Co skutečně říká zpráva ČEPS o potřebě Tykačových elektráren?

Nedávno byla publikována studie organizace ČEPS o dopadech vypnutí elektráren skupiny Sev.en. Závěry, které byly široce prezentovány v tisku, se týkaly elektráren Chvaletice, Počerady a Kladno. Z nich je podle zprávy možné odstavit bez kritických dopadů Počerady a Kladno; ve Chvaleticích je třeba ponechat dva bloky pro zajištění systémové přiměřenosti. Podívejme se na to, co zpráva ČEPS sděluje.

Úkolem ČEPS bylo posoudit dopad oznámeného ukončení provozu výroby elektřiny na bezpečný a spolehlivý provoz elektrizační soustavy v dané době jejich odstavení. Ve své studii analyzuje, zda ukončení provozu daných zdrojů neohrožuje bezpečný a spolehlivý provoz soustavy. Dále zkoumá, zda to nepovede k nemožnosti standardními (například podpůrnými) prostředky zajistit udržení frekvence v síti, požadované stability napětí a nutné setrvačnosti. Dalším úkolem je posouzení, zda nedojde k narušení schopnosti udržet v dané oblasti ostrovní režim, zajišťovat dodržení podmínky bezpečnosti (N-1) a možnosti startu ze tmy v případě systémového výpadku.

V případě, že se některá ze zmíněných služeb bez posuzovaných zdrojů nedaří naplňovat, doporučí ČEPS pokračování provozu daného zařízení, případně jeho náhrady jiným zařízením či metodou.

Studie ČEPS k dopadům odstavení elektráren Sev.en

V daném případě posuzoval ČEPS možnost odstavení tří zařízení skupiny Sev.en. Jednalo se o elektrárny Chvaletice s celkovým výkonem 820 MWe a Počerady s celkovým výkonem 1025 MWe, které pracují na napěťové hladině 400 kV. Dále pak o teplárnu Kladno s celkovým elektrickým výkonem 342 MWe, zde šlo o kombinovaný zdroj elektřiny a tepla. Posouzení ČEPS se zabývalo pouze stránkou produkce elektřiny. Teplárna Kladno pracuje na napěťové hladině 110 kV. Ohlášený termín vypnutí byl stanoven mezi 31. 12. 2026 až 1. 3. 2027, přičemž celkový odstavený výkon činí 2 187 MWe. Analýza zdrojové přiměřenosti hodnotila, zda je po odstavení zdroje výroba spolu s importem schopna zajistit dostatek elektřiny po celý daný rok.

Podívejme se, jaká byla výroba a spotřeba elektřiny v minulém roce. Jde o předběžná data. V roce 2025 byla hrubá výroba elektřiny 76 TWh, čistá výroba elektřiny byla 71,4 TWh, čistá spotřeba elektřiny byla 59,3 TWh. Rozdíl, který byl 12,1 TWh, se skládal z 3,8 TWh ztrát v síti, 0,9 TWh ztrát při práci přečerpávacích elektráren a čistého exportu 7,4 TWh. Uhelné elektrárny vyprodukovaly 23 TWh. V elektrárnách skupiny Sev.en se vyrobilo okolo 7 TWh elektřiny, tedy jen o trochu méně, než byl čistý export. Pokud by se podmínky v roce 2027 zhruba opakovaly, jen bez zmíněných tří elektráren, bylo by Česko z hlediska exportu a importu zhruba na čisté nule.

Podívejme se na situaci, která by nastala u daného mixu, který je v Česku v případě, že by nevyužíval možnosti dovozu elektřiny. Využijeme k tomu nejdříve jednoduchý program, který kolegové z Ústavu fyziky plazmatu AV ČR umístili na internetu. Využíval jsem jej v analýze ceny různých potenciálních mixů pro Česko v nedávném článku. Předpokládejme nejdříve zhruba potenciál současného mixu: jaderné zdroje 4,04 GWe, fotovoltaické 5,2 GWp, větrné 0,37 GWe, vodní bez přečerpávacích (ty jsou v akumulačních zdrojích) 1,1 GWe, biomasa a odpad 0,97 GWp, uhlí 8,8 GWp, plyn 2,4 GWp a akumulace 1,1 GWp a maximální kapacita 5 GWh. Jde o přibližné „papírové“ hodnoty, kde realita se může o něco lišit. Zároveň je třeba mít na paměti, že tyto teoreticky dostupné výkony nejsou dostupné vždy a v plné výši.

Pokud využijeme simulační program (např. ten od kolegů s Ústavu fyziky plazmatu AV ČR), zjistíme, že současný mix je schopen i bez importu pokrýt potřeby ve všech letech za poslední pětileté období. Pokud ubereme výkon zmíněných elektráren Sev.en, dostaneme při ideálním využití všech dostupných kapacit stejný výsledek, ovšem významně se snižují rezervy.

Ke stejnému výsledku dochází i ČEPS s využitím komplexnějšího programu, který započítává detailnější popis dostupných zdrojů v České republice i s možnostmi importu elektřiny od sousedů. Zároveň se v něm také využívá širší škála možných modelových variant průběhu počasí během roku. Jeho závěr je, že z hlediska zdrojové přiměřenosti není nutné udržovat Chvaletice, Počerady a uhelné bloky teplárny Kladno v provozu. I po jejich odstavení bude mít česká energetická soustava dostatek zdrojů a kapacit z přeshraničního přenosu na pokrytí tuzemské poptávky po elektrické energii. Ve všech klimatických modelech se ukazuje doba nedodávky (LOLE) nula hodin.

