Bioplyn je možné využívat jak k výrobě elektřiny, tak k výrobě tepla, může být také využíván jako palivo v dopravě. Jak bioplyn vzniká a na jakém principu pracují bioplynové stanice, kterých je v ČR už přes 500?
<h2>Vznik bioplynu</h2>
Bioplyn je plyn produkovaný během anaerobní digesce přírodních materiálů (proces, při kterém mikroorganismy rozkládají organický materiál bez přístupu vzduchu). Skládá se především z metanu (CH4) a oxidu uhličitého (CO2).
Literatura uvádí poměrné zastoupení obou hlavních složek v širokých mezích. Obsah metanu od 50 % do 80 %, obsah oxidu uhličitého od 20 % do 42 %. Nelze určit přesné hranice obsahů těchto dvou majoritních složek, protože výsledek záleží na mnoha parametrech: použitý substrát a jeho kvalita, typ reaktoru, doba kontaktu, skladba a přizpůsobení bakteriálních kultur, obsah sušiny, teplota, pH, zatížení vyhnívacího prostoru, promíchávání nebo odplyňování substrátu.
Kompletní přehled složek zastoupených v bioplynu:
<table id="tablepress-6" class="tablepress tablepress-id-6">
<thead>
<tr class="row-1 odd">
<th class="column-1">složka</th>
<th class="column-2"> zastoupení 
[% obj.]</th>
</tr>
</thead>
<tbody class="row-hover">
<tr class="row-2 even">
<td class="column-1">metan</td>
<td class="column-2">50-80</td>
</tr>
<tr class="row-3 odd">
<td class="column-1">oxid uhličitý</td>
<td class="column-2">20-42</td>
</tr>
<tr class="row-4 even">
<td class="column-1">vodní pára</td>
<td class="column-2">0-10</td>
</tr>
<tr class="row-5 odd">
<td class="column-1">dusík</td>
<td class="column-2">0-5</td>
</tr>
<tr class="row-6 even">
<td class="column-1">kyslík</td>
<td class="column-2">0-2</td>
</tr>
<tr class="row-7 odd">
<td class="column-1">vodík</td>
<td class="column-2">0-1</td>
</tr>
<tr class="row-8 even">
<td class="column-1">čpavek</td>
<td class="column-2">0-1</td>
</tr>
<tr class="row-9 odd">
<td class="column-1">sulfan</td>
<td class="column-2">0-1</td>
</tr>
</tbody>
</table>

Při anaerobní digesci vzniká kromě bioplynu ještě tzv. digestát (tuhý zbytek po vyhnití) a fugát (tekutý zbytek po vyhnití). Výhřevnost bioplynu s obsahem 55-70 % metanu leží v rozsahu 18-26 MJ/m³ čili 5-7,2 kWh/m³ . Využívat lze i digestát a to jako kvalitní hnojivo, fugát má charakter odpadní vody a je většinou odváděn do čističky odpadní vody. 
Pro optimální průběh procesu anaerobní digesce je nutné zajistit vhodné podmínky pro mikroorganismy, které způsobují rozklad biomasy. Nutné je zajištění anaerobního prostředí, tedy zamezení přístupu vzduchu. Dále je nutné zajistit vlhkost alespoň 50 % a optimální hodnotu pH v rozmezí 6,5 – 7,5. Nezvládnutí technologie může mít za následek například výrazné zvýšení zápachu v okolí stanice. 
Rychlost procesu vyhnívání je závislá na teplotě. Bakterie, které produkují metan, pracují v rozmezí od 0 °C do 70 °C. Podle požadavků na teplotu můžeme metanogeny rozdělit do 3 hlavních skupin:
<ul>
<li>Psychofilní kmeny – teploty pod 20 °C</li>
<li>Mezofilní kmeny – teploty od 25 °C do 35 °C</li>
<li>Termofilní kmeny – teploty nad 45 °C</li>
</ul>
Základní rozdělení bioplynových stanic je podle typu biomasy, kterou bioplynová stanice (BPS) zpracovává. Zemědělské bioplynové stanice vyrábějí bioplyn ze vstupů zemědělské prvovýroby, což jsou především statková hnojiva a energetické plodiny (např. kukuřice). Průmyslové BPS využívají jako zdroj bioplynu rizikové vstupy, jako jsou kaly z čističek odpadních vod, krev z jatek apod. Komunální BPS zpracovávají komunální bioodpady a také odpady z domácností.
<h2></h2>
<h2>Princip bioplynové stanice</h2>
Prvotním vstupem BPS je tedy biomasa, která se umístí do reaktoru (fermentoru), tam se biomasa zahřívá bez přístupu vzduchu. Teplota v reaktoru záleží na kmenu bakterii, které biologický materiál rozkládají. Z fermentoru je bioplyn odváděn do zásobníků a je zde upravován na požadované vlastnosti (např. je z něj odstraňován sirovodík a čpavek). Upravený plyn je spalován buď v <a href="http://oenergetice.cz/technologie/kogenerace-princip-technologie-a-vyhody/" target="_blank">kogeneračních agregátech</a>, případně se využívá jen na výrobu tepla.

V České republice je v současnosti dle údajů na stránkách České bioplynové asociace <a href="http://www.czba.cz/mapa-bioplynovych-stanic/">554 bioplynových stanic</a>. Bioplynové stanice v loňském roce v ČR vyrobily 2 372 GWh elektřiny a 1 547 TJ tepla. Podíl elektřiny vyrobené v BPS na celkové výrobě brutto elektřiny v ČR je 2,98 %, jak uvádí <a href="http://www.eru.cz/documents/10540/462820/Rocni_zprava_provoz_ES_2014.pdf/933fc41a-ad79-4282-8d0f-01eb25a63812" target="_blank">zpráva</a> ERÚ o provozování elektrizační soustavy v ČR za rok 2014.
