Slovensko - země elektromobilům zaslíbená. Anebo ne?

Jak jezdí elektromobil v horách, proč se tak hodí na Slovensko a proč je realita úplně jiná?

V článku o zimní spotřebě elektromobilu jsem porovnával klasický spalovací pohon s elektromobilem. I v zimních měsících vychází spotřeba elektromobilu asi 3× nižší, než v případě ekvivalentního spalovacího vozu. Trošku jinak to pak může vypadat na Slovensku, které je svým reliéfem od ČR podstatně hornatější. S rodinou vyrážíme na Slovensko z Ostravska poměrně často, ať už na jednodenní výlety, nebo delší dovolenou. Máme rádi hory, takže nás slovenské chlouby velice lákají. Na poslední zimní dovolenou na Oravu jsme se ale do Kony s malým kufrem nevešli, proto jsme projednou využili naší starou Octavii Combi, která nabízí ve své třídě dostatek místa na lyžařské vybavení pro čtyřčlennou rodinu.

Rekuperace v horských serpentinách

Po pár desítkách tisících km v elektromobilu jsem si v horských serpentinách musel trošku připomenou nutnost řazení. Ne, že bych s tím měl zásadní problém, ale neustálá nutnost hledat v zatáčkách ten správný kvalt na dynamice jízdy úplně nepřidá. Nicméně výhody elektromobilu se projeví spíše cestou z kopce. Zatímco spalovací vůz veškerou brzdnou energii promění v teplo, elektromobil dokáže podstatnou část energie rekuperovat zpět do baterie, což se velmi rychle pozná na spotřebě. U Octavie mám dlouhodobý průměr mezi 5,5 až 6l nafty na 100km, ale na cestách po horách se momentálně nedaří jezdit ani za 6. Při kratších jízdách okolo 20 km není vyjímkou 7l a více. Při přepočtu na kWh tak vychází spotřeba okolo 60kWh/100km, což je asi 10% nad tabulkovou hodnotou z technického průkazu.

U elektromobilu je situace diametrálně odlišná. Zatímco na dálnicích spotřeba zpravidla vyšší, než podle normovaného WLTP cyklu, v horských úsecích to bývá často opačně. Kona má normovanou spotřebu 14,3kWh/100km, ale na horských úsecích mívám běžně spotřebu pod 13kWh/100km. I při započtení ztrát nabíjením je tak jízda v horských úsecích ne 3×, ale spíše 4× úspornější ve srovnání se spalovacím vozem.

Na otázku, proč tomu tak je, existuje jednoduché fyzikální vysvětlení. Normovaný cyklus spotřeby se měří v kombinovaném cyklu město, mimo město a dálnice. Jelikož aerodynamický odpor vzduchu roste s kvadrátem rychlosti, projeví se u efektivního elektromobilu velice rychle vyšší jízdní odpor na spotřebě. Proto spotřeba na dálnici u elektromobilů s vyšší rychlostí rychle roste. U spalovacího vozu roste spotřeba také, ale vyšší jízdní odpor je částečně kompenzován lepší účinností motoru jedoucího v optimálních otáčkách ve stabilním zatížení. Nárůst spotřeby na dálnici tak není zejména u dieslů tolik patrný. Naopak v horském terénu spalovací motor musí neustále měnit otáčky a zároveň promění potenciální energii vozidla v teplo. V horských úsecích je tak spotřeba spalovacího vozu spíše vyšší, než průměr, zatímco u elektromobilu jedoucího v serpentinách nižší rychlostí, navíc s intenzivní rekuperací, je tomu přesně naopak. Rozdíl mezi oběma pohony je tak větší, než podle tabulkových hodnot. Navíc se rekuperací významným způsobem šetří brzdové obložení.

Rozdíl v opotřebení je vidět na první pohled na kolech spalovacího a elektrického vozu s přibližně stejným nájezdem od posledního umytí. Zatímco u spalovacího vozu se už po pár stovkách km objevuje vrstva černého prachu z brzdového obložení, u elektrického vozidla je vidět pouze běžné znečištění od okolního prostředí.

