Vedení Evropské unie přiznalo chybu v přístupu k jaderné energetice

V druhém týdnu března předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vystoupila na konferenci o jaderné energetice v Paříži. Konstatovala, že odchod od jaderné energie, který Evropská unie prosazovala, byl velkou chybou a je třeba ji napravit. Podívejme se podrobněji na to, co je v tomto směru třeba udělat.

Vyhlášení předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové na pařížské konferenci věnované jaderné energetice v březnu 2026 se dá označit jako dokončení transformace pohledu Evropské unie na jadernou energetiku. Ta začala na podobné konferenci, která se uskutečnila v březnu 2024 v Bruselu.

Ve svém vystoupení na bruselském jednání Ursula von der Leyenová konstatovala, že jedním z dopadů invaze Ruska na Ukrajinu a nutnosti snížení závislosti EU na zemním plynu, je změna postoje EU k jaderné energetice. Přechází se od potlačování jaderné energetiky k podpoře jejího využívání. Zásadní je v tomto směru podpora prodloužení bezpečného využívání stávajících bloků, což je v současné době nejlevnější cesta k nízkoemisní elektřině. Další podpora by měla směřovat k vývoji malých modulárních reaktorů (MMR), které slibují velký potenciál v zapojení jaderných zdrojů. Přiznala, že cesta k nízkoemisní energetice se bez jaderné energie neobejde a je třeba směřovat k technologicky neutrálnímu přístupu k různým zdrojům. Energetika je klíčová pro konkurenceschopnost Evropy a z tohoto hlediska má jaderná energie místo v její budoucnosti.

Ve své řeči na pařížské jaderné konferenci v březnu 2026 šla ještě dále a potvrdila dokončení proměny postoje EU k tomuto oboru. Konstatovala, že prosazování ústupu od jádra bylo tragickou strategickou chybou, která vedla v Evropě ke snížení podílu výroby elektřiny jadernými reaktory ze zhruba 30 % na 15 %. Evropská unie musí podle ní udělat vše pro to, aby tuto chybu napravila.

Zároveň zmínila řadu konkrétních opatření zaměřených na finanční podporu jaderných projektů. Do jejich financování se zapojí i Evropská investiční banka. Na financování programů v jaderné energetice bude možné využít i zdroje získané z emisních povolenek. Konkrétně zmínila fond pro podporu vývoje MMR v hodnotě 200 milionů EUR|, který by měl přispět k jejich všeobecnému uvedení do komerční praxe v třicátých letech. Nejde jen o tuto, relativně omezenou sumu, ale o prostředek přilákání zásadního objemu soukromého kapitálu.

V oblasti MMR| je klíčová standardizace a zjednodušení pravidel pro licencování jednotlivých projektů na evropské úrovni. V dané oblasti je třeba vytvořit evropské dodavatelské řetězce a využít toto technologické odvětví pro obnovu špičkové průmyslové úrovně Evropy. K tomu je potřeba podpořit propojení kapacit různých států a pokrýt všechny oblasti potřebné pro rozvoj jaderné energetiky, od produkce paliva, přes vývoj, výstavbu i provozování reaktorů, k recyklaci paliva i vzdělávání v potřebných oborech.

Zatímco v roce 2024 šlo o uznání jádra jako čistého zdroje, nyní se jedná o jeho intenzivní rozvoj a budoucí široké uplatnění. Přechází se ke konkrétním projektům financování a jejich široké evropské podpoře. Evropa by chtěla být opět klíčovým hráčem v jaderných technologiích.

V současné době provozuje v Evropské unii jaderné bloky třináct z dvaceti sedmi jejich členů. Některé další se chtějí přidat výstavbou nových bloků. Některé státy také odvolaly svůj odchod od jádra. Hlasitými oponenty jaderné energetiky zůstávají Rakousko a Německo. Připomeňme však, že za obrovskou strategickou chybu označil odchod od jaderné energie i německý kancléř Friedrich Merz. Ten sice vidí nápravu této chyby v Německu za neuskutečnitelnou, ale i v tomto směru se může postoj v této zemi v budoucnu změnit.

Co je třeba realizovat a jak daleko je na této cestě Česko?