<h2></h2>
<h2>Bioplynka v Třeboni aneb lázně na bioplyn</h2>
V Třeboni se nachází nejstarší nepřetržitě provozovaná bioplynová stanice v ČR. V provozu je od roku 1974. Od té doby zpracovává 120 metrů krychlových kejdy denně a má instalovaný výkon 175 kWe a 226 kWtep. V roce 2009 bylo provedeno rozšíření, které zahrnovalo výstavbu prvního bioplynovodu v ČR a stavbu nové kogenerační jednotky s instalovaným výkonem 844 kWe a 840 kWtep.
Princip fungování po rozšíření je následující: V areálu původní bioplynky 2 km za městem byly postaveny další 3 fermentační nádrže. Vyrobený bioplyn se následně transportuje pomocí bioplynovodu do areálu městských lázní Aurora, kde se nachází nová kogenerační jednotka. Délka plynovodu je 4 300 m.
Pokrytí vlastní spotřeby a energetické nároky na vedení bioplynu potrubím zajišťuje menší z kogeneračních jednotek. V areálu lázní dochází k energetickému využití bioplynu.
Vyráběná elektřina je dodávána přes transformační stanici na úrovni VN přímo do místní distribuční sítě a teplo nachází ve velké míře využití v lázeňském areálu, kde napomáhá krýt tepelné potřeby bazénu i otopného systému budov lázní a blízko ležících obytných staveb.
<figure id="attachment_8076" style="width: 800px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/08/bioplyn-trebon.jpg"><img class="wp-image-8076 size-full" src="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/08/bioplyn-trebon.jpg" alt="Letecký pohled na původní bioplynovou stanici v Třeboni, která slouží jako zdroj energie pro fungování bioplynovodu. Zdroj fotografie: http://www.ekobonus.cz/" width="800" height="480" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Letecký pohled na původní bioplynovou stanici v Třeboni, která slouží jako zdroj energie pro fungování bioplynovodu. Zdroj: ekobonus.cz</figcaption></figure>
&nbsp;
Kogenerační jednotka v areálu lázní je velice dobře odhlučněna, když zatěžuje okolí úrovní hluku pouhých 35 db. Pro vyrovnávání rozdílů mezi výrobou a potřebou tepla je teplárna vybavena dvěma akumulačními zásobníky tepla (o celkovém objemu 200 m3 ).
Primárním palivem pro tuto bioplynovou stanici je kukuřičná senáž (15 500 t/rok), travní senáž (4 300 t/rok) a prasečí kejda (3 000 tun/rok). Bioplynka v Třeboni ročně vyrobí 3 760 000 m3 bioplynu. Výroba elektřiny dosahuje hodnoty 6 620 MWh netto za rok, množství vyrobeného tepla je potom 16 000 až 19 000 GJ.
Výjimečný energetický a ekologický projekt stál 125 milionů korun a podpořil ho Evropský fond pro regionální rozvoj. Oddělení místa výroby a spotřeb bioplynu znamená omezení kontaktu obyvatel se zápachem z bioplynové stanice. Další výhodou tohoto řešení je, že se nezvýšila hustota dopravy přímo ve městě, která je spojena s nutností zásobovat bioplynovou stanic surovinami pro její provoz. Toto řešení také výrazně omezilo ztráty v porovnání s vybudováním teplovodu, který by vedl do Lázní Aurora, z původní bioplynové stanice za městem.
Zdroje:
DLABAJA, Tomáš. FERMENTACE KUCHYŇSKÝCH ODPADŮ . Brno, 2009 [cit. 2015-08-30]. Diplomová práce VUT FAKULTA STROJNÍHO INŽENÝRSTVÍ
Energetická efektivnost bioplynových stanic, materiál společnosti SEVEn, dostupný <a href="http://www.svn.cz/assets/files/informacni-materialy/2013/Publikace-energeticka-efektivnost-BPS-kompletni.pdf">zde</a>

Technologie

Bioplyn a bioplynové stanice v ČR

Zkapalněný zemní plyn (anglicky Liquefied Natural Gas, odtud zkratka LNG) je <a href="http://oenergetice.cz/technologie/plynarenstvi/zemni-plyn-tezba-vlastnosti-a-rozdeleni/" target="_blank">zemní plyn</a> v kapalném skupenství. O LNG se v poslední době hodně mluví především v souvislosti s energetickou bezpečností v Evropské unii, která plánuje právě zvýšením dovozu LNG částěčně snížit svou závislost na <a href="http://oenergetice.cz/plyn/brusel-obvinil-gazprom-z-predrazovani-zemniho-plynu-ve-vychodni-evrope/" target="_blank">dovozu zemního plynu z Ruska</a>.
LNG jako takový je námětem na celou řadu článků. Tento článek bude zaměřen především na jeho vlastnosti, výhody a nevýhody a také na samotné využití.
&nbsp;
<h2>Vlastnosti LNG</h2>
Jak je již uvedeno výše, LNG je zkapalněný zemní plyn, který má při <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Atmosf%C3%A9rick%C3%BD_tlak" target="_blank">atmosférickém tlaku</a> (101 325 Pa) teplotu přibližně -162 °C. Je to namodralá, netoxická, nekorozivní, průzračná kapalina s minimální viskozitou. Zaujímá cca 600 krát menší objem než plynný zemní plyn, což představuje jejo hlavní výhodu při skladování a dopravě.
LNG je z 90-100 % tvořen metanem a v závislosti podle těžební lokality obsahuje dále zbytky etanu, propanu, vyšších uhlovodíků, dusíku a dalších plynů. Jeho výhřevnost se pohybuje kolem 55 MJ/kg, vyjádřeno v litrech je to cca 22 MJ/l. Zápalná teplota LNG je 540 °C.
Předtím, než je zemní plyn zkapalněn, je nutné odstranit nežádoucí příměsi. Co se týče přípustného množství těchto nečistot, jejich hodnoty musí být menší než hodnoty uvedené v následující tabulce.