Podrobnější analýzu prachových částic z dopravy provedla nedávno VUT v Brně.

Elektromobilita na Slovensku

Slovensko je zemí spíše menší a velice hornatou. Pro mnoho cest tak odpadá tolik diskutovaný problém dojezdu. Z tohoto pohledu se jeví elektromobil pro běžného uživatele jako velice zajímavá varianta. V ČR se velice často v souvislosti s elektromobilitou řeší původ elektřiny. Ta se vyrábí částečně z uhlí a představuje pro životní prostředí zátěž v podobě výroby elektřiny. Emisní stopa průměrného elektromobilu dosahuje zhruba 80g/km, což je sice výrazně méně, než spalovací ekvivalent, ale prostor ke zlepšení je zde značný. Na Slovensku je ale situace výrazně lepší. Podle webu elektricitymaps.com byla za poslední rok výroba elektřiny tvořena především kombinací výroby z jaderných a vodních elektráren doplněných o paroplynové zdroje s podílem do 10%. Emisivita výroby elektřiny dosahovala za poslední rok v průměru 120g/kWh, takže běžný elektromobil jezdí s emisivitou okolo 25g/km, což je zlomek oproti nejúspornějším spalovacím vozům.

Slovensko navíc letos plánuje po bezmála 40ti letech výstavby otevřít ke 3. bloku ještě 4. blok jaderné elektrárny Mochovce. Oba bloky vyrobí ročně zhruba 7-8TWh elektřiny, což zhruba odpovídá spotřebě všech osobních aut v zemi.

Nutné připomenout, že jaderná energie bude na Slovensku tvořit silně dominantní část energetického mixu a použitá technologie reaktorů VVER se nedá snadno regulovat. I kdyby to technicky šlo, tak to jako vlastník draze a dlouze budovaných zdrojů dělat vůbec nechce, protože to snižuje návratnost této obrovské investice. Zejména pokud se ve slunném Maďarsku opřou paprsky do stávajících 8GW fotovoltaických elektráren, tak se levná energie valí na Slovensko a to by muselo snižovat výkon draze vybudovaných jaderných zdrojů. Jelikož Maďarsko a další sousední země těžko s budováním fotovoltaických zdrojů zůstanou na současných číslech, rozhodla se vláda jít naproti akumulací v podobě přečerpávací vodní elektrárny (PVE) Málinec s cenovkou bezmála 2,5mld. € a odhadovaným zprovozněním v roce 2036. Což o to, akumulaci síť potřebuje, otázkou je, jestli není efektivnější ukládat energie raději přímo do baterií vozidel. Flotila 3 milionu elektromobilů s průměrnou kapacitou 60kWh odpovídá asi 50 PVE Dlouhé Stráně. I kdyby se pro regulaci sítě využila pouze malá část kapacity pro řízení sítě, odpovídá do násobkům kapacity nově plánované PVE.

Realita

Slovensko je automobilová velmoc z pohledu výroby automobilů na hlavu. Vedle automobilek samotných na Slovensku vyrábí a vyvíjí baterie také firma Inobat. Z pohledu reliéfu, energetického mixu, akumulace energie pro potřeby distribuční sítě i podpory domácího průmyslu by se dalo očekávat, že zde budou mít elektromobily na růžích ustláno. Realita je paradoxně úplně opačná. Slovensko je totiž prodejích elektromobilů v EU na úplně posledním místě.

Závěr

Co k tomu dodat? Naší východní sousedé mají z mnoha důvodů podmínky pro elektromobilitu doslova ideální a minimálně slovenská energetická síť by určitě akumulaci využila, ale „přece nebudeme jezdit za svou elektřinu, ve slovenských autech, s bateriemi vyrobenými na Slovensku, když můžeme pár miliard € ročně poslat za ropu do Ruska“.

To je snad jasné, ne?