Domů
Názory
V prvním úložišti vyhořelého jaderného paliva na světě začala ražba tunelu pro uložení odpadu
Zdroj: Posiva

V prvním úložišti vyhořelého jaderného paliva na světě začala ražba tunelu pro uložení odpadu

Obsah tohoto článku nebyl zpracován ani upravován redakcí webu oEnergetice.cz a článek nemusí nezbytně vyjadřovat její názor.

První úložiště vyhořelého jaderného paliva na světě se postupně dokončuje a připravuje k uvedení do provozu. Podzemní úložiště Onkalo nedaleko Olkiluota obdrželo licenci na budování v roce 2015 a nyní se dostalo do fáze kdy se již začínají budovat konečné postranní tunely, kam se budou ukládat obalové soubory s vyhořelým palivem.

Finsko je první zemí, která dokončuje trvalé geologické úložiště pro vyhořelé palivo z jaderných elektráren. Nepotřebuje ho nutně už nyní, jde spíše o potřebu ukázat, že konečné řešení uložení jaderného odpadu z vyhořelého paliva je možné a k dispozici. Úložiště realizuje soukromá společnost Posiva. O umístění tohoto záření mělo zájem více finských míst, ale nakonec se buduje nedaleko Olkiluita, kde je umístěna i jedna z finských jaderných elektráren.

Výběr lokality byl ukončen v roce 2000 a v roce 2004 začaly první ražební práce. V prvních letech však šlo hlavně o zkoumání lokality. Vyražené tunely sloužily převážně ke geologickým průzkumům, prověření vhodnosti lokality a různým výzkumům a testům. V této fázi se budovaly části přístupových tunelů, které se postupně dostaly do hloubky 450 m, kde bude systém finálních tunelů, ve kterých se budou umisťovat kontejnery s vyhořelým palivem, a pak až do konečné hloubky 520 m.

Práce na budování závodu pro plnění obalových souborů a přípravu odpadu pro uložení (zdroj Posiva).

Licenci pro budování úložiště pak na základě realizovaných geologických a dalších analýz místa obdržela Posiva v roce 2015 a následující rok začala budovat úložiště. Napřed šlo o dokončení přístupových tunelů a instalace potřebných zařízení. Nyní se tak rozběhla další etapa, kdy se začíná razit první tunel určený pro finální ukládání jaderného odpadu. Ten úplně první je svým způsobem testovací, jeho délka tak bude kratší, pouze 80 m, další už pak budou mít délku až 350 m. Jeho výška bude 4,5 m a šířka 3,5 m. Celkově by se jich nakonec během sto let provozu mělo vybudovat 100, celková délka těchto tunelu by tak měla být okolo 35 km.

Testovací finální tunel by měl být dokončen v roce 2023 a budou zde čtyři díry pro uložení obalových souborů. Při testu se použijí obalové soubory bez paliva, ale vše ostatní, včetně utěsnění bentonitem bude odpovídat skutečnému ukládání. Na základě tohoto plného testu se pak začnou budovat další finální kanály se zmíněnou plánovanou délkou. V každém z nich by mělo být třicet děr pro obalové soubory. Třicet obalových souborů znamená celkově 65 tun jaderného odpadu.

Podzemí budovaného úložiště Onkalo (zdroj Posiva).

Jaderný odpad se bude dávat do měděných obalových souborů. Provoz pro přípravu obalových souborů se začal stavět na podzim roku 2019 a dokončený by měl být v polovině roku 2022. Po dokončení tohoto závodu a testování v prvním finálním tunelu by zařízení mělo získat konečnou licenci na ukládání vyhořelého jaderného paliva. Samotné ukládání jaderného odpadu by mělo být zahájeno v polovině dvacátých let. Začátek ražby prvního finálního tunelu pro ukládání je velmi důležitým krokem ke zprovoznění úložiště, které slouží jako inspirace pro řadu dalších států, které využívají jadernou energetiku.