<table id="tablepress-4" class="tablepress tablepress-id-4">
<thead>
<tr class="row-1 odd">
<th class="column-1">Příměsi</th>
<th class="column-2">Jednotka</th>
<th class="column-3">Množství</th>
</tr>
</thead>
<tbody class="row-hover">
<tr class="row-2 even">
<td class="column-1">Voda</td>
<td class="column-2">ppm obj.</td>
<td class="column-3">1</td>
</tr>
<tr class="row-3 odd">
<td class="column-1">Oxid uhličitý</td>
<td class="column-2">ppm obj.</td>
<td class="column-3">1000</td>
</tr>
<tr class="row-4 even">
<td class="column-1">Sloučeniny síry</td>
<td class="column-2">mg/Nm3</td>
<td class="column-3">30</td>
</tr>
<tr class="row-5 odd">
<td class="column-1">Rtuť</td>
<td class="column-2">mg/Nm3</td>
<td class="column-3">10</td>
</tr>
<tr class="row-6 even">
<td class="column-1">Aromatické uhlovodíky</td>
<td class="column-2">ppm obj.</td>
<td class="column-3">10</td>
</tr>
</tbody>
</table>

Pozn. k tabulce:
<ul>
<li>ppm obj. značí jednu objemovou část v milionu</li>
<li>mg/Nm3 značí miligram na normální metr krychlový (při normálních podmínkách &#8211; 101 325 Pa a 0 °C)</li>
</ul>
<h2>Výhody a nevýhody LNG</h2>
Jak je již uvedeno výše, hlavní výhodou zkapalněného zemního plynu je cca 600 krát menší objem v porovnání se zemním plynem v plynném skupenství. Z toho vyplývá vyšší dojezd vozidla na LNG oproti CNG (Stlačený zemní plyn = Compressed Natural Gas), který je na srovnatelné úrovni s klasickými pohonnými hmotami &#8211; 1 litr LNG energeticky odpovídá cca 0,67 litru benzinu a 0,59 litru naftu.
Další výhodou je vysoká energetická hustota, která je srovnatelná s <a href="http://oenergetice.cz/technologie/ropa-prumysl/zpracovani-ropy-1-cast-zakladni-zpracovani-ropy/" target="_blank">palivy získávanými z ropy</a>. V porovnání s CNG mají navíc nádrže na LNG podstatně nižsí hmotnost a díky menšímu objemu palivových nádrží mají vozidla na LNG větší úložný prostor.
Pokud jde o nevýhody LNG, ty spočívají především v potřebě uchovávání zkapalněného plynu za velmi nízkých teplot, což je ekonomicky i technologicky velmi náročné. Při delší odstávce vozidla může docházet k odparu paliva z nádrže.
Celkově je LNG v porovnání se stlačeným zemním plynem složitější a nákladnější technologie. Samotný proces zkapalnování zemního plynu je energeticky velmi náročný a představuje jednu z hlavních nevýhod tohoto paliva.
<h2>Přeprava a zkapalňování</h2>
Zemní plyn se v kapalném skupenství v přírodě téměř nevyskytuje a pro získávání LNG musí být tedy vytěžený a nečistot zbavený zemní plyn zkapalněn ve zkapalňovacích stanicích. Následně je přeřerpán do tankerů a dopravován do odbytiště. Odbytištěm jsou tzv. terminály, kde se z tankerů LNG přečerpává do zásobníků, ze kterých se postupně odpařuje do <a href="http://oenergetice.cz/technologie/plynarenstvi/plynarenstvi-v-cr-dodavka-plynu-zakladni-statistiky/" target="_blank">plynovodního potrubí</a>.
<figure id="attachment_3502" style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/05/ARCTIC_LADY.jpg"><img class="wp-image-3502 size-large" src="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/05/ARCTIC_LADY-1024x639.jpg" alt="LNG Tanker Arctic lady" width="1024" height="639" /></a><figcaption class="wp-caption-text">LNG Tanker Arctic lady</figcaption></figure>
Co se týče samotného zkapalňování zemního plynu, technologií existuje celá řada. Nejvíce efektivními technologiemi jsou tzv. kaskádový cyklus (Cascade Cycle), který obsahuje více chladících smyček, díky čemuž se dosahuje co nejpreciznějšího přiblížení chladící křivce zemního plynu, a cyklus s mixovaným chladivem (Mixed-refrigerent cycle = MR), u kterého je použitím více typů chladiv dosahováno podobného efektu. V případě využití MR cyklu je časté spojení s předchlazením například pomocí propanu. Tento cyklus je označován také jako C3MR cyklus.
<figure id="attachment_3504" style="width: 560px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/05/Propanem-předchlazený-MR-cyklus.png"><img class="size-full wp-image-3504" src="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/05/Propanem-předchlazený-MR-cyklus.png" alt="C3MR cyklus zkapalňování zemního plynu. Zdroj: LNGINDUSTRY.COM" width="560" height="382" /></a><figcaption class="wp-caption-text">C3MR cyklus zkapalňování zemního plynu. Zdroj: LNGINDUSTRY.COM</figcaption></figure>
Zatímco zkapalňování použitím technologie MR a Cascade Cycle se používájí ve velké míře ve velkých zkapalňovacích stanicích, v menších aplikacích zkapalňování zemního plynu je využívána především technologie zvaná single-mixed-refrigerent (SMR) nebo tzv. dusíkový expanzní cyklus (Nytrogen Expansion Cycle).
<h2>Využití LNG v dopravě</h2>
První použití LNG v dopravě se datuje do 50. let 20. století, kdy byl zkapalněný zemní plyn použit v SSSR k pohonu zemědělškých traktorů. V současnosti je LNG v dopravě používaný především v USA a Kanadě pro dálkovou autobusovou a nákladní dopravu, kde se využívá toho, že LNG má mnohem menší objem než CNG.
<figure id="attachment_3509" style="width: 584px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/05/Nádrž-LNG.jpg"><img class="size-full wp-image-3509" src="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/05/Nádrž-LNG.jpg" alt="Nádrž na LNG. Zdroj: www.cngplus.cz" width="584" height="265" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Nádrž na LNG. Zdroj: www.cngplus.cz</figcaption></figure>
Často je také zkapalněný zemní plyn používán jako palivo chladírenských aut, kdy slouží nejen jako pohonná látka, ale také jako dodavatel chladu při odpařování. Používán je také jako palivo pro osobní automobily.