Změnu nálady v EU je třeba co nejvíce využít a rozjet v Evropě opravdovou jadernou renesanci. Připomeňme si, jaké klíčové úkoly před jadernou energetikou v EU stojí. První výzvou je co nejdelší bezpečné provozování stávajících reaktorů. Na jedné straně je evropská reaktorová flotila relativně stará, velká část reaktorů se blíží čtyřiceti a padesáti letům provozu. Na straně druhé se ukazuje, že lze reaktory bezpečně provozovat i velmi dlouho. Mohlo by to být až osmdesát let. Je tak možné udržet stávající reaktory i přes polovinu tohoto století. Mělo by tak být dostatek času na jejich náhradu i masivnější rozšíření kapacit.

Klíčová v tomto směru je nezávislost EU v dodávkách paliva. V tomto směru je klíčovým úspěchem náhrada ruského paliva pro reaktory typu VVER západní produkcí. I naše elektrárna Temelín s reaktory VVER1000 přešla k dodávkám od firem Westinghouse a Framatome (dříve Areva), pro bloky VVER440 bude palivo dodávat Westinghouse. I v oblasti přípravy recyklovaného paliva typu MOX má Evropa díky Francii a Velké Británii docela dobrou pozici. Je jasné, že výrobu a recyklaci paliva nebude pravděpodobně Česko realizovat. V této oblasti bude spoléhat na ně, případně se zapojí do nějaké formy spolupráce se zmíněnými státy.

Česko se touto cestou už vydalo. Firma ČEZ má v plánu provozovat bloky VVER440 až sedmdesát let. Na tak dlouhý provoz zaměřuje péči o tyto reaktory. To znamená, že by mohly být v provozu i na začátku druhé poloviny tohoto století. V této oblasti budou zajímavé zkušenosti z provozu starších bloků téhož typu ve finské jaderné elektrárně Loviisa. Temelín by pak mohl být v provozu i velkou část druhé poloviny tohoto století. České podniky se velmi intenzivně podílejí na servisování bloků VVER nejen v Česku, ale třeba na Slovensku i Ukrajině.

Ursula von der Leyenová i další evropští politici propagují zvláště MMR oproti klasickým velkým reaktorům III. generace. Podle mě je to do značné míry dáno tím, že se snaží zdůvodnit svůj obrat v pohledu na jadernou energetiku. Trochu ve stylu: „Naše kritika jaderné energetiky a velkých reaktorů nebyla úplně neoprávněná, ale ty MMR, to je úplně něco jiného.“

Můj osobní názor je, že v případech existence lokality pro velkou stavbu a potřeby velkého výkonu, bude i v budoucnu výhodnější postavit velký reaktor. V tomto sektoru by se Evropa měla soustředit na využití těch typů, které byly i v tendru pro Dukovany, tedy francouzský EPR, americký AP1000 a jihokorejský APR1400 (APR1000), které už jsou v komerční nabídce. Česko zde už výběr realizovalo a mělo by postavit dva bloky APR1000 v Dukovanech a další dvojici pak v Temelíně. Do realizace těchto bloků budou intenzivně zapojeny české firmy, které však dodávají řadu komponent i pro jiné typy reaktorů, například bloky EPR realizované ve Velké Británii.

Velice důležitá je podpora teplárenství dodávkami nízkopotenciálního tepla pro centrální systémy vytápění i průmysl s pomocí existujících i nově budovaných velkých reaktorů. V Česku se na tom intenzivně pracuje, už třetí rok se realizuje dodávka tepla z Temelína do Českých Budějovic a pracuje se na projektu horkovodu z Dukovan do Brna. Jejich kapacita se může v budoucnu rozšířit.

U MMR je třeba dostat co nejdříve první klasické modely do komerční nabídky. Z těch evropských je k tomuto cíli nejblíže tlakovodní reaktor Rolls-Royce s výkonem 470 MWe. V euroatlantickém světě je nejdále varný reaktor BWRX-300 firmy GE-Hitachi s výkonem 300 MWe, který se již začal budovat v kanadské elektrárně Darlington. O těchto dvou typech reaktorů uvažuje celá řada evropských zemí. Jde spíše o středně velké reaktory než o malé.

Česká republika se prostřednictvím společnosti ČEZ rozhodla pro reaktory Rolls-Royce. Důvodem byla možnost vstupu do společnosti Rolls-Royce SMR a zapojení do vývoje a výroby těchto reaktorů. První prototypový a školící blok by se měl postavit v Temelíně, příprava trojice těchto bloků probíhá v Tušimicích. Tyto bloky by mohly nahradit současné velké uhelné elektrárny a teplárny u nás. ČEZ má nejen v oblasti MMR velmi dobrou koncepci pro jadernou energetiku, jak jsem popisoval v dřívějším článku.