Finský projekt bedlivě sleduje například i Švédsko, které chce vybudovat úložiště stejného typu ve Fosmarku. V únoru 2020 zadala firma pro práci s jaderným palivem a odpadem Svensk Kärnbränslehantering AB (SKB) vypracování detailního projektu pro výstavbu tohoto geologického úložiště švédské inženýrské firmě Sweco. Švédsko se tak také významně posunulo k realizaci svého úložiště.

Úložiště Onkalo je důležitým krokem k prokázání schopnosti ukončit i otevřený palivový cyklus. Ten je z hlediska délky doby, po kterou vyhořelé palivo zůstává silně radiologicky nebezpečné, nejnáročnější. Pokud se přistoupí k uzavřenému cyklu a spálí se dostatečný podíl transuranů s největším radiologickým rizikem a nejdelším poločasem rozpadu pomocí pokročilých jaderných technologií, může být situace s nutnou délkou bezpečného geologického uložení i potřebným objemem méně náročná. Příklad takových pokročilých jaderných technologií je popsán v nedávném článku. Recyklace vyhořelého jaderného paliva by byla velice užitečná, protože vyhořelé palivo se při ní může stát cennou surovinou, jak je podrobněji popsáno v článku v časopise Vesmír. Podrobný rozbor likvidace jaderné elektrárny po skončení jejího provozu, který je také třeba realizovat, je popsán v dřívějších článcích (zde a zde).

Plánované švédské hlubinné geologické úložiště Fosmark (zdroj Lasse Modin / SKB).

Psáno pro servery oEnergetice a Osel.

Štítky:Názorseznam

Komentáře

(15)

Eda

12. květen 2021, 15:51

" konečné řešení uložení jaderného odpadu z vyhořelého paliva je možné a k dispozici."

Bohužel to není řešení co s jaderným odpadem. Je to jen zahrabani odpadu.

Proč si tohle jaderná energetika nedokáže přiznat a říct to jasně?

kolemjdoucí

12. květen 2021, 18:54

A proč je zahrabání odpadu méně než řešení?

Že by takové řešení bylo nedostatečné, mě napadá pouze v jediném (absurdním) případě - bude tak málo kameniva na štěrk, že se na většině pevniny prohrabeme do toho půl kilometru a pak přijdou na řadu i skály kolem těch sudů.

Myslíte, že je to reálné? Nebo můžete uvést jiný důvod, proč je takové řešení špatné?

Atom

13. květen 2021, 00:29

To víte, zahrabat listy větráků je eko bio fialková nádhera.

Jan Veselý

13. květen 2021, 06:27

To je jen něčí lenost a hloupost. Tam jiná řešení existují a jsou běžně využívána.

Nějaké další falešné ekvivalence?

Pepik

13. květen 2021, 08:10

Pokud za eko bio fresh řešení považujete jejich spalování v pecích, tak mě to trošku děsí. Výsledky takové likvidace budeme mít z jedné cementárny díky převládajícímu západnímu proudění přímo pod nosem.

energetik

13. květen 2021, 09:39

Pepik

raději ať spalují vrtule větrníků než toxické ČEZkem certifikované "palivo" Geobal.

A z vrtulí se dělají i pěkná dětská hřiště.

https://oze.tzb-info.cz/docu/clanky/0218/021841o12.jpg

https://oze.tzb-info.cz/docu/clanky/0218/021841o14.jpg

toto jsou skutečné fotky na rozdíl od těch fotomontáží od jaderných aktivistů jak se rodiny s dětmi procházejí kolem JE a nadšeně mávají.

Tomas K

13. květen 2021, 00:38

Protože se neví, co to udělá za 50, 100, 200, ... let.

Zatím vše co člověk v historii vyrobil, se někdy a někde pokazilo (musím být v diskuzi slušný).

Fyzikální a Murphyho zákony jsou neúprosné.