Využití LNG je možné i v železniční a lodní dopravě, a to nejen u tankerů, které přepravují zkapalněný zemní plyn na dlouhé vzdálenosti, ale i u běžných lodí. Příkladem takového využití je první LNG trajekt pro přepravu osob a automobilů, který byl zprovozněn v Norsku před více než 15 lety.
&nbsp;
Reference: www.cng.cz, www.petroleum.sk

Plynárenství

Zkapalněný zemní plyn (LNG)

Zemní plyn se stal nepostradatelným zdrojem energie pro naší společnosti. Řadí se do skupiny tzv. velmi výhřevných plynů a je využíván pro široké spektrum potřeb – k vytápění, vaření a ohřevu vody, v elektrárnách, v teplárnách nebo třeba v dopravě. <a title="Plynárenství v ČR – dodávka plynu a základní statistiky" href="http://oenergetice.cz/technologie/plynarenstvi/plynarenstvi-v-cr-dodavka-plynu-zakladni-statistiky/" target="_blank" rel="noopener">Jenom v České republice se ho ročně spotřebuje přes 8 mld. m3</a>. Jak se vlastně zemní plyn těží, jaké má vlastnosti a podle čeho a jak se dělí?
Na tyto otázky Vám odpoví následující článek, který kromě výše zmíněných otázek popisuje také proces „výroby“ tepla při hoření zemního plynu.
<h2>Těžba a úprava zemního plynu</h2>
Zemní plyn se dle výskytu dělí na dva druhy – naftový a karbonský. Naftový zemní plyn je plyn, vyskytující se společně s ropou. Jak už označení druhého druhu napovídá, karbonský zemní plyn se vyskytuje v uhelných ložiscích.
Těžba naftového zemního plynu probíhá pomocí vrtů, které jsou vedeny přímo do pórovitých ložisek. Ložiska se vyznačují ohraničením nepropustnými vrstvami a vodou. Tato ohraničení způsobila nahromadění plynu, a to v průběhu tisíců let. Hloubka vrtů se pohybuje většinou do 3 km, některé vrty ovšem dosahují hloubky až 8 km. Co se umístění ložisek týče, nacházejí se jak na pevnině (Rusko, Nizozemsko, Alžírsko a další), tak pod mořským dnem (například v Severním moři).
<figure id="attachment_2028" class="wp-caption aligncenter" style="width: 300px;"><a href="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/04/těžba-zemní-plyn.gif"><img class="size-full wp-image-2028" src="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/04/těžba-zemní-plyn.gif" alt="Těžba zemního plynu mimo pevninu. Zdroj: www.hk-phy.org" width="300" height="226" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Těžba zemního plynu mimo pevninu. Zdroj: www.hk-phy.org</figcaption></figure>
Zemní plyn karbonský, který vznikal miliony let při přeměně prvohorních rostlin na černé uhlí, se uvolňuje při těžbě tohoto uhlí a z bezpečnostních důvodů je odsáván jako tzv. degazační plyn. Existují ovšem lokality, kde se tento druh zemního plynu těží dlouhodobě. Takové těžbě musí předcházet podrobný průzkum vlastností ložiska a uhlí a pro dosažení větší výtěžnosti často i umělé zvýšení propustnosti uhelných slojí.
Před <a title="Plynárenství v ČR – dodávka plynu a základní statistiky" href="http://oenergetice.cz/technologie/plynarenstvi/plynarenstvi-v-cr-dodavka-plynu-zakladni-statistiky/" target="_blank" rel="noopener">dálkovou dopravou</a> je nutné zemní plyn upravit na požadovanou kvalitu, aby ho bylo možné následně komerčně využít. Technologie čištění se přitom liší, jelikož jsou závislé na konkrétním složení plynu.
<h2>Teorie vzniku zemního plynu</h2>
Teorií vzniku zemního plynu existuje více. V principu je lze rozdělit do dvou kategorií – organické a anorganické.
Organické teorie označují jako příčinu vzniku zemního plynu postupné uvolňování při vzniku ropy nebo uhlí jako důsledek postupného rozkladu organického materiálu. Podle těchto teorií byly tedy na samém počátku rostlinné a živočišné zbytky. Ve prospěch teorie svědčí fakt, že se zemní plyn vyskytuje právě v ložiscích ropy nebo uhlí.
Podle anorganické teorie stojí za vznikem zemního plynu řada chemických reakcí anorganických látek.
Jednou z posledních teorií, se kterou přišli američtí vědci, je vznik zemního plynu postupným štěpením uhlovodíků, které se na naší planetu dostaly v době jejího vzniku. Podle této teorie vznikl postupným štěpením vyšších uhlovodíků <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Methan" target="_blank" rel="noopener">methan (CH4)</a>, který následně začal pronikat k povrchu země.
<h2>Vlastnosti zemního plynu a dělení topných plynů</h2>
Zemní plyn je bezbarvý, sám o sobě nezapáchající, hořlavý plyn. Je nejedovatý, nedýchatelný a lehčí než vzduch. Co se složení zemního plynu týče, hlavní složkou je methan. Dále se v něm vyskytují vyšší uhlovodíky a malé množství <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Inertn%C3%AD_plyn" target="_blank" rel="noopener">inertních plynů</a>.
V následující tabulce jsou uvedeny průměrné hodnoty pro sledované vlastnosti zemního plynu.
<figure id="attachment_2036" class="wp-caption aligncenter" style="width: 469px;"><a href="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/04/zemní-plyn.png"><img class="size-full wp-image-2036" src="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/04/zemní-plyn.png" alt="Charakteristické vlastnosti zemního plynu. Zdroj dat: www.zemniplyn.cz" width="469" height="167" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Charakteristické vlastnosti zemního plynu. Zdroj dat: www.zemniplyn.cz</figcaption></figure>
Pro energetické účely se v historii plynárenství používaly různé plyny. Významného postavení ovšem dosáhly pouze plyny vyrobené tzv. zplyněním nebo odplyněním uhlí, zemní plyny a kapalné plyny na bázi propanu a butanu.