Zatím neexistuje komerční nabídka v oblasti opravdu malých reaktorů s tepelným výkonem do 100 MWt, které by se zapojily do centrálních systémů vytápění. Pracuje se na řadě projektů, například finský MMR LDR-50 s výkonem 50 MWt, nebo francouzský projekt Calogena s výkonem 30 MWt. Ten druhý je pro nás zajímavý tím, že se do jeho vývoje zapojilo CVŘ s.r.o., které je dceřinou společností ÚJV a.s. v Řeži. Komerční zavedení takového reaktoru by umožnilo průnik jaderných zdrojů do decentralizované energetiky.

Evropská unie dává extrémní důraz na udržitelnost. Měla by se také soustředit na uzavření palivového cyklu a vývoj pokročilých velkých reaktorů i MMR IV. generace. Tyto reaktory jsou také klíčové pro průnik jaderných zdrojů do průmyslu. Zde je potřeba mít velmi vysoké teploty. Zároveň by ji to pomohlo se dostat na špici technologického vývoje v jaderné energetice.

Do vývoje těchto technologií se zapojuje ÚJV a.s. v Řeži i české technické vysoké školy. Tady není nutné příliš spěchat, klíčové je sledovat a rozumět vývoji v této oblasti, aby náš průmysl mohl včas naskočit, až se aplikace těchto technologií rozjede.

Česká republika má v oblasti jaderné energetiky dlouholetou tradici. Podařilo se udržet naše průmyslové i výzkumné kapacity, na velmi dobré úrovni je i školství v tomto oboru. Značný respekt má i díky nedávno zesnulé Daně Drábové Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Měli bychom tak změnu politického klimatu v orgánech Evropské unie co nejvíce využít. Je to možnost pro klíčový technologický a průmyslový rozvoj. Podobný názor se objevuje i v dalších článcích.

Nutnost změny taxonomie

Taxonomie vzhledem k jaderné energetice a společně i k zemnímu plynu byla přijímána v roce 2022 a její platnost začala od 1. ledna 2023. Právě kvůli silnému protijadernému postoji v Evropském parlamentu byla taxonomie velmi silně ovlivněna ideologií. Jaderná energetika byla označena jako pouze přechodná technologie, což je pro velmi dlouhodobou investici velice omezující. Tento přístup se bude muset zásadně změnit.

Až absurdní je povinnost mít do roku 2050 trvalé hlubinné úložiště pro vyhořelé palivo. V taxonomii se navíc klade důraz na recyklaci jaderného paliva. Připomeňme, že i v případě, kdy se nebude vyhořelé palivo recyklovat a uloží se do hlubinného úložiště, je třeba počkat desítky let, než jeho aktivita i produkce tepla poklesne. I v tomto případě bude úložiště potřeba za řadu desetiletí, navíc je objem paliva velmi malý a celý objem vyprodukovaný během celé životnosti elektrárny lze přechodně skladovat v jejím areálu. Pokud navíc má probíhat recyklace, není trvalé úložiště potřeba před koncem století.

V taxonomii je pak také celá řada časových omezení, které bude potřeba určitě korigovat. Je velmi pravděpodobné, že se v nejbližší době začnou diskuze o korekci tohoto dokumentu. Česká republika by na to měla být připravena a měla by tlačit na to, aby byla postavena na vědeckých a technologických znalostech bez ovlivňování ideologií. Podrobně jsem ji rozebíral už v době, kdy se na ní pracovalo (viz zde).

Závěr

Pro českou energetiku jsou jaderné zdroje klíčové. Zároveň má její průmysl v jaderných technologiích velmi silnou pozici. Proto je v jejím zájmu využít současnou změnu pohledu na jadernou energetiku v orgánech Evropské unie. Klíčové je dosáhnout změny v taxonomii, které jadernou energetiku postaví na úroveň ostatních nízkoemisních zdrojů. To významně pomůže při hledání cest k financování jaderných projektů. Mělo by se tak dosáhnout toho, že i v Evropě reálně začne jaderná renesance, která už probíhá jinde ve světě, jak je vidět z přehledu současného rozvoje jaderné energetiky (zde, zde a zde). Pro překonání období, než se podaří dokončit jaderné projekty, které nahradí současné uhelné zdroje, by bylo rozumné tyto udržet v provozu, jak je popsáno v nedávném článku.