Tenhle bordel jde poslat snad jedině do slunce, tam bezpečně shoří.

Emil

13. květen 2021, 07:13

Ví se i co to udělá za 100 tisíc let - vůbec nic. Ověřeno přírodou.

Poslat to do Slunce je daleko nebezpečnější, protože vždycky hrozí, že se to nepovede a spadne to někam zpátky na zem.

blaha.p

13. květen 2021, 10:32

Je velice pravděpodobné, že za tisíce let kdy bude zahrabaný JE stále radioaktivní, už po Zemi budou běhat jiné potvory než lidé, bude pořád tento odpad velice nebezpečný.

energetik

13. květen 2021, 06:27

Není řešením to zahrabat pod zem nebo hodit do moře, protože nikdo nedokáže garantovat bezpečnost tohoto uložení po dobu tisíce let. O čemž jsem se přesvědčili i např v Asse:

"Dlouhá léta byl považován za ideální úložiště radioaktivního odpadu. Dnes je bývalý solný důl Asse u dolnosaského Remlingenu noční můrou německé vlády a terčem kritiky ekologických organizací a místních obyvatel. Kvůli geologické nestabilitě komplexu totiž hrozí jeho zhroucení, a navíc do něj proniká voda, která by v kombinaci s uloženými radioaktivními látkami mohla způsobit katastrofu. Úřady už rozhodly o jeho uzavření a nyní řeší, co s tamním jaderným odpadem."

Emil

13. květen 2021, 07:15

V Asse není uloženo vyhořelé jaderné palivo, o kterém je řeč, a které se ukládá úplně jiným způsobem.

energetik

13. květen 2021, 07:30

"V Asse není uloženo vyhořelé jaderné palivo" naštěstí o to větší průser by to byl.

Ivan Novák

13. květen 2021, 10:02

V Asse palivo uloženo být nemělo, šlo o Gorleben. Podle Wikipedie je tam, pokud jde o štěpné zbytky, něco málo z laboratorního přepracování z Karlsruhe, pod předepsaným limitem.

Zajímavé, že Morsleben není až takovým mediálním terčem, technické řešení zjištěných poruch zformulováno a realizováno.

Solné útvary Němci nadále podkládají za vhodné pro uložení paliva. Udělali praktickou zkušenost, že je nutno pozorněji zhodnotit geotechnický stav ložiska po předchozí těžbě (jak přirozený průběh uzavírání souboru vykutaných dutin dopadne na chování celku, zejm. na případný transport vody).

Láďa

13. květen 2021, 08:20

Mně připadá že ukládání CO2 pod zem je vzhledem k riziku masivního úniku zpět o dost nejšťastnější nápad. Drůbež z farem napadených ptačí chřipkou by mohla vyprávět tedy kdyby mohla.

Emil

13. květen 2021, 07:42

Co by kdyby se dělalo něco, co se nedělalo, nedělá a dělat nebude...

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna u komentáře
Vyžadované informace jsou označeny *
Pravidla diskuze
Veškeré příspěvky v diskuzi na webu oEnergetice.cz musí splňovat Pravidla diskuze. Přidáním příspěvku do diskuse uživatel vyjadřuje souhlas s těmito pravidly a zavazuje se je dodržovat.
Komentáře pouze pro přihlášené uživatele
Upozorňujeme diskutující, že komentáře v diskuzi budou moci přidávat již brzy pouze přihlášení uživatelé. V diskuzi se stále častěji objevují příspěvky od anonymních uživatelů, které porušují pravidla diskuze. Věříme, že díky tomuto opatření bude diskuze pod články pro všechny přínosnější.
Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj na této stránce.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
OM Solutions s.r.o.
Kpt. Nálepky 620/7, Nové Dvory, 674 01
Třebíč
IČ: 02682516
SOCIÁLNÍ SÍTĚ
© 2021 oEnergetice.cz All Rights Reserved.