Celkově se topné plyny dělí následovně:
<ol>
<li>Topné plyny vyrobené odplyněním nebo zplyněním uhlí – jsou středně výhřevné plyny a v ČR jsou známy jako koksárenský plyn nebo svítiplyn. Co se týče složení, rozhodujícími složkami jsou metan, vodík, oxid uhelnatý, dále dusík, oxid uhličitý a vyšší uhlovodíky. Kvůli vysokému obsahu oxidu uhelnatého se jedná o plyny jedovaté. Spalné teplo těchto plynů je v rozmezí 19 – 20 MJ/m3.</li>
<li>Topné plyny s vysokým obsahem methanu – je skupina velmi výhřevných plynů se spalným od 20 MJ/m3 (bioplyny, karbonské plyny s vysokým obsahem inertních plynů) do 40 MJ/m3 (zemní plyn karbonský i naftový). V případě vyššího obsahu vyšších uhlovodíků může být spalné teplo ještě vyšší.</li>
<li>Topné plyny na bázi propanu a butanu – jsou vysoce výhřevné plyny. V České republice jsou využívány buď samostatně nebo jako směs pod názvem propan-butan. Na rozdíl od výše uvedených plynů jsou dodávány v kapalném stavu. Co se spalného tepla týče, leží v intervalu od 101,7 MJ/m3 (čistý propan) do 133,9 MJ/m3 (čistý butan).</li>
</ol>
<h2>Druhy těženého zemního plynu</h2>
Podle složení se těžený zemní plyn dělí do čtyř skupin:
<ol>
<li>zemní plyn suchý (chudý) – s vysokým obsahem metanu (95 – 98 %) a nepatrným množstvím vyšších uhlovodíků</li>
<li>zemní plyn vlhký (bohatý) – kromě metanu obsahuje vyšší podíl vyšších uhlovodíků</li>
<li>zemní plyn kyselý – plyn s vysokým obsahem sulfanu (H2S), který je před dodávkou zemního plynu do distribuční soustavy nutné odstranit</li>
<li>zemní plyn s vyšším obsahem inertních plynů – obsažen oxid uhličitý a dusík</li>
</ol>
Ze skupiny vyšších uhlovodíků obsahuje zemní plyn především nasycené uhlovodíky, které jsou za normálních podmínek plynné, a to etan, propan a butan. V některých ložiscích obsahuje zemní plyn také uhlovodíky, které jsou za normálních podmínek kapalné (od pentanu výše). Ty se při úpravě oddělují jako plynový kondenzát.
V následující tabulce jsou uvedeny příklady složení některých zemních plynů.
<figure id="attachment_2043" class="wp-caption aligncenter" style="width: 425px;"><a href="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/04/zp_složení.png"><img class="wp-image-2043 size-full" src="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/04/zp_složení.png" alt="zp_složení" width="425" height="119" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Složení některých druhů zemního plynu. Zdroj dat: www.zemniplyn.cz</figcaption></figure>
V současné době nejvyužívanějším zemním plynem je zemní plyn naftový, který vznikal společně s ropou. Při společné těžbě je získáván zpravidla vlhký zemní plyn. Některá ložiska přitom obsahují pouze zemní plyn bez ropy.
Pokud je těžen plyn karbonský, jedná se zpravidla o suchý zemní plyn. Jak je již uvedeno výše, tento plyn se z bezpečnostních důvodů odtěžuje při těžbě černého uhlí.
<h2>Jak probíhá proces „výroby“ tepla?</h2>
Pro začátek je třeba uvést, že při spalování zemního plynu platí dva známé fyzikální zákony – zákon zachování hmoty a zákon zachování energie. Spalováním tedy není energie vyráběna, ale probíhá přeměna uložené energie na energii tepelnou.
Při dokonalém spalování zemního plynu dochází k jeho  chemické přeměně na směs oxidu  uhličitého a vodní páry.  Každá chemická sloučenina má přitom určitou hodnotu tzv.  slučovacího čísla, které udává energetický potenciál sloučeniny v  chemické reakci.
Další důležitou veličinou spojenou se spalování zemního plynu  je reakční teplo. Je to teplo,  které se při reakci vymění s okolím a vypočítá se jako rozdíl sumy slučovacích tepel látek  vstupujících do reakce a látek z reakce vystupujících. V praxi se pro tyto hodnoty používají  termíny výhřevnost (pokud je veškerá vzniklá voda ve formě páry) a spalné teplo (pokud veškerá vodní pára zkondenzovala na kapalnou vodu).
Proces spalování zemního plynu lze jednoduše popsat následující chemickou rovnicí:
CH4 + 2 O2 =&gt; CO2 + 2H2O

Zemní plyn - těžba, vlastnosti a rozdělení

Paroplynové elektrárny jsou ve srovnání s uhelnými výrazně šetrnější k životnímu prostředí, zapadají do moderní energetické koncepce snažící se eliminovat emise škodlivin do ovzduší a svojí flexibilitou jsou navíc velmi vhodným doplněním obnovitelných zdrojů energie, které zaujímají stále silnější postavení ve výrobě elektřiny.
Jak vlastně paroplynová elektrárna funguje a proč se v současnosti stále upřednostňuje výroba v uhelných elektrárnách právě na úkor paroplynových?
<h2>Princip funkce paroplynové elektrárny</h2>
Paroplynová elektrárna využívá tzv. paroplynového cyklu. Ve skutečnosti se jedná o dva oběhy vzájemně spojené spalinovým kotlem &#8211; plynový – Braytonův cyklus a parní – Clause-Rankinův cyklus (resp. Rankinův cyklus)
První část tvoří plynový oběh &#8211; Braytonův cyklus, v rámci kterého se nejprve ohřátý a pomocí kompresoru stlačený vzduch na hodnotu 1,2-3 MPa vhání společně s palivem do spalovací komory. Vyšší tlak zajišťuje vyšší účinnosti při spalování paliva. Vzniklé spaliny o teplotě 800-1450 ˚C dále proudí do plynové turbíny, ve které se jejich energie přemění na energii kinetickou a následně pomocí generátoru, připojeného na hřídel turbíny, na elektřinu. Po výstupu z turbíny mají spaliny teplotu 400-700 ˚C a před vstupem do prostoru kotle mohou být pro zvýšení účinnosti ještě příhřány.