Pokud jde o posouzení nezbytnosti těchto zdrojů pro služby výkonové rovnováhy, Dochází ČEPS ke stejnému závěru. Po posouzení dostupnosti certifikovaného výkonu pro tyto služby se dalo konstatovat, že pro všechny klimatické scénáře bude nula hodin, kdy nebude k dispozici dostatečná kapacita pro zajištění výkonové rovnováhy.

Jedinou problematickou oblastí, pro kterou ČEPS zůstává systémové přiměřenosti. Zde ČEPS identifikoval tři rizika: zajištění napětí a jalového výkonu, plán bezpečnosti (zajištění startu ze tmy) a toky výkonu (N-1) v dané oblasti. To se však týkalo pouze dvou bloků ve Chvaleticích. Ty ČEPS doporučil udržet v provozu do doby, než je jiná zařízení nebo opatření v této oblasti nahradí.

Co však může být problém?

Připomeňme si, že ČEPS dělal analýzu pouze pro rok 2027 a v jeho vyjádření se zdůrazňuje, že dané závěry platí pouze pro tento rok. Pro další roky tato analýza dělána nebyla a pro ně z ní nelze dovozovat žádné závěry. Je zároveň jasné, že nové elektrárny, které by fungovaly v době, kdy nefouká a nesvítí a svou činností by podporovaly setrvačnost elektrické soustavy, tedy jaderné a plynové, nebudou dříve než v třicátých letech.

Čeká nás období, kdy elektrifikace dopravy, zavádění tepelných čerpadel i rozvoj umělé inteligence pravděpodobně povedou k růstu spotřeby elektřiny, a zároveň budou u nás i našich sousedů uhelné zdroje masivně zavírány. Situace, kdy nejsou uhelné elektrárny Sev.en nezbytné, se může již během pár let změnit na stav, kdy nám budou chybět. Opětné jejich spuštění však už nebude možné.

Stejně negativní dopad na ekonomiku zdrojů mají emisní povolenky i pro uhelné elektrárny dalších vlastníků. Největším provozovatelem uhelných elektráren v Česku je kromě Tykačovy skupiny Sev.en skupina ČEZ s celkovým výkonem 4 322 MWe, následuje Sokolovská uhelná s výkonem 700 MWe a Křetínského EPH s výkonem 600 MWe. V kogeneraci přispívají městské teplárny a závodní kogenerační elektrárny. Některé z daných elektráren už však počítají s relativně brzkým odstavením. Uhelný výkon se tak dále sníží. Po případném odstavení elektráren Sev.en pak už bude mít další větší provozovatel s největší pravděpodobností velmi dobrou pozici pro vyjednávání o udržení v provozu. Skupina Sev.en byla první, která hodila ručník do ringu, a ostatní z toho mohou zásadně těžit.

Další klíčová věc, kterou studie organizace ČEPS neřešila, jsou dopady odstavení na cenu elektřiny a služeb výkonové rovnováhy. Ty budou velmi silně ovlivněny vývojem dostupnosti potřebných zdrojů hlavně u našich sousedů, a také cenami plynu na světovém trhu. A zde je vysoce pravděpodobné, že zdroje budou chybět. I u sousedů by se uhelné elektrárny měly odstavovat a působí na ně cena povolenek. I zde je výstavba nových plynových zdrojů ve skluzu a při rychlém nahromadění zakázek na paroplynové zdroje může být konkurence a zpoždění hodně velké. Studie pochopitelně také neřeší, jestli bude ekonomicky možné po odstavení hlavních odběratelů udržet těžbu v příslušných uhelných dolech a jak to ovlivní dostupnost odpovídajícího uhlí pro teplárenské účely.

Jak jsme se přesvědčili nyní, může dojít i k příletu černé labutě, která způsobí absolutní nepředpověditelnost cen plynu. Ty mohou vyletět i mimo veškerá očekávání, a jak dlouho se tato vysoká cena udrží, nikdo neví. Podobné nečekané události mohou přijít kdykoliv.

Závěr

Studie ČEPS potvrzuje, že v současné době česká elektrická síť odstavení tří uhelných zdrojů skupiny Sev.en v roce 2027 ustojí. Neříká však nic o kritickém období, které nastane poté a bude trvat do doby, než budou dokončeny nové jaderné a případně i plynové zdroje. Můj osobní názor však je, že by daleko výhodnější a bezpečnější bylo překlenout tuto dobu pomocí uhelných zdrojů a raději si odpustit výstavbu velkých plynových zdrojů a jejich pozdější drahou transformaci na spalování vodíku. I z hlediska ekologie, vynakládaných zdrojů i emisí by to mohlo být efektivnější. Německo má vyřízené kapacitní platby pro uhelné zdroje a má otevřenou možnost jejich provozování až do roku 2038. Stejně by mělo postupovat i Česko.

Zásadní je podle mého názoru otázka bezpečnosti. Je sice možné, že se nám podaří víceméně v pořádku překlenout období transformace energetiky, ovšem je také docela pravděpodobné, že nás podlehnutí kampani zelených aktivistů přivede do dramatické krize. Kapacitní platby a udržení elektráren Sev.en do jejich náhrady odpovídajícími nízkoemisními zdroji se může ukázat jako velmi levná pojistka proti černým labutím. Jak jsem rozebíral v dřívějším článku, je představa Faktů o klimatu a jím podobných, že můžeme klidně všechny uhelné zdroje odstavit a ani nemusíme stavět nové jaderné zdroje, mimo realitu.