realizace reaktorové nádoby potřebuje dva roky. Pro třetí blok bylo do areálu dopraveno palivo, postupně se sem dopraví palivo i pro další reaktory. Výstavba bloků 3 a 4 byla zahájena v roce 2017 a bloky 5 a 6 se začaly budovat v roce 2021. Realizace bloků 7 a 8 se připravuje, v tomto případě by se měly využít výkonnější reaktory VVER1200. Indie připravuje i realizaci druhé elektrárny, která by využívala ruské reaktory VVER.

Indie chce velmi intenzivně stavět své i zahraniční reaktory. Její plány jsou extrémně ambiciózní. Nyní má 8,9 GWe jaderného výkonu, v roce 2047 by chtěla mít už 100 GWe. Umožnit by to mělo intenzivní zapojení soukromého sektoru a realizace několika vlastních modelů malých modulárních reaktorů různého výkonu.

Na Ruskou jadernou energetiku začínají dopadat sankce

U Ruska probíhá dramatický úpadek ve všech technologických oblastech. Opravdu katastrofální je to v kosmických technologiích. Jaderná energetika se zatím drží, ale i tam už je vidět vliv sankcí. V první řadě to vede ke zpožďování projektů reaktorů, které Rosatom buduje v zahraničí. Přímo na dodávky jaderných technologií a paliva se sice sankce zatím nevztahují, vznikají však problémy při převodu financí. Vedlo to k nesplnění cílů v roce 2025. Asi nejméně byly ovlivněny stavby přímo v Rusku, zde jsou však patrné přímé dopady války. To se týká zvláště Kurské elektrárny, kde přesto došlo k nejvýznamnější loňské události pro ruskou jadernou energetiku.

Elektrárna se nachází 60 km od ukrajinské hranice, a i její provoz je silně ovlivněn válečným konfliktem, zvláště v době bojů o blízké město Sudža. I to je důvod, proč se zpožďuje spuštění prvních dvou bloků VVER-TOI druhé fáze této elektrárny. To se u prvního bloku posunulo až na úplný konec roku 2025. První elektřinu do sítě tak reaktor dodal 31. prosince 2025. V té době pracoval na výkonu 250 MWe. Nyní se bude výkon postupně zvyšovat při pečlivé kontrole všech zařízení. Do komerčního provozu se blok dostane v první půli roku 2026.

Na začátku března 2025 bylo vystaveno povolení pro přípravné práce na realizaci třetího bloku této II. fáze Kurské elektrárny a v polovině stejného měsíce k tomu došlo u čtvrtého bloku. Půjde o reaktory VVER-TOI. Dokončení všech nových bloků se očekává v roce 2034. Nové bloky nahradí čtyři reaktory RBMK z I. fáze této elektrárny, první z nich už je odstaven. U bloků 3 a 4 této fáze se plánuje prodlužení provozu.

Třetí blok Leningradské elektrárny dostal na začátku února 2025 licenci na dalších pět let provozu, tedy do roku 2030. Stejné prodlužení provozu by se mělo realizovat i u čtvrtého bloku. Jde o reaktory RBMK1000, ten třetí byl do provozu uveden v roce 1980. Na jeho náhradě se už pracuje. První dva reaktory této elektrárny jsou už odstaveny a nahradily je dva nové bloky VVER1200. U bloku 7, jehož výstavba začala v březnu 2024, probíhala v roce 2025 stavba dolních částí kontejnmentu a postupně se zvětšovala jeho výška. Dokončení bloků 7 a 8 se předpokládá v letech 2030 a 2032, aby nahradily odstavené reaktory RBMK.

Pracuje se na prodlužení provozu i dalších bloků RBMK. Smolensk 2 dostal prodloužení o pět let na začátku června 2025, v provozu tak bude do roku 2030. První blok této elektrárny má licenci do roku 2027 a třetí do roku 2034. Prodlužit by se měl i provoz bloku Kalinin 1. I u nich se připravuje výstavba náhrady v podobě moderních bloků třetí generace.

Rusko plánuje postavit úplně novou jadernou elektrárnu na pobřeží Pacifiku v blízkosti hranic s Čínou a Severní Koreou. Primorskaja jaderná elektrárna bude mít dva bloky VVER1000. Její výstavba by měla být zahájena v roce 2027 a dokončení se čeká v letech 2033 až 2035. Jde o součást plánů intenzifikace východních asijských oblastí, která je zvlášť aktuální se změnou geopolitické orientace Ruska v posledních letech.