Ve spalinovém kotli navazuje parní cyklus, který zajišťuje přeměnu tepelné energie na energii elektrickou. Jedná se o uzavřený oběh vody a páry, skládající se z několika na sebe navazujících termodynamických dějů. Celý cyklus je téměř dokonale popsán Clause-Rankinovým cyklem. Využívá se tepelné energie pro přeměnu vody v páru o vysoké teplotě a tlaku, která následně odevzdá svou energii lopatkám parní turbíny. Energie turbíny je poté ve formě mechanické energie hřídele přenesena do generátoru, kde je přeměněna na energii elektrickou. V případě paroplynového cyklu se k ohřevu vody v kotli využívá zbytkové, odpadní energie spalin vystupujících z plynové turbíny.
<figure id="attachment_1904" style="width: 700px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/04/paroplyn.jpg"><img class="size-full wp-image-1904" src="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/04/paroplyn.jpg" alt="Schéma paroplynové elektárarny. " width="700" height="557" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Schéma paroplynové elektárarny. Zdroj: pixshark.com</figcaption></figure>
Spojení obou výše zmíněných cyklů je využito předností každého z nich, což umožňuje dosáhnout vyšší účinnosti (42-58 %) než při provozování cyklů jednotlivě (plynový 28-38 %, parní 28-42 %). Účinnost tepleného oběhu se zvyšuje s rostoucí střední teplotou přívodu tepla do oběhu a klesající střední teplotou odvodu tepla z oběhu. Ke zvýšení účinnosti dochází využitím vysokého přívodu tepla ve spalovací turbíně současně s nízkou teplotou odvodu tepla v turbíně parní.
<h2>Palivo</h2>
Paroplynová elektrárna může být navržena pro využití buď kapalného, nebo plynného paliva. Nejčastěji využívaným palivem je zemní plyn, méně často topný olej. Dále se může jednat o plyny získané zplyňováním uhlí, biomasy nebo z různých technologických procesů, těch je ovšem využíváno jen výjimečně. Ze zmíněných plynů má jistou perspektivu využití integrovaného zplyňování uhlí v paroplynových elektrárnách (IGCC – Integrated gasification combustion cycle), patřící k tzv. technologiím čistého uhlí.
<h2>Výhody a nevýhody paroplynových elektráren</h2>
Jednou z největších předností paroplynových elektráren je jejich flexibilita neboli schopnost spuštění do několika minut a regulace výkonu, díky kterým je tento zdroj schopen stabilizovat elektrizační soustavu a reagovat na změny způsobené měnící se spotřebou nebo nestálou výrobou obnovitelných zdrojů. To je dáno vlastnostmi plynové části oběhu.
Další výhodou je nízká produkce emisí na jednotku vyrobené energie, především díky používanému typu paliva, ale také díky využití kombinovaného oběhu, ve kterém je vstupní energie využita vícenásobně. Oproti uhelným elektrárnám neprodukují paroplynové žádný popílek a emise SO2 jsou nižší až o 70 %.
Předností je také doba výstavby, která se pohybuje v rozmezí 30-40 měsíců, což je podstatně méně než v případě uhelných nebo jaderných elektráren. Navíc se paroplynové elektrárny dnes dodávají v podstatě &#8222;na klíč&#8220; s cenou pohybující se okolo 500 EUR/kWe. Výsledné náklady poté závisí na technických a ekonomických podmínkách instalace a uvádění do provozu a pohybují se zhruba okolo 1000 EUR/kWe. Nejnákladnější část elektrárny je spalovací turbína.
Oproti ostatním zdrojům na fosilní paliva mají paroplynové elektrárny nižší investiční náklady, kratší dobu realizace a vyšší tepelnou účinnost.
Nevýhodou je nutnost využití drahého ušlechtilého paliva, což je důvodem, proč se v dnešní době upřednostňuje výroba v levnějších uhelných elektrárnách i přes jejich výrazně vyšší negativní vliv na životní prostředí a paroplynové elektrárny plní funkci zálohy při poruše nebo výpadku některého z využívaných zdrojů.
<h2>Vývoj paroplynových elektráren</h2>
Rozvoj technologie paroplynových oběhů navázal na vývoj leteckých proudových motorů započatý ve 30. letech 20. století. Rozmach zaznamenaly od konce 80. let s rostoucími zjištěnými zásobami zemního plynu. V současné době je jejich rozvoj podnícen především snahou o eliminaci produkce škodlivých emisí do ovzduší , za posledních 5 let bylo vybudovány stovky nových paroplynových zdrojů a instalovaný výkon vzrostl ze 400 MWe na několik tisíc. Nejvíce aktivní jsou v tomto směru Spojené státy a Japonsko, v Evropě především Velká Británie, Itálie a Španělsko.
V České republice jsou v současné době v provozu 3 paroplynové elektrárny. Elektrárna Vřesová o instalovaném výkonu 2 x 220 MW, která jako palivo využívá energoplyn vzniklý zplyňováním uhlí. Dále elektrárna Alpiq Kladno, využívána především jako špičkový zdroj. Elektrárna je schopna spalovat zemní plyn i topný olej a je navržena tak, aby bylo možno kdykoliv přepínat mezi požadovanými palivy. Maximální výkon elektrárny je 60 MW. Elektrárna v Počeradech o výkonu 838 MW byla vyzkoušena a zkolaudována koncem minulého roku, kdy jí také byla udělena licence na výrobu elektřiny. V současné době je elektrárna v dvouletém záručním provozu a její nasazení do výroby se bude odvíjet podle aktuální situace na trhu s elektřinou. Plnit bude především funkci disponibilního zdroje, který bude nasazován v době příznivé cenové situace na trhu v souladu s projektovým zadáním. To platí především pro podzimní a zimní měsíce, v létě bude elektrárna zakonzervována se schopností být k dispozici v rámci jednoho až tří dnů.
Úvodní fotografie: SaMin SAmIN
&nbsp;

Paroplynová elektrárna – princip funkce

Plynárenství je z hlediska energetické bezpečnosti jedním z nejdůležitějších průmyslových odvětví. Význam energetické bezpečnosti ve spojení právě s plynárenstvím v poslední době narůstá vzhledem k situaci na Ukrajině, kvůli které je z dlouhodobého pohledu ohrožena dodávka zemního plynu z Ruska do Evropy.
Jak vlastně funguje plynárenství v ČR? O tom poskytne podrobnou informaci tento článek, který popisuje způsob, jakým je plyn přepravován do České republiky, po České republice a jak je posléze distribuován konečným spotřebitelům. Součástí článku jsou také základní statistické údaje o dovozu a spotřebě plynu a dále o délkách a komponentech tranzitní a vnitrostátní sítě ČR.
<h2>Základní statistické údaje</h2>
Následující tabulka shrnuje základní statistické údaje o českém plynárenství. Jednotlivé ukazatele budou blíže vysvětleny v následujícím textu.
<h2><a href="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/03/statistika-plyn.jpg"><img class=" wp-image-832 size-full aligncenter" src="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/03/statistika-plyn.jpg" alt="statistika plyn" width="726" height="539" /></a><a href="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/03/Statistiky-plynárenství.jpg"> 
</a>Tranzitní (dálková) přeprava</h2>
Přeprava plynu je obecně v některých ohledech jednodušší než přeprava elektřiny, především díky možnosti <a title="Technologický plán akumulace energie" href="http://oenergetice.cz/elektrina/akumulace-energie/technologicky-plan-v-oblasti-akumulace-energie/" target="_blank">skladování</a> v zásobnících. Díky možnosti přepravy plynu v cisternách a tankerech je navíc možné bez rozsáhlých investic do infrastruktury plyn přepravovat do libovolných lokalit. Nevýhodou plynu je v porovnání s elektřinou fakt, že zdroje plynu jsou často vzdáleny spotřebě a je nutno je dopravovat na velké vzdálenosti.
Jak je již naznačeno výše, přepravovat plyn na delší vzdálenosti lze buď v tankerech (podobně jako u ropy) nebo plynovody. Přeprava plynovody je méně nákladná a z hlediska provozu jednodušší. Plynovody je ovšem nutné nejdříve vybudovat. Dražší tankerová doprava má výhodu v podobě možnosti dodávky do libovolné lokality. Dodávky plynu tak lze zajistit i do míst, kde by výstavba plynovodu byla neefektivní nebo z určitých důvodů (např. politické, geologické, apod.) nemožná.
<h3>Dálková přeprava tankery</h3>
Při přepravě zemního plynu tankery je nejdříve nutné plyn zkapalnit. Tím je podstatně zmenšený objem přepravovaného plynu (přibližně 600krát). Po zkapalnění, které je poměrně energeticky náročné, jelikož se během tohoto procesu spotřebuje přibližně 10 &#8211; 15 % zkapalňovaného plynu (nebo ekvivalentu jiné energie), je zkapalněné médium čerpáno do tankerů. Kapacita tankerů bývá v řádech sta tisíců m3. Po přepravě plynu do požadované lokality dochází ke zpětnému převedení do plynného stavu a následné distribuci plynu.
<h3>Dálková přeprava plynovody</h3>
Dálkové plynovody jsou ocelové nebo měděné a mají vnitřní průměr 0,8 až 1,4 m. Potrubí jsou spojovány svařováním, přičemž na kvalitě svárů závisí jak ztráty, tak bezpečnost provozu. Plyn potrubím proudí, jelikož je v něm soustavně udržován určitý tlak. Udržování dané tlakové úrovně je zajišťováno kompresními stanicemi, které jsou umisťovány zpravidla každých 100 km. Dle tlakových úrovní lze plynovody rozdělit na:
<ul>
<li>nízký tlak (NTL) &#8211; do 5 kPa</li>
<li>střední tlak (STL) &#8211; 5 kPa až 0,4 MPa</li>
<li>vysoký tlak (VTL) &#8211; 0,4 MPa až 4 MPa</li>
<li>velmi vysoký tlak (VVTL) &#8211; 4 MPa až 10 MPa</li>
</ul>
Pokud je to možné, plynovody jsou budovány jako podzemní. Nadzemní umístění se volí pouze v případě, že podzemní umístění by bylo neekonomické, nebo v místech, kde je zapotřebí mít k potrubí přístup.
<h2>Vnitrostátní přeprava plynu</h2>
Výhradním provozovatelem přepravní soustavy v ČR je společnost <a href="http://www.net4gas.cz/" target="_blank">NET4GAS</a>, která dopravuje plyn pomocí plynovodů z Ruska a Norska dále do distribučních systémů regionálních distributorů. Plynárenská soustava je tvořena plynovody, předávacími stanicemi (v ČR 86), kompresními stanicemi, regulačními stanicemi, podzemními zásobníky plynu a dále zařízeními upravujícími a čistícími plyn.
Počet hraničních předávacích stanic české plynárenské soustavy je, jak je již uvedeno v tabulce výše, 7:
<ul>
<li>v ČR &#8211; Lanžhot, Hora Sv. Kateřiny, Brandov</li>
<li>v SRN &#8211; Waidhaus, Olbernhau</li>
<li>v SK &#8211; Mokrý ráj</li>
<li>v PL &#8211; Cieszyn</li>
</ul>
Kompresních stanic je v ČR 5:
<ul>
<li>Břeclav</li>
<li>Hostim</li>
<li>Kralice .n. O.</li>
<li>Kouřim</li>
<li>Veselí n. Lužnicí</li>
</ul>
Konečný spotřebitel tedy získává plyn od regionálních distributorů, kterých je v ČR 6:
<ol>
<li><a href="http://www.ppdistribuce.cz/" target="_blank">Pražská plynárenská Distribuce, a.s.</a> &#8211; spotřeba v roce 2013 995, 2 mil. m3</li>
<li><a href="http://www.rwe-distribuce.cz/" target="_blank">RWE GasNet, s.r.o.</a> &#8211; spotřeba v roce 2013 2 757,8 mil. m3</li>
<li>VČP Net, s.r.o. &#8211; spotřeba v roce 2013 834,1 mil. m3</li>
<li>JMP Net, s.r.o. &#8211; spotřeba v roce 2013 1 793,4 mil. m3</li>
<li>SMP Net, s.r.o. &#8211; spotřeba v roce 2013 1 449,9 mil. m3</li>
<li><a href="http://www.eon-distribuce.cz/" target="_blank">E.ON Distribuce, a.s.</a> &#8211; spotřeba v roce 2013 319,7 mil. m3</li>
</ol>
Podíl spotřeby plynu podle území regionálních distributorů je pro přehlednost zobrazen v následujícím grafu.
<a href="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/03/Podil_distribuce_plynu.jpg"><img class=" size-full wp-image-821 aligncenter" src="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/03/Podil_distribuce_plynu.jpg" alt="Podil_distribuce_plynu" width="859" height="449" /></a>
<h6 style="text-align: center">Zdroj: ERÚ</h6>
Distributoři předávají plyn jednotlivým odběratelům. Někteří odběratelé čerpají plyn přímo z vysokotlakých plynovodů. Do domácností je přiváděn plyn nízkotlakým potrubím s vnitřním průměrem maximálně 0,08 m. Lokální rozvody plynu je možné nalézt i ve středotlakém provedení. V tomto případě musejí být spotřebitelé vybaveni vlastními regulátory tlaku pro požadované snížení tlaku pro potřeby spotřebičů. Výhodou středotlakých rozvodů je zvyšování kapacity sítě.
<h2>Podzemní zásobníky plynu</h2>
Vzhledem k charakteru spotřeby plynu v České republice, kdy je poměr mezi spotřebou v zimních a letních měsících typicky 4 až 5 ku 1, je důležité řešit flexibilitu dodávek. V našich podmínkách jsou nejvýznamnější možností vyrovnávání spotřeby podzemní zásobníky plynu. Ty lze z hlediska jejich účelu rozdělit na dva typy:
<ol>
<li>sezónní zásobníky &#8211; slouží k vyrovnávání spotřeby mezi letními a zimními měsící. Plyn vtlačený přes léto do těchto zásobníků se v zimních měsících odtěžuje zpět do plynárenské soustavy.</li>
<li>špičkové zásobníky &#8211; slouží zejména k pokrytí spotřeby v několika dnech s maximální spotřebou nebo ke krátkodobému vyrovnávání výkyvů spotřeby</li>
</ol>
Z hlediska geologického je dále možné zásobníky rozdělit na další dvě skupiny:
<ol>
<li>v porézním a puklinovém prostředí &#8211; nejčastěji vytěžená ložiska ropy nebo plynu (většina v ČR)</li>
<li>v neporézním prostředí &#8211; nejčastěji v solných kavernách nebo důlních prostorech</li>
</ol>
V zahraničí se dále provozují zásobníky zkapalněného zemního plynu (LNG &#8211; Liquified Natural Gas), které mohou být nadzemní i podzemní a ve kterých je zemní plyn skladován při atmosférickém tlaku (0,1 MPa) a teplotě -160 ºC.
Co se týče podzemních zásobníků v ČR, ty mají celkovou kapacitu přibližně 3 000 mil. m3 a maximální denní teoretický těžební výkon až 58,7 mil. m3. Při zohlednění celkové spotřeby plynu u nás to řadí Českou republiku mezi špičku v EU.
Nejvíce (celkem 6) podzemních zásobníků provozuje společnost <a href="https://www.rwe-gasstorage.cz/" target="_blank">RWE Gas Storage</a>. Jejich celková kapacita je přibližně 2,3 mld. m3 a jedná se o zásobníky Lobodice, Tvrdonice, Štramber, Dunajovice, Háje a Třanovice. Další podzemní zásobník provozuje společnost <a href="https://www.mnd.cz/plynzprvniruky/" target="_blank">Moravské naftové doly</a> a podlení je vlastěný společností <a href="http://www.sppbohemia.cz/" target="_blank">SPP Bohemia</a>. Rozmístění podzemních zásobníků je zobrazeno na následující mapě.
&nbsp;
<figure id="attachment_4824" style="width: 727px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/03/prepravni-soustava-cr.jpg"><img class="wp-image-4824 size-full" src="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/03/prepravni-soustava-cr.jpg" alt="Přepravní soustava ČR. Zdroj: NET4GAS" width="727" height="420" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Přepravní soustava ČR. Zdroj: NET4GAS</figcaption></figure>
<h2>Technické dispečinky a stav nouze</h2>
Plynárenské technické dispečinky slouží k dispečerskému řízení plynárenské soustavy. Jsou zřizovány povinně v souladu s Dispečerským řádem plynárenské soustavy České republiky a jsou nimi propojeni provozovatelé plynárenských soustav, výrob a podzemních zásobníků plynu. Dispečerské řízení soustavy zahrnuje:
<ul>
<li>přípravu provozu plynárenské soustavy</li>
<li>operativní řízení provozu plynárenské soustavy</li>
<li>technické vyhodnocení provozu plynárenské soustavy</li>
</ul>
Zvláštní význam mají technické dispečinky při stavu nouze či jeho předcházení. Při vyhlášení tohoto stavu jsou pokyny dispečinku provozovatele přepravní soustavy nadřazeny pokynům dispečinku regionálních distribučních soustav a provozovatelů podzemních zásobníků plynu. Vyhláška o stavech nouze v plynárenství a o způsobu zajištění bezpečtnostního standardu dodávky plynu rozděluje zákazníky dle omezení nebo přerušení dodávek do sedmi skupin &#8211; A, B1, B2, C, D, E a F. Postupné omezení spotřeby v rámci jednotlivých skupin má zamezit výpadku dodávky všem odběratelům a tím předcházet mnohem větším škodám. Podrobné znění vyhlášky a rozdělení zákazníků do skupin můžete dohledat <a href="http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/vyhlaska-ze-dne-10-rijna-2012-o-stavu-nouze-v-plynarenstvi-a-o-zpusobu-zajisteni-bezpecnostniho-standardu-dodavky-plynu-19168.html">zde</a>.
&nbsp;