I zahájení provozu turecké elektrárny Akkuya se zpozdilo. Spuštění prvního bloku se posunulo až na rok 2026. V únoru 2025 se u něj instalovaly a otestovaly záložní dieselagregáty, což je nutnou podmínkou pro zahájení studených testů. Každý blok bude mít tři taková záložní zařízení. Začátkem dubna byla na staveniště třetího bloku této elektrárny dopravena první těžká komponenta vnitřního vybavení. Jednalo se o rezervní nádobu zásobní vody o hmotnosti 259 tun. V srpnu 2025 bylo dokončeno sestavování reaktorové nádoby pro její čtvrtý reaktor.

Spuštění prvního bloku elektrárny Ruppur (Rooppur) v Bangladéši se plánovalo na rok 2025. I vlivem sankcí se však posunulo. V březnu 2025 byly úspěšně dokončeny studené hydrozkoušky u prvního bloku elektrárny. Testuje se zde těsnost primárního okruhu při tlaku 24,5 MPa a odpovídajících teplotách. Koncem března byla u tohoto bloku dokončena instalace turbíny. Během června pak proběhly zkoušky těsnosti kontejnmentu a v červenci byly zahájeny horké testy zařízení.  K rozběhnutí štěpné řetězové reakce tak dojde v roce 2026, druhý blok se pak nejspíše rozběhne v následujícím roce. Výstavba těchto bloků byla zahájena v letech 2017 a 2018. Bangladéš začíná plánovat postavení ještě jedné dvojice těchto bloků.

Během roku 2025 byl dokončeno sestavování reaktorové nádoby prvního bloku egyptské elektrárny El Dabaa, na staveniště byla v listopadu dopravena a následně instalována reaktorová nádoba. U druhého bloku se pomalu zvedaly stěny kontejnmentu. Zde se celkově realizují čtyři bloky. Zakázka je nejen na výstavbu reaktorů, ale i na dodávku paliva po celou dobu provozu, výcvik personálu a výstavbu přechodných úložišť a dodávku kontejnerů na vyhořelé palivo.

V polovině prosince 2025 se u bloku Sü-ta-pao (Xudabao) 3 dokončily studené hydrozkoušky, posunul se tak do fáze předcházející spuštění. Blíží se tak jeho uvedení do provozu v roce 2026 nebo 2027. U čtvrtého bloku se podařilo instalovat poslední velké moduly pasivní nádrže vody umístěné na vrcholu kontejnmentu. Tento blok se tak také blíží dokončení.

Na bloku Tchien-wan (Tianwan) 7 proběhly v červenci 2025 studené hydrotesty, které znamenaly přechod od výstavby reaktoru k jeho spouštění, začátkem ledna 2026 pak začaly horké hydrozkoušky. Do provozu by se blok měl dostat v roce 2026, Tchien-wan 8 by jej měl následovat v roce 2027

Ke zdržením dochází i v íránské elektrárně Búšehr (Busehr), kde se buduje jako druhý blok ruský reaktor VVER1000, v roce 2025 se zvětšovala výška kontejnmentu. V roce 2025 mělo dojít k zahájení betonáže jaderného ostrova třetího bloku. Je však otázkou, jestli k němu dojde alespoň v roce 2026.

Bělorusko plánuje postavit třetí blok v elektrárně Ostrovec i další novou jadernou elektrárnu na východě země.

Pro využití reaktorů VVER1200 u své první jaderné elektrárny se rozhodl i Kazachstán. První kazašská jaderná elektrárna by se měla budovat v blízkosti vesnice Uklen v oblasti Almaty. V srpnu 2025 byl zahájen geologický průzkum potenciální lokality. Pro druhou svou jadernu elektrárnu uvažuje o dodávce z Číny. Zároveň se snaží spolupracovat s dalšími jadernými dodavateli.

Rusko tak stále zůstává v čele světové jaderné energetiky, je však velmi otevřenou otázkou, jaké dopady bude mít na stav tohoto odvětví i celého Ruska sankce a válečné náklady.

Přednáška pro Dominikánskou 8 o současnosti jaderné energetiky:

https://www.youtube.com/watch?v=IbmlYKj382I

Úvahy o tom, jak využít jadernu energii a přežít ve stínu jaderných zbraní:

https://www.youtube.com/watch?v=_VBlfrLJvhU

https://www.youtube.com/watch?v=DF_h2nhe